"Touha, touha je důvod, proč tu jsem, Michal David je pro mě symbolem touhy," odpověděl mi přibližně pětatřicetiletý návštěvník čtvrtečního koncertu Michala Davida ve Velkém sále Lucerny na otázku, proč se na Mega disko mejdan vypravil. Tak touha. Zajímalo by mě, po čem touží on, stejně tak bych chtěl znát touhy dalších šest a půl tisíce lidí, kteří během dvou dnů vyprodali Lucernu. A po čem touží návštěvníci serveru tn.cz? Přes čtyřicet tisíc jich v jednu chvíli toužilo po touze. Touha, touha, touha. Ač může následující recenze znít jako zápis bloggera, pochopte prosím, milí čtenáři, že koncert Michala Davida je událostí roku, zaslouží si tedy individuální přístup a dostatek pochopení pro mou osobní touhu, vyjádřit se.

Toužím roztrhat občanský průkaz, požádat o zbavení se českého občanství, stát se nesvéprávným. Ukázkový vzorek českého národa navštívil během dvou dnů pražskou Lucernu. Elita. Ukázkový vzorek hudebních fanoušků navštívil koncert člověka, kterému slouží dámský depilátor jako držadlo syntetizéru. Touha zvracet. Během své kariéry prodal Michal David přes tři milióny hudebních nosičů, proč se tedy divit vyprodané Lucerně, když se tam uskutečnil ten největší "Mega disko mejdan". Trefnější název snad nemohla akce dostat.

Začátek večera, který obstaralo duo houslistek Femme II. Fatale, jsem si nechal ujít, o to větším šokem pro mě byl můj vůbec první pohled na pódium. Kýč. Předimenzovaná scéna a na ní se krčil skřet. Dorazil jsem ve čtvrt na osm, mejdan byl již v plném proudu. Právě běžela šestá píseň večera, normalizační hit "Colu, pijeme colu". Obtloustlý muž, stojící přede mnou, držel svou podobně prostorově objemnou ženu za pozadí a do rytmu "My máme príma rodiče" ono pozadí v pravidelných intervalech svíral. Trash. Michal David hraje trash. Není to disko, není to pop. Stydím se za každého návštěvníka koncertu, kterému bylo pod třicet let. Fanoušky nad touto hranicí chápu, hledají své ztracené mládí skrze vzpomínky na své první nesmělé pokusy, jak sbalit před několika dekádami "Dívku na inzerát". Co však vede dnešní mládež, aby poslouchala Michala Davida, mi hlava nebere. Proč proboha navštívilo tolik náctiletých největší "Mega disko mejdan" na území EU? Proč si lidé kupují hudební nosiče s nahrávkami Michala Davida? Kdy je poslouchají? V autě? Před spaním? Míša. Mísa. Zvracet.

"Po půlnoci, na každé béčkové diskotéce, v každém nonstopu, herně, ale i klasické hospodě s jukeboxem, co myslíš, že frčí? David, Vondráčková, Gott. Lidi to baví, mladý i starý," snažil se omluvit tisíce bavících se lidí další návštěvník koncertu, jeden z mála, co se aktivně neúčastnil davového šílenství, které se mezitím v Lucerně rozpoutalo.

Skřet s kšiltovkou trsá na pódiu, prstíkama tříská do kláves. Zpívá "Už zítra, už zítra, už zítra". Skupinka přibližně šestnáctiletých slečen křičí s Davidem. "Podívej, on se na mě usmál," pronesla ta nejškaredější z nich. Ven na vzduch. Rychle. Z kotle jsem migroval na balkón, odkud byl výtečný výhled na celou dekadentní show. Do kroku mi hrála "Každý mi tě lásko závidí". U záchodů seděly čtyři dívky, co při této písni plakaly. A hle, i na balkónech brečely stařenky, ženy, manželky, milenky, slečny krásné, slečny méně krásné. Každá druhá. Brečel i metrosexuál v mrkváčích. Touhu brečet jsem sdílel i já. Share your cry. Share your trash. Když několikatisícový dav začal sborově zpívat refrén, uvědomil jsem si, že od roku 1980, kdy David vydal své první sólové album "Nenapovídej", se toho mnoho nezměnilo. Symbolika věčnosti, blíží se 17. listopad a národ opěvuje upoceného skřeta, autora spartakiádní hymny z roku 1985. "Poupata". Na dvanáctou a třináctou píseň v pořadí si jeden z nejprodávanějších českých, ehm, umělců, pozval několik lolitek, které mu zatančily. Nabokov by si nevybral lépe. Pohrávám si s myšlenkou, že si na soubor 5 Angels seženu kontakt. Za šest let, až princezny obdrží papíry na kačenky, půjdu sepsat důkladnou recenzi jejich vystoupení. Až budou slečny dospělé, budou krásné. To Michal David již krásnější nebude.

Pět malých andílků dokonale zapadalo do atmosféry zvrhlého mejdanu. Nikolka, Kristýnka, Dianka, Týna i Niki na pódiu trsaly, co jim síly stačily. Jako bonus přidaly k tanečnímu vystoupení i zpěv. Šmoulí zpěv. Tím ovšem urážím Šmouly celého světa. Texty Šmoulů totiž dávají alespoň nějaký smysl a jejich hudba zní oproti těmto pěti třeťačkám v podstatě nadpozemsky geniálně.

Podle románu Jana Pelce může být hůř. A bylo. Pauzu při vystoupení 5 Angels využil Michal David k přemístění mezi diváky. V prostorech zvukaře, tj. přibližně v polovině kotle, začal hrát na klavír. Další vlna pláče. Mládež obestoupila klavír a začala natáčet Davidovo vystoupení na mobilní telefony. "To je krásný, to jsem ještě nikdy neviděla, on je tak originální," pronesla s naprosto vážným výrazem v obličeji dáma v letech, třesoucí se v orgastické křeči vedle mě. Zapálit nekonečnou cigaretu, uklidnit se. Rychle.

Odcházím ke stěně a snažím se rozdýchat posledních několik minut. Odcházím na bar. Přemýšlím, zda-li to myslí vážně. Ne ta dáma v letech, na tu kašlu, její poslední desku si nekoupily tisícovky lidí. On, Michal David. Přece to nemůže myslet vážně, všechno je jen recese. Jen úplný debil by dal svému novému albu název "Disco 2008" a na přední stranu předimenzovaného obalu by se vyfotil s klávesami a výrazem idiota. David si určitě ze svých příznivců jen střílí a dobře se při tom baví.

Patnáctou až devatenáctou píseň v pořadí obstaral italský fenomén Drupi, dle tn.cz "idol dívčích srdcí z dob, kdy dnešní maminky byly malými dětmi". Na koncertě Michala Davida vystoupil dobrovolně a zadarmo, ryze z přátelství, které ho s českým idolem dívčích srdcí z dob, kdy dnešní maminky byly malými dětmi, pojí. Italsky neumím, ale co jsem vyrozuměl, měl Drupi hrát rock'n'roll. Jako sorry, Drupáku, ale tohle nebyl rock'n'roll. Vizáž metalisty, srdce do diska. Vražedná kombinace pro dnešní maminy. Trash. Giampiero Anelli neboli Drupi zazpíval "Vado via", "Sereno e", "Sambario" a "Piccola e fragile". Jeho chraplák zněl pořád stejně a již při úvodní písni začala ta podivná postava nudit. Na ovečky to však fungovalo stejně intenzivně jako davidovská medicína. Drupi samozřejmě není žádný lůzr, dokázal se prosadit ve Velké Británii, kde to se svými italskými fantasmagoriemi dotáhl až do první dvacítky nejhranějších písní a vystupoval na BBC společně s Paulem McCartneym či Tomem Jonesem. Všichni berou drogy, jinak by si přece Drupiho nepozvali. A nebo se Drupi pozval sám a zahrál na BBC zadarmo? Přichází konec jeho další písně. Ano, i třetí píseň v pořadí byla nápadně podobná první a druhé. Byla stejná? A hraje živě nebo na half-playback? Cvičení lachtani zatleskali ploutvičkami a začali zpívat. Tak to pozor, odhalil jsem celý podvod. Návštěvníci, kteří zavítali na koncert Michala Davida, přece nemohou umět italsky...

Navzdory mému přesvědčení znali snad všichni v sále celý repertoár, tedy písně české i italské. Buď Michal David lidem zaplatil, aby se naučili jeho texty a přišli do Lucerny, což by znamenalo, že si vlastně objednal na své dva koncerty kompars. Nebo je Michal David českým Josefem Fritzlem. Návštěvníky koncertu držel několik let po sklepích pražských domů a nutil je učit se zpaměti všechny své geniální a revoluční texty. Díky pobytu v podzemí si tak diváci ve středu i ve čtvrtek užívali návrat do reality, v Lucerně proto vytvořili nenapodobitelnou atmosféru. A je to vůbec realita nebo jen bad trip? Maminka mě před drogami vždy varovala, před čím asi tak varovala maminka Michala Davida? A varovala ho vůbec? A má vůbec Michal David maminku? Není poslem Aštara Šerana? Nečeká na vesmírnou flotilu, na statisíce mateřských lodí, které ho odvezou pryč od načipovaných ještírků? Pryč ode mě? Od nás, od vás?

Když David vyzval fanoušky, aby hlasovali v anketě Český Slavík právě pro něj, udělalo se mi opět nevolno. Zvracet. Zpěvák roku, Michal David, album roku, "Disco 2008", akce roku "Mega disko mejdan". Zvracet na entou.

Veškerou soudnost ztratilo i vydavatelství Sony BMG. Nejprve darovalo Drupimu pamětní desku za prodej více než sto tisíc nahrávek nejtragičtějšího projektu v českých i italských dějinách, DaMiChi, aby následně korunovalo celý večer proslovem. "Michal David je borec, borec na konec," slastný výkřik vyslance Sony BMG. No ty vole... nestačil jsem se divit. Lidé začali tleskat a vše mi přišlo tak zrychlené. David něco řekl, Drupi se usmál, Drupi něco řekl, David se usmál, týpek ze Sony BMG také, David opět zaperlil něčím sofistikovaným, lidé zatleskali. Připomínalo mi to scény z "Macha a Šebestové". Zrychlené a zvrhlé scény. Mé rozjímání přerušila Monika Absolonová a záhy po ní ženština s novými vlasy (ne účesem), Ivetka Bartošů. Po křtu alba "Disco 2008" se strhla o desku mezi publikem bitka. Mejdan pokračoval. Absolonová si vystřihla "Teď královnou jsem já" a já s potěšením zjistil, že jsem Davida zpívat neslyšel již více než hodinu. Naposledy to bylo při klavírním sólu, kdy rozplakal celý sál.

Má radost netrvala dlouho. Přišla čtyřiadvacátá píseň v pořadí, "Ruská Máša", a hned po ní kultovní "Discopříběh". Celkem při více než tříhodinové show zaznělo přes třicet písní. "Non Stop", "Céčka, sbírám céčka" a "Decibely lásky" končily celý setlist. Lidé přepadávali z balkónků a lóží, hltali každý skřetův pohyb, každou kapku jeho potu. Krása nesmírná.

Ve středu tři tisíce návštěvníků, ve čtvrtek tři a půl. Na internetu se pod náporem konzumního obyvatelstva zhroutil server tn.cz, když "Mega disko mejdan" sledovalo přes čtyřicet tisíc lidí on-line. Toť závěrečné resumé. Pro jistotu ještě třikrát, abychom se ujistili, že to myslím vážně. Smrtelně vážně.

Ve středu tři tisíce návštěvníků, ve čtvrtek tři a půl tisíce. Na internetu se pod náporem konzumního obyvatelstva zhroutil server tn.cz, když "Mega disko mejdan" sledovalo přes čtyřicet tisíc lidí on-line.

Ve středu tři tisíce návštěvníků, ve čtvrtek tři a půl tisíce. Na internetu se pod náporem konzumního obyvatelstva zhroutil server tn.cz, když "Mega disko mejdan" sledovalo přes čtyřicet tisíc lidí on-line.

Stydím se za ně. Za nás všechny. Za celý národ. Nejsme schopni žít realitou, vyrovnat se s minulostí. Proč musíme s nostalgií milovat Goťáka, Davida, Vondráčkovou? V mauzoleu se na ně půjdu podívat, ale živě? Jako sorry. Přesto, nebo možná právě proto, konzumní veřejnost tyto modly zbožňuje. Poslední týden toho byl ostatně zdárným příkladem. Vždyť ve středu tři tisíce návštěvníků, ve čtvrtek tři a půl tisíce diváků. Na internetu se pod náporem konzumního obyvatelstva zhroutil server tn.cz, když "Mega disko mejdan" sledovalo přes čtyřicet tisíc lidí on-line.

To je hnus, velebnosti.

Obsáhlou fotogalerii z koncertu naleznete zde.

Michal David, Velký sál Lucerny, Praha, 13.11.2008