Recenze CD

Mikey a jeho píseň Země

17.09.2008 13:00, Radek Londin

Po temně cynickém třetím řadovém albu "The Hardest Way To Make An Easy Living" muselo nejednoho posluchače napadnout, kam se mohou Mike Skinner a The Streets vydat dál. Už první dva singly naznačily, že se po dlouhé noci probudil do nového dne. Deska "Everything Is Borrowed" je zralým přitakáním životu.

8/10

The Streets - Everything Is Borrowed

Vydáno: 15.09.2008
Celkový čas: 38:49

Skladby: Everything Is Borrowed, Heaven For The Weather, I Love You More (Than You Like Me), The Way Of The Dodo, On The Flip Of A Coin, On The Edge Of A Cliff, Never Give In, The Sherry End, Alleged Legends, The Strongest Person I Know, The Escapist

Vydavatel: Supraphon / Warner Music

"I came to this world with nothing and I leave with nothing but love, everything else is just borrowed," zpívá Mike Skinner v refrénu úvodní a titulní písně. Svým způsobem je příznačná pro následujících osmatřicet minut. Zatímco jeho albová dvojka začíná příběhem o půjčeném DVDčku a líčením pikantních okolností, které se mu jako městskému floutkovi postavily do cesty, tentokrát se slova točí rovnou kolem everything. Zásadní změna měřítka - z jedné kostičky rovnou k celému životu. Rozervaný život kluka, který ještě jednou nohou stojí na tanečním parketu rozjeté rave party a který si většinu problémů vlastně způsobuje sám nezřízeným a chaotickým životním stylem, tentokrát střídají úvahy o manželství ("I want to grab that chance, carry it home so I can marry and know") a postřehy jak život chodze ("Just when I discovered the meaning of life, they change it. Just when Im loving life, it seems to start raining."). Z malých příběhů se stávají ságy, ale Mike naštěstí nezapomněl, že mezi jeho největší zbraně patří osobní pohled. Už není za cynika, nebojuje sám se sebou a je více než kdy jindy komentátorem. Klade si nemalé cíle, když se mezi jeho témata dostává ekologie, náboženství či hledání smyslu života.

Na první poslech

Zní trochu jako návrat k debutu "Original Pirate Material" včetně lo-fi zvuku, tak trochu Just Jack (MySpace.com). Jednodušší stavbě beatů stačí jedna chytlavá smyčka, kolem ní občas něco přikreslí. Na výpomoc vokalistů tentokrát tolik nespoléhá, ale zapojil hodně živých nástrojů, dojde i na pár sól. Hudebně je to maximálně blízké jeho koncertním show. Přes občasné závany melancholie se nese celé album na nezvykle pozitivní vlně. Jako textař neztratil hranu, i když pozměnil témata.

Už dávno nedělá skladby doma ve svém pokojíčku. Vždyť smyčcové party na novinku nahrával s orchestrem v pražských studiích. Živých nástrojů tentokrát využil skutečně hodně - skoro všechny skladby mají baskytaru, ke slovu se často dostanou dechy a piáno. Zatímco na předchozí desce směřoval k plnějšímu syntetickému zvuku, tady se v několika kusech vrátil kostrou k funkovému 2stepu svého debutu, jen přidal více popu. Album postrádá vyloženě rude party kousek, ale také čistě melancholickou věc, jakými byly třeba "Dry Your Eyes" či "It's Too Late". Kromě svého typického rytmického vyprávění často zpívá, jde mu to lépe než minule, ale kdo si potrpí na přesnou intonaci či techniku a nedá na takzvaný celkový dojem, může stále lehce trpět.
Textově nalézají The Streets novou půdu. "Heaven For The Weather", která je asi nejblíže tomu, aby se stala klubovým i rádiovým hitem, se komicky naváží do rozlišování nebe a pekla, když přiznává, že do nebe by rád za počasím, zatímco v pekle hledá parťáky pro zábavu, protože "we enjoy what we like which is not always right". U počasí zůstává i v "The Way Of The Dodo", kde přidává své slovo k Nepříjemné pravdě frází, že to není Země, kdo má problémy, ale lidé na ní. Naštěstí rozbije náznaky mentorství dávkou ironie a ukáže, že když chce, umí i rapovat. Když jsme u velkých témat, naváže také na "Never Went To Church" z předchozí placky. Tentokrát se pustil rovnou do Bible v "Alleged Legends", respektive do jejího experimentálního pojetí spravedlnosti. Když se jí budete držet slovo od slova, vlastně z vás může udělat vraha, říká... Jenže právě tady se ukazuje zrádnost ambicí sdělit příliš mnoho na třech minutách prostoru. Zatímco jednu frázi skvěle vypointuje, v další sklouzne k lacinému pseudofilozofování.
Naštěstí Mike neztratil talent introspekce a čichu na zajímavé momentky. Mezilidské vztahy postihne v "I Love You More (Than You Like Me)", kde řeší nedostatek partnerské komunikace a odmítání převzít zodpovědnost, "Never Give In" o ženských hrách na sexuální převahu a zejména pak v něžné ukolébavce "The Strongest Person I Know", která dává albu úplně nový rozměr. Nastavení Mikeovy duše skvěle vyjadřuje sevřený příběh "On The Edge Of A Cliff". Muž stojí na kraji srázu, je přesvědčený skočit. Obrátit se zpátky, ho zlomí starcovo moudré rčení o zázraku života předávaného z generace na generaci.
Mike už není geezer. Neřeší noci strávené balením jointů, hraním na Playstation nebo drogovým tripem v klubu. Jestli nahrávka skutečně odráží jeho život, což by se při znovu nalezené přímočarosti v jeho textech dalo čekat, není už tím náladovým freakem, který nedokončuje koncerty, protože se neudrží na nohách. Novinka nedosahuje kvality prvních dvou desek, ale je důkazem, že se vypořádal se statusem celebrity, což dává ty nejlepší vyhlídky k poslednímu kusu plánované pentalogie. Má se jmenovat "Computers And Blues", být experimentálnější a odrážet temnější zákoutí jeho duše. Klidnější a popovější The Streets možná někomu přijdou nudnější. Chtít po téměř třicetiletém chlapovi, aby žil stále na ulici, je ale trochu unfair.

Názory

Vložit názor

Zaškrtněte, pokud nechcete zobrazit u svého příspěvku Váš e-mail.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na následující otázku nebude názor přidán.

  • Super (Honza, 17.09.2008 16:51) Reagovat

    Tohle je zase dobrá deska. Skinner nezklamal. Moc dobře se to poslouchá.

  • Jsi znalec (alon , 18.09.2008 08:58) Reagovat

    Dobře jsi to naposlouchal. Pěkné čtení.

  • kudoz (e42, 18.09.2008 16:41) Reagovat

    Dobře napsaná recenze, autor zjevně ví, o čem píše.

Album týdne 21/2012

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?


Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »

Filmserver.cz píše

CoKdyKde

Ne 03.06. Kyuss Lives! (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

So 16.06. Respect Festival 2012 (Štvanice, Praha)

Ne 24.06. She Wants Revenge (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

Po 25.06. Sting (UK) (O2 Arena, Praha)

Čt 28.06. Ugly Kid Joe (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

více akcí