Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Makrorecenze

Makrorecenze "Jaromír 99 & The Bombers" Jaromíra 99 & The Bombers

21.01.2008 05:00, Redakce

Jaromír Švejdík konečně nahrál první sólovou desku. Zpěvák, který je známý z domovských Priessnitz nebo kamarádského Umakartu, nakreslil nový komiks a ten opatřil soundtrackem, jenž se nese v duchu lo-fi soundu. Jak se na desku asi dívá pětice redaktorů musicserveru?

Jaromír 99 & The Bombers - Jaromír 99 & The Bombers

Jaromír 99 & The Bombers je projekt, který vznikl k novému komiksu z pera Jaromíra "99" Švejdíka "Bomber". A podobně jako v případě skupiny Umakart je i Jaromír 99 & The Bombers výsledkem kamarádské spolupráce: literární talent a novinář Jarda Rudiš za klávesami a Joe Kater s kytarou, to jsou Švejdíkovi spoluhráči. Václav Trávníček v hlavní recenzi upozornil, že The Bombers jsou ještě více odlišní od Priessnitz, než byl Umakart, a ohodnotil Švejdíkovu sólovku sedmdesáti procenty. Pětice dalších redaktorů se s ním v průměrném hodnocení naprosto shodla.

Pavel Parikrupa - Severní vítr je krutý (8/10)
Vztah ke kapele: Registruji, respektuji. Priessnitz živě se mi pokaždé líbili, ale desku nemám žádnou. Ovšem album Umakartu je jedna z mých nejoblíbenějších českých desek vůbec.

Jaromír 99 & The Bombers je celistvý projekt, jaké mám rád - když se k hudbě přidá ještě něco, co z věci učiní multimediální záležitost. V tomto případě je to comics, příběh, obal a image. Vlastně tady spíše anti-image buranství a rafinovaná nehra (dle vzoru "země - nezemě"). Když budeme rozebírat zpěv a instrumentální podání Bomberů podle ideálů krásy a čistoty, zabředneme do litrů špinavých a falešných tónů, které jsou ale na tomto místě správné. Zamilované dvojici cválající na hřbetech koní vstříc západu slunce a celoživotní lásce bude zpívat Celine Dion a k nerůžovým (ovšem méně pokryteckým) popisům lidských osudů vám monotónním hlasem zazpívá Švejdík a zahraje jeho kumpačka s hospodským odérem. Když už jsme u těch hospod: možná proto nám zní Jaromírovy skladby tak blízce, až důvěrně, že si je můžou lidi zpívat v krčmě a ti vynalézavější do hudebního doprovodu zařadí cinkání sklenic, vrzání židlí a v nejvyšších bodech vášně i bouchání do stolu. Je to nevšední, zemité a spontánní album, které se nemusí líbit hned, protože je drsné jak studený sever. Ale stejně jsou nejhezčí fotky, kde děvčata jsou neučesaná a vlasy jim drze cuchá vítr. Možná právě ten nezbeda od Jeseníka.

Miroslav Böhm - Krátké nohavice, vykulené oči, nervózní úsměvy (7/10)
Vztah ke kapele:Priessnitz a Umakrat srdcovka. A Rudiš je největší talent naší současné literatury.

Tak nějak se zažilo, že se Jaromír 99 & The Bombers vyžívají ve výrazném lo-fi soundu. Že se Jaromír Švejdík v rámci téhle komiksové kapely potichu a bez fanfár opět přiblížil k jednoduchosti a městskému existencionalismu svého projektu Umakart. Blbost. Tohle album se vyžívá v naprosto typických silných melodiích, které již dávno znáte z Priessnitz, a k Umakratu má stejně daleko jako městská smetánka k dobrovolnému sboru hasičů v zapomenuté východočeské vesničce. Jako by skromná neambiciózní kapelka z hor přijela zpívat a hrát na neskromný a ambicemi zmítaný festival Love Planet, kde by svým neohrabaným venkovským stylem udělala reklamu krátkým nohavicím, vykuleným očím a nervózním úsměvům. Jenže na konci jejich vystoupení najednou zjistíte, že vám nějak přirostli k srdci. Že vás to celé docela bavilo a že byste si nějaký ten přídavek i dali. Pokud vás tohle album na první poslech nechytne, dejte mu další šanci - cestu k posluchači si najít umí. Jen není pro každého a nejde tak snadno pod ruku, stejně jako celé začarované Jeseníky, kterým ve svých textech Švejdík neustále splácí dluh za to, že z nich utekl do Prahy.

Honza Kulig - Tak nějak vypadá podzim v Jeseníkách (7/10)
Vztah ke kapele: Cokoliv, co nějak "smrdí" Švejdíkem, obdivuji a miluji. Rudišovy knihy čtu na jeden zátah.

Pořád čekám, kdy se zase domluví trojce Švejdík, Muchow a Neuwerth a natočí pokračování "Manuálu". V meziobdobí mi Jaromír naservíroval alespoň svůj komiksový soundtrack. Už když chytnete placku do ruky, otevřete krásný booklet a prolistujete přiloženým komiksem, říkáte si, že ten Švejdík je fakt machr. K tomu si můžete ubalit jednoho zeleného, zmáčknout play, uvolnit se v křesle a vnímat zvuky, lidi, hlas, nástroje, cokoliv. Jaromír 99 & The Bombers jsou úplně jiní než Umakart. Přesto jsou si v mnohem podobní. Umakart taky vznikli z pocitu udělat to a Bombers jsou možná také projektem jedné desky, jednoho komiksu. Přesto jsem si je hned po prvním poslechu zamiloval, dal jim šanci a od teď mají své čestné místo v mé hudební knihovničce. Znáte termín láska na první pohled? Tady to zafungovalo stoprocentně a stejně jako se ve svých psychedelických náladách vracím k Umakartu, Priessnitz a Kryštofům, budu se vracet i k Jaromír 99 & The Bombers. Deska je plná překvapení, plná jednoduchosti, skvělých textů a lo-fi zvuku. Tak nějak vypadá podzim v Jeseníkách.

Honza Průša - Cesta z města (7/10)
Vztah ke kapele:Priessnitz se mi líbí, pár desek jsem si koupil, ale poslouchám je velmi zřídka. Podstatně častěji navštěvuji koncerty.

Není jednoduché desku Jaromíra Švejdíka přijmout a najít si k ní cestu mi dalo pořádný kus práce. Ale díky veskrze příjemným zkušenostem s jinými landscape-folkaři - Linhartovou "Sudétou", Démou zpracovanými plzeňskými pověstmi nebo Trabandem vracejícím se domů - jsem se nehodlal vzdát a jednoduše ji odepsat. Cesta do ponurých jesenických hvozdů a depresí tamních obyvatel, umocněných monotónním hlasem autora a autentickým hudebním doprovodem, byla trnitá, ale za poryvů jihozápadního větru jsem se po bezradném bloudění bažinami a za zlověstného kývání stromů začal mezi spadaným listím v lese plném divokejch koček orientovat. Švejdík jako by opouštěl velkoměsto a vracel se tam, kam patří, a k věcem, jež mu chybí. Oprašuje staré vzpomínky, řeší dávné vztahy. Dělá si to po svém, nesnaží se podat pomocnou ruku nebo záchytné body. On to zná a vám nehodlá nic zjednodušit. I tak do sebe vše zapadá. Hudba, texty, komiks i vydařený obal, v němž se dokonce podařilo zčernobílit to odporné logo Indies Scope Records, které obvykle působí jako pěst na oko. Stačí jen chtít, poslouchat a po čase musíte The Bombers porozumět.

Ondřej Michal - Když Priessnitz vypnou proud (6/10)
Vztah ke kapele: Ačkoliv aktivity Jaromíra Švejdíka sleduji již od samého začátku devadesátek, vznik The Bombers jsem zaregistroval teprve nedávno.

Ještě jsem ani nedoposlouchal úvodní "Tak jo" a ve vztahu k téhle desce jsem měl jasno. Během několika málo okamžiků mi totiž došlo, že časy, kdy jsem Švejdíkovi vyzobal z dlaně prakticky všechno, na co sáhnul, jsou už nejspíš navždycky pryč. Ať už se bavíme o pro mě zcela zásadních Priessnitz, elektronickém Umakartu nebo Švejdíkově komiksové tvorbě. To všechno spláchla vlna jménem Jaromír 99 & The Bombers. Kdo má výhrady k výše zmíněným počinům, svůj názor tady jistě nezmění. Spíš naopak se v něm jenom utvrdí. The Bombers zní, jako by Priessnitz absolvovali roční turné po končinách, kam ještě nebyl zaveden elektrický proud. Společnost v tourbuse jim přitom dělal soubor etnické hudby nebo skupina hráčů na lidové nástroje. Jediným pojítkem s minulostí zůstává Švejdíkův zpěv a jeho texty s náladou osobních prožitků. Touhle deskou Jaromír Švejdík opustil živé, lidmi zaplněné ulice Prahy a vrátil se zpátky tam, odkud přišel, tedy do ticha jesenických hor.

Album: Jaromír 99 & The Bombers - Jaromír 99 & The Bombers
Průměrné hodnocení: 7,0/10
Celkový čas: 38:19
Skladby: Tak jo, Alenka, Praděd, Jedy a protijedy, Strom, Láska, Mladej, Deník zmizelého, Black Hole, Bezejmenná, Lapač snů

Související články

Mňága a Žďorp - Dáreček (Recenze CD)
VyjakoMy vyslali do světa svůj debut (Novinky)
Projekt Departure přiveze do Roxy Priessnitz "potichu" & ille (Tiskové zprávy)
Pětadvacet nejlepších českých alb roku 2011 (25-21) (Publicistika)
Pohled do hitparád IFPI - 51./52. týden (České hitparády)
Pohled do hitparád IFPI - 50. týden (České hitparády)
Pohled do hitparád IFPI - 48. týden (České hitparády)
Různí - Alois Nebel (soundtrack) (Recenze CD)
Proč všichní obdivují Neckářovu "Půlnoční"? (Na okraj)
Nové desky pro 39. týden (Nové desky)

Názory

nj (kouba, 22.01.2008 10:50) Reagovat - e

Pavle Parikrupo, že to s tou deskou Umakartu byl jenom vtip?!

Míro Böhme, Rudiš by mohl klidně přepracovat Norský dřevo. Jmenovalo by se to Jesenický dřevo a zaručeně by se našla spousta lidí, co by v tom opět našla zárodek geniality. Ostatně jako jí zaručeně najdou i v prvním kelímku od Starbucksu. Naštěstí pro soudnější procento populace leží "největší" talent české literatury trochu někde jinde. Přestaň číst komixy a zkus Anděla, Noční práci nebo Kloktat dehet.
- Re: nj (hohe, 22.01.2008 20:42) Reagovat - e
  
  Intelektuální tnutí do živého. Nevím, proč je to Norské dřevo takový odstrašující příklad, Murakami má mnohem lepší knihy, které jdou dle vašeho vzorce a Topolova příkladu označit za "geniální". A Starbucks, další takový symbol. Asi máte raději symboliku Agenta Provocateura.
- Re: nj (Míra Böhm o)), 23.01.2008 08:37) Reagovat - e
  
  Sakra, abych rekl pravdu, tak posledni komiks jsem cetl, kdyz mi bylo tak deset. Asi to byl Ctyrlistek, mozna casopis Kometa, ale od te doby ani Rudis, ani tuk... o))) V pripade Rudise vyzdvihuju jeho romanovou tvorbu ci obzvlaste povedenou divadelni hru "Léto v Japonsku" - pravda, pomahal mu s ni Pycha, ale... btw. proti Topolovi nic ani v silne opilosti, jen placat po zadech... o)
- Re: nj (fst, 05.02.2008 09:59) Reagovat - e
  
  Možná by nebylo od věci říct PROČ by to měl být vtip. Ta deska patří v popové škatulce k tomu nejlepšímu, co tu za posledních dvacet let vyšlo nejen podle Parikrupy.
  Jáchym Topol je úžasnej, ale přece jen oproti Rudišovi už léta etablovanej a především už téměř o generaci starší - takže srovnání poněkud kulhá. Resume: prostě zas jeden intelektuál, který si myslí že je nad věcí, ale žije si jen v svý bublině...
"Rudiš je největší talent naší současné literatury." (fk, 07.03.2008 12:00) Reagovat - e

rudis neni literatura!!

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »