Co poslouchá musicserver

Co poslouchá musicserver (34.)

29.12.2007 05:00, Pavel Novák

Další koktejl hudby namíchaný redaktory musicserveru přinese letošní desku Ondřeje Mataje, zesnulou královnu slasy Celiu Cruz a jednu z jejích posledních desek, britský projekt In The Nursery, Noela Reddinga s jeho přáteli a svéráznou slovinskou formaci Laibach.

Co poslouchá musicserverSeriál "Co poslouchá musicserver" je tu od toho, aby se s vámi naši redaktoři a fotografové podělili o dojmy z alb, která je buď v poslední době zaujala, anebo neodmyslitelně patří do jejich playlistů. Připomeneme si jak desky dávno vydané, jimž se v médiích mnoho prostoru nedostává, tak alba nová, o nichž by ale jinak na musicserveru třeba ani nepadla zmínka. Že mnohdy půjde o velmi pestrou kolekci, je nasnadě. V tomto díle budou představeny desky od Ondřeje Mataje, Celie Cruz, In The Nursery, Noel Redding And Friends a Laibach.

Radek Hendrych: Ondřej Mataj - Jako Allen kvílet (2007)
Ondřej Mataj - Jako Allen kvíletTímto se obnažuji: Ondra Mataj je můj dobrý přítel. Pamatuji si, jak mi před několika roky přinesl v samizdatovém (chápete to? dneska samizdat...) vydání Ginsbergova "Kvílení" a jaký měl při předávání oheň v očích. Věřil tomu, že takovéhle věci je potřeba číst. Věří tomu asi doteď, jeho hudba tomu odpovídá. Písničkář s křehkou duší, ovšem ne žádnej zatracenej freak. Do určitý míry archaickej styl, do určitý míry styl jako prase. Ondra jde po víceméně bezpečný cestě, kterou mu vyšlapali Nohavica, Kryl, možná trochu Plíhal. Ondra, se svou (stylovou, jak jinak) nechutí k jakýmkoli elektronickým experimentům, za prvé nepřináší absolutně nic nového, za druhé je out i v rámci žánru. Tenhle kluk nehraje písničky proto, že existuje nějaká novo-písničkářská vlna, nepřizpůsobuje se tomu, zkrátka je. Je, působí a funguje. Jakkoli neinvenční mohou jeho skladby být, upřít jim nemůžeme drtivou sílu. Jestliže je hudba dostatečně silná, abychom od ní dostali to, co potřebujeme, tedy prožitky, jakou cenu má pak upozorňovat na její nepokrokovost? Spíše tento vjem sám o sobě jaksi přináší do významu pokroku určité kolísání.
Nejlepší skladby: "Zkouším", "Do pekel"
Pavel Novák: Celia Cruz - Siempre Viviré (2000)
Celia Cruz - Siempre ViviréKdyž v roce 2000 vydávala Celia Cruz desku "Siempre Viviré", sama věděla, že její život už odpočítává poslední roky. Možná právě proto ten optimistický název. Pro ty, kteří s tímto jménem nikdy nepřišli do styku: Celia Cruz byla, je a bude královnou salsy a troufnu si říct, že vůbec královnou latinskoamerické hudby všeobecně. Neznám nikoho, kdo by ji neznal a kdo by ji neobdivoval. "Siempre Viviré" obsahuje salsa coververzi hitu Glorie Gaynor "I Will Survive (Yo Viviré)", její verzi "Oye Como Va", stejně jako nové skladby od autorů jako Emilio Estefan. Deska vyšla v době, kdy zpěvačce bylo pětasedmdesát, ale zní neuvěřitelně svěže a Celia chrlí energii jako kdykoliv předtím. A i když většina lidí nad její smrtí uronila slzu, myslím, že tohle je přesně ta podoba, v jaké pro všechny zůstane.
Nejlepší skladby: "Yo Viviré (I Will Survive)", "Dos Días En La Vida"
Ondřej Michal: In The Nursery - Asphalt (1997)
In The Nursery - AsphaltMám jednoho známého. Před lety se vynořil z internetové anonymity, v souvislosti s mojí odpovědí na jeho inzerát. Prodával cédéčka, která jsem dlouho marně sháněl. Od té doby se na něj obracím ve chvílích, kdy se pídím po nějaké "okrajovce" a všechny dostupné zdroje již selhaly. Stejně tak se stalo v případě desky "Asphalt" britského projektu In The Nursery. Ten založili v raných osmdesátkách bratři Klive a Nigel Humberstonovi. Album je v podstatě hudebním doprovodem ke stejnojmennému filmu z dvacátých let minulého století. Pravdou je, že není jediným černobílým snímkem z té doby, o jehož hudební doprovod se dvojice postarala. Album je plné zamlžených ambientních ploch, jimiž místy probleskují klavírní či smyčcové party. Tempo pak udává pulsující, možná až minimalistický rytmus. Právě kombinace prastaré předlohy a soudobého zpracování dodává albu jedinečnou a těžko uchopitelnou atmosféru.
Honza Průša: Noel Redding And Friends - Live From Bunkr (1996)
Noel Redding And Friends - Live From BunkrNoel Redding už si, nejen v Česku, nezahraje. Díky záznamům jeho vystoupení je ale stále na co vzpomínat. Pamětníci i ostatní proto jistě ocenili, že byl nahrán a vydán i koncert z pražského Bunkru z listopadu 1995. Vystoupení, které vzniklo v podstatě náhodně. V 70. letech se Redding potkal s Ivanem Kralem, jenž zrovna působil v Patti Smith Group. Dvacet let se neviděli a při společném setkání v japonské restauraci v New Yorku s Frankiem LaRocka (bubnoval třeba na eponymním albu Bon Jovi z roku 1984) domluvili pražský koncert. Ještě spolu s Anthony Krizanem (Spin Doctors) a Tonyou Graves předvedli Bunkru příjemné představení postavené pochopitelně hlavně na klasických kouscích Jimiho Hendrixe, ale dostalo se třeba i na Lennonovu "Cold Turkey". Deska sice nemá nejlepší zvuk, a zvlášť vokální party jsou místy hodně řekněme autentické (třeba vícehlasy ve "Wild Thing") a zpěv je vlastně po celou dobu nahrávky značně utopen. Ten, kdo je ale zvyklý poslouchat pirátské bootlegy, nebude mít s touto oficiální nahrávkou problém. A už jenom fakt, že se jedná o pražské setkání čtyř skutečných osobností příjemně zahřeje. "Live From Bunkr" není album pro každý den, čas od času se k němu jako zajímavému dokumentu a vzpomínce na nezapomenutelný klub vracím.
Nejlepší skaldby: "Stone Free", "Red House"
Milan Slezák a Jan Šída: Laibach - Opus Dei (1987)
Laibach - Opus DeiAlbum "Opus Dei" znamenalo pro svéráznou slovinskou formaci Laibach další posun do širšího posluchačského povědomí. Bylo to nepochybně mimo jiné i díky jejich tvůrčímu přístupu k fenoménu zvanému coververze. A že jich tu najdeme hned několik. Tou nejpropíranější je určitě titulní "Opus Dei", tedy předělávka disko hitu rakouské kapely Opus "Life Is Life". Teprve v okamžiku, kdy vnímáte za doprovodu skorovojenského marše hlubokým hlasem deklamovaný text "When we all give the power, we all give the best...", dojde vám, že teze Laibach o masovém umění totalitarismu nejsou jen prázdným tlacháním. Není nad léčbu vánočních depresí šokem.
Nejlepší skladby: "Opus Dei", "Geburt einer Nation", "Leben - Tod"

Názory

Vložit názor

Zaškrtněte, pokud nechcete zobrazit u svého příspěvku Váš e-mail.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na následující otázku nebude názor přidán.

Album týdne 35/2010

Na okraj Miroslava Böhma

Buď filmový server! I byl filmserver.cz


Nedávno musicserver.cz oslavil desáté narozeniny. A deset let už je dostatečně dlouhá doba na to, abyste začali pošilhávat po nových cílech. Výsledek? Noví redaktoři, nová barva, nová adresa a hlavně nové téma: film. Seznamte se, přichází filmserver.cz!

Není to kachna! Hudební portál musicserver.cz dostal filmového bráchu. Zatím je rudý závistí, ale je odhodlán svému hudebnímu sourozenci časem natrhnout zadek. A vy můžete být u jeho prvních krůčků, protože právě vyráží na svou pouť českým internetem. Bude vám k tomu ...

celý článek »

CoKdyKde

Út 14.09. - Besh o'droM (HU) (Palác Akropolis, Praha)

Čt 16.09. - Tindersticks (UK) + Please The Trees (Střelecký ostrov, Praha)

Út 21.09. - Boris Malkovsky Trio (ISR/PL) (Palác Akropolis, Praha)

Čt 23.09. - Nina Hagen (DE) (KC Vltavská, Praha)

Pá 01.10. - Sophie Hunger (CH) (Palác Akropolis, Praha)

více akcí

Anketa

Video "Shame" Robbieho Williamse a Garyho Barlowa je podle vás:

Podívat se na výsledky