Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Rozhovory

Sunflower Caravan - Nestačí nám zasáhnout jen Česko

19.02.2008 05:00, Kateřina Červenková

Instrumentální trio Sunflower Caravan získává stále větší pozornost nejen tuzemského publika. Minulý rok pro ně byl vcelku úspěšný: jeli turné po Evropě se švédskými The Ark, na Silvestra zase vystoupili v Dublinu na pozvání Glena Hansarda. O tom všem si s nimi musicserver popovídal.

Tahle progresivní rock'n'rollová trojka působí na české scéně už od roku 2001. Od té doby si Sunflower Caravan prošli složitým hledáním "hudebního já": začínali s květinovým rockem se špetkou psychedelie, dnes zakotvili u modernějšího zvuku s popovým nádechem. Kombinují trendy retro, sentimentální a líbivé melodie i podmanivé vyhrávky. Jsou pověstní energickými, živelnými performancemi s originální jevištní prezentací. Jejich poznávacím znamením je také absence zpěvu; vše podstatné totiž vykouzlí na své tři nástroje: baskytaru, hammondky a bicí. Byli už párkrát označeni za jednu z nejnadějnějších a nejnápaditějších současných kapel v Česku, jediné, co jim chybí, je konečně natočit studiový debut. Mimo jiné o tom, kde to vázne, nám trio s trochou kousavosti prozradilo v rozhovoru.

Uvedli jste, že se chcete živit hudbou. Obětujete tomu hodně času, dokonce jste odešli ze škol. Stále to vnímáte jako dobrý krok?

Vít: Ano. A pozor, všichni máme maturitu a někteří i něco navíc.
Michell: To je snad samozřejmé, že máme v úmyslu se s naší kapelou uživit! To nemusíme nikde výslovně prohlašovat. Ono nedává moc smysl chodit do školy, pokud se chcete opravdu vážně věnovat hudbě. Tak lákavé naše školství není. Dobře, časově bychom na tom možná byli lépe na školách, ale zase bychom si nemohli dovolit investovat do kapely finance.

Loňský rok byl pro kapelu hodně úspěšný, což dokazují i lichotivé nominace na objev roku na TV Óčku, ve Filteru i v Rock & Popu a pak nominace Akropolis Live Music Awards. Které si ceníte nejvíc?

Vít: Všechny si můžeme cenit stejně, to je na tom nejlepší.
Michell: Já osobně jsem se nad tím nezamýšlel. Hodně si cením toho, že jsme se v nominacích na ceny ALMA objevili mezi kapelami, které mají skutečné jméno, mají za sebou několikanásobně delší historii než my, objevují se jako headlineři největších festivalů. To o něčem svědčí, ne? Live! Mimochodem, tento rok bude ještě lepší.

Zejména podzim byl pro vás nabitý. Nejprve jste objeli Moravu a Slovensko s kapelou Southpaw.

Michell: Ano, to bylo pro nás příjemný pokračování léta. Vlastně jsme to vzali od západu, od Plzně, a pak rovnou na Moravu s menším výletem do Bratislavy.

To už jste věděli, že vás čeká výlet do Evropy po boku The Ark?

Andy: To už jsme věděli nějakou dobu dopředu. Jinak by to vlastně ani nešlo, přijeli jsme z turné se Southpaw a hned druhý den jsme vyjížděli na evropské turné směr Rotterdam.
Michell: Brali jsme to taky trochu jako zkoušku a přípravu na Evropu. Navíc během turné se Southpaw jsme zažívali horké chvilky, protože spoustu věcí bylo ještě potřeba v Praze dozařídit a připravit, což jsme mohli dělat jen na dálku po telefonu.

Občas si stěžujete na pasivitu a chladnost českého publika, dokázali jste si tedy s vidinou velkých evropských měst užít domáckou šňůru se Southpaw?

Andy: Není pravda, že si stěžujeme na chladnost českého publika. Spíš když už se takový koncert s pasivnějším publikem odehraje, přemyslíme, co a jak vylepšit, kde se stal problém, co můžeme změnit my, aby se lidi opravdu bavili a tak. Nesnažíme se už tolik hledat problém v lidech, ale v nás. A musím říct, že se to docela daří! Se Southpaw to šlo skvěle.

V čem je pro vás zahraniční publikum lepší, že poslední dobou raději hrajete mimo domov?

Michell: Dost zvláštní úvaha, přetavená v neškodně se tvářící otázku. V zahraničí přece nehrajeme primárně kvůli nějak lepším lidem v publiku, ale kvůli šanci se prosadit na zahraničním trhu, nabrat zkušenosti, kontakty. Nemůžeme se soustředit jen na malý český rybníček, navíc když jsme do zahraničí zváni.
Andy: Právě. Nehrajeme mimo domov kvůli tomu, že by tam bylo lepší publikum, hrajeme v zahraničí proto, že jsme dostali takové šance a že je to pro nás hodně důležité. Nejsme ten typ kapely, které stačí zasáhnout jen Česko. Proč se řídit hranicemi ČR, to nemá žádný rozumný důvod.

Někdejší seznámení se švédskými The Ark bylo pro vaši kapelu klíčové, především vám ukázali cestu za hranice. Čím jste se vlastně navzájem tolik zaujali?

Michell: Hádám, že hudbou.
Andy: The Ark nás poznali, když čistě náhodou dva její členové přišli na náš koncert do Paláce Akropolis. Měli to kousek od hotelu.
Michell: To už je dobře známá historka.
Andy: No a koncert se jim tak líbil, že za námi přišli do šatny a hned nás pozvali na miniturné po Švédsku. Chtěli nám dopřát tu zkušenost - natolik jsme se jim zalíbili. A zaujali jsme je samozřejmě hudbou, posloucháme vlastně dost podobnou muziku a do koncertu jdeme s podobným nasazením a v tom si sedíme, až pak se z nás stali výborní přátele.

The Ark získali popularitu například při loňské Eurovizi. Vám se ale daří zviditelňovat se i bez podobných estrádních akcí. Máte celkem štěstí, že si vás všímají známější hudebníci a snaží se vám pomoct. Konec loňského roku jste tak oslavili na pozvání Glena Hansarda v Dublinu. Jak se slaví Silvestr v Irsku?

Vít: Slaví se každopádně bouřlivě, i když více méně bez alkoholu a tolika bordelu na ulicích. Byli jsme tam "pracovně", takže jsme zase tak moc neslavili a snažili jsme se odvést co nejlépe svoji práci.
Michell: Ta noc měla naprosto unikátní magickou a přirozeně radostnou atmosféru. Bylo to něco, co se blížilo všem nejhezčím zážitkům z hraní ve Švédsku nahuštěným na krátký časový úsek a ještě okořeněných jedinečnou atmosférou posledních hodin roku.

Poznamenalo nějak vaši hru, že jste si s sebou nemohli přivézt hammondky?

Andy: Ano, to byl v podstatě jediný problém celého výletu - nemít vlastní nástroje, hlavně tedy hammondky. V tom nám ovšem hodně pomohl tourmanager a vůbec celý tým The Frames, který nám zajistil vhodné nástroje. Sice jsme neměli pravé hammondy, ale náhrada byla docela přijatelná. Musím říct, že to hru poznamenalo, ale ne nějak extra znatelně.
Michell: Zdaleka nejhůř na tom byl Andy, tomu stačil jediný divočejší pohyb a zapnul třeba na pianu něco, co nechtěl. Takže z toho vyplývající menší odvázanost tam být mohla, to určitě.

Jaký máte vlastně vztah k Hansardově tvorbě? Viděli jste jeho film "Once"?

Andy: "Once" jsme viděli každý už třikrát, ten film nás nadchl. Zkráceně řečeno, líbí se nám ten styl romantiky, který se ve své podstatě objevuje i v naší hudbě. Hansardova tvorba je nám hodně blízká. Máme myslím podobné cítění hudby, podobný vztah k harmoničnosti a melodičnosti.

Proč vlastně nemáte vlastní webové stránky? Ty jsou přece dobrým nástrojem propagace kapely i komunikace s fanoušky.

Vít: Máme jen MySpace profil. A s fanoušky intenzivně komunikujeme právě díky tomuto formátu stránek.
Michell: MySpace je pro nás v tuhle chvíli lepším, dostupnějším, dynamičtějším nástrojem. Prostě je to tak. A pokud někdo, kdo bude číst tenhle rozhovor, má možnost poskytnout nám finance na zhotovení naprosto profi webových stránek, jejich správu, administračního rozhraní a tak dále, určitě uvítáme nabídku.

Snažíte se zbavit nálepky těch, kteří hrají po vzoru svých idolů ze sedmdesátek. K těm se ale stále váže květinové jméno kapely, nepřemýšleli jste o jeho změně či zkrácení?

Andy: Tak to mě pobavilo. Naše jméno je květinové asi jako jméno Sunshine slunečné, a máme s tím asi tak stejný problém! Anglický název by měl dobře znít a vypadat, ale nemusí dávat extra smysl, když nechcete. Tak je to u většiny kapel, a to i s českým názvem. Už když jsme ho před lety vymýšleli, nepředstavovali jsme si dodávku pomalovanou slunečnicemi...
Michell: Zkrátíme to. Flower Caravan. Ne, to je pořád hippie. Takže Caravan, tam už žádnou spojitost se 70. lety nevidím.

Potrpíte si na vyladěnou image, je pro vás opravdu tak důležitá? Jde o váš osobní pocit nebo věříte, že tím zaujmete ještě více posluchačů?

Andy: Image je pro nás velmi důležitá, ale rozhodne není programově vymyšlená. To, jak vypadáme a chováme se na podiu, je naprosto přirozené a jde to z nás. Nikdy jsme si neříkali, jak se budeme chovat, jak tancovat a jak oblékat. Děláme to, co nás baví, a tak, jak nás to baví. Jinak by nám to asi lidi nesežrali. Zároveň tohle všechno bereme jako velice důležitou součást vystoupení.
Michell: Zkrátka dvě mouchy jednou ranou. Určitě nejsme první, kdo v tomhle systému jede. Vyjadřujeme svoje pocity a zároveň pevně věříme, že tím někoho zaujmeme. Co jiného taky od rock'n'rollové kapely čekat. Je to pořád na jedno brdo, ale já si ten žánr zamiloval.

Mnozí mají tendenci řadit vás ke kytarové scéně. Jenže jedním z vašich charakteristických znamení je, že striktně odmítáte právě kytaru, proč?

Vít: Ze stejného důvodu, proč nemáme trumpetu nebo flašinet, což by stálo za úvahu. Je to tak, že na ten nástroj u nás v kapele nikdo nehraje. Kytary máme rádi.

Jak často zkoušíte?

Andy: To záleží na tom, jestli máme koncerty, turné nebo jestli jsme ve studiu, ale průměrně třikrát týdně.
Michell: Dost často se nám podaří ideál - čtyři zkoušky týdně. Ale to když táheme třeba měsíc, tak to dost unavuje a je potřeba si dát třeba na víkend pauzu.

Stále platí předsevzetí, že co koncert, to nová písnička?

Michell: Tohle předsevzetí myslím nikdy neplatilo. Nicméně se nám daří, především mimo sezónu letních festivalů, předvést na většině koncertů alespoň jednu novou věc nebo ty starší nějak vyšperkovat. Chceme, aby na nás byl vidět vývoj. Taky za to může fakt, že těžiště naší tvorby a naší motivace stále ještě leží v koncertování.
Vít: Zkrátka máme pořád co vylepšovat. A chceme, aby každý koncert byl trochu jiný, a lidi tak měli co nejsilnější zážitek. I kdyby nevynechali jediný koncert, musí mít co objevovat. Proto je baví na naše koncerty chodit. Mělo by to být pokaždé překvapení.

Předpokládám, že materiálu už máte hodně. Neměli byste tedy využít své současné popularity a pokusit se konečně vydat album?

Vít: To je poměrně složitá věc. V zásadě současná popularita není pro nás popularitou dostatečnou k vydání prvního alba, které je pro kapelu životně důležité. Na to také spousta kapel zapomíná. Zatím si ze všech sil snažíme vytvořit co nejlepší "startovní" pozici. Na dobré album je také potřeba velká suma peněz, vydavatelská společnost, patřičná reklama, dobrý tým - hlavně producent. Plus patřičná reklama a možnost nahrávku distribuovat a to i jinak než klasickým, dnes už víceméně zastaralým způsobem. Dáme to všechno na hromadu a vydáme album.
Michell: Jasně. Zatím si chceme počkat na správný moment. Chceme, aby o album byl zájem. A to nejen v Česku. Mimo to k práci na desce chceme mít nějaké podmínky. Tady je naštěstí kudy jít, takže by se nám nemělo stát, že třeba nebude dostatek času ve studiu nebo tak.

Nabízí se také otázka, jestli se na desce objeví zpěv. Pokud ano, přizvete si hosta nebo to zkusí u mikrofonu přímo někdo z vás tří?

Andy: Hosté tam budou určitě.
Michell: Taky bych to viděl na využití několika zajímavých hostů, v tom máme jasno.

Související články

Glen Hansard chystá svůj sólový debut (Novinky)
Top 10: Nejlepší duety (Publicistika)
Sunflower Caravan zvou na výjimečný večírek Gentlemen & Assassins (Tiskové zprávy)
Tata Bojs, Sportovní hala BC Sparta, Praha, 25.10.2011 (Naživo)
Glen Hansard chystá v Divadle Archa sólovou show (Tiskové zprávy)
Festival Šumava Rocks oslaví plnoletost s Monkey Business, PSH či MIDI LIDmi (Novinky)
Program Benátské noci je kompletní (Tiskové zprávy)
Do programu Open Air Festivalu přibyla další tři jména (Tiskové zprávy)
Glen Hansard se vrací do Česka, zahraje Náměšti a Telči (Novinky)
Hledá se česká kapela na export. Zn.: Spěchá (Na okraj)

Názory

gut (sakuL, 19.02.2008 09:32) Reagovat - e

dobre interview ... diky za nej
Jo, fakt hezký... (Filip, 19.02.2008 11:25) Reagovat

...jenom tahle věta nedává moc smysl: Mimo jiné o tom, kde to vázne, nám trio s trochou kousavosti prozradilo v rozhovoru... No stane se.
Jo a zajímalo by mě, v čem spočívá kousavost výčtu důležitých věcí, které jsou potřeba pro nahrání alba?
dobré (Lukys, 19.02.2008 11:29) Reagovat

interview, ale nechápu tu neustálou propagaci, ty řeči o progresivitě ,nadějnosti, objevu či nápaditosti atd. Přitom já v tom nic takového neslyším, mě to spíš přijde uboze jednoduchá až úplně banální muzika...
Nevim, asi poslouchám jinak než všichni redaktoři,
byl jsem na koncertě minulý týden, nebudu se rozepisovat, více zde:
http://lukybloguj.blogspot.com/2008/02/underflow-expectation.html
! (Jacques, 22.02.2008 17:12) Reagovat - e

Tyhle mladé ambiciózní kapelky - především vy, DGP apod. jsou k posrání. Shořte v pekle, svině!
- Re: ! (kolowrat, 02.03.2008 20:49) Reagovat - e
  
  no tohle muze napsat pouze nekdo, kdo zije bez ambic....mas asi smutnej zivot.

zobrazit všechny názory (11 celkem)

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »