Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Publicistika

Rockoví producenti - šílenci a inovátoři (část první)

11.09.2008 05:00, Karel Veselý

Když je potkáte na ulici, raději se jim vyhněte. Nejslavnější rockoví producenti jsou vesměs případy pro psychiatra, ale jejich světem je nahrávací studio a pod jejich rukama se tvoří historie. V prvním díle našeho historického exkurzu si představíme otce rock'n'rollu, folk-rocku i moderního popu.

Současné popové hitmakery jsme si na musicserveru nedávno představili v seriálu Stvořitelé hitů (1. část a 2. část). Jejich otcové a praotcové, o nichž se dočtete v nové sérii, nechtěli psát hity pro žebříčky, ale tvořit zcela nové a neslyšené věci. Když dokázali využít technických novinek své doby a spojit se s talentovanými hudebníky, vstoupili do dějin. Žádný div, že nejsou vůbec nepodobní ambiciózním vojevůdcům, neohroženým dobrodruhům nebo šíleným profesorům. Naše pouť začíná se zrodem rock'n'rollu a v následujících několika epizodách bychom měli dorazit až do dnešních dní.

Sam Phillips - otec a porodní bába rock'n'rollu zároveň

Je ráno 5. červenec 1954 a do studia Sun Records v Memphisu přichází Elvis Presley. Během dne nazpívá coververzi písně "That's All Right (Mama)", která o pár týdnů později vyjde na singlu. Na natáčení dohlíží osobně majitel studia Sam Phillips (1923 - 2003), který zhruba před rokem slyšel Elvise natáčet ve studiu dvě písně pro singl, jež chtěl darovat matce k narozeninám. Předchozí nahrávací session s mladým řidičem náklaďáků se příliš nezdařila, teprve elektrické blues trochu více od podlahy Elvisovi sedlo. "Co to sakra bylo?" nechal se slyšet udivený Phillips, když Elvis dozpíval. "Já nevím," říká Elvis. "Tak to udělej ještě jednou," zakřičel producent a připravil další pásku. Tehdy se zrodil rock'n'roll a Sam Phillips byl jeho otec a porodní bába zároveň.

Phillipsovy zásluhy o moderní populární hudbu se neomezují jen objevením Elvise. Od počátku 50. let nahrával ve studiu Memphis Recording Service černošské bluesmany a pod jeho taktovkou tam debutovaly třeba budoucí legendy jako B.B. King nebo Howlin' Wolf. Phillips miloval dřevní rhythm'n'blues a chtěl najít způsob, jak ho prodat bílým posluchačům. Jeden z jeho pokusů o zkřížení černého (blues, spirituály) a bílého (country, hillbilly) soundu - "Rocket 88" od Jackie Brenston And His Delta Cats (kapela Ike Turnera) z roku 1951 je považován za první rock'n'rollovou nahrávku všech dob. Když v roce 1952 založil Sun Records, odstartoval zde kariéru Carla Perkinse, Roye Orbisona nebo Johnnyho Cashe. Phillipse nezajímala dokonalost, chtěl opravdové emoce, které z obyčejné písně dělaly velký hit.

Jedna za všechny

Elvis Presley - Blue Suede Shoes (1956)
Elvis už byl v době natáčení majetkem RCA, ale s Phillipsem si ještě vystřihl vlastní verzi písně, s níž Carl Perkins v tu dobu vedl žebříček. (I tu mimochodem produkoval Phillips.) Sun Records neměli prostředky na to singl pořádně propagovat, nicméně přesto odstartovala Elvisovu kariéru, když ji zahrál před zraky milionu diváků v televizním pořadu "Dorsey Brother's Stage Show".

Phil Spector - ode zdi ke zdi

Sam Phillips prodal v roce 1956 Elvise za pouhých 35 tisíc dolarů a o deset let později se musel po finančních problémech zbavit i Sun Records. Prvním producentem, který vydělal na svých zvukových inovacích velké peníze, byl Phil Spector (1940). V první polovině 60. let pracoval s několika dívčími vokálními skupinami, jejichž písně aranžoval v té době zcela revoluční zvukové technice, které se začalo říkat "wall of sound". Spector rád využíval široké spektrum nástrojů (akustických i elektrických), ale odmítal je nahrávat zvlášť. Raději všechny hudebníky posadil do jedné místnosti a nechal je hrát spolu. Mikrofon byly napojený na reproduktory v druhé místnosti, kde se k zvuku přidal efekt ozvěny. Výsledkem byla mohutná, jednolitá zvuková vlna, v níž se jednotlivé nástroje slévaly dohromady. Jeden kritik Spectorův sound popsal jako "tisíc opilých andělů zpívajících v metru".

Spectorova produkce zářila nejvíce v polovině 60. let, kdy udělal "Be My Baby" s The Ronettes nebo "River Deep Mountain High" s Ike & Tinou Turnerovými. Mezi léty 1958 - 1971 produkoval celkem 25 skladeb, které figurovaly v Americké Top 20. Singly byly jeho doména a dlouhohrající desky nenáviděl, stejně jako stereo zvuk, který podle něho dal posluchačům přílišnou svobodu. V druhé polovině 60. let se částečně stáhl do ústraní, ale nenechal si ujít nabídku postprodukce alba "Let It Be" Beatles. S původní verzí kapela nebyla moc spokojená a čekali, že producent by ji mohl vylepšit. Spectorem překopané "Let It Be" vyšlo v květnu 1970, když už Beatles oficiálně neexistovali a různé názory na výsledek producentovy práce možná přispěly k rozpadu kapely. Harrison a Lennon byli nadšení a Spector s každým z nich později natočil jejich nejlepší sólové desky - "All Things Must Pass" a "Imagine". Nová podoba písní, které měly být původně návratem k beatovým kořenům se naopak vůbec se nelíbila Paulu McCartneymu. Dlouho se snažil vydat desku v původní podobě, což se mu povedlo v roce 2003 s odSpectorovanou verzí "Let It Be... Naked".

Ačkoliv Spector působil hlavně na poli popu (natáčel ale třeba s The Ramones), jeho produkce měla velký vliv na další historii rockové hudby. Inspiroval se jím psychedelický rock (Grateful Dead) nebo Bruce Springsteen. Na začátku 90. let byl Spector hrdinou Kevina Shieldse z My Bloody Valentine a výrazně tak ovlivnil vlnu britského shoegaze rocku libujícího si v mnohovrstevnatých kytarových plochách. Spector ovlivňuje pop i v současnosti, stačí si poslechnout album Duffy "Rockferry" produkované jeho fanouškem Bernardem Butlerem. Zatímco jeho zvukový vynález žije dál, Spector sám má v posledních letech výrazné problémy. Excentrické chování, kterým proslul v 60. letech (paruky, stálé nošení revolveru), se proměnilo v šílenství. Už pět let se táhne soud, je obžalovaný z vraždy jedné ze svých milenek.

Jedna za všechny

The Ronettes - Be My Baby (1963)
Žádná jiná skladba neshrnuje popové třeštění v éře před Beatles tak dobře jako "Be My Baby". Všechno je přísně v mono a zvuk orchestru se díky Spectorovým efektům mění v tajfun. Holky si píseň odzpívaly dvaačtyřicetkrát, než byl producent konečně spokojen. Hlavní part zpívá budoucí Spectrova manželka Ronnie, která si jeho libůstky vychutnávala až do roku 1974, kdy se jí podařilo se šíleným manželem rozvést.

Tom Wilson - Elektrickým proudem do folkařů
Tom Wilson a Frank Zappa

V polovině 60. let kulminovala popularita bardů s akustickou kytarou, na obzoru se už ale objevoval budoucí rockový tajfun. Co to takhle spojit?!, napadlo producenta Toma Wilsona (1931 - 1978). Vzal akustickou baladu "The Sounds Of Silence" z debutové desky Simona & Garfunkela a přidal do ní elektrickou kytaru a bicí. Bez vědomí dvojice (po neúspěchu první desky se rozešli) singl vydal v září 1965 a v první den nového roku už byl na vrcholu amerického žebříčku. Nebyl jen začátek kariéry Simona a Garfunkela, ale také folk-rockového žánru.

Tom Wilson byl jedním z prvních Afroameričanů mezi popovými producenty. V polovině 50. let založil label Transition Records, pro který nahrál vůbec první desky s budoucími jazzovými giganty Sun Ra a Cecilem Taylorem. Po krachu labelu se uchýlil ke Columbia Records. Ještě před Simonem a Garfunkelem elektrifikoval Boba Dylana, s nímž natočil dvě desky, na nichž folková hvězda poprvé použila elektrickou kytaru. Spolupráce vyvrcholila singlem "Like A Rolling Stone", jednou z nejslavnějších Dylanových písní vůbec.

Wilsonovy eskapády ještě nekončí. V roce 1966 ve studiu dohlížel na natáčení "Freak Out!" Franka Zappy a jeho Mothers Of Invention. "Wilson měl vizi a stál při nás," vzpomínal později Zappa. Jedním z jeho úkolů bylo uklidňovat rozzlobené šéfy labelu Verve, kteří měli ze Zappových bláznivých experimentů noční můry. Zappa a Wilson si dokonce do studia vydupali dvaadvacetičlenný orchestr a i díky tomu album stálo pětkrát tolik, než v té době bylo běžné. "Jsme u Verve, můžeme si dělat, co chceme," uklidňoval prý Wilson nervózní zvukaře.

To stejné se opakovalo o dva roky později, když s The Velvet Underground připravil jejich nejradikálnější album "White Light/White Heat". Záměrně ošklivá deska plná zpětných vazeb a distortovaného zvuku předjímá punkovou explozi a závěrečná "Sister Ray" je považovaná za první vlaštovku noise rocku. Velvet Underground ji nahráli za pouhé dva dny, Wilson prý přišel do studia, řekl: "Tohle nemusím poslouchat. Zapnu nahrávání a pošlete pro mě, až to bude hotový," a odešel do kavárny. Podobně jako jeho kolegové z našeho článku byl Wilson excentrickou osobností, která si žila podle vlastních zákonů.

Jedna za všechny

Bob Dylan - Like A Rolling Stone (1965)
Když Dylan začal hrál tuto skladbu na koncertech, někteří pravověrní folkaři po něm křičeli: "Jidáši!" O čtyřicet let později ji v časopise Rolling Stone vyhlásili nejlepší skladbou všech dob. Byl to Wilson, kdo do písně zakomponoval varhany a bil se za to, aby skladba zůstala ve své původní šestiminutové podobě.

Brian Wilson - Dobré vibrace

Pro někoho je kvinteto Beach Boys první klučičí popovou kapelou všech dob. Písně o holkách, jednotné oblečky a nasládlé harmonie. Jenomže pod blyštivým povrchem "Pet Sound" se skrývají mikroskopické zvukové detaily, do té doby zcela nevídané. Stojí za nimi mozek kapely Brian Wilson (1942), nevzhledný tlouštík u mikrofonu, kterého by dnešní boybandy nejspíše vůbec nepustily z šatny. Zatímco pro čtyři další boys byla kapela dobrý pravidelný zdroj příjmu a holek, Brian Wilson bral svůj popový projekt zatraceně vážně. Když v roce 1965 slyšel "Rubber Soul" od Beatles, rozhodl se, že odpoví kolekcí nahrávek, která postaví pop vzhůru nohama. "Pet Sound" měl být původně jeho sólový projekt, ale po propadáku singlu "Caroline, No" se nahrávací firma rozhodla neriskovat a vydat desku pod jménem Beach Boys.

Přípravy alba provázely velké pochybnosti. Nahrávací společnost byla dost nervózní z času, který Wilsonovi trvalo desku dokončit. Jen surfařská hymna "Good Vibrations" zabrala šest týdnů a stála 75 tisíc dolarů, což byly v té době peníze, za které by se natočilo hned několik dlouhohrajících desek. Ačkoliv dnes už to tak neoceníme, "Pet Sound" bylo revoluční album hlavně v tom, jakou pozornost věnoval Wilson každičké sekundě alba. Uvedl do popu neobvyklé nástroje, když pozorné ucho na desce objeví třeba zvonek z kola, těremin nebo psí píšťalky. "Kdo bude tohle sakra poslouchat? Psi?" nechal se prý slyšet další člen kapely Mike Love. Hodně hudebních kritiků mu dalo po vydání desky za pravdu a "Pet Sound" se zpočátku v žebříčcích příliš nedařilo, což ale změnilo vydání singlu "Sloop John B."

V 60. letech desky prodávaly hitové singly a zbytek stopáže tvořila narychlo nahraná vata. "Pet Sound" je první vlaštovkou historické změny. Je to album natočené jako album a každá píseň má na něm své místo. Když se vyhlašují nejlepší desky všech dob, "Pet Sound" bývá obyčejně velmi blízko vrcholu a nebýt Wilsonova ambiciózního projektu, Beatles by se asi nikdy nepustili do "Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band", který je pro změnu zase jejich odpovědí na "Pet Sound". Brian Wilson chtěl ve válce inovací s Beatles pokračovat a začal pracovat na ještě odvážnější desce, která měla nést jméno "SMiLE". Opozice uvnitř kapely a nelibost nahrávací firmy ho přinutili projekt odpískat. Následovalo nervové zhroucení a počátek psychických problémů, k nimž přispěla drogová závislost. Přes vážné mentální problémy nakonec Wilson album dokončil a vydal v roce 2004.

Jedna za všechny

The Beach Boys - God Only Knows (1966)
Je to první popový hit, který si dovolil použít v textu slůvko God, tím to ale všechno jen začíná. Wilson se shlédl v Spectorově metodě a všech dvacet tři muzikantů muselo hrálo spolu. Teprve dvacátý pokud se vyvedl a nejbáječnější z jeho "teenagerských symfonií" mohla vstoupit do historie.

George Martin - Pátý brouk

George Martin, Paul McCartney a Ringo Starr

V dějinách populární hudby patří The Beatles výsostné postavení, které v nejbližších stoletích už sotva něco ohrozí. Žádný div, že stejně zásadní důležitost má jejich producent George Martin (1926). Doprovázel je od jejich beatových začátků, přes ambiciózní experimenty až k hořkému konci na konci 60. let. Dokázal proměnit v realitu nejbláznivější nápady Fab Four a zároveň se realizovat v neobvyklých a novátorských postupech. Pomohly mu k tomu bohaté zkušenosti, které získal v 50. letech při natáčení vážné i lidové hudby na značce Parlophone.

Málokdo ví, že ještě před The Beatles natočil Martin pod pseudonymem Ray Cathode skladbu "Time Beat", jeden z prvních plodů experimentální hudební laboratoře BBC Radiophonic Workshop, kde se rodily pionýrské pokusy s elektronickou hudbou. S Beatles se potkal poprvé v květnu 1962 a ačkoliv ho přehrávka ve studiích Abbey Road nijak výrazně nenadchla, rozhodl se dát Beatles šanci. "Řekněte mi rovnou, pokud se vám něco nebude líbit," byla prý jeho první věta na setkání s kapelou. "Pro začátek se mi nelíbí vaše kravata," odpověděl mu George Harrison.

O čtyři měsíce později natočili Beatles s Martinem "Love Me Do" a zbytek je historie. Martin je zodpovědný za všechny orchestrální aranže na deskách Beatles až do časů "Sgt. Peppera", stejně jako většinu klávesových partů. Od bílého dvojabla už byl Martin žádanou producentskou osobností a v 70. letech se podílel například na nahrávkách Cheap Trick, Jeffa Becka nebo skupin Mahavishnu Orchestra nebo America. S Beatles ale zůstal už navždy spojený a aktivně se podílí na oživování odkazu nejslavnější kapely projekty "Anthology", "Let It Be...Naked" nebo "Love".

Jedna za všechny

The Beatles - Penny Lane / Strawberry Fields Forever The Beatles - Strawberry Fields Forever (1967)
Natáčení trvalo padesát hodin a John Lennon přesto nebyl pořád spokojený. Vybral dvě verze, které mu přišly nejlepší, a Martinovi doporučil, ať je spojí. Na námitku, že každá z nich je v jiné tónině, odpověděl: "Ty to nějak dokážeš." Martin to dokázal a ze zrychlování a zpomalování pásky vznikl typický psychedelicky "plovoucí" zvuk písně. "Je to jako kompletní zvuková báseň - jako moderní Debussy," nechal se podle knihy "Revoluce v hlavě" slyšet George Martin.

Další významní producenti 50. a 60. let

Henry Glover (1921 - 1991) - Natáčel country, blues a rhythm & blues v 50. letech a vybudoval reputaci King Records.

Jerry Wexler (1917 – 2008) - Ještě jako novinář poprvé použil termín rhythm and blues. V roce 1953 se stal producentem a natáčel s Rayem Charlesem, Arethou Franklin, Led Zeppelin nebo Dust Springfield.

Teo Macero (1925 – 2008) - S "In A Silent Way" Milese Davise uvedl revoluční producentské techniky do jazzu.

Jimmy Miller (1942 – 1994) - Stojí za klasickými alby The Rolling Stones "Beggars Banquet", "Let It Bleed", "Sticky Fingers" či "Exile On Main Street".

Související články

Novinka The Beach Boys, první po dvaceti letech, vyjde v červnu (Novinky)
The Beach Boys - That's Why God Made The Radio (Audio Jukebox)
Bob Dylan pracuje na novém albu (Novinky)
The Gaslight Anthem nahráli cover Boba Dylana i novou desku (Novinky)
Beach Boys chystají na své padesátiny nejen koncerty, ale i CD (Novinky)
Hudba prohrává válku... stává se z ní hluk (Publicistika)
Kytarový zesilovač George Harrisona jde do aukce (Novinky)
Na pulty míří obsáhlý set "The Bridge School Benefit Concerts" (Novinky)
Nové desky pro 44. týden (Nové desky)
Nejpřeceňovanějším textařem všech dob je Lou Reed (Novinky)

Názory

Díky (Dan K., 11.09.2008 08:56) Reagovat

za super článek :) Potěší...
Díky za článek (KarbiQ, 11.09.2008 09:59) Reagovat - e

Producenti jsou zvláštní lidé a hlavně to chce talent a nápady. Často s ním o tom, že až budu točit desku, tak bych se chtěl na produkci podílet, protože ten samotný proces vzniku desky je něco zvláštního, co musím prostě vidět.
taky diky :) (Axlotronix, 11.09.2008 10:03) Reagovat - e

presne tak, rad si poctu o historii a zasadni lidech v hudebnim byznysu...
Jeste pro doplneni jmen mohli byt pridani treba Andrew Oldham nebo Peter Grant, spise tedy nez diky zvukovemu inovatorstvi kvuli neortodoxnim metodam propagace kapely a starosti o jeji chod..
Wilsons (Prokop, 11.09.2008 10:59) Reagovat

Phil Wilson, Tom Wilson. Doufejme, že příště bude i Tony Wilson:)
- Re: Wilsons (dejv, 11.09.2008 16:09) Reagovat - e
  
  myslim, že tony nebyl producent a článek o něm je už na nmm

zobrazit všechny názory (9 celkem)

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »