Chutné a velice výživné

16.06.2008 17:00 - Michal Koch | foto: facebook interpreta

Bratři Ebenové nikdy se svou tvorbou nijak nespěchali. Šest let čekání na nové album je v jejich případě vlastně nejkratší pauza. Příznivci netradičního ebeního folku ale vědí, že počkat si se vyplácí. A vyplatilo se to i v případě jejich čtvrté desky nazvané "Chlebíčky".
8/10

Bratři Ebenové - Chlebíčky

Skladby: Chlebíčky, Zprava dobrý, Karlovy Vary, Pomník, Někdo klepe, XL, Sloni, To nic, Houston, Houpám se, Folkloreček, Poslední valčík
Vydáno: 16.06.2008
Celkový čas: 43:54
Vydavatel: Sony Music
Kdykoliv se píše či hovoří o Bratrech Ebenech, píše či hovoří se většinou v dobrém. Jako by na jejich hudbě snad ani nebylo co kritizovat. A na rovinu: nejinak tomu bude i v této recenzi, takže pokud vám tento fakt vadí, snad ani nečtěte dál. Nedá se totiž nic dělat, protože jejich nové album "Chlebíčky" je zase výtečné.

Stylově samozřejmě Ebenové nepřicházejí s ničím novým. Opět nabízejí sofistikovaný, chytrý, křehký folk s bohatými aranžemi (album krom tří bratrů nahrávali ještě kytarista Pavel Skála, kontrabasista Jaromír Honzák, baskytarista Jiří Veselý a bubeník Jiří Zelenka), civilním Markovým zpěvem a hlavně výtečnými texty, po okraj naplněnými kouzelnými slovními hříčkami. Ty jsou občas doplněny i fórky hudebními, jako třeba hned v úvodní ódě na "Chlebíčky", ve které jsou verše "Na dalším chlebíčku je salát zvaný vlašák / kdo ho sní po dvou dnech tak to je vážně pašák / protože pak přijde ten svátek rock'n'rollu / a kameny se valí / ze žlučníku dolů" doprovozeny kratičkou citací melodického motivu "(I Can't Get No) Satisfaction" hranou na klávesy.

Abych jen nechválil, přiznávám, že k dokonalosti předchozí desky "Já na tom dělám" novince přeci jen něco chybí. To něco spočívá ve třech slabších písních, které působí tak trochu jako vycpávky. "Houpám se", "Někdo klepe" a "To nic" v kontextu ostatních skladeb působí tak trochu nenapadnutě, myšleno zejména po textové stránce, která je ovšem u Ebenů velmi důležitá. Tyto tři písně sice nijak neruší, ale kdyby na albu nebyly, nic by se nestalo (i když zase třeba klavírního melodického motivu v "Houpám se" by byla škoda).

To je však bohatě vyváženo ostatními perlami. Krom již zmíněné titulní písně nelze opominout hlavně výtečnou odpichovou parodii na Čechomor "Folkloreček" (s refrénem "Nejvíc mě ten folkloreček dojímá / když je hraný elektricky / elektricky s bicíma") a "Houston", telefonický to dialog kosmonauta chystajícího se na cestu k Plutu s jeho ženou pět minut před startem: "Máš občanku? - Mám. - Klíče? - Mám! - Slipy aspoň troje? - Počkej... Mám. - Nabíječku? - Mám. - Mobil? - Mám! - Zavolej, žes dojel! - Zavolám!"

Nezbývá než usednout do křesla a s ušima zakousnutýma do "Chlebíčků" čekat pár let na příští album. Nudit se určitě nebudete.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY