Sasu Ripatti vystupuje pod mnoha aliasy, těmi nejznámějšími jsou Vladislav Delay a Uusitalo. Pod tím druhým právě vydal žhavě organickou desku "Karhunainem", která funguje v jeho důmyslném pojetí rytmů a chladné strojové mašinérie. Deska má říz jako pravá finská vodka a neméně dobře vás i zahřeje.
8/10
Uusitalo - Karhunainen
Skladby: Vesi Virtaa Veri (Water Flows Blood), Korpikansa (Backwoods People), Tohtori Kuka (Doctor Who), Konevista (Machine Cane), Sikojen Juhla (Feast Of Pigs), Karhunainen (Bear Woman), Satumaa (Wonderland), Nälkälaulu (Hunger Song), Himo Perkele (Lust Perkele), Puut Juuriltaan (Roots Out Woods)
Vydáno: 12.10.2007
Celkový čas: 66:04
Vydavatel: Huume Recordings
Uusitalo,
Luomo,
Vladislav Delay, Sistol nebo Conoco - toto vše jsou projekty, různé podoby Sasu Ripattiho. K tomu si připočtěte kolaboraci s
AGF (Antye Greie-Fuchs) nebo jednorázovku The Dolls (
Delay +
AGF +
Craig Armstrong) a teprve tehdy získáte kompletní list všeho, co tento člověk zvládá a přesto si dokáže držet jasnou originální tvář. Letos jako
Vladislav Delay vydal již dvě desky ("Multila" a "Whistleblower"), třetím zásekem je druhá řadovka
Uusitalo "Karhunainen" ("Bear Woman"), která navazuje na kritiky opěvovanou "Tulenkantaja". Těžko říci, jestli má Sasu až takový tvůrčí přetlak, nebo jen tak doma sedí u svého
compu a generuje tracky jako na běžícím pásu, z nichž pak vystřelí na cédéčko jen definovanou selekci.
"Karhunainen" je o fascinaci rytmem, které Sasu umí decentně seřídit s maximální přesností s ostatními ruchovými rovinami. Dvojka
Uusitalo je futuristická revize jeho chápaní tvoření kompozic, které zde mají poklidně vrnící se ambientní předehru ("Vesi Virtaa Veri") a dohru ("Puut Juuriltaan"). Hlavní část alba však potřebuje vaši plnou pozornost, abyste se mohli nechat plně pohltit touto organickou hmotou a neunikl vám žádný detail v jeho
nabalování dějových linií, které v každém kousku mění svou identitu.
Základem "Bear Woman" je promakaný programming, kdy v mnoha skladbách bylo beatu docíleno pouze použitím bubenických paliček nebo plechových hraček jeho dcery. Celistvost nenarušují ani podstrčené doplňky - strohé a táhlé linie syntezátorů nebo fragmenty zvukových smyček. Tento abstraktní electro minimalismus však umožňuje Vladislavovi naplno využít jeho potenciálu v tvorbě a nepřemrštěným kombinováním docílit gradující atmosféry, která je právě tím nejdůležitějším faktorem jeho jakékoliv tvorby. Tento chladně pulsující svět dokáže bez zábran proniknout přes bariéry jako ledová čepel ostrého nože, dezinfikovat rány jako kvalitní finská vodka a zahřát jako pravý medvědí kožich.
"Karhunainen" je hodně povedená deska, která si získá každého vyznavače značky
Vladislav Delay. Nos nad ní neohrnou ani hledači electro experimentů, kteří se nebojí přeskočit mantinely a mají třeba rádi Richieho Hawtina nebo Thomase Brinkmanna.