Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Makrorecenze

Makrorecenze "Accelerate" R.E.M.

21.04.2008 13:00, Redakce

"Accelerate" - R.E.M. počtrnácté. Tři a půl roku po nepříliš přesvědčivém albu "Around The Sun" prý parta okolo Michaela Stipea na novince zařadila opět vyšší rychlostní stupeň a silně oživila vzpomínky na své vlastní vrcholy z devadesátých let. A co na to musicserver v makrorecenzi?

R.E.M. konečně přišli se slibovanou rockovou nadílkou, která dle značné části odborné veřejnosti dokazuje, že i v rockovém domově důchodců se dá posbírat slušná porce chytlavých riffů. Čtrnáctá deska téhle hitové továrny na sny se stala na musicserveru albem týdne a dostala v hlavní recenzi od Honzy Průši dárek v podobě pochvalné devítky. Vysoké hodnocení však zároveň vyvolalo místy nesouhlasné reakce v diskuzi. Jak to tedy je? Lze porovnávat současné R.E.M. s jejich vlastním úspěchem? Co si o tom myslí další pětice našich redaktorů? Pokud necháme hovořit čísla, pak noví R.E.M. uspokojí vysoká očekávání z osmasedmdesáti procent.

Honza Sedláček - Stručná, ale výstižná exkurze do devadesátek (9/10)
Vztah ke kapele: Radši zanechám keců o úctě a respektu. Jedna z nejdůležitějších kapel devadesátek, stačí?

Na R.E.M. asi nikdy nebylo moc co kritizovat. Slabé muzikantské výkony? Hloupé texty? Neupřímnost v nich obsažená? Obskurní image? Ale kdeže! Od Michaela Stipea a spol. jsem zatím nic z toho nezažil a dovoluji si tvrdit, že to nehrozí ani do budoucna. Přece jen u mně ale kapela měla vroubek za nedomyšlené a zbytečně utahané poslední album. Ne, že by mě hloubavé politické pravdy pánů byly úplně šumafuk, i když... Každopádně novinkou se R.E.M. vracejí na cestu, z níž málem - nechybělo mnoho - úspěšně sešli. Konkrétně tedy na cestu vroubenou uznale pokyvujícími hlavami kritiků a do vzduchu vystřelujícíma rukama fandů. Za nedlouho společnou třicítku slavící kmotrové podstatné části alternativních rockových přístupů se na "Accelerate" jako by pohybují po kružnici zpět. Do dob "Monster", "Automatic For The People" a snad i dál, do rozjívených let osmdesátých, k nedoceněným deskám "Document" a "Green". Ač tedy téměř už dědečkovští, stále se muzikanti mohou pyšnit pozoruhodnou intuicí pro zpěvnou melodii, smyslem pro šmrncovní drive a uvěřitelnou chutí hrát. A to naplno, v některých ohledech hlasitěji než kdy předtím. Teď ještě aby v tom srpnu vyšlo počasí.

Honza Kulig - Podřaďte z pětky na dvojku (8/10)
Vztah ke kapele: Láska v klidnějším období, prehistorická alba neznám.

Co tihle dědci mohou ještě nabídnout v záplavě nových, dynamičtějších a svěžejších partiček, které se na nás valí rok co rok? Zvlášť když jejich poslední dvě alba nenabídla nic, jen vakuum, možná nápady nedotažené do konce. Mohou nabídnout spoustu dynamiky, akcelarace, zábavy. Welcome back, přátelé. Při poslechu "Accelerate" mi běhá mráz po zádech, neustále mám před sebou služební věk těch pánů, kteří obsluhuji své nástroje s velkým přehledem a grácií. Michael Stipe se za mikrofonem nesnaží o velké umění. On jednoduše to velké, to boom vytváří přímo před vámi. I když detailně neznám historickou dobu R.E.M., troufám si říct, že tohle je ten správný směr, kam by se měli chlapi ze Států vydat. "Accelerate" je vyváženou deskou, na které najdete jak skvělé hitovky, songy, které si pustíte při večeru, kdy kouříte kubánský doutník a pijete francouzské červené, skladby, u kterých se vám chce křičet, ale pak to nevydržíte a vzbudíte půlku baráku, jelikož basy a volume jedou naplno. "Držte huby, tohle je cool a váš spánek mě nazajímá!" Podřaďte z pětky na dvojku, nechte řvát motor a vykašlete se na všechny okolo. Tahle deska je jízda.

Zuzka Macháčková - R.E.M. jsou zpátky tak, jak je máte rádi (8/10)
Vztah ke kapele: R.E.M. jsem měla vždycky ráda, poznala jsem je prostřednictvím "Reveal". A moje nejoblíbenější album? Jednoznačně "Automatic For The People".

R.E.M. si prošli menší krizí, když vydali poslední desku "Around The Sun" - prostě to nebylo ono. Fanoušci čekali víc. Mnoho kapel, co už má za sebou pár výtečných desek, bojuje s překonáním vlastního stínu. Ale R.E.M. na nové desce "Accelerate" přesně pochopili, jak na to. Napsat pořádnou písničku a necpat mezi povedené kusy žádné zbytečnosti. Stopáž alba je poměrně krátká, ale je tu dost skladeb, které si budete zpívat na koncertě vedle starých fláků. Tyto písně dokazují, že kapela má pořád dostatek inspirace. "Man Sized Wreath" připomíná devadesátá léta, "Supernatural Superserious" zase přelom posledního desetiletí - jako by R.E.M. přímo navazovali na "Reveal". Další písně, třeba "Hollow Man", přesvědčují, že kapela se snad přesunula v čase a skládala úplně stejně jako v době "Out Of Time" a "Automatic For The People". V "Houstonu" se vracejí k oblíbené vybrnkávačce a v "Accelerate" začínají úžasným zmenšeným akordem. Opravdu dobré písně přicházejí s koncem alba, ať jsou to "Until The Day Is Done", "Mr. Richards" nebo trochu undergroundově znějící "I'm Gonna DJ". Celé album zní jako velmi výrazný návrat ke kořenům. Nikoli však ždímání posledních zbytků starých časů, ale teleportace do nejlepších let, zachycení inspirace, kterou tehdy nestihli využít a její přenesení do dnešní doby.

Miroslav Böhm - A tak se naserete znovu... (7/10)
Vztah ke kapele: Prohopsané pátky v rokáči na "Shiny Happy People" s nadějí, že přijde "Everybody Hurts" a já si zaploužím s tou zrzkou po levé ruce. I.R.S. dodatečně, v křesle s dvojkou červeného.

Na čtrnácté desce toho už moc sdělit nemůžete. Ta mladická nasranost na systém a ona neoblomná naivita, že dokážete změnit celý svět, z vás totiž dávno vyprchaly. Jednoduše otevřete oči, kouknete se zpátky a zjistíte, že něco jako imitace života je fakt krok vedle a že je lepší ten skutečný život, na který si můžete sáhnout. Uvědomíte si, že máte nějaké další děsivé jubileum na krku a že fanoušci na vašich koncertech jsou sice pořád o něco mladší než vy, ale někteří z nich už nepřišli, protože holt museli zrovna tenhle večer hlídat vnoučata. A tak se naserete znovu, opět získáte falešný pocit, tentokrát že můžete změnit všechny zaběhané bonmoty o rockových dinosaurech, a natočíte "Accelerate". Desku, která sice nezní jako ty, které jste tahali jak suché z nosu v pětadvaceti, ale donutí všechny vaše hlídající fanoušky k tomu, aby na příští žádost o kolidující babysitting řekli: "Ne, dneska večer jdu na kapelu svých vysokoškolských mejdanů, která zase jednou šlape jak za mlada."

Kateřina Červenková - Překvapující energie i údernost (7/10)
Vztah ke kapele: Většinou mi přišli moc ufňukaní a melancholičtí, ale něco si ráda poslechnu.

Bez zbytečných pozlátek i zbytečné rozvláčnosti hrábli R.E.M. zas jednou do strun. Slíbili, že tohle album bude podstatně rockovější a svůj dost zavazující slib splnili do puntíku. Ocitli se v situaci, kdy mohli ztratit pár svých fanoušků, a právě tahle deska mohla být pro mnohé z nich rozhodující. Budík zazvonil a kapela se naštěstí probudila ze svého podivného, příliš ufňukaného snění. S překvapující energií a úderností R.E.M. jakékoli pochyby celkem suverénně zahnali. Vzpomněli si na osmdesátá léta, splašili kytaru, Mike využil svého stárnoucího, lehce nakřáplého hlasu a naservírovali přímočarý, podmanivě vyzrálý rock. "Accelerate" nepřekypuje úžasnými hudebními nápady. Je hlavně svižným argumentem, proč R.E.M. nemáme odepisovat. Sil mají totiž evidentně na rozdávání a některé vypalovačky vás doslova rozvlní v bocích. R.E.M. se nás úspěšně pokusili pobavit a odpustíte jim i nezvykle krátkou stopáž desky, něco málo přes půl hoďky. Nečekejte chytlavé písničky, jejichž melodie nevypudíte z hlavy. "Accelerate" si naivně neklade za cíl, abyste se do něj zamilovali. Stačí mu, když si jej s chutí poslechnete. A čím častěji si zapnete play, tím víc album oceníte.

Album: R.E.M. - Accelerate
Průměrné hodnocení: 7,8/10
Celkový čas: 34:39
Skladby: Living Well Is The Best Revenge, Man-Sized Wreath, Supernatural Superserious, Hollow Man, Houston, Accelerate, Until The Day Is Done, Mr. Richards, Sing For The Submarine, Horse To Water, I'm Gonna DJ

Související články

R.E.M. - Part Lies, Part Heart, Part Truth, Part Garbage 1982–2011 (Recenze CD)
Nové desky pro 46. týden (Nové desky)
R.E.M. - A Month Of Saturdays / Hallejulah (Audio Jukebox)
Podívejte se na dvě videa "We All Go Back To Where We Belong" R.E.M. (Video)
Poslechněte si "We All Go Back To Where We Belong" R.E.M. (Audio)
Už víme, co bude na bestofce R.E.M. (Novinky)
R.E.M. se chystají hned rekapitulovat (Novinky)
R.E.M. se rozpadli (Novinky)
Nové desky pro 27.-28. týden (Nové desky)
Čtvrtá studiovka R.E.M. vyjde v luxusním balíčku (Novinky)

Názory

fakt (morrissey, 21.04.2008 19:50) Reagovat - e

super album 9/10
chybný údaj průměrného hodnocení! (František Kroužil, 25.04.2008 00:30) Reagovat

Omylem jste uvedli v průměrném hodnocení 7,8, ale správně má vyjít 8,7! Předem děkuji za opravu. Jinak recenze jsou kvalitní a zajímavé!
tak se moc omlouvam, spletl jsem se já (František Kroužil, 25.04.2008 00:34) Reagovat

tak se moc omlouvam, spletl jsem se já
podivné čtení (želvák, 01.05.2008 21:41) Reagovat

jsem rád, že tohle někdo napíše, ale tím asi moje radost končí. čím míň toho o R.E.M. určitý váš recenzent ví, tím lepší je jeho posudek, což je docela paradox, a tak nakonec taky hodně paradoxně jako nejlepší hodnocení považuji poslední od Kateřiny Č., která prostě popsala, co slyšela (a to prosím ono „ufňukané“ album Around The Sun, mnohokrát zde zadupané do země, mám hodně rád a považuji ho za lepší než Accelerate)). Reakce pana Böhma je dosti zvláštní, poněvadž po jejím přečtení, které nic neříká o hodnocení, může přijít známka 1/10 stejně dobře jako 10/10, paní/slečna Macháčková má na můj vkus strašně zvláštní přirovnání co se týče podobnosti písní z Accelerate k minulosti (ani v jednom bych se s ní neshodl). Pan Kulig by se nemusel přiznávat, že něco nezná, o to tu přeci nemusí jít a hnedka mě to odradí od dalšího čtení. A pan Sedláček s tou „exkurzí do devadesátek“ taky asi poslouchal omylem jinou desku, máloco z alba mi něco z té doby připomíná, a sousloví „nedoceněné album“ v souvislosti s alby Document a Green mi přijde asi tak správné, jako kdyby v novinách napsali „Michael Stipe v Praze v roce 2005 házel svou hustou hřívou“. Tak jsem na vás provedl pěnkou makrorecenzi ;)), mějte se, rád jsem si početl cizí názory ...
Pecka, skvělé album (Filip Macháček, 05.06.2008 01:35) Reagovat

Možná píši pozdě, ale album jsem už slyšel mnohokrát a musím říct. Skvělé. R. E. M. jsem začal poslouchat, když vydali rockové Monster. Od té doby mám všechny jejich alba a až na In the sun
jsou vynikající. Díky 1. pražskému koncertu jsem ochutnal i starší
nahrávky a s radostí jsem zjistil, že shine happy... byla skutečně jen vyjímkou. Každým novým albem se kapela vyvíjí a hraje něco nového, proto snad nelze nijak srovnávat. Bere si nápady od skvělých skupin dneška ( Radiohead. Coldplay ). Oni si berou zase jejich nápady, ale neopičí se, jen se inspirují. Přesto si zachovávají svou tvář a svůj styl. Už se těším na další album, jedno vím jistě tahle kapela mě znovu příjemně překvapí.

zobrazit všechny názory (6 celkem)

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »