|
|
|
22.11.2000 05:00, Lukáš Beldik
Pokud vás zajímá, jak dopadl pokus o nejdelší rockovou noc české historie pod vlajkou Seznamu, nenechte si ujít tento článěk. A pokud jste současně fanoušky skupin jako České srdce, Abraxas, eggnoise nebo třeba Janis Joplin revival, bude vás jistě zajímat o to více.
Sky Club Brumlovka vypadá zvenku přinejmenším stejně ošklivě jako zevnitř. Slovo "klub" v názvu je výsměchem všem opravdovým klubům. Byl jsem tu prvně a tahle chladná ošumtělá sportovní hala mě rozhodně nenadchla. Ideálního zvuku v ní také zrovna nedocílíte. Kontrolní otázka - Myslíte, že může vypadat ještě ošklivěji? Odpověď - Jistě. Pokud se na tribuně po masivní reklamní kampani nachází necelá stovka lidí, je to pohled vskutku tristní a to nejen pro organizátory, ale i pro všechny ostatní (skupiny nevyjímaje). Přitom zde lidé měli možnost za příjemnou láci shlédnout řadu skupin. Výběr byl sice slovy kolegy "pěkně vypečený", ale stejně to měla být slušná porce zábavy. Nebo ne?
V sobotu 18. listopadu hostil tedy tento skvost komunistické architektury český Seznam Rockmarathon. Podle organizátorů měla tato nejdelší rocková noc 11 hodinami rockové hudby připomenout 11 let, které uplynuly od sametové revoluce. Skrytým plánem bylo ale asi především zviditelnění jednoho internetového portálu v očích fanoušků rockové hudby. Kdo byl tedy vítězem tohoto marathonu? Z různých pohledů bychom našli vítěze všelijaké. Jeden pohled jsem už nastínil.
Pojďme se teď podívat na startovní čáru účinkujících. Nacházíme na ní tři revivalové skupiny (Deep Purple, Janis Joplin a Metallica), pár méně známých jmen (egnoisse) a z těch známějších jedny "Kelty" (České srdce) a jedny navrátilce z časů minulých (Abraxas).
Jako první na dráhu štafetového běhu vyběhli pro mě neznámí Walking Fish. Ač vyrazili s určitým zpožděním, které s pokračujícím večerem ještě narůstalo, dorazil jsem až na konec jejich setu asi v půl šesté. Přesněji na dvě poslední písničky. W. f. hráli vcelku příjemný hardkórek s anglickými texty, okořeněný docela melodickým vokálem zpěváka. Ten se i před poloprázdnou halou choval jak před mnohatisícovým davem a místy předváděl divoké kreace se stojanem mikrofonu. Celkově ale připomínali malé chlapce mající radost z toho, co za zvuk dovedou předvést jejich kytara a basa. V druhém songu mi vadily až moc výrazné bicí.
Avizovaní Superfly, kteří měli převzít štafetový kolík, nedorazili, a tak se ho chopila skupina Just. Mohla tak ale učinit až po dvacetiminutové pauze vyplněné přípravou aparatur a plkáním moderátora Romana Lipčíka (jeho odpověď na výkřik opilého diváka, ať už to proboha neorganizuje: "Musím si ty prachy nějak zasloužit", byla dostatečně výmluvná). Přestávky v hraní po každé skupině byly velmi deprimující, zvlášť když občas dosáhly až půl hodiny. Většina skupin musela proto zkrátit své původně hodinové výstupy. Pak tedy nastoupili už sedm let existující Just a předvedli totálně nejhorší vystoupení večera. Jejich tancovačkový bigbít jakoby se propadl časoprostorem odkudsi z 80. let. Prostě čistě profesionální skupina schopná odjezdit všechny štace a působící dojmem, že peníze jsou jejím hlavním motorem. Disponovali vtíravými klávesami, naboosterovanou kytarou se zvukem, který až bodal do uší a střídali rychlé písničky s pomalými, určenými asi k odchytnutí nějaké děvy na vesnické zábavě. Tohle vše + tuctová zpěvačka, tuctový zpěvák a hnusné klišovité texty (bohužel české) = propadák.
Po nich vběhli na ovál Deep purple revival oblečením stylizovaní někam do 70. let. Jejich kladem bylo, že jako první zmobilizovali zvadlé postavy na tribuně a tři z nich dokonce vyprovokovali k taneční pouti po špinavých, tmavých parketách. Také mi tím umožnili odhalit, cože se to dnes sešlo za společnost. Odhalil jsem v divácích vesměs konzervativní rockové fanoušky, u kterých slavil úspěch především tvrdší rock. Hned na začátek nasadili provařený riff a tím i největší pecku - "Smoke on the water". Mohli jsme tak porovnávat jejich provedení klasiky s originálem vystupujícím před dvěma měsíci v Paegas Aréně, rumunská filharmonie ale zůstala stranou. Dočkali jsme se i dalších kousků: "Child in time" (album „In rock"), "Sometimes I feel like screaming" ("Purpendicular"), "Lazy" ("Machine Head") a ještě několika dalších. Revival má podle všeho své "Párply" zmáklé velmi dobře. Hodně zde záleží na kytaře a Miloš Mrlík ji obsluhoval kvalitně. Koňárek má zajímavý hlas, schopný vykřičet výšky (navíc snad každou druhou píseň končil ďábelským uchechtnutím), ale v baladičtějších věcech, kde je nutno zpívat pomalu a procítěně, působí nepřesvědčivě. Shrnuto, podtrženo - dobře zahrané, ale je to jen revival, který u mě nikdy nedosáhne takového uznání jako pokus o vlastní tvorbu. Což se dá vztáhnout i na další dva revivaly.
Po 20. hodině došlo k mému vrcholu večera, aniž bych to předtím čekal, který měl podobu sedmi mladých lidí hrající barevný bigbítek se silnými jazzovými sklony. Jednalo se o skupinu eggnoise. Předpokládám, že hráli skladby ze svého debutového alba "Dogwalking", které si sami vydali na jaře tohoto roku. Pestré nástrojové obsazení (housle, trubka, elektroakustická kytara…) mají dobře sladěné, působí kompaktně, vyhraně. Hodili by se ale spíše do menšího klubu a ne do takovéhle pusté pláně. Bohužel odehráli pouhých třicet minut, ze všech vystupujících nejméně. Některé skladby mi svou jemností připomněli Colorfactory, ale eggnoise předvedli i složitější najazzlou instrumentálku a v poslední rychlé páté písni připomněli rockovější kořeny. Použitá angličtina jim sedí. Měl bych na ně, jako na mé vítěze, někdy vyrazit. Publikum je ale bohužel odzívlo.
Dalším z revivalů na scéně byli Janis Joplin revival, kteří s sebou přinesli určité společné naladění a strhli obecenstvo, které se během jejich setu rozrostlo na skoro dvě stě lidí. Malá ručička byla v tu chvíli někde uprostřed mezi osmičkou a devítkou. Zpěvačka Táňa Poláčková (doufám, že nepletu jméno), celá v černém a s kontrastující oranžovou boa kolem pasu, se do role Janis Joplin viditelně vcítila a často komunikovala v angličtině. Pohyby i frázování má dobře odkoukané. Je také majitelkou tolik potřebného chraplavého hlasu, a tak lze asi souhlasit, že se jedná o jeden z nejlepších českých revivalů. Hned na začátek spustili "Piece of you" a pokračovali dalšími hity jako "Summertime" nebo "You really got me". Končili a capella zpívaným "Mercedes Benz", při kterém dokonce lidé spontánně tleskali do rytmu. Celkově se bezesporu dočkali největšího úspěchu ze všech, k čemuž přispěla i výborná kytaristka Kateřina Ryšavá. Jako jediní koncert nezkrátili a dokonce přidali i přídavek, výše už zmíněný.
 © Dimír Šťastný |
 © Abraxas |
Bene, řekni prdel, máš na to?
Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.
Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...Ne 03.06. Kyuss Lives! (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
So 16.06. Respect Festival 2012 (Štvanice, Praha)
Ne 24.06. She Wants Revenge (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
Po 25.06. Sting (UK) (O2 Arena, Praha)
Čt 28.06. Ugly Kid Joe (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
© 2000-2012, IMEG s.r.o. Hudba od začátku do konce.
Kvalitní levný hosting ProLidi.cz
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
