Indie scéna je talentovými songwritery zahlcená jako moje texty metaforama: Jim Noir, John Darnielle (aka Mountain Goats), Destroyer, Sufjan Stevens, Smog a desítky dalších nových Dylanů, Becků a Elliottů Smithů. Conor Oberst ale vládne všem, a to nemusíme zůstávat pouze na indie hřišti, se singlem "Love Nothing (Take It Easy)" skóroval i v Billboardu. Až do jeho aktuální sólo desky se vše důležité dělo pod značkou Bright Eyes - jeho kapely, jeho alterega. Jenže 10. září přijede do pražského Roxy sám...

Má právo říkat si kytarista, songwriter, zpěvák i básník. Jeho naléhavý emo projev, nezaměnitelné frázování a dvojakost textů jsou proslulé od rodné Omahy až po Mexiko. Že má talent od boha, bylo jasné dřív, než s ním začala mlátit puberta. První desku nahrál v roce 1993 na domácí magneťák a o jedno léto později se svým bratrem Justinem vydal na vlastním labelu Lumberjack Records (z něhož se později stal audiofily uctívaný Saddle-Creek Records). Tehdy mu bylo třináct, v době druhé kazety "Here's To Special Treatment" šestnáct. Bright Eyes a uznaní alternativní scény přišli na řadu až po kapelách The Magnetas, Park Ave, Desaparecidos, po projektech vhodných pro depresivní neurotiky.Za plagiátora neplatí, ale minulostí netknutý není. "Head On The Door" The Cure vám přizná sám, Dylan, Neil Young, Daniel Johnston a Leonard Cohen se nabízí sami, Elliotta Smitha hraním jeho "Bigest Lie" nepopírá.Platí za experta na cynické zamilované písně, mnohdy i řádně rozervané. Je to popový slaďoušek, takže jste jeho "If you hate the taste of wine / Why do you drink it till you're blind? / And if you swear that there's no truth and who cares / How come you say it like you're right? / Why are you scared to dream of God / When it's salvation that you want?" mohli zaslechnout v americké komedii "Zbouchnutá". Hodí se ke všem odstínům melancholických nálad.Na pražském koncertě zahraje celou poslední desku, několik standardů a možná nějaké Bright Eyes. Chybět tam, znamená dobrovolně se připravit o jeden z koncertů roku.