Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Makrorecenze

Makrorecenze "Consolers Of The Lonely" The Raconteurs

20.06.2008 13:00, Redakce

Jack White se po roce opět vrátil do hudebního povědomí. The White Stripes však museli do ústraní - prostor tentokrát dostala parta říkající si The Raconteurs a její druhá deska "Consolers Of The Lonely". Hlavní recenze nadšeně přikyvovala, dalších pět našich redaktorů už ne tak docela...

The Raconteurs - Consolers Of The Lonely

Čekání na desku, na které se konečně ukáže, že šílený workoholik Jack White je konečně taky jednou na štíru s nápady, se protahuje. Druhá placka The Raconteurs "Consolers Of The Lonely" kvalitou navazuje na tu první ("Broken Boy Soldiers") a podtrhuje nejen skladatelskou genialitu Jacka Whitea, ale i jeho excelentní čich na hledání vhodných spoluhráčů a spoluautorů. Alespoň tak to viděl v hlavní recenzi Benjamin Slavík, který novému albu The Raconteurs nadělil hodně uspokojivých devět bodů. Dalších pět našich redaktorů zcela jednotnou řeč nenašlo a pro známku zabloudilo do naprosto odlišných koutů... Průměrný výsledek říká: čistá sedma.

Kateřina Červenková - Jsou hraví, sentimentální, laškující i arogantní (9/10)
Vztah ke kapele: Jack White je podle mě geniální - na co sáhne, to je neuvěřitelně vzrušující.

A Jack nezklamal ani teď, kdy jeho The Raconteurs potvrzují svojí dvojkou status rock'n'rollové superkapely. Z repráků zní opět smyslný a výbušný retro nářez. Dráždivou syrovostí se prolínají jemnější a uhlazenější melodie. Jako když si hrubé ruce na chvíli navlečou bílé rukavičky. Vyzývavý rock'n'roll The Raconteurs se na první pohled tváří jako statická sbírka prostých vyhrávek. Kapela má ale ve svém portfoliu pestrobarevnou nabídku nejrůznějších hudebních motivů. S krotkou neposlušností a divokou zdrženlivostí s námi rozehrává svoji špinavou hru, která je plná květnatých muzikantských pozlátek. S nevinnou tváří svádí náš hudební vkus, který nedokáže říct ne. Slastně vlhne pod náporem drzého a energického rockového kabaretu. Vzletná hudba deklamuje nezávislost, zatímco se muzikanti pevně drží jistoty svých nástrojů. Jack a jeho banda jsou stejně hraví, sentimentální, laškující i arogantní jako na prvotině "Broken Boy Soldier".

Honza Sedláček - Kapitán White je ve svém živlu (9/10)
Vztah ke kapele: V porovnání s The White Stripes pro mě doposud tak trochu slabší kůň ve stáji.

Pozice Jacka Whitea na současné indie scéně je natolik pevná a výrazná, že i kdyby snad přišel s deskou postavenou na zvuku na zem padajícího kuchyňského harampádí, standing ovations početných fandů nebudou brát konce. Nejinak se to má i s novinkovou deskou jeho bokovky The Raconteurs. Všechny ty v nejlepším smyslu slova špinavé, odsekávané, místy až sprostě jednoduché kytarové party dobře známe a nevyhneme se jim ani na "Consolers Of The Lonely". Ostatně stejně jako osobitému hlasovému projevu frontmana, s nímž s notnou drzostí imituje všechny doposud napsané kapitoly rock'n'rollové historie. Je pak vlastně úplně jedno, kdože to tu bárku s Jackem Whitem táhne, jelikož kapitán na lodi je tady jen jeden. A srovnání s první deskou téhle svérázné grupy? Pro mě je skóre jednoznačně jedna nula ve prospěch údernější, živelnější a - nebojím se to říci - masově stravitelnější novinky. Ta totiž nepostrádá nic z původního klubového šmrncu, ale zároveň už jedním okem pokukuje po větších halách. Že by Jack White udělal z The Raconteurs, původně svého domácího hobby, druhou továrnu na úspěch, sice nehrozí, avšak novým materiálem se on a zbytek kapely hlásí o maximální pozornost kritické veřejnosti. A úplně nejlepší je, že zase jen tak by the way.

Zuzka Macháčková - Spojnice bílého pruhu a blyštivého glamu (7/10)
Vztah ke kapele: Brendana moc neznám, ale Jack je tak divnej týpek, že si ho člověk musí všimnout, ať chce, nebo ne.

Jack a Meg, to byla synonyma pro jednoduchost. Bílé pruhy. Červeno-bílá. Prostá linka bicích a do toho Jackovo křepčení. A ostrý kytarový riff. De Stijl. Začínat porovnáním s White Stripes, když se Jack tolik snaží, aby The Raconteurs byli považováni za úplně jinou a samostatnou kapelu, je záměrné. S poslední deskou White Stripes má novinka The Raconteurs společnou minimálně jednu věc. Smysl pro ironii. Na "Icky Thump" se to projevuje hlavně na "Conquestu" a zbytek desky už pokračuje ve vyježděných kolejích. U "Consolers Of The Lonely" na vás nejdřív kapela vychrlí dvě pecky - titulní skladba převyšuje cokoliv, co jsem od Jacka a jeho kompliců kdy slyšela, a "Salute Your Solution" sice zní dost jako vykrádačka "Blue Orchid", ale jinak je k sežrání. Pak najednou přichází bluesově uvěřitelná citlivá nálada "You Don't Understand Me" s klavírním podkladem. Co však člověka úplně vytrhne z přemýšlení o tom, jak to ta dvojka Benson/White vlastně myslela, je "The Switch And The Spur". Trochu pompézní skladba s nádechem ironie utkví v hlavě asi nejvíce z celé desky. "Consolers Of The Lonely" je nadprůměrné album, dost možná významný milník v transformaci Jacka Whitea, ale jestli je vážně geniální, tím si ani po několikerém poslechu nejsem jistá. Každopádně osamocené utěší a Jackovo řešení budiž oslaveno.

Ondřej Pravda - I starý kabát může chvilku vypadat nově (7/10)
Vztah ke kapele: Nejsem super odvázaný z White Stripes, ale Jack White je talent, to jo. První desku Raconteurs neznám.

Pravidla (zastaralá?) recenze naruby, takže hlavní sdělení na začátku. Druhá deska Raconteurs je opět výborný příklad opakované potřeby mladších generací mít "svou" modlu, která hraje tolikrát slyšené, ale pro ně "autentické", zatímco starší "a pokročilí" si říkají: co na tom to mládí vidí? . Nejsem sice zas tak starý, ale návraty do 70. a někdy i do dřívějších let, které jste mohli slyšet už tolikrát, nemohu neregistrovat. Hlavně nechci řešit, co všechno si Jack White mohl myslet nebo jak se cítil při skládání téhle desky, protože mi to přijde jako vycucávání si z prstu třeba talent na paličkování, fakt nerozumím, kam na to Ben Slavík chodí. No nic. White & spol. jsou šikovní, to každopádně, na téhle desce si na základě blues pohrávají s "USApomprockem", hard i art rockem dost volně, dojde i na trubku znějící v těchto souvislostech dost netypicky (to jsou asi ty "symfonické dechy", které zmiňuje Ben), takže se při desce úplně nudit nebudete, klidně ji můžete označit za rokenrol. Tedy hlavně ze začátku, ten je silný. Ale ani zbytek není špatný, jak by se mohlo zdát z předchozího textu, nelpění na jednom vzoru pomáhá k pestrosti, takže nakonec mohu jen konstatovat, že to není špatné album. Myslím, že by Raconteurs dopadli dobře i při vpašování se na Staré poledne na R1. Tečka.

Honza Kulig - Emoce si musíte vymýšlet (3/10)
Vztah ke kapele: Že bych si z nich sedl na prdel? Zapomeňte!

Všichni je vynášejí do nebes. Tak proč se jim trochu nepodívat na zoubek? Po přečtení recenze Bena Slavíka a poslechnutí debutu mě napadala jediná myšlenka. Co to ksakru je? A druhé album téhle partičky nýmandů není jiné. Celou dobu čekáte na něco převratného, na něco, co vás posadí na prdel a budete si říkat, že tohle je přece ono. Jenže ono to nepřijde ani při prvním, ani při druhém, ani při desátém poslechu. Je to nudné, tolikrát vyzkoušené a stále znova se opakující. Emoce nejsou ani cítit, musíte si je vymýšlet a to vás při třetím přehrání desky v přehrávači přestane bavit. Kytarové riffy se ztrácejí někde mezi Středozemí a vaším světem, dolehne k vám vždy jen náznak, který se však vypaří stejně tak rychle, jak rychle přišel. Nejnudnější deska z kytarové scény, jakou můžete slyšet. A to nepřeháním! Třeba se mýlím, ale tohle vážně není ta kapela, která by vás měla budit, s kterou byste měli usínat a která vám dodává tu potřebnou energii. Sorry, hoši, jinak to nevidím. Třeba příště, ale beze mě.

Album: The Raconteurs - Consolers Of The Lonely
Průměrné hodnocení: 7,0/10
Celkový čas: 55:31
Skladby: Consolers Of The Lonely, Salute Your Solution, You Dont Understand Me, Old Enough, The Switch And The Spur, Hold Up, Top Yourself, Many Shades Of Black, Five On The Five, Attention, Pull This Blanket Off, Rich Kid Blues, These Stones Will Shout, Carolina Drama

Související články

Jak vypadali, než byli (aspoň trochu) slavní? (Publicistika)
The White Stripes - "Signed D.C." / "I've Been Loving You Too Long" (Audio Jukebox)
Poslední odehraný koncert The White Stripes vyjde jako živák (Novinky)
The White Stripes se rozpadli (Novinky)
The White Stripes připomenou první desky na vinylech (Novinky)
Nové desky pro 18. týden (Nové desky)
Sto nejlepších desek dekády podle musicserveru (20 - 11) (Publicistika)
The White Stripes chystají svůj první oficiální živák (Novinky)
Videotermix: Vladivojna La Chia (Videotermix)
Keith Richards nahrává s Jackem Whitem (Novinky)

Názory

kuligu o co ti jako jde..? (daniel.sipula, 20.06.2008 13:25) Reagovat

nahore v uvodu se pise "Hlavní recenze nadšeně přikyvovala, dalších pět našich redaktorů už ne tak docela..." coz asi neni tak docela uplne pravda.. Jediny kdo nesouhlasi je kulig a to jeste takovym zpusobem, ze by se mel vykaslat, na tuhle radoby publicistiku.. Sorry ale dat v recenzi blby fruhlingovy 8 a ted raconteurs 3 to je trosku divny.. Asi bych to videl, ze mas desetihranou kostku a co padne podle toho se zaridis.. Jinak nevim, jak si vysvetlit "Nejnudnější deska z kytarové scény, jakou můžete slyšet" - si toho asi moc neslysel co..?
pěkné... (Stardust, 20.06.2008 17:07) Reagovat - e

s paní červenkovou a panem sedláčkem se dá vesměs souhlasit. Bohužel, co vyplodili ostatní "recenzenti"...občas opravdu na pováženou. A pan kulig všemu nasadil korunu...ano ano..."Emoce nejsou ani cítit"
mimozemšťan (moncika, 20.06.2008 20:58) Reagovat

honza kulig 0/10

jdu si dohledat další vaše recenze
- Re: mimozemšťan (chris krajco, 21.06.2008 11:04) Reagovat - e
  
  proc? chces si zkazit vikend? :)
. (hudební předškolák, 22.06.2008 20:15) Reagovat - e

Souhlasím s posledním. 3 je ale ještě moc. Neco tak blbě prvoplánovýho jsem dlouho neslyšel. . Odpad. Když mám chuť na hudbu z 60.-70. let, tak jsou na to stále originály, ne? To někdo zakázal hudbu ze sedmdesátých let, že musí vznikat tato trapnost? To je jak za komoušů, kdy tady vznikaly různé covery známých hitů (teda známých ´venku´) místních umělců..

zobrazit všechny názory (11 celkem)

Album týdne 22/2012

Sigur Rós
Valtari

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »