|
|
|
01.03.2008 05:00, Pavel Novák
Další letošní díl s sebou přinese americké Papa Roach, dvojí ohlédnutí do devadesátých let za punkery Bad Religion a formací The Shamen, osmdesátá léta vyplní Frank Zappa a o několik století zpět se vrátíme za klavírními sonátami Ludwiga van Beethovena.
Seriál "Co poslouchá musicserver" je tu od toho, aby se s vámi naši redaktoři a fotografové podělili o dojmy z alb, která je buď v poslední době zaujala, anebo neodmyslitelně patří do jejich playlistů. Připomeneme si jak desky dávno vydané, jimž se v médiích mnoho prostoru nedostává, tak alba nová, o nichž by ale jinak na musicserveru třeba ani nepadla zmínka. Že mnohdy půjde o velmi pestrou kolekci, je nasnadě. V tomto díle padne řeč o Papa Roach, Bad Religion, Tha Shamen, Frankovi Zappa a Ludwigu van Beethovenovi.
Všichni jsme měli nějaké lásky v mládí, k nimž bychom se později radši neznali. Možná bych se neměl moc hlásit k tomu, že čas od času protáčím "majorový" debut amerických Papa Roach "Infest", podle mnohých nu-metalovou papundeklovinu, jež nenese byť zrnko originality. Jenže na to bodá pes. Spolu s takovým "The Sickness" od Disturbed to považuju za jedno z nejvydařenějších alb, jež ona nabubřelá a médii notně provařená vlna přinesla. Papa Roach stáli v pozadí pozornosti upřené na Linkin Park a Limp Bizkit s Korn, na rozdíl od nich se tolik nezaříkali elektronikou a hip hopem, zato se otevřeně hlásili k punkovému podhoubí. Samozřejmě s vědomím toho, že hudba se musí prodávat, a tak nemůže být moc undrošská. Co "Infest" postrádá na originalitě, kompenzuje elán, nadšení a zdravá agresivita, které z desky čiší. Také melodicky (nebo písničkově) to je jízda bez zastávek, jenom na zelenou, žádná červená v okolí. Pozdější nahrávky Papa Roach už nikdy nedosáhly úrovně debutu, byly více či méně dobré, kapela se tak trochu zasekla. To ale nijak jejich placce z roku 2000 na kvalitě neubírá.
Je to punk pro teenagery. Ale je to zatraceně dobrej punk pro teenagery kteréhokoli věku. Tohle životní období už je za mnou - je potřeba si to přiznat. Ale myslím si, že každý, kdo nechce upadnout do stereotypu, by měl mít v sobě trochu punku. Toho pravýho dětinskýho punku. Na "All Ages" je dvaadvacet svižných kytarových písniček - Bad Religion se s tím nemažou, sypou jednu chytlavou melodii za druhou, zní tak jednoduše a zpívají o všech těch typicky punkových politicko-sociálních otázkách. Je to oslava dětí a teenagerů – "dělejte si co chcete, ale na vás leží zodpovědnost". Album je rozděleno na dvě části, první polovina obsahuje přímočařejší songy, ta druhá je o trochu více zprodukovaná, řekněme hitovější. Už mi dávno není patnáct, ale pořád mám důvod poslouchat kapelu, která kritizuje všechny špatný rodiče, úředníky, politiky a jiný autority, který znepříjemňují život nejdřív dětem a pak všem, kdo se nenaučili být sami sebou. Bad Religion a jejich poselství jsou zkrátka stále aktuální. Punk is not dead.
"En-Tact", "Boss Drum" a "Axis Mutatis" - tři alba, která jsou v diskografii formace The Shamen brána jako ta nejvíce povedená. Osobně mám ale nejblíže k prostřednímu "Boss Drum", z něhož vzešlo rovných šest (!) singlů a dočkalo se i remixového alba. Jasně, není na něm "Move Any Mountain", ale takové pecky jako "Eveneezer Goode" nebo "L.S.I. (Love Sex Intelligence)" měly podobný tah a vynahradí vám to. Mr. C a Colin Angus na "Boss Drum" definovali sound, díky němuž se nesmazatelně zapsali do éry elektronické hudby minulé dekády. The Shamen tu mixují báze electra, acid housu a zkusili podmanivý ambient v kompozici "Re:Evolution". Od úvodního tracku "Boss Drum" jste vtáhnuti do šamanského světa, v kterém se nehraje na nějaké mantinely. Desce dost pomohl kontroverzní singl "Ebeneezer Goode" propagující užívání drog, textové hlášky "Ezer Goode, Ezer Goode" nebo "E's are good" si prozpěvoval nejeden clubber, "Boss Drum" není jen pouhou vzpomínkou na devadesátky.
Co je ta věc, o který se všude tolik mluví? Sex. Sex. Sex. To je Zappa jako takový, nejen na albu "The Man From Utopia". Ne, že bych ho poznal do hloubky, spíše budu muset hrát na (nechutně ohranou) notu upřímnosti: se studiem Zappy teprve začínám. Chlapík z Utopie oproti albům ze sedmdesátých let vykazuje svou "osmdesátkovost" jasně v bipolarizaci: "popové" skladby jsou vnímatelnější snáze, ty prvoplánově "art" zase ještě šroubovitější ("Moggio", "The Jazz Discharge Party Hats"). O Zappovi je jinak vůbec málo co říct. Že jeho skladby jsou skutečně precizně vybroušené co do hloubky prapodivných pocitů, tak do řemeslnosti technických prostředků, není novum, obzvláště, mluvíme-li o albu datovaném roku 1983. Věcí hodnou poukázání by snad mohla být obrácená chronologie, se kterou se vyplatí k Zappově tvorbě přistupovat. "The Man From Utopia" obsahuje nemalou řadu hitovek, skrz něž se k Frankově tvorbě dá přistoupit lehčeji, než pokud bychom začali s jeho posloucháním hezky od počátku. Alespoň ve mně tenhle pocit přetrvává. Přesto je samozřejmostí naladění se na vstřícný akord: ačkoli Zappa nefetoval, jeho hudba místy umí zlomit mozek důstojně.
V klavírních sonátách (alespoň pro mne) ukazoval Beethoven svoje křehčí já ve srovnání s mohutnými, poněkud tvrdými symfoniemi, které mám ovšem také ve velké oblibě. Tohle klavírní cédéčko, které je jako dělané pro tiché chvíle před usnutím, nahrála v roce 1990 v Bratislavě Silvia Čápová a vychutnat můžete její podání sonáty č. 23 f moll opus 57 "Appassionata", sonáty č. 14 cis moll opus 27 "Sonáty měsíčního svitu" a sonáty č. 8 c moll opus 13 "Patetické". Ačkoliv zejména první věta tzv. "Měsíční sonáty" je možná nejpopulárnější Beethovenovou skladbou vůbec, všechny tři skladby jsou skvosty překrásnými, u nichž mi je krásně zapomenout často výtahové hudby znějící z radiových vln. "Patetická" z roku 1799 má pak jednu zvláštnost: je to jediná sonáta, kterou pojmenoval sám skladatel.papa roach (honza, 01.03.2008 10:17) Reagovat
Album INFEST od PAPA ROACH z roku 2000 rozhodně není jejich debut. V roce 1997 natočili první dlouhohrající album a to OLD FRIENDS FROM YOUNG YEARS.
Konečně Zappa:O) (cajke, 03.03.2008 15:10) Reagovat
KONEČNĚ tu někdo posluchá Zappu:-D Pro začátek bych ale k poslouchání doporučil třeba Overnite sensation (1973) nebo Hot rats (1969), na který jsem se chytil já...C.
Bene, řekni prdel, máš na to?
Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.
Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...Ne 03.06. Kyuss Lives! (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
So 16.06. Respect Festival 2012 (Štvanice, Praha)
Ne 24.06. She Wants Revenge (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
Po 25.06. Sting (UK) (O2 Arena, Praha)
Čt 28.06. Ugly Kid Joe (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
© 2000-2012, IMEG s.r.o. Hudba od začátku do konce.
Kvalitní levný hosting ProLidi.cz
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
