Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Naživo

Dvě hodiny splněných snů s Värttinou

24.10.2000 19:44, Hynek Just

Nedělní koncert finské kapely Värttinä byl prvním z projektu Helsinky v Arše a svým nabitým a energickým vystoupením nasadil laťku ostatním finským souborům velmi vysoko. Pokud jste nebyli na místě, počtěte si o tom, jak dokáží čtyři pohledné slečny zamávat s několika sty pány najednou.

Netrvalo dlouho a jedna z nejpopulárnějších finských kapel, současná hvězda world music - Värttinä, se u nás objevila podruhé. Svým krátkým vystoupením před šestnácti měsíci na pražském festivalu E.T.Jam99 poskytli pouze ochutnávku z kuchyně svých možností, zdejším fanouškům tak zůstali dlužni regulérní hostinu, kde by se předvedli v celé své kráse a dosyta nás zaplnili svým pestrým repertoárem. Těžko posoudit, jestli všichni diváci odcházeli z Archy dostatečně nasyceni (sám mám pocit, že by se do mě vešlo mnohem více), nicméně je třeba uznat, že kvalitní stravou se člověk nepřejídá a její kouzlo mu dochází ještě dlouho po konzumaci. Dost plytkých metafor, koncert to byl úžasný a nad očekávání energický, zážitek ohromně silný a pozitivní. To, co ze čtyř mladých zpěvaček a šesti doplňujících muzikantů vyzařuje, se dá jen těžko převést do slov, to se musí zažít...

Pravděpodobně pro rozehřátí publika a jeho naladění na taneční etno rytmy vystoupila domácí předkapela Tam-tam orchestra. Tříčlenná sestava souboru (Miloš Vacík, známý např. ze Slunečního orchestru, Tereza Petrášová, Martin Kreuzberg) používá výhradně rytmické nástroje neboli bubínky všech druhů a velikostí, místy dochází i na zpěvové úryvky či výkřiky. Svou ztřeštěnou smrští latinskoamerických a afrických rytmů, která trvala kolem třičtvrtě hodiny, dokázali však větší část diváků spíše utlumit. Kromě pár nadšených a zpřízněných duší zmítajících se pod pódiem, diváci během jejich vystoupení sál opouštěli, jejich převaha ve foyer a baru Archy před koncem Tam tam orchestru vypovídala o svém.

Po krátké pauze nadešel čas pro příchod hvězd večera - Värttiny - v popředí se zpěvačkami Susan Aho, Mari Kaasinen, Kirsi Kähkönen a Riikka Väyrynen. Jejich vystoupení se odehrávalo ve dvou částech. První z nich byla víceméně promo předvedením poslední vydané desky "Ilmatar", až na pár vyjímek přehrávali výhradně skladby z ní. Finskými názvy písní nechci obtěžovat, ale fakt, že došlo na moji oblíbenou 6. - "Aijo", 7. - "Kivutar" a smutnou závěrečnou 11. - "Meri", nemohu ponechat bez povšimnutí. Druhá část byla oddělena instrumentální mezihrou, kdy se doposud skromně podbarvující muzikanti (Janne Lappalainen - saxofon, "bouzouki", Markku Lepisto - akordeon, Pakka Lehti - akustická basa, Kari Reiman - housle, Marko Timonen - bicí) mohli předvést v celé své kráse. Blok dupárenské keltsko-rockové instrumentálky (9. z "Ilmatar" - "Lieto") přivedl diváky do varu a připravil ideální zázemí pro návrat zpěvaček na pódium - ty přišly v pozměněné podobě, změnily oblečky i účesy. A pak koncert už jen gradoval. Průřezem z ostatních alb si Värttinä mohla dovolit vybírat převážně ty energičtější skladby, což postupně rozpohybovalo nejen diváky, ale i kapelu. Vybírali převážně z první proslavené desky "Oi Dai" (1991) a rockovější "Aitary" (1994) - z obou zazněly přibližně čtyři písně, z ostatních bylo slyšet nejvíce "Seleniko" (1992).

O mezipísňových pauzách s námi protagonistky komunikovaly v angličtině, stručným nástinem děje či atmosféry bohužel uváděly jen některé skladby. Na druhou stranu se případnému nepochopení textu snažily předejít scénickým či tanečním přehráváním jejich obsahu, které s jemností a citem pro celek slečnám vlastní stačilo k vizuálnímu uspokojení přítomného publika. Na pódiu se něco dělo prakticky bez přestání, energii vyzařující z kapely diváci doslova hltali po velkých doušcích. Proto zůstal původní záměr Värttiny odejít ze scény již po devadesáti minutách produkce nepochopen a kapela byla donucena přijít ještě se dvěma bloky dvoukusých přídavků. Předposlední čistě vokální skladba "Aitara" ze stejnojmenné desky mě ujistila v tom, že to nejlepší, co jsem si mohl přát, jsem tento večer zažil a že jeden ze životních snů - zažít večer s Värttinou - se mi právě splnil a mohu s klidem zemřít...

Värttinä + Tam-tam orchestra, 22.10.2000, divadlo Archa, Praha

Související články

Värttinä oslaví výročí na výjimečném turné (Novinky)
Listopad začne v Akropoli s Värttinou (Novinky)
Finská Värttinä se znovu po roce představí v Praze a Brně (Novinky)
Nové desky pro 5. - 6. týden (Nové desky)
Värttinä, Palác Akropolis, Praha, 14.5.2005 (Naživo)
Brno a Prahu navštíví finská Värttinä (Tiskové zprávy)
Värttinä - Snow Angel (Recenze CD)
Finská Värttinä vydá v Česku speciální kompilaci (Novinky)
Rock For People, Český Brod, 3. - 5.7.2004 (Naživo)
Mezinárodní víkend žen, Abaton, Praha, 13.3 a 14.3. 2004 (Naživo)

Názory

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »