"Problém" je její druhé jméno

07.07.2008 05:00 - Pavel Parikrupa | foto: facebook interpreta

Ne, do soukromých problémů Amy Winehouse nebudeme šťourat. Její alkoholické, drogové a vztahové eskapády se řeší jinde a nás mohou zajímat jen do momentu, kdy se ačnou odrážet v její tvorbě. Raději se podíváme na koncertní DVD z Londýna "I Told You I Was Trouble".
7/10

Amy Winehouse - I Told You I Was Trouble

Skladby: Intro/Addicted, Just Friends, Cherry, Back To Black, Wake Up Alone, Tears Dry On Their Own, He Can Only Hold Her / Doo Wop, Fuck Me Pumps, Some Unholy War, Love Is A Losing Game, Valerie, Hey Little Rich Girl, Rehab, I'm No Good, Me & Mr Jones, Monkey Man, Outro
Vydáno: 23.11.2007
Celkový čas: 150 minut
Vydavatel: Universal
Z bulvárních informací o Amy Winehouse si jeden musí myslet, že tahle ženská je nejproblémovější umělkyní světa. Za poslední dva roky má na kontě spoustu hudebních ocenění, ale také kupu trablů, kvůli nimž je velmi rizikové vytisknout její jméno na koncertní plakáty - nikdy nevíte, jestli zrovna nebude v léčebně (píseň "Rehab" je ironie sama) nebo rovnou v lochu, a když je venku, zda vůbec dorazí na pódium. Ale na pódium loni v londýnském Shepherd's Bush Empire dorazila, a my se můžeme přesvědčit, jak to Amy zní živě díky DVD "I Told You I Was Trouble".

Koncert "Live In London" trvá jen 66 minut - k písničkám ze dvou studiových alb klidně Amy mohla přidat více coververzí -, ale zato je na disku dost vydařený dokument kombinující archivní záběry z posledních pěti let a rozhovory s protagonistkou a lidmi kolem ní - štěstí, že tam máme titulky, tatík taxikář má ukázkovou londýnskou cockney výslovnost a rozumět mu je dost fuška.

Co se velmi povedlo, je obrazová složka záznamu: prostředí v sále, scéna a její osvětlení (decentní lampy) vytvářejí iluzi prostoru dokonale padnoucího přesně k této hudební produkci. Navíc se to velmi pěkně podařilo zaznamenat kamerami. Když si zvuk pustíte v DTS, máte pocit, že si na muzikanty opravdu můžete sáhnout (jestli tedy někdo stojí o to sáhnout si na vychrtlou pokérovanou ženskou s ulítlým účesem). Pěkná fajnovost je možnost pustit si některé písně s černobílým filmovým filtrem ("Back To Black And White"), vypadá to velmi efektně.

Amy vypadá na pódiu opravdu zvláštně: místy rozmarně a roztomile, pak zas vulgárně a bizarně, někdy ztracená, jindy sebejistá. V zádech má skvělou kapelu (vynikají zejména zpěváci a tanečníci Zalon a Ade) a zpívá s velkým prožitkem. Hází zamilované pohledy na balkon svému muži, divně tančí, občas zaskřehotá úplně mimo, ale je to všechno tak nekašírované a nehrané, až jí držíte palce. A celou dobu doufáte, že ten její talent neskončí někde spláchnutý. Snad ne.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY