Slovenská populární hudba slaví čtyřicet let

02.12.2008 05:00 - Peter Marek | foto: facebook interpreta

Čtyřicet let. To je doba, která uplynula od vzniku alba "Zvoňte zvonky" skupiny Prúdy. Zároveň je to i doba, která ohraničuje trvání slovenské populární hudby - právě toto album je považováno za zlom. Dobrý důvod, abychom si zásadní nahrávku připomněli.
Zvonte zvonky
© facebook interpreta
V roce 1967 vyhodili dvacetiletého Mariána Vargu z konzervatoře. Mladý hudebník neměl co dělat, potloukal se bratislavskými ulicemi, až ho oslovil basista Vlado Kaššay a Marián se stal součástí skupiny Prúdy. Vargův přínos byl mimořádný - nebyl ovlivněn populární hudbou, měl tedy potřebný nadhled a zároveň i klasické hudební vzdělání. Navíc klávesové nástroje nebyly tehdy v big beatu obvyklé. Vzápětí se proto stal kapelníkem.

Dvacátého prosince 1967 hráli Prúdy na 1. československém beatovém festivale v Praze, kde získali speciální cenu za texty. Hlavní cenu tehdy paradoxně vyhrála kapela Deža Ursinyho The Soulmen, ze které Varga zakrátko přivedl basáka Fedora Freša a bubeníka Vlada Mallého, načež vyhodil Kaššaye. Z původní sestavy tak vlastně zůstal jenom zpěvák Pavol Hammel a kytarista Peter Saller. Po těchto změnách začali Prúdy připravovat první desku, výsledkem byly "Zvoňte zvonky".

I když se toto album jeví jako propracované konceptuální dílo, není tomu tak. Ve skutečnosti vznikalo dlouhou dobu jako soubor rozhlasových nahrávek od prosince 1968. Nahrály ho dvě různé sestavy, několik kousků pochází ještě z období s Kaššayem, ovšem na obalu to uvedeno není. Skladba "Strašidlo" dokonce vznikla zmixováním verzí obou sestav. Nejzajímavější ale je, že hudebníci v průběhu samotného nahrávání vlastně vůbec netušili, že dělají desku.

Prudy
© facebook interpreta
Možná i díky tomu jsou "Zvonky" tak pozoruhodné. Kromě kytarového nářezu kombinovaného s cembalem tu naleznete smyčcový kvartet, motivy z lidové i vážné hudby, netradiční rytmy, přímo pohádkové valčíky, jazzový úlet nebo experimenty s technikou. Například skladba "Balada o smutnom Jánovi" byla nahrána pomaleji a následně upravena na vyšší rychlost. Dalším důležitým prvkem jsou slovenské texty. Většina kapel tehdy zpívala anglicky, Prúdy ale měli štěstí na dobré textaře, kteří ukázali, že i ve slovenštině se dá psát kvalitně a zajímavě.

Protože hudbě kapely tehdy nikdo nedůvěřoval, vyšla deska pouze v minimálním nákladu čtyř a půl tisíce kusů. Měla však velký úspěch a rychle se vyprodala. Když však zanedlouho emigroval jeden z textařů Rudolf Skukálek a nastoupil do rádia Svobodná Evropa, nahrávka se na dvacet let dostala do trezoru. Její reedice přišla až po revoluci.

Po dokončení alba odehráli Prúdy koncertní turné, avšak situace se začala zhoršovat. Kapela nedokázala hrát na živo tak dobře jako na desce, Varga měl pocit, že má málo prostoru pro své vyjádření, Vlado Mallý, který nebyl jenom bubeník, ale také hobojista, přijal navíc nabídku na místo ve filharmonii. Všichni se tehdy hodně hádali, až se nakonec skupina rozdělila: Hammel pokračoval s Prúdy a Varga s Frešem odešli, aby založili slavné Collegium Musicum. Vytvořili tak dvě významné kapely, které měly zásadní vliv na další formování slovenské hudby.

Prúdy - Poď so mnou


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY