Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Na okraj

Listopadoví písničkáři devatenáct let poté

18.11.2008 05:00, Honza Průša

Karel Kryl, Jaroslav Hutka, Marta Kubišová. Ale také Ivo Jahelka, Jarek Nohavica nebo Michael Kocáb. Provázeli nás sametovou revolucí, zpívali jsme s nimi jejich legendární skladby, mrzli jsme na zaplněné Letné nebo aspoň v televizi sledovali demonstrace, na nichž nemohli chybět. Co je s nimi dnes?

V roce 1989 jsem chodil na základní školu, bylo mi třináct. Ačkoli jsem na sobě nesvobodu nijak výrazně nepociťoval, měl jsem poměrně jasno, co se kolem mě děje. A tak jsem byl s radostí svědkem konce éry komunismu, návratu emigrantů, těšil jsem se na lepší budoucnost. Co mi tehdy přinášelo asi největší osobní potěšení byl svobodný přístup k hudbě. Kryla jsem poslouchal několik let díky tátovi, který měl doma pokoutně nahranou asi šedesátou kopii s "Rakovinou" a "Maškarami", třeba Hutku jsem ale neznal a získal si mě hned, jak jsem poprvé uslyšel "Náměšť".

Tenkrát jsem měl pocit, že všichni Čechoslováci milují své písničkáře. Cítil jsem v nich obrovský hudební potenciál... Jenže jsem si neuvědomoval, že jejich tehdejší úspěch byl postaven jednak na lahodné chuti zakázaného ovoce, jednak že těžili ze svých nejlepších kousků, které vznikaly po desítky let.

Proto když se dnes ohlédnu zpátky, je mi trochu smutno. Ikony roku '89 logicky nesplnily má přehnaná očekávání, navíc ve své tvorbě většinou nenašly způsob, jak se transformovat ze zpěváků politických protestsongů k běžným písničkářským tématům. Někteří zatrpkli, jiní neunesli masivní odliv posluchačů.

Karel Kryl velmi brzy podlehl deziluzi z porevolučního vývoje a stavu demokracie a uzavřel se do sebe. Ač si jeho práce nesmírně vážím a mám rád všechny jeho nahrávky, je poctivé si přiznat, že se mu ani umělecky po revoluci příliš nedařilo: poslední album "Monology" zdaleka nedosahovalo kvalit jeho klasických desek. Navíc pouštěl ven i prvoplánové, jej nehodné politické častušky.

Jaroslav Hutka zůstal věrný protestsongům a k politice se vyjadřoval (a vyjadřuje) vždy velmi kriticky a konzistentně. Vrátil se ke svým milovaným lidovkám a velmi rychle zapadl do ústraní, takže mu nezbylo nic jiného, než si vydávat desky vlastním nákladem. To by vše bylo v pořádku, kdyby se loni nezbláznil a neplivl na kolegu Jarka Nohavicu hloupým a nevydařeným pamfletem "Udavač z Těšína". Ten víc než cokoli jiného působil jako trapný pokus o Hutkovu medializaci, což z krátkodobého hlediska vyšlo znamenitě.

Ještě dlouho po listopadových dnech jsem si myslel, že přijde boom písničkářů, kteří konečně budou moct svobodně zpívat o čemkoliv. Že přijde čas moudrých glosátorů naší doby, které bude národ zbožňovat a kteří půjdou ve stopách svých předchůdců. Přestože je takových muzikantů řada (a někteří jsou opravdu dobří), těch skutečně velkých, úspěšných, jež zná každý, stejně jako jsme oné památné zimy znali Kryla a Hutku, není mnoho.

Jediným, který by do puntíku splňoval předchozí definici, je Jarek Nohavica. V době listopadové revoluce jsem ho, nevím proč, moc nezaznamenal. Brzy sice prokázal své hudební i textové kvality, ty morální ale dostaly na frak udavačskou kauzou týkající se Karla Kryla. Na ní je nejsmutnější písničkářova nechuť se k věcem veřejně a přesvědčivě vyjádřit. Aby nedošlo k mýlce - nechci kritizovat Nohavicu za jeho chování v době totality, určitě bych mu i lecjaké selhání v těžké a zvrácené době odpustil, vážit bych si ho nepřestal. Mrzí mě jen jeho přístup nebo možná strach se s takovou minulostí férově vypořádat.

A tak je pohled na listopadové písničkáře a hrdiny své doby po devatenácti letech smutnější, než by kdokoliv tehdy čekal. Kryl si prožil svou nejplodnější dobu v emigraci, Hutka neunesl úspěch Jarka Nohavici a Nohavica zas mlží o své údajné spolupráci s StB.

Michael Kocáb, jeden ze spolutvůrců posametového dění (jak to s ním šlo hudebně v posledních letech, snad netřeba připomínat), se kdysi proslavil na svou dobu odvážným tvrzením, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. S písničkáři je to, myslím, podobné. Smutný pohled do zrcadla, co říkáte?

Související články

Mňága a Žďorp - Dáreček (Recenze CD)
Pražský výběr - Straka v hrsti / Jubilejní edice 1982-2012 (Recenze CD)
Kocáb s Pavlíčkem se usmířili, Pražský výběr nachystal comeback (Novinky)
Horáček & Hapka & Brzobohatý - Tante cose da veder (Recenze CD)
Vybubnováváme: "Je známo datum i místo letošního Open Air Festivalu Trutnov!" (Tiskové zprávy)
Pohled do hitparád IFPI - 1. týden (České hitparády)
Ví mašinführer Sedláček, co je to dramaturgie? (Na okraj)
Karel Kryl - Koncerty 1989/1990 (Recenze DVD)
Nové desky pro 39. týden (Nové desky)
Natalie Kocab - Walking On The A-Bomb (Recenze CD)

Názory

Co víc říci (aludog, 18.11.2008 09:58) Reagovat

To jen k tomu údajnému Nohavicovu mlžení.
www.nohavica.cz/cz/tvorba/archiv/bud_vitan/bud_vitan.htm
jsem opravdu ze srdce rad (Tonda, 18.11.2008 21:46) Reagovat - e

ze neresim stejny problem jako autor, ktery si patrne nemuze uzit dobreho pisnickare, pokud jej nezna vetsina naroda?
Proc, abychom na nej chodili na stadiony, ktere se atmosferou stejne nevyrovnaji malym klubum? K smichu. Dobrych pisnickaru je spousta, pochopitelne je jich min, protoze po roce 89 nastoupila vlna zajmu o kopec jinych hudebnich stylu.

P.s: Je trestuhodne ,ze autor nezminil alespon Plihala ci Baumaxu, ty uz snad zaznamenal i MS.

Ja osobne mam rad treba Jakuba Nohu ,prvni pisnickarskou solovku Petra Fialy ,Arana ,Vaclavka, pis. duo Sestry Steinovy...
Aspoň něco (Sharlay, 19.11.2008 11:19) Reagovat - e

Pořád lepší než Karel Gott a Hegerová, kteří se spojili s rovnejma kšiltovkama a hledají "nové" směry tvorby (peníze). Tito písničkáři to aspoň dělali pro hudbu jako takovou a jestli je náš národ mírně řečeno zavrhl, tak si za to opravdu můžeme sami.
new wave (O., 19.11.2008 16:29) Reagovat - e

Baumaxa, Klus, NiceLand...
Radůza (josé, 19.11.2008 21:37) Reagovat - e

Pro mě je písničkářem dnešní doby Radůza, víc nepotřebuji. Stačí si poslechnout její "živou desku" Vše je jedním. Takže pro mě je ten pohled do zrcadla velice, velice příjemný.

zobrazit všechny názory (12 celkem)

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »