Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Komentované diskografie

Průvodce diskografií génia - Boba Dylana (část I.)

09.11.2007 05:00, Miroslav Böhm

Bob Dylan. Jedna z nejvýznamnějších hudebních postav letos rekapituluje svou pětačtyřicetiletou hudební pouť výběrovou kompilací. Dvaatřicet alb na jednom, respektive třech discích? Ale jděte. Přinášíme vám první část naší třídílné rekapitulace. Tentokrát se podíváme na jeho desky z let 1962 až 1967.

Z romantika cynikem a buřičem

Bob Dylan, vlastním jménem Robert Allen Zimmerman (s českým Cimrmanem nemá nic společného, jinak by o tom už existovalo několik divadelních představení), během prvních čtyř alb, která vydal v rozpětí pouhých devětadvaceti měsíců, předvedl dokonalou proměnu hudební osobnosti. Ze skromného (leč sebevědomého) ex-studenta a příležitostného klubového podbarvovače atmosféry, hrajícího emotivní písně svých hudebních vzorů, se stal hlasem generace (alespoň té její méně spokojené části). Obrazně a s nadsázkou řečeno: z romantika se stal cynikem a buřičem, ze snílka Dylanem a prokletým básníkem.

Bob Dylan (1962)
Debutové album Boba Dylana je - až na skladby "Talkin' New York" a "Song To Woody" - neautorské. V době, kdy vyšlo, však byl původ písničky až na druhém místě, rozhodovala schopnost píseň předvést. Ačkoli na své prvotině Dylan v podstatě opakuje jednu a tutéž formuli po celou dobu (svým specifickým přednesem odzpívá část textu za tichého doprovodu kytary a následně to až s punkovou umíněností rozbalí naplno s foukací harmonikou v krátké mezihře), je neuvěřitelně charismatický. Přestože nenadchne svým kytarovým uměním ani svou schopností vyfoukat ze sebe svou uměleckou duši, je jeho projev jedinečný. Na dvacetiletého fracka až drze sebevědomý, neskromný a plný explodujících emocí. Takový, ke kterému se dá vzhlížet s obdivem a nadějí, takový, kterému se dají držet pěsti, takový, se kterým se dá hudbu prožívat. Přes onu drzost je však z alba stále cítit úcta k originálu, láska k tradiční písni a snaha poklonit se vzorům a jejich práci. Nebyl to hvězdný vpád na scénu, to jen skromný génius tiše našlapoval v chodbičce k hudebnímu Olympu.

"Hey, Woody Guthrie, but I know that you know / All the things that I'm a-sayin' an' a-many times more. / I'm a-singin' you the song, but I can't sing enough, / 'Cause there's not many men that done the things that you've done." ("Song To Woody")

Hodnocení: 7/10
Palba alba: You're No Good (ram|wma), House Of The Risin' Sun (ram|wma), Song To Woody (ram|wma)

The Freewheelin' Bob Dylan (1963)
Dylan na své úvodní album navázal o rok později a nejvýznamnější změnou oproti debutu je fakt, že se tímto albem stal autorem - obrátil počet vlastních písní a skladeb interpretovaných zcela naruby (jen dvě nepůvodní věci: "Corrina, Corrina" a "Honey, Just Allow Me One More Chance"). Navíc se nejedná o změnu postupnou (ni potupnou), ale z potulného zasněného barda se zničehonic stává vyzrálý interpret schopný inspirovat nejen své fanoušky, ale celou kulturní obec. Ačkoli si to sám nepřipouštěl a aktivně se tomu bránil, pomalu se z něj stával hlas vzpoury a volání po změně. Píseň "Blowin' In The Wind", se kterou sám Dylan nikdy nebyl spokojen, se stala jednou z hymen odpůrců války ve Vietnamu. Dylan sám však v ní spíše odkazuje ke kořenům americké lidové písně a folkové písni samotné, jejímž zažitým mottem se stala snaha "chytit vítr". Dylan ale vítr nechytal, hledal v něm odpovědi na své otázky.

"Yes, 'n' how many times can a man turn his head, / Pretending he just doesn't see? / The answer, my friend, is blowin' in the wind, / The answer is blowin' in the wind." ("Blowin' In The Wind")

Hodnocení: 9/10
Palba alba: Blowin' In The Wind (ram|wma), Masters Of War (ram|wma), Don't Think Twice (ram|wma)

Bob Dylan - The Times They Are A-Changin'

The Times They Are A-Changin' (1964)
Dylan na svém třetím albu definitivně přijímá roli myšlenkového vůdce všeobecného odporu a věnuje se aktuálním sociálním tématům. Písničky na desce tak lze rozdělit do dvou základních skupin. Zatímco v té první se Dylan snaží předkládat příběhy s politickým, rasovým či sociálním podtextem, které se odehrávají na americkém venkově a jsou lehkým náznakem toho, kam se Dylan v budoucnu hodlá vydat, druhá skupina je přímou politickou písní volající po změně. Dylan v ironické agitce "With God On Our Side" dokonce zachází tak daleko, že vyzývá k boji proti Sovětskému svazu. Oproti předchozímu albu Dylan ztrácí na cynismu a na svém humorném nadhledu. Naopak nešetří výzvami adresovanými jak na americkou společnost jako celek, tak na držitele politické moci. Odpovědi již nehledá, zná je.

"Come senators, congressmen / Please heed the call / Don't stand in the doorway / Don't block up the hall." ("The Times They Are A-Changin'")

Hodnocení: 8/10
Palba alba: The Times They Are A-Changin’ (ram|wma), One Too Many Mornings (ram|wma), Only A Pawn In Their Game (ram|wma)

Another Side Of Bob Dylan (1964)
Jak již název alba napovídá, album je jiné než jeho tři předchůdci. Dylan na něm totiž předkládá sbírku citlivých poetických folkových písní, které jsou prosté jakýchkoli výrazných politických podtextů. Skromné melodie a hřejivé texty opravdu ukazují onu druhou stranu Boba Dylana. Tu, kterou v sobě zadusil hned na počátku své kariéry. Nejzásadnějším poznáním je to, že Dylan je na tomto albu hmatatelný. Zabývá se intimními tématy a vzhledem k typickému mlžení v rozhovorech o své minulosti a svém osobním životě, jej lze poznat tak, jako se doposud dalo jen ztěžka. Dylan jako by uzavřel kruh a ukončil jednu část svého uměleckého života. A ona velká změna opravdu měla přijít.

"Good and bad, I define these terms / Quite clear, no doubt, somehow. / Ah, but I was so much older then, / I'm younger than that now. " ("My Back Pages")

Hodnocení: 8/10
Palba alba: All I Really Want To Do (ram|wma), My Back Pages (ram|wma), It Ain’t Me Babe (ram|wma)

Naštvaný mladý muž

Být hlasem vzpoury a mluvit za celou generaci bylo neuvěřitelně únavné. Dylan se s touto pozicí zřejmě nikdy zcela neztotožnil a zůstával především muzikantem. Tím, který se trendům nepřizpůsobuje, ale který je tvoří. V březnu 1965 tak Dylan vydal svou první desku, na které využil elektrickou kytaru a kompletní podporu kapely. Už to nebyl jenom on, jeho kytara a jeho harmonika. Ačkoli tímto krokem rozdělil své fanoušky na dva tábory a dle legend jej v počátcích na koncertech dokonce i vypískávali, je dnes více než jasné, že pro hudbu měl tento krok obrovský přínos. Díky drsnému a hlasitému zvuku bývá tato část Dylanovy tvorby nazývána tvorbou naštvaného mladého muže a je považována za vrchol jeho umělecké kariéry.

Bringing It All Back Home (1965)
Téměř korunovaný král folkové písně úvodním singlem "Subterranean Homesick Blues" doslova šokoval svět. Dylan vzal poprvé ve studiu do ruky elektrickou kytaru a za zády si nechal hrát kompletní doprovod. Není nutné dodávat, jaký poprask to vyvolalo. Dylan se na tomto albu ovšem také výrazněji ponořil do tajů rokenrolu, přes jehož kořeny se dostal až k tradičnímu blues. Albem je tak cítit lehký závan tvorby Chucka Berryho. Jedná se možná o jedno z nejdůležitějších alb hudební historie - je považováno za kmotra folk rocku, inspirovalo bezpočet hudebníků a Dylanovi posloužilo jako odrazový můstek k jeho nejzářivějším nahrávkám.

"Yonder stands your orphan with his gun, / Crying like a fire in the sun. / Look out the saints are comin' through / And it's all over now, Baby Blue." ("It's All Over Now, Baby Blue")

Hodnocení: 8/10
Palba alba: Subterranean Homesick Blues (ram|wma), Mr. Tambourine Man (ram|wma), It's Alright, Ma (I'm Only Bleeding) (ram|wma)

Highway 61 Revisited (1965)
Poprvé jištěný rokenrolovou kapelou po celou délku alba natočil Dylan devět písniček, se kterými se pustil hned do několika hudebních stran. A pokaždé se mu podařilo dojít nejdále ze všech. Ať již jde o typické rokenrolové houpáky, zakouřené bluesové snění či špinavé garážové manifesty, Dylan dokázal daný styl nejen ojedinělým způsobem vystihnout, ale navíc jej také obohatit, vrací se ke svému cynickému nadhledu, ale zároveň texty začínají ztrácet hmatatelné obrysy a často je lze svázat s přídomkem fantaskní. Právě z tohoto alba pochází jedna z nejadorovanějších Dylanových písní "Like A Rolling Stone".

"How does it feel / To be on your own / With no direction home / Like a complete unknown / Like a rolling stone?" ("Like A Rolling Stone")

Hodnocení: 10/10
Palba alba: Like A Rolling Stone (ram|wma), Ballad Of A Thin Man (ram|wma), Highway 61 Revisited (ram|wma)

Blonde On Blonde (1966)
Pokud svým třetím albem "The Times They Are A-Changin'" Dylan potvrdil svou nezpochybnitelnou pozici v tradiční folkové písni, pak možná historicky vůbec prvním dvojalbem "Blonde On Blonde" zapsal své jméno také do historie rokenrolu. Dokázal na úspěch opěvované předchozí desky nejen navázat, ale posunout se ještě dále. Kapela v pozadí šlape jako zatím nikdy, Dylan se pouští do lehce rozostřených témat, hraje si s představivostí, fušuje do surrealistické poezie. Samotná délka alba pak svědčila o tom, že Dylan opravdu má co říct. Méně experimentální než předchůdce, ale zvukově komplexnější a kompaktnější.

"She takes just like a woman, yes, she does / She makes love just like a woman, yes, she does / And she aches just like a woman / But she breaks just like a little girl." ("Just Like A Woman")

Hodnocení: 10/10
Palba alba: Rainy Day Women #12 & 35 (ram|wma), Just Like A Woman (ram|wma), Most Likely You'll Go Your Way (And I'll Go Mine) (ram|wma)

John Wesley Harding (1967)
Dalším albem se Dylan opět vrací o kus zpátky. Téměř až ke svým kořenům. Po motocyklové havárii v červenci 1966, která jej mohla stát i život, přichází zpěvák umírněnější, rozvážný. Tak, jak by se po tak zásadní události dalo očekávat, ale zároveň tak, jak by to právě od něj čekal jen málokdo. Dylan opět vzdává hold akustické kytaře, ale kompletního doprovodu se přeci jen nevzdal. Přesto jsou jednotlivé písně mrazivě osobní (i když jde o pouhé dohady), plné emocí a pocitů. Ztracených nadějí, i prožitých snů. Mísí se na nich skromnost a údernost folkové písně s emotivním bluesovým podtextem a výraznými countryovými prvky, které jako by otevíraly okno do Dylanovy hudební budoucnosti. Do budoucnosti nepříliš vzdálené.

"There must be some way out of here, said the joker to the thief, / There's too much confusion, I can't get no relief. / Businessmen, they drink my wine, plowmen dig my earth, / None of them along the line know what any of it is worth." ("All Along The Watchtower")

Hodnocení: 8/10
Palba alba: I Dreamed I Saw St. Augustine (ram|wma), All Along The Watchtower (ram|wma), I'll Be Your Baby Tonight (ram|wma)

Pokračování příště...

Související články

Bob Dylan pracuje na novém albu (Novinky)
The Gaslight Anthem nahráli cover Boba Dylana i novou desku (Novinky)
Na pulty míří obsáhlý set "The Bridge School Benefit Concerts" (Novinky)
Nejpřeceňovanějším textařem všech dob je Lou Reed (Novinky)
Bob Dylan uspořádá výstavu ze svých maleb a kreseb (Novinky)
Různí - Songs For Japan (Recenze CD)
Bob Dylan podepsal smlouvu na šest knih (Novinky)
Rock&Pop má v prosinci na obálce Soundgarden (Tiskové zprávy)
Bob Dylan nachystal k vydání novou kolekci (Novinky)
Bob Dylan, O2 arena, Praha, 11.6.2010 (Naživo)

Názory

Brilantni! (Michal, 09.11.2007 15:30) Reagovat

Uz se tesim na dalsi dil!
Ne příliš brilantní! (Mirka, 09.11.2007 21:49) Reagovat

Nevím, jestli autor článku vůbec někdy četl text písně With God on Our Side, o čemž pochybuji. Pokud ano, v tom případě, by ho nikdy nemohl nazvat "agitkou" a napsat takový nesmysl, že Dylan v něm vyzývá k boji proti Sovětskému svazu. Tato písnička je plná ironie vůči americké vojenské politice (včetně přijetí mnoha nacistických zločinců do služeb amerických tajných služeb) !!! Co si myslet o větě "Vy sami se musíte rozhodnout, zda měl Jidáš Iškariotský Boha na svý straně?"
Dokáže na to někdo odpovědět? Neznám nikoho takového. Svědčí o Dylanově neuvěřitelné vyzrálosti ve 21 letech!
Taky si nemyslím, že by éra tří desek z let 1965-66 byla vrcholem Dylanovy tvorby. Co potom říct o Time Out of Mind, Love and Theft a loňských Modern Times?
Možná čím starší, tím lepší...................
- Re: Ne příliš brilantní! (pisces, 10.11.2007 12:07) Reagovat - e
  
  no, po aktualni bobove reklame na cadillac ( http://youtube.com/watch?v=Bmw7un31UR0) si spis myslim, ze cim starsi, tim obycejnejsi a prumernejsi. Kdyz prestanme dylana ikonizovat za jeho praci v 21 treba najdeme vsichni vic klidu.
RE: Mirka (Miroslav Böhm (autor), 10.11.2007 12:04) Reagovat - e

Dobrý den... o) Četl a samozřejmě přesně takhle jsem to zamýšlel. Dylan v něm opravdu vyzývá v boji proti SS a jde samozřejmě o ironii... Stejně tak je to myšleno v článku. Pokud by to tak nebylo, bylo by to i v rozporu s předchozí větou "je přímou politickou písní volající po změně". V té době přece proti SS USA zbrojili a nešlo by tedy o žádnou změnu... Navíc Dylan vyzývající k válce by byl opravdu směšný.... o) Omlouvám se za nejasné vyjádření, pokusím se více zdůraznit úmysl... Mějte se a díky!
- Re: RE: Mirka (Samuel Ferencik, 15.11.2007 08:42) Reagovat
  
  Dekuji za vyborny clanek, taky se uz moc tesim na dalsi dil.
  
  Clanek jsem cetl vytisten, ale kdyz jsem se dostal k "valce proti SS", vedel jsem, ze se budu muset vratit k na stranku a napsat k tomu par pobourenych slov.
  
  Ted jsem rad, ze nemusim, ze se to vyjasnilo. Ta ironie z toho nevyznela uplne jasne, to souhlasim. Mozna by se misto slov "v ironicke agitce" hodilo spis "v ironicky myslene agitce", pak by to snad bylo jasnejsi.
  
  Jinak autorovi clanku mnohy dik za skvelou rekapitulaci (a pro nas mladsi i uvod do) Dylanova dila.

zobrazit všechny názory (9 celkem)

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »