Když před nějakým časem proběhla médii zpráva o ukončení téměř dvacetileté činnosti Nine Inch Nails, mnohým fanouškům zatrnul úsměv na rtech a objevily se studené krůpěje na čele. Jednalo se však o konec pouze zdánlivý. Trent Reznor se pouze stáhl z koncertních, potem a kusy pódiové výbavy pokrytých pódií a atmosféru divokých energických vystoupení vyměnil za přítmí svého nahrávacího studia osvětleného pouze dispeji samplerů a počítačových monitorů. Po necelém roce od vydání apokalyptické "Year Zero" se vrátil zpátky s novým počinem ocejchovaným dobře známým třípísmenným logem.

Reznor je v současné době v pozici, kdy si může na hudebním poli dovolit udělat prakticky cokoliv a vše bude přijato s otevřenou náručí. Ostatně kdo by si ho před lety, při likvidaci koncertního aparátu, dovedl představit v roli hiphopového producenta? Není se tedy co divit, že si dovolil vydat tak rozsáhlý a tak těžko uchopitelný materiál, jakým "Ghosts" bez pochyby je. S tím ostatně souvisí i zvolený způsob distribuce tohoto čtyřalba. Reznorův vztah k vydavatelským firmám je dobře známý, takže vystavení "Ghosts" na internetových stránkách k volnému stažení je jenom jeho logickým důsledkem. O úspěchu tohoto kroku svědčí i naprostá přetíženost serverů v prvních dnech po zveřejnění. Stejně tak i prakticky okamžité vyprodání limitované edice ozdobené Reznorovým vlastnoručním podpisem.

Jak již bylo řečeno jedná se o šestatřicetitrackovou kolekci bezejmenných skladeb rozdělenou do čtyř celků. Ten první, čítající devět kusů, dal její tvůrce k dispozici zcela zdarma, kompletní album pak za pětidolarový poplatek. Zadumaností a poklidným tempem má "Ghosts" asi nejblíže k "Fragile". Ovšem s tím rozdílem, že asi až na jedno dvě místa osazená zamlženými vokálními samply, jsou skladby nahrány čistě instrumentálně. S tím jistě bude mít mnoho příznivců kapely problém. Tedy aspoň z počátku. Ovšem při opakovaném poslechu v pohodlí domácího ušáku zjistí, že tady platí pořekadlo "méně je někdy více". Právě absence vokálních partů jenom umocňuje a podtrhuje hypnotičnost hudby samotné a ve finále vyjde najevo, že by zpěv působil spíš rušivě a nepatřičně. Jako by Reznor už neměl potřebu dávat na odiv velikost svého ega a místo toho nechal promlouvat pouze své vnitřní pocity přetransformované do více jak sto minut hudby.

Na první pohled svým rozsahem zarážející prostor nahrávky Reznor vyplnil pestrým a náladami překypujícím obsahem. Od hrubých, nekompromisních industriálních ploch složených z různých ruchů, skřípotu a dalšího zvukového marastu až po křehké klavírní party. Na ty pak navrstvil jemné syntezátorové cvrlikání doplněné o rozostřené tóny akustické kytary. Naskýtá se otázka, pro koho je "Ghosts" vlastně určená. Ten, kdo je uvězněn v klasické písňové šabloně sloka-refrén-sloka-refrén, na "Ghosts" s největší pravděpodobností pohoří. Nahrávku nepochopí a po několika pokusech o poslech ji nechá zapadnout do temného kouta hard disku svého počítače. Kdo se však nebrání experimentu a navíc zná předchozí tvorbu kapely, bude jistě spokojený. Čeká ho více jak sto minut trvající hypnotický stav, ze kterého se bude probouzet jen velice nerad.