Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Makrorecenze

Makrorecenze "Hourglass" Davea Gahana

22.11.2007 05:00, Redakce

Druhá sólová deska frontmana Depeche Mode, která dostala název "Hourglass", by posluchačům měla nabídnout jiný pohled na tohoto svérázného zpěváka. Podařilo se mu vychytat mouchy z první sólovky? Není album jen další deska á la Depeche Mode? To se vám pokusí prozradit tato makrorecenze.

Dave Gahan se na svých sólových deskách snaží více či méně odpoutat od své domovské kapely Depeche Mode. První sólovka "Paper Monsters" rozpoutala svou jistou kontroverzností velké diskuze, druhý počin "Hourglass" je naopak intimní zpovědí zralého muže s brilantními texty a neobvyklou dějovou linií. Po hlavní recenzi kolegy Jaromíra Koce, jehož devět bodů vyneslo desce "Hourglass" ocenění album týdne, se o svůj pohled na věc podělilo deset redaktorů. Výsledkem je v průměru jednasedmdesátiprocentní hodnocení.

Pokud vás přepadne chuť ostře reagovat na příspěvky v makrorecenzi v názorech, přečtěte si nejdříve článek K čemu jsou makrorecenze aneb hledání obecné pravdy. Třeba tím předejdete reakci vyvolané nepochopením, proč makrorecenze existují.

Ondřej Michal - Dobrý způsob, jak ventilovat své problémy (8/10)

Když kapele dochází dech a ta začíná kroužit v bludném kruhu nedostatku invence, jsou dvě varianty, jak daný problém vyřešit. Tou první je samozřejmě rozchod. Druhou možností pak mohou být sólové projekty jednotlivých členů. První sólovka Davida Gahana mě před čtyřmi lety zcela minula. Možná za to mohla celková nevěrohodnost, jež z "Paper Monsters" byla cítit na sto honů. Letošní "Hourglass" je už jiná káva a jenom čert ví, jestli to je tím, že Gahan přestal brát, nebo právě naopak zase začal. I tentokrát ušil svým skladbám převážně pomalý, místy téměř valivý, o to však naléhavější zvuk, jemuž se dá věřit každý tón. Když si hudebník vybere coby způsob ventilování svých osobních problémů a drogových excesů právě tvorbu hudby, je to jedině dobře. Platí to jak pro něj samotného, tak pro jeho fanoušky a posluchače. V případě "Hourglass" to platí dvojnásob.

Michal Koch - A temnota (8/10)

Temnota. Vlastně si po mnoha posleších nedokážu zabroukat žádnou melodii. A temnota. Taky je to všechno elektronika, živých nástrojů, které já normálně tak rád, se jaksi nedostává. A temnota. Vlastně ani o jedné skladbě nemůžu říct, že by se mi líbila, ani o jedné, že by mě po depešáckém "Playing The Angel" nějak zásadně překvapila, ani o jedné, že by byla něčím novátorská či objevná. A temnota. Jenže je to celé tak nabité emocemi, které z Gahanova střídmého projevu, ale i z těch jindy studených mašinek přímo tryskají, že zůstávám stát (no dobrá, častěji sedět) jako opařený a poslouchám a poslouchám a jako by se do mě vpíjel kdosi z druhé strany jiskřivě chladným, trochu strach nahánějícím a přitom nesmírně přitahujícím pohledem. A temnota. Poslouchám tuhle desku už nějaký čas mnohdy i třikrát denně, a spíš než bych její kouzlo objevoval, propadám se do jeho hloubi. A temnota. Cosi fascinujícího je na tomhle neuchopitelném, strhujícím díle, které ukazuje, že stále (když na to přijde) může být pop uměním. Ale neptejte se mě, co to je. A temnota.

Ondřej Pravda - Dospělý moderní pop (8/10)

Kolega to vzal v hlavní recenzi hodně pocitově, na můj vkus až moc, ale je fakt, že nová Gahanova deska je o citech a přes syntíkovou formu je i bez limitované edice znát, že nám zpěvák a skladatel chtěl sdělit něco osobního. Hudebně vůbec neslyším takový "odezdikezdismus" jako kolega, naopak většina skladeb se drží dost podobného modelu. Ten se ke Gahanově hlasu hodí, vynikne jeho hřejivost a nezaměnitelnost, přesto o to víc potěší aspoň jedna do trochu jiné vokální polohy hozená "Deeper And Deeper". Logicky uši někdy hůř rozliší, že nejde o skladby mateřské kapely, minimálně u "A Little Lie" se zdá, že Gore byl virtuálně přítomen, ale je toho pomálu. Nový Gahan je spíš rozvolněnější, s více ruchy a atmosférou ("Miracles" asi má jen tu, pro jiného to už může být nuda). To ale v určitých momentech umně maskuje absenci výrazné melodie zpěvu (znáte to, se španělkou u ohně nebo po ránu u zrcadla asi těžko), což ale neznamená převahu mašinek. Na desce se v rámci možností vhodně střídají tempa písniček, takže když se můžete začít ošívat, že by to chtělo něco živějšího, přijde to. "Saw Something" mě hodně baví. Zkrátka a dobře - nový Gahan je dost kvalitní moderní pop.

Honza Průša - Zamyšlená deska o emocích (8/10)

"Hourglass" Davea Gahana je hodně zamyšlené album a jistá ponurost až sklíčenost je pojítkem, které se táhne všemi deseti různorodými skladbami. Když píši zamyšlené, nemyslím ale na rozum. Spíše na emoce. Emocionálně semknuté, ponořené hluboko do nitra rozjímajícího autora. Precizně produkované album s důrazem na každý zvuk (třeba ve skvostné úvodní "Saw Something"). Gahan se odklonil od kytar a mnohem víc nechal průchod elektronice a samplům a tam jako by se ve svých pětačtyřiceti znovu našel. Na druhou stranu se tím ale pomalu ruší dělicí čára mezi Depeche Mode a Gahanem-sólistou. A tak posledním důvodem, proč vydat album pod vlastním jménem jsou velmi osobní texty. Nejlepším okamžikem nahrávky je pro mne trojice skladeb "Deeper And Deeper" - "21 Days" - "Miracles". Z bezbřehé agresivity plné nejrůznějších ruchů přes jakýsi odkaz blues s překrásným doprovodným vokálem až po poklidné souznění Daveova hlasu s patrně nejosobnějším textem alba. Aby se člověku "Hourglass" opravdu líbilo, musí přijmout Gahana takového, jaký je, včetně veršů typu "Nevěřím v Ježíše, ale stejně se modlím." Může to dát trochu práce, ale vyplatí se to.

Martin Dobiáš - O zvyku a železné košili (8/10)

Dave Gahan je bezesporu hudebníkem pevně přibitým v kramflecích. Svůj osobitý charakter, emocionální vypětí a zároveň celkový koncept alba "Hourglass" vybíjí na drsném a syrovém elektronickém zevnějšku, pod kterým se vlastně nachází velice citlivý člověk. Při důkladném poslechu slov, jejichž krása spočívá právě v upřímnosti, si posluchač nejednou uvědomí, že v nich často nachází sám sebe. Jak už bylo zmíněno, své nitro Gahan halí do temného nekompromisního zvuku, který sice mnohokrát nese zřetelný rukopis starých Depeche Mode, ale zároveň dotváří atmosféru, bez které by brilantní texty nemohly působit tak propracovaně a jejich původní význam by pozbyl smyslu. Doprovodné kytary Andrewa Phillpottea v dunivém propojení s elektronickými tóny neomaleně dosednou na hrudní koš a vtíravě za pomoci masivních basů donutí hlavu v neuvadajícím tempu songů jako je "Endless" nebo "Deeper And Deeper" bezmyšlenkovitě pokyvovat sem a tam. O vymanění se ze své železné košile těžkopádného zvuku se Dave snaží například v baladě "Miracles", do které jeho uzoufaný hlas sedl jako zadek na hrnec. Bravo! "Hourglass" si díky svému vyšperkovanému zvuku, obohacenému o nespočet elektronických vyhrávek, a Gahanovu dech beroucímu projevu osmičku bez váhání zaslouží.

Pavel Parikrupa - Něco tomu chybí. Nebo někdo? (7/10)

Autorskou maturitu má Dave Gahan za sebou jak na sólovém debutu, tak na zatím poslední řadové desce Depeche Mode. Na své dvojce tedy nemusí už nic dokazovat, snad jen to, že jeho předchozí docela úspěšné pokusy nebyly náhodné. Osobně nějaký velký posun od "Paper Monsters" nepociťuji a ani si nemyslím, že by "Hourglass" byla výrazně lepší - a horší určitě není. Čekal jsem sice méně elektroniky a více živých nástrojů, jenže opak je pravdou. Místo kytar a většího využití živých bicích a akustických instrumentů je to zase tvrdý elektronický zvuk, jenž se nemálo podobá Gahanově domovské kapele. To je škoda, Gahan zcela určitě má na to, aby se odlišil - možná příklonem k písničkářství, blues, rocku? "Hourglass", další kolo přátelského souboje na dálku s Martinem Gorem, jistě nabízí skvělé skladby a jsou to právě ty nejtvrdší ("Kingdom", "Use You", "Deeper And Deeper"). U těch pomalých jaksi ztrácím pozornost. Jako by ona soutěž s hlavním autorem DM byla příliš na dálku a Gahanovi neměl kdo říci, co některým slabším písním chybí.

Miroslav Böhm - Sólovka, nebo nové album Depeche Mode? (7/10)

Nemůžu si pomoct, ale prostě přihřeju polívčičku všem těm, kteří tvrdí, že tahle deska je zbytečná. Vážně je tohle Gahanova sólovka? Já měl vždycky za to, že sólovky jsou od toho, aby autor unikl ze sevřených spárů tvorby a zvuku své domovské kapely. Jenže kdyby mi někdo řekl, že "Hourglass" je další řadovka Depešáků, ani bych se s ním nehádal. Na druhou stranu by šlo o řadovku vcelku povedenou, což je naopak fakt potěšitelný, takže jde spíše o morální problém. V každém případě na ní Gahan výborně pracuje s texty a náladou samotných písniček. Vše do sebe skvěle zapadá, kombinace elektroniky a drsných rockových kytar je in, takže tady nešlo šlápnout vedle. Texty jsou emotivně silné a úderné, dokážou oslovit. Gahan nešetří velkými slovy, nebojí se vrhnout na těžká témata. Působí sympatickým dojmem, nevnucuje se, ale nabízí. Můžete, ale nemusíte. A je snadné podlehnout. "Hourglass" má svoje silná místa, ale obsahuje i slušnou porci vaty, která v lepším případě proběhne okolo vás, v tom horším případě nudí. Celkově jde o desku, která nepřináší zhola nic nového, ale dobře se poslouchá. Klišé, ale málokdy sedne tak, jako v tomto případě.

Dan Hájek - Roztříštěný na tisíce kousků (6/10)

Desku "Paper Monsters" jsem nedávno odnesl do bazaru, už v době vydání mě příliš nezaujala. Když jsem posléze viděl i záznam z turné, potvrdil se mi fakt, že Gahan sólově je totálně mimo. Postrádal jsem cokoliv, co je od něj v normálním režimu běžné. Nejsem ani DM ultra-fan, o to s větším očekáváním jsem byl zvědav na jeho studiovou dvojku. Singl "Kingdom" je vydařeným vnadidlem, ten však hravě trumfne úvod "Hourglass", tedy přesněji řečeno "Saw Something". Líbí se mi zde větší příklon k elektronice, ale po několika posleších se u mě dostavil stejný pocit jako u debutu; žádné učarování nepřišlo. Mám další tipy na singly ("21 Days", "Insoluble" a "A Little Lie"), ale jinak je tento počin nápadově roztříštěný. Neuhlazenost na oko a přílišné brakování Depešáků v "Deeper And Deeper" nebo "Use You" (naťukněte si poslední dvě jejich alba) mě spíše irituje. S přibývajícím časem stráveným ve společnosti "Hourglass" jsem dospěl aspoň k částečnému uspokojení a zjistil, že to je menší zlo než ony "Příšerky". Dave má největší sílu ve spojení s mateřskou lodí a ani tentokráte tuto pravdu nevyvrátil.

David Věžník - Tři. (6/10)

Na "Hourglass" Davea Gahana jsou tři skladby, kvůli kterým jsem rád, že jsem tu desku slyšel. "Saw Something": úžasný otvírák, balada, potemnělá atmosféra, silná melodie, pinkající elektornika. "Miracles": druhá balada, skoro až ambientní nádech, spousta filtrů a vokodérů. "Use You": rychlejší věc, trošku agresivní, na albu má minimálně dvě ségry ("Deeper And Deeper", "21 Days"), které znějí podobně, ale tahleta je nejvyvinutější a má v sobě nejvíc krve a mlíka. Na "Hourglass" je deset skladeb, které spojuje několik věcí: neotřelý a vybroušený zvuk, při jehož poslechu si člověk říká, že přece jen jsou v hudbě věci, které ještě neslyšel, zároveň nezpochybnitelný zvukový most ke Gahanově domovské partě a přirozeně jeho charakteristický hlas. Na "Hourglass" je sedm poměrně vatoidních skladeb. Na "Hourglass" jsou tři skladby, které budu poslouchat dál. Tři.

Benjamin Slavík - Další extrakt (5/10)

Depeche Mode jsou mrtvá kapela, podle všech okolností a souvislostí by jejich další desky měly být pouze recyklací a hledání starých temných emocí, ale napodruhé by ten fór neměl zafungovat. Měli byste si říct, že už jste jinde a že to je jedna velká lež. Ideální moment pro sólové pokusy. Teď to zkouší frontman Dave Gahan - natočil album "Hourglass". Tvrdí, že zní jinak, než alba Depeche Mode, a není to pravda - fanoušci totiž dostávají další extrakt jejich nejlepších alb. Opět tu jsou klasické vykonstruované bolesti, temná elektronika a metalové struktury. U ničeho z "Hourglass" nemám pocit, že by se právě teď něco dělo, spíše mám pocit, že už se to událo dříve a že to byl určitým způsobem otisk doby. Ale z té doby stejně za víc stál zvuk Suicide. A co dnes, když už jsou všichni jinde? Pamětníci uznale pokývou hlavou a mladí se budou smát. Tak to má být...

Album: Dave Gahan - Hourglass
Průměrné hodnocení: 7,1/10
Celkový čas: 50:35
Skladby: Saw Something, Kingdom, Deeper And Deeper, 21 Days, Miracles, Use You, Insoluble, Endless, A Little Lie, Down.

Související články

Depeche Mode mají dvacet nových skladeb (Novinky)
Dave Gahan z Depeche Mode vydá album s kapelou Soulsavers (Novinky)
Nová deska Depeche Mode bude příští rok (Novinky)
Album projektu Vince Clarka a Martina Goreho vyjde v březnu (Novinky)
Depeche Mode mají připraveno už osm nových skladeb (Novinky)
Vince Clarke a Martin Gore přetavili spolupráci v techno album (Novinky)
Depeche Mode - Remixes 2: 81-11 (Recenze CD)
Kompletní tracklist tribute desky U2 je venku (Novinky)
Poslechněte si "Enjoy The Silence" Depeche Mode v podání Susan Boyle (Audio)
Tribute album U2 vyjde jako příloha magazínu Q (Novinky)

Názory

hmm (palo, 22.11.2007 09:46) Reagovat - e

slaviku jsi mrtvej,bez si honit u Roedeer...
Slavíku spíš ty seš mrtvej...ty tvoje články a recenze.......nikdo nečte (dan, 22.11.2007 11:27) Reagovat - e

co to je za lamu takovej cucák?kdes byl v 1988 když tu dm hráli,co to meleš,gahanova solovka je dobrá.....největší for seš ty sám dm a gahanovi desky se budou hrát a prodávat stále...,ale ty seš nula a nicka.......
slavík (vladimir, 22.11.2007 11:48) Reagovat - e

dost mimo, ale taky názor...

btw čím to je čím to je, že kritik nenapíše pieseň....
- Re: slavík (Bourne, 23.11.2007 15:44) Reagovat
  
  O tom psal K.H. Borovský :)
mrtvola (rené, 22.11.2007 12:42) Reagovat - e

slavik ,slavík asi si nebyl na ani jednom koncertu tak tu nemel o mrtvé kapele j!!!!!!!! jinak hodně dobrá práce david!!!!!!

zobrazit všechny názory (32 celkem)

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »