Pražský palác Akropolis už zažil ledacos, ale to, co se tu dělo v pátek, bylo vskutku ojedinělé. Křest alba "Bejbypank" určeného pro děti od 0 do 80 let totiž přilákal do sálu smečku bejbypankáčů. A zatímco dopoledne patřilo hlavně školám a školkám, sedělo se na pódiu, hrálo se divadlo i zpívalo, večer se kromě dětí dostavili i starší posluchači a v sále se mnohem víc řádilo. Na jevišti i v hledišti.

Leč ani dopoledne to nebylo žádné suché školní vystoupení. Hodinové představení, postavené na veselých písničkách nenechalo děti v klidu a i když bylo ze začátku plno a musely se dokonce hledat židle pro přístavky, ti největší (a vzrůstem většinou právě ti nejmenší) neposedové se brzy přemístili mezi první řadu a pódium, tancovali, smáli se a veselili a také třeba nadšeně sbírali a dojídali bonbóny, jež účinkující v jedné skladbě sborově vyplivli. Děti si divadlo užívaly a při odchodu ještě každé dostalo spoustu suvenýrů včetně trika, samolepek a dalších pokladů.

Za odpoledne se sál změnil k nepoznání. Zmizely židle, zato přibyla obrovská Kašpárkova postel. Na té to vřelo ještě před začátkem koncertu. Bejbypankáči s číry, které by jim mohl leckterý punker závidět, sváděli na posteli polštářovou bitku, skákali a vytvářeli pohybové kreace připomínající to nejdivočejší pogo. Když se dostavil Kašpárek, bylo jasné, že své lože neuhájí a brzy byl zavalen polštáři i dětmi a velmi rychle tento nerovný souboj vzdal. Sál se pomalu zaplnil, přiblížila se osmá hodina a show mohla začít.

Písničky, které zazněly už dopoledne, tentokrát však v říznější formě, přišly kromě hereckého souboru zazpívat další osobnosti - v pestrých kostýmech a s nezbytnými číry na hlavě to byli třeba David Koller, Blanka Šrůmová, Milan Cais nebo Jarda Svoboda (ten také obsluhoval klávesy). Účinkující se na pódiu rychle střídali a děti si užívaly koncert, který rychle odsýpal. Nedocházelo k žádným zbytečným prostojům a drobné technické závady byly komentovány jako ta správná a nutná známka punku.

Děti si tedy zopakovaly to, co již znaly z dopoledne nebo z cédéčka. Jak je to s Barbie a proč se Ken nechce ženit, jaké výhody můžou mít špatné známky na vysvědčení (dopadneš jako strejda Jára a budeš jen popelářem, tím po čem touží většina kluků) nebo čeho všeho se můžou bát v lese. To už se ale přiblížil zlatý hřeb večera - slavnostní křest "Bejbypanku".

A jak už to tak v pohádkách a u bejbypankáčů bývá, nemohli jsme se spokojit s pouhým politím cédéčka šampusem. Kašpárek v rohlíku si připravil specialitu. Šampusem se poléval totiž přímo Kašpárek, který se pro ten účel převlékl do lehčího oděvu, vlezl do vany a děti se mohly podruhé vyřádit. Zlitého Kašpárka naloženého ve vaně pak odnesli jeho pomocníci pryč ze sálu a to už byl čas na poslední píseň a nezbytné přídavky. V půl desáté odezněl i ten poslední a děti se mohly spokojeně odebrat do svých domovů.

Byla radost užívat si koncert spolu s nimi, vidět že se baví. Užívaly si to ony a náležitě si to vychutnali i umělci, bouřlivé salvy potlesku byly ten večer zvlášť příjemné. Bejbypank's not dead, vy volové!

Kašpárek v rohlíku, Palác Akropolis, Praha, 22.2.2008

Fotogalerie z dopoledne

Fotogalerie z večera