|
|
|
24.05.2008 05:00, Pavel Novák
Seriál "Co poslouchá musicserver" se na nějaký čas odloučí, ale ještě předtím přinese další várku poslechuhodné hudby. Tentokrát to budou Bee And Flower a jejich debut, poslední deska zesnulé r'n'b princezny Aaliyah, kompilace Covered In Black a metaloví Death.
Seriál "Co poslouchá musicserver" je tu od toho, aby se s vámi naši redaktoři a fotografové podělili o dojmy z alb, která je buď v poslední době zaujala, anebo neodmyslitelně patří do jejich playlistů. Připomeneme si jak desky dávno vydané, jimž se v médiích mnoho prostoru nedostává, tak alba nová, o nichž by ale jinak na musicserveru třeba ani nepadla zmínka. Že mnohdy půjde o velmi pestrou kolekci, je nasnadě. V tomto padne zmínka o Aaliyah, kompilaci Covered In Black, Bee And Flower a Death.
Loni koncem listopadu mě naplno unesli svým vystoupením v Paláci Akropolis. Od té doby mám obě jejich alba, která jsem prostě musel na místě pořídit ve své mptrojce, a poslouchám je velmi často. Bee And Flower. O jejich zatím poslední, vynikající desce "Last Sight Of Land" už psal Jirka Kubalík ve výborné recenzi. A debutovou placku "What's Mine Is Yours" mám ještě o chlup raději. Je to hudba temného berlínského klubového podhoubí, hudba, která na mne, a na české publikum vůbec, vždycky platila. Tajemná a ušpiněná noční melancholie, klavír, nezbytná viola (ale pozor - nejde o žádné klenuté smyčcové melodie, tady je odkaz až někam k australských Dirty Three) a hlavně uhrančivý hlas zpěvačky Dany Schechter, která je i autorkou všech devíti skladeb a několika textů. Je to hudba, která se musí líbit všem, co mají rádi Nicka Cavea. Klidnější poloha The Bad Seeds nebo první deska Anity Lane jsou tady jasnou inspirací.
Dnešní r'n'b už mi moc neříká, a tak se alespoň vracím k pár let starým deskám, kdy tenhle hudební styl ještě opravdu za něco stál. Paradoxně poslední desku Aaliyah jsem objevil a oblíbil si až nějakou dobu po její smrti. A ani dnes, přibližně sedm let po svém vydání, neztratila nic na svojí originalitě a skvělém zvuku. Oproti předchozí desce se zde Timbaland podílel jen na třech skladbách, ale i přesto, že tohohle člověka poslední dobou moc nemusím, nutno říct, že v téhle době ještě opravdu uměl. Vzpomínku si určitě zaslouží i nedávno zesnulý Static ze skupiny Playa, který Aaliyah napsal skoro všechny texty. Album "Aaliyah" je nezpochybnitelnou ukázkou toho, že tahle mladá umělkyně byla obrovskou nadějí r'n'b scény a po jejím andělském projevu opravdu zůstalo prázdné místo.
Snad každý z nás má ve své sbírce i nějakou tu řádnou bizarnost či raritku. Album vydané na americkém labelu Cleopatra Records, které ve svém podtitulu nese heslo An Industrial Tribute To The Kings Of High Voltage AC/DC, je rozhodně pořádná neobvyklost. Zatěžkaných kytarových riffů se tu chopily soubory spíše elektronicko-industriálního ražení a povětšinou se jich snažily zmocnit a přetvořit je k obrazu svému. Nakonec právě tenhle proces, jenž z předlohy utváří jakousi novou kvalitu, je na coververzích ten nejvzrušivější. Netvrdíme, samozřejmě, že by se to vždycky bůhvíjak povedlo, nicméně zajímavé to je a za poslech to stojí (i kdyby to mělo jen pobavit ortodoxní fans AC/DC). Celou kolekci odpíchnou The Electric Hellfire Club se svou představou "Highway To Hell" a album přinese i kousky od Die Krupps (výborná verze "Long Way To The Top") , Klute či kooperaci Pigface a Sheep On Drugs, kteří ruku v ruce udělali z "Back In Black" cosi, co je totálně k nepoznání a zní místy, s trochou nadsázky řečeno, málem až jako lehce schizofrenní variace na trip hop. Na závěr je třeba poznamenat, že ačkoliv to není z hlediska rockových dějin nic zásadního, nám objev tohoto CD v jednom bazaru udělal docela radost.
Šestý album Death není tak technický jako "Individual Thought Patterns", vyhrálo v jakýsi anketě sedmý místo o nejlepší extrémně metalový album všech dob. Docela se nedivim. "Symbolic" skýtá tentokrát přímočařejší nářez, je plný hitovek a bez slabšího místa, což je tedy věc, kterou za tu špetku techničnosti a progrese s klidem vyměním. Je pravda, že v určitých pasážích "jednoduchost" použitých postupů až překvapí ("Zero Tolerance"), Schuldiner komando také často sází na poměrně hurá rytmické nástupy. To vše ale na celkem nekritizovatelné bázi, jelikož vše ústí v ucelené album, který nepustí od začátku do konce. Pochopitelnou devizou jsou samozřejmě písně, které jasně vybízejí k sing alongu, především určitě "Zero Tolerance", "Sacred Serenity" a "Crystal Mountain". "Symbolic", zcela na rovinu, není instrumentálně namakaným albem, což v kontextu tvorby Death tvoří poměrně zajímavou výjimku. Bubeník Gene Hoglan podává výkony přesné, avšak nepříliš dech beroucí, totéž platí o baskytaře obsloužené ne zrovna zapamatováníhodným Kellym Conlonem. Přesto je "Symbolic" nadčasová hitovka.Žánr hudby (lordík, 24.05.2008 12:19) Reagovat - e
Nešlo by uvádět u desek, o jaký žánr se jedná podobně jako je tomu u v rubrice Nové desky pro xx. týden? Čerpám od Vás inspiraci a přestože čtu celé komentáře (ve většině případů), byl by to příjemný bonus navíc.
nerušte to! (wxa, 27.05.2008 15:03) Reagovat
Nerušte tuhle rubriku, vždyť kde jinde by si člověk mohl počíst o nejnovějších novinkách na řecké, španělské, venezuelské a kdovíjaké ještě populární hudbě, případně o dalších lahůdkách, kterými se trýzní Pavel Novák.
Bene, řekni prdel, máš na to?
Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.
Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...Ne 03.06. Kyuss Lives! (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
So 16.06. Respect Festival 2012 (Štvanice, Praha)
Ne 24.06. She Wants Revenge (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
Po 25.06. Sting (UK) (O2 Arena, Praha)
Čt 28.06. Ugly Kid Joe (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
© 2000-2012, IMEG s.r.o. Hudba od začátku do konce.
Kvalitní levný hosting ProLidi.cz
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
