Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Komentované diskografie

Průvodce diskografií génia - Boba Dylana (část II.)

06.12.2007 05:00, Miroslav Böhm

Bob Dylan. Jedna z nejvýznamnějších hudebních postav letos rekapituluje svou pětačtyřicetiletou hudební pouť výběrovou kompilací. Dvaatřicet alb na jednom, respektive třech discích? Ale jděte. Přinášíme vám druhou část naší třídílné rekapitulace. Tentokrát se zaměříme na desky z let 1969 až 1981.

První část seriálu si můžete přečíst ZDE.

Kovboj z Nashvillu

Ona obrovská a nezadržitelná lavina zájmu, která se okolo Boba Dylana strhla během šedesátých let, se hladově řítila právě na jeho hlavu. Čím dál tím více pociťoval obrovský tlak okolí a absolutní ztrátu soukromí, kterou se mu nepodařilo odrazit ani přestěhováním sebe a své rodiny mimo světla a hluk velkoměsta. Navíc Dylan již nebyl tím mladým volnomyšlenkářským studentem, který skládal poklonu svému hudebnímu vzoru. Byl ženatý, měl tři děti a Woody Guthrie v říjnu 1967 zemřel (právě na Guthrieho vzpomínkovém koncertu Dylan poprvé po téměř dvou letech veřejně vystoupil). A možná právě tyto okolnosti mohly mít zásadní vliv na to, že se Dylan opět vydal na nahrávání do Nashvillu a vrátil se z něj s kovbojským kloboukem na hlavě, steel kytarou přes ramenou a pořádnou tvůrčí country slinou.

Nashville Skyline (1969)
Ačkoli se jedná o vůbec nejkratší Dylanovo album (má jen sedmadvacet minut!), v jeho kariéře znamenalo další významný zlom. Dylan definitivně opouští folkový poetismus a vrhá se do náruče (v té době) mainstreamové country music. Vyhýbá se politickým tématům, písničky jsou intuitivně jednoduché a přímé, jdou na ruku. Hlavní změnou je však Dylanův styl zpěvu. Vzdává se svého typického neučesaného a syrového vokálu a začíná zpívat měkkým, mnohdy až afektovaným polohlasem. Jeho přerod v country hudebníka symbolicky podepisuje hned v úvodní skladbě alba hostující country ikona Johnny Cash. Ačkoli ve své době nebylo album kritiky přijato s výrazným nadšením, patří dnes jednoznačně mezi Dylanova vrcholná alba.

"Once I had mountains in the palm of my hand, / And rivers that ran through ev'ry day. / I must have been mad, / I never knew what I had, / Until I threw it all away." ("I Threw It All Away")

Hodnocení: 8/10
Palba alba: Lay, Lady, Lay (ram|wma), To Be Alone With You (ram|wma), I Threw It All Away (ram|wma)

Self Portrait (1970)
Po "Blonde On Blonde" se jedná o druhé Dylanovo dvojalbum, tentokráte však založené na coververzích, živých skladbách a nepoužitých nahrávkách z předchozích alb. Sám Dylan desku odsoudil a v některých rozhovorech dokonce prohlašoval, že ji vydal úmyslně, aby celá ta bublina okolo něj praskla. Podle jiných zdrojů chtěl Dylan vydat svůj vlastní oficiální bootleg. Ať tak, či onak jde o podprůměrné album, které je plné slepých uliček. Dylan mnohdy v písních tápe, paroduje sám sebe a své vlastní nesplněné sny. Působí nepřesvědčivě. Nejsvětlejší výjimkou je výborná předělávka "Copper Kettle".

"I like to do just like the rest, I like my sugar sweet, / But guarding fumes and making haste, / It ain't my cup of meat." ("Quinn The Eskimo (The Mighty Quinn)")

Hodnocení: 4/10
Palba alba: Copper Kettle (ram|wma), Quinn The Eskimo (The Mighty Quinn) (ram|wma)

New Morning (1970)
Hned čtyři měsíce po silně neúspěšné "Self Portrait" Dylan vydává další album, které bylo mnohokrát spekulativně označeno za jakousi omluvu za nepovedeného předchůdce. Dylan sám však tento fakt pokaždé popřel. Deska byla přijata střízlivě oslavnými ohlasy, hodně jí v tomto ohledu pomohla komerčně úspěšná "If Not For You". Z dnešního pohledu jde o album lehce vykročující nad průměr. Ty lepší chvíle pro Dylana však měly teprve přijít. Nejzásadnějším faktem zůstal Dylanův návrat k původnímu zpěvovému projevu, od kterého na konci sedmdesátých upustil, a také hmatatelný jazzový feeling v některých skladbách.

"Time passes slowly up here in the mountains, / We sit beside bridges and walk beside fountains, / Catch the wild fishes that float through the stream, / Time passes slowly when you're lost in a dream." ("Time Passes Slowly")

Hodnocení: 7/10
Palba alba: If Not For You (ram|wma), Sign On The Window (ram|wma), One More Weekend (ram|wma)

Pat Garrett & Billy The Kid (1973)
Po dlouhé pauze o sobě Dylan dal slyšet až soundtrackem k filmu "Pat Garrett & Billy The Kid" (tříletou pauzu vyplnil jen jedním singlem). Album je založeno na převážně instrumentálních skladbách se silným westernovým nádechem (ano, šlo o nefalšovanou westernovku) a ač se v mnoha případech Dylanovi daří psát nenápadně podbízivé a emotivně silné melodie, které jej vyzdvihují jako skladatele, zůstávají ve stínu jedné jediné písničky - možná jednoho z vůbec největších Dylanových hitů "Knockin' On Heaven's Door".

"Mama, put my guns in the ground / I can't shoot them anymore. / That long black cloud is comin' down / I feel like I'm knockin' on heaven's door." ("Knockin' On Heaven's Door")

Hodnocení: 7/10
Palba alba: Knockin' On Heaven's Door (ram|wma), Billy (Main Title Theme) (ram|wma), Billy 7 (ram|wma)

Dylan (1973)
Celou Dylanovu nashvillskou kapitolu ukončilo vydavatelství Columbia (dle některých zdrojů se jednalo o odvetu za to, že Dylan vydavatelství opustil). V témže roce, kdy vyšel Dylanův soundtrack, vypustilo další album založené na coververzích a raritních skladbách, které se nedostaly na řadovky "Self Portrait" a "New Morning". Již fakt, že právě samotné desky nebyly kvalitativně srovnatelné s nejlepšími Dylanovými kousky, dává tušit, že se jednalo o pořádný propadák. Dylan sám proti vydání alba bojoval, avšak neúspěšně. Přes vcelku příznivé prodeje se jedná o nejhorší Dylanovo album.

Hodnocení: 2/10
Palba alba (z ilustračních, nikoli kvalitativních důvodů): Can't Help Falling In Love (ram|wma)

Miláček publika

Odchod z Columbia Records jako by Dylana nakopl. Opět spojil síly se svou doprovodnou kapelou z šedesátých let The Band a vydal album, které bylo příslibem dalšího vrcholného období jeho tvorby. Vyrázil na jednu z nejúspěšnějších koncertních šňůr v hudební historii (samozřejmě, že nejúspěšnější do té doby), kterou zdokumentoval na veleúspěšném živáku "Before The Flood". Pro Dylana samotného navíc znamenalo obrovskou životní změnu, protože šlo o první turné za posledních osm let jeho života. Jeho úspěch jej navíc motivoval k dalším šňůrám v letech budoucích. Ještě větší změnou byl však postupný rozpad jeho manželství, na který často odkazoval ve svých písních (nebo který jeho písně přinejmenším výrazně ovlivňoval). Dylan v tomto období příliš zvukově neexperimentoval a měl hodně blízko ke své tvorbě z druhé poloviny šedesátých let. Možná i proto jej fanoušci "zbožňovali" jako nikdy předtím, což se projevilo nejen vyprodanými koncerty, ale také počtem prodaných alb.

Planet Waves (1974)
Dylan se opět dává dohromady se svou doprovodnou kapelou The Band a plánuje velké turné. Album bylo nahráno za pouhé tři dny a zachycuje Dylana při odrazu do svého druhého výjimečného období. Ačkoli samotná deska nepatří k tomu úplně nejlepšímu v Dylanově diskografii, je důležitá z toho hlediska, že jednoznačně naznačila, že je Dylan zpátky a ještě to zdaleka nemá za sebou (šlo o první řadové album po třech letech). Po nepříliš povedených deskách jde o sebevědomý krok správným směrem. Kapela zní sehraně, což potvrzuje fakt, že instrumentace převyšuje samotný obsah. Je patrné, že se muzikanti již znají a vzájemně si důvěřují. Vyčíst lze silný osobní nádech jednotlivých písní - Dylan začíná filtrovat problémy v osobním životě skrze svou hudbu.

"May God bless and keep you always, / May your wishes all come true, / May you always do for others / And let others do for you. / May you build a ladder to the stars / And climb on every rung, / May you stay forever young" ("Forever Young")

Hodnocení: 7/10
Palba alba: Forever Young (ram|wma), Hazel (ram|wma), Tough Mama (ram|wma)

Blood On The Tracks (1975)
Zřejmě nejdůležitější Dylanovo album v sedmdesátých letech, kterým se dokázal definitivně postavit největšímu Goliášovi ze všech - sobě samému. A neodejít poražen. S návratem pod křídla společnosti Columbia Records stoupá zpátky tam, kam patří. Nečiní tak však s vervou a nezkrotnou energií, ale potichu, se skromnou samozřejmostí. Poklidnou a procítěnou akustickou deskou, plnou hmatatelných bolestí, patrného zklamání a mučivé samoty (Dylan se opět "zpovídá" ze svého nešťastného manželství). Deska je protkaná přímými a otevřenými emocemi. Ačkoli to Dylan sám popřel, jeho blízkými bylo potvrzeno, že se jedná o velmi osobní nahrávku. Dylanova tvorba v sedmdesátých letech by se dala s trochou nadsázky rozdělit na tu před "Blood On The Tracks" a na tu po ní. Jeden z vrcholů Dylanovy tvorby.

"People tell me it's a sin / To know and feel too much within. / I still believe she was my twin, but I lost the ring. / She was born in spring, but I was born too late / Blame it on a simple twist of fate." ("Simple Twist Of Fate")

Hodnocení: 9/10
Palba alba: Tangled Up In Blue (ram|wma), Simple Twist Of Fate (ram|wma), You're A Big Girl Now (ram|wma)

The Basement Tapes (1975)
Výlet do minulosti. Konkrétně až doku 1967, kdy se Dylan zavřel do sklepa se svou tehdejší doprovodnou partou, zmáčkl tlačítko REC a hrálo se. Přesně takhle vznikla většina materiálu této desky, která je nejen návratem v čase, ale pochopitelně také v Dylanově tvorbě - až k tradičnímu folku a bluesu, s lehkými náznaky country inspirací. Velká část materiálu vyšla na neoficiálních bootlezích a sklízela chválu již před oficiálním vydáním, takže o úspěchu bylo rozhodnuto v podstatě již dopředu. Z nahrávek je cítit neuvěřitelné charisma a sálající pohoda, která se při poslechu snadno vstřebává. Bob Dylan byl definitivně zpátky v top formě.

"Now, you can train on down / To Williams Point, / You can bust your feet, / You can rock this joint. / But oh mama, ain't you gonna miss your best friend now? / You're gonna have to find yourself / Another best friend, somehow." ("Down In The Flood")

Hodnocení: 9/10
Palba alba: Down In The Flood (ram|wma), Apple Suckling Tree (ram|wma), Clothes Line (ram|wma)

Desire (1976)
Po odbočce v podobě "The Basement Tapes" se Dylan vrací zpátky do časové osy. Oproti "Planet Waves" a "Blood On The Tracks" vydává v podstatě zcela neosobní desku (výjimkou je naopak možná Dylanova nejosobnější píseň "Sara"). Po dlouhé době opět koketuje s protest songem, tentokráte však již zcela plánovitě (obhajoba boxera Rubina "Hurricane" Cartera, o deset let později zproštěného viny, v písničce "Hurricane"), a málo zpívá a hodně povídá. Deska je specifická právě Dylanovým "vypravěčským" stylem. I písně samotné jsou většinou opravdu příběhy, které Dylan s Levym, jenž je spoluautorem většiny skladeb na albu, doplňují jedinečnými melodiemi a doprovody, kterým vévodí průrazné housle v podání Scarlet Rivery.

"How did I meet you? I don't know. / A messenger sent me in a tropical storm. / You were there in the winter, moonlight on the snow / And on Lily Pond Lane when the weather was warm." ("Sara")

Hodnocení: 9/10
Palba alba: Hurricane (ram|wma), Isis (ram|wma), Sara (ram|wma)

Street Legal (1978)
Stejně jako deska "John Wesley Harding" říkala mezi řádky Pozor, přijde změna a Dylan bude country, i "Street Legal" jednoznačně troubí na poplach (ano, Dylan si pozval do studia dechové nástroje). Od prvních sekund alba je patrné, že se chystá něco velkého. Doprovodná kapela nabírá na mohutnosti a různorodosti, Dylan si do studia pozval ženský vokálový background a mezi řádky filtruje myšlenky o svém životním a duchovním tápání. Objevuje se výrazný náboženský podtext, Dylanovy verše randí s gospelem. Album jako celek je pak kolekcí písní o lásce, ale ne o té lásce, která povznáší, ale o té, která ubližuje, zrazuje a zabíjí. Plné odříkání, prázdných rán a v slzách a alkoholu utopených nocí. Emotivně eskalované album. Zřejmě vůbec nejpodceňovanější nahrávka v Dylanově diskografii, protože zasloužené chvály se mu vlastně nikdy nedostalo. A geniální saxofon v "Baby, Stop Crying" je vůbec jedním z vrcholů této Dylanovy hudební etapy.

"Don't think of me and fantasize on what we never had, / Be grateful for what we've shared together and be glad. / Why should we go on watching each other through a telescope? / Eventually we'll hang ourselves on all this tangled rope." ("We Better Talk This Over")

Hodnocení: 8/10
Palba alba: Changing Of The Guards (ram|wma), No Time to Think (ram|wma), Baby, Stop Crying (ram|wma)

Zpívající kazatel

Koncem sedmdesátých let Dylan opět šokoval svět - vycítil přítomnost Ježíše Krista ve svém hotelovém pokoji, vrhnul se na studium Bible, začal psát gospely a konvertoval ke znovuzrozeným křesťanům. Z hudebního hlediska se tak znovu vydal na nepříliš známou půdu, což jeho fanoušci opět nesli velmi nelibě. Vše navíc sám Dylan umocnil tím, že na koncertech odmítal hrát své starší (a publikem zbožňované) skladby a během svých vystoupení často "hlásal" svou víru. Hudební kritika byla v tomto ohledu zdrženlivější a minimálně úvodní desku celé "kazatelské" trilogie hodnotila kladně. Písnička "Gotta Serve Somebody" Dylanovi dokonce přinesla cenu Grammy.

Slow Train Coming (1979)
Stejně jako v závěru své veleúspěšné etapy na konci šedesátých let, i tentokráte Dylan skončil v tom nejlepším. Nepočkal na to, až svět zjistí, zda-li dokáže udržet kvalitu desek stále na tak vysoké úrovni, jak se mu dařilo s alby "Blood On The Tracks" či "Desire". Začal opět úplně znovu, z čistého papíru a s Ježíšem v srdci. Po poslechu vše potvrdil i magazín New Musical Express titulkem: "Dylan & God - It's Official". Vše vypovídající. Dylan se obklopil novými muzikanty, z nichž nejvíce nadchne geniální kytara Marka Knopflera, ale především se obklopil vírou, která je patrná z každého tónu. Přitom je z Dylana cítit sžíravá nespokojenost, ba místy až nenávist, na kterou má však jednoduchý lék. Ano, víru v Ježíše Krista. Výborně zprodukovaná deska, která doplácí snad jen na své příliš striktní dogma.

"You might be a rock 'n' roll addict prancing on the stage, / You might have drugs at your command, women in a cage, / ... / But you're gonna have to serve somebody, yes indeed / You're gonna have to serve somebody, / Well, it may be the devil or it may be the Lord / But you're gonna have to serve somebody." ("Gotta Serve Somebody")

Hodnocení: 7/10
Palba alba: Gotta Serve Somebody (ram|wma), I Believe in You (ram|wma), Slow Train (ram|wma)

Saved (1980)
Jakékoli dohady o tom, že by album "Slow Train Coming" mělo být jen pouhou odbočkou, Dylan deskou "Saved" nekompromisně zametl pod stůl. Každý aspekt předchůdce je ještě více zdůrazněn, Dylan se od svých písniček zcela odosobňuje a pokračuje tam, kde na předchozím albu skončil. Opět se úpěnlivé drží svého náboženského tématu, od kterého se vůbec nevzdaluje. Co mohlo jednou přece jen fungovat, však podruhé již tolik nevychází. Dylan se (možná vůbec poprvé na své hudební pouti) opakuje nejen v motivech, akcích a reakcích, ale také hudebně. Pokud je tohle album vůbec nějak v Dylanově kariéře důležité, tak jen tím, že opět o kousek více ukojilo jeho "kazatelskou" posedlost.

"I know all about poison, I know all about fiery darts, / I don't care how rough the road is, show me where it starts, / Whatever pleases You, tell it to my heart. / Well, I don't deserve it but I sure did make it through. / What can I do for You?" ("What Can I Do For You?")

Hodnocení: 5/10
Palba alba: Saved (ram|wma), What Can I Do For You? (ram|wma), Pressing On (ram|wma)

Shot Of Love (1981)
Závěr Dylanovy "kazatelské" trilogie. Odklon oproti "Saved" je patrný, témata se rozprostírají více do šířky, aranže opět směřují k běžným rokenrolovým standardům. Ačkoli s odstupem času album získalo část kritiky a fanoušků na svou stranu, jednoznačná shoda panuje pouze u výjimečnosti závěrečné skladby "Every Grain Of Sand", která se řadí mezi to nejlepší z Dylanovy tvorby vůbec. Možná, že Dylana u tohoto alba opravdu někdo vedl, protože celé období právě tato písnička symbolicky zcela ukončuje, a otevírá tak dveře do další Dylanovy životní etapy.

"I have gone from rags to riches in the sorrow of the night / In the violence of a summer's dream, in the chill of a wintry light, / In the bitter dance of loneliness fading into space, / In the broken mirror of innocence on each forgotten face." ("Every Grain Of Sand")

Hodnocení: 6/10
Palba alba: Watered Down Love (ram|wma), The Groom's Still Waiting At The Altar (ram|wma), Every Grain Of Sand (ram|wma)

Dokončení příště...

Související články

Bob Dylan pracuje na novém albu (Novinky)
The Gaslight Anthem nahráli cover Boba Dylana i novou desku (Novinky)
Na pulty míří obsáhlý set "The Bridge School Benefit Concerts" (Novinky)
Nejpřeceňovanějším textařem všech dob je Lou Reed (Novinky)
Bob Dylan uspořádá výstavu ze svých maleb a kreseb (Novinky)
Různí - Songs For Japan (Recenze CD)
Bob Dylan podepsal smlouvu na šest knih (Novinky)
Rock&Pop má v prosinci na obálce Soundgarden (Tiskové zprávy)
Bob Dylan nachystal k vydání novou kolekci (Novinky)
Bob Dylan, O2 arena, Praha, 11.6.2010 (Naživo)

Názory

Křesťanská trilogie (OHNOTHIMAGEN, 06.12.2007 18:28) Reagovat - e

"Nashville Skyline": tenhle sladký vokál nebyl u Dylana vůbec nic nového, tímto hlasem se prezentoval ještě dávno před podpisem smlouvy s Columbia Records.

U "Blood on the Tracks" rozhodně doporučuji pořídit si i původní záznamy celého alba ze září 1974. V prosinci 1974 Dylan několik skladeb přetočil s minneapoliskou kapelou - a co hůř, přepsal je. Deska se tak bohužel zbavila své původní nahoty a syrovosti. Upravený "Idiot Wind" ztratil svou urážlivou jedovatost a z "Lily, Rosemary and The Jack of Hearts" se stala uspěchaná vyprávěnka. Původní ryze akustické aranžmá je fuč.

"Street Legal" je opravdu velmi emotivní album, leč rozmáchlá aranžmá a celkově přehuštěný zvuk dle mého názoru dvě skladby ubíjejí k nesnesitelnosti ("New Pony" a najmě "No Time to Think").

Album "Saved" by bylo rozhodně lepší než "Shot of Love", kdyby ovšem Dylan nepřepsal dvě ze svých nejsilnějších skladeb té doby ("Covenant Woman" a "What Can I Do for You?") a kapela nehrála tak unaveně. Záznamy skladeb z tohoto alba z turné 1979-1980, mají mnohem větší náboj - najmě "Solid Rock".

"Shot of Love" je neuspořádané, jakoby chaotické - a "Every Grain of Sand" trpí zoufalým zvukem osmdesátek (najmě bicí) (původní demosnímek z podzimu 1980, kde v pozadí vyje Dylanův pes, je oproti tomu přenádherný!).
("Groom" bych do palby moc nedával, objevil se až na reedici desky, původně to bylo béčko singlu "Heart of Mine", jestli se nepletu.)

Můžu se jen zeptat, jak jste přišel na to, že fanoušci nesli nelibě Dylanovu konverzi ke křesťanství? Na koncertech byla většina posluchačů spokojená, kapela hrála dobře - jediné potíže měl Dylan v arizonském Tempe a zkrátka tam, kde jej někdo v publiku vyprovokoval k delšímu kázání.

A kde máte "Greatest Hits Vol. II" (s novými skladbami, ne nezanedbatelnými) a dva živáky, z nichž nadupaný a nařvaný "Hard Rain" by si určitě zasloužil pozornost?
Dodatek (OHNOTHIMAGEN, 06.12.2007 19:06) Reagovat - e

V posledním odstavci má být samozřejmě "ne zanedbatelnými".
Re: OHNOTHIMAGEN (Miroslav Böhm (autor), 06.12.2007 21:42) Reagovat - e

Předně díky za skvělé doplňující informace... o) Ke "sladkému" vokálu jen tolik, že samozřejmě máte pravdu, ale pro devadesát devět procent Dylanových fanoušků to byla novinka. Na žádném albu se takto do té doby neprezentoval a oproti předchozím albům je to změna naprosto zásadní, na což mohutně reagovala i kritika...

A k požadovanému zdroji jen tolik, že jsem v tomto případě čerpal ze článku, který byl převzatý z wikipedie, která pro změnu jako zdroj o)) uvádí knihu: Down The Highway: The Life Of Bob Dylan, strany 334–6. Ono hlavně šlo o to, že Dylan odmítal hrát písničky, které publikum vyžadovalo - ty staré "hity", které jej proslavily. Samozřejmě, že to nebyla taková nevole, jaká se strhla po jeho "elektrifikaci", ale neměl to, holt, vůbec jednoduché... o))

Ještě jednou díky za reakci. Mějte se!
Selfportrait (Martin, 28.12.2007 13:11) Reagovat

Někdy to vypadá, že novináři jen opisují názory na alba jeden od druhého. Viz Selfportait. Ještě jsem neslyšel, že by na něm nějaký kritik něco pochválil. Podle mně se jedná o Nádhernou, Přesvědčivou a hlavně Překvapivou desku!!! :-) Jak se k ní vyjadřuje sám Dylan je podle mně jednak bezpředmětné, a pak si ten Zimmermanojc kluk rád hraje s novináři a se svým obrazem, takže to co o sobě a své hudbě tvrdí bych bral s rezervou :-)
Street Legal (václav, 21.05.2009 10:36) Reagovat - e

Nemůžu si pomoct, ale mě Street Legal zvukově hodně připomíná Cohenovo Death of Ladie´s Man.

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »