Moje milovaná mrtvá Nirvana

03.12.2007 05:00 - Zuzana Macháčková | foto: facebook interpreta

Už je údělem hudebního publicisty, že musí vstřebávat hodně různé muziky v co nejkratším čase. Měl by mít přehled. Jenže ne každá hudba se dá poslouchat rychle a některá desky mohou při pozvolné chůzi lesem vyznít úplně jinak než v kancelářském křesle.
Nirvana art.
© bestrock.cz
Nedávno jsem jela v tramvaji a přemýšlela nad jedním dílem "Ztracených". To dělám často, když se nudím. A neexistuje větší nuda než cestovaní rychlostí centimetr za minutu. Konečně se jede, ale najednou zjišťuju, že jsem zapomněla vystoupit. Sakra. Jdu pěšky a pouštím si Dinosaur Jr. Neposlouchám je moc často, ale teď mi přišli jako ta správná hudba, kterou potřebuju. Je docela hnusně, šero a začíná padat ten protivný ledový déšť. A najednou mě napadne, že je to vlastně bezva pocit.

Netrpím apokalyptickými vizemi, jak nás současná rychlá komunikace zničí, ale myslím, že se strašlivým způsobem ochuzujeme. Při konzumaci hudby po kvantech dřív nebo později člověka napadne, proč to vlastně dělá. Proč posloucháme hudbu? Když se před pár měsíci diskutovalo o rubrice Co poslouchá musicserver, měla jsem období s "Nevermind". Ano, teprve. Znala jsem Nirvanu už dávno. Ani si nemůžu vybavit, kdy jsem ji slyšela poprvé, odkdy jsem věděla, co se stalo. Každopádně když se Kurt zastřelil, asi jsem se zrovna dívala na Krtečka.

Nevermind
© facebook interpreta
Až koncert "MTV Unplugged" byl pro mě impulsem k dalšímu objevování. Strávila jsem s "Nevermind" hodně času. Bylo pro mě terapií. A celou dobu jsem si říkala: To jsou tak kurevsky dobrý písničky! No a pak to začalo, pomalu jsem zjišťovala další a další fakta, probrečela pár nocí a dostala se do fáze fanoušků, kterým zůstalo jen prázdno. Grunge je mrtvý. Byl mrtvý už v době, kdy žil Kurt. Sám to nosil na tričku. Říkají to všichni, ale pravdu mají jen napůl. Grunge už nikdy nebude, co byl, ale zároveň bude ještě dlouho žít.

Flashback zažitý po třinácti letech - iluze, řeknou si skeptici. Ale síla Nirvany je přesně v tom, že dokáže pohltit i generace, které tu mánii na počátku 90. let nezažily. Proto se o ní stále mluví. "Vy jste ten důvod, proč děláme hudbu!" píšou mladé kapely na MySpace Nirvany. Když procházím mezi zkušebnami, Nirvana zní odevšad, každý chce umět podladit kytaru, aby to znělo dobře, a každý chce frajeřit tím, jak umí zahrát riff ze "Smells Like Teen Spirit".

Každý občas potřebuje být sám. A já jsem nejraději s Nirvanou. Za těch pár měsíců se mi stala něčím velmi blízkým. Proč poslouchám hudbu? Kvůli prožitkům. A nikdy si nepouštím alba proto, že mi někdo řekne: je to zásadní. Člověk by si měl i k zásadním albům najít cestu sám.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY