Až příliš bázlivě zhudebněná poezie

31.10.2007 05:00 - Kateřina Červenková | foto: facebook interpreta

Folková kapela Hukl, kterou kolem sebe vybudovalo písničkářské duo Petr Hudec a Karel Kloupar, se poněkud ostýchavě chopilo zhudebnění jednadvaceti básní Bohuslava Reynka. A právě ona ostýchavost má na svědomí unylost nahrávky, kdy se hudebníkům bohužel nepodařilo dostatečně vyjádřit jednotlivé emoce.
5/10

HUKL - Reynkarnace

Skladby: Míjení, Duši hostí listopad, Konec podzimu, Jíní, Tyčky v plotě, Vzpomínka na samotu, Mžení v prosinci, vánoce 1970, Zasněžený práh, Kříž, Krůpěj deště, Straka na zahradě, Štěstí, Povzdech, Suzanne, Blázen, Práh, Večerní déšť, Stíny letní noci, Cesty domova, Reynkarnace
Vydáno: 30.8.2007
Celkový čas: 56:18
Vydavatel: Indies Scope Records
Reynkova poezie je vesměs lyrická a velice spirituální, jazykově barevná a plná jinotajů i jímavých obrazů, má posmutnělou náladu a je prodchnuta smířlivostí. Toť alespoň můj prvotní dojem. Interpretace poezie je však ošemetná, na každého působí verše jinak, vyvolávají rozličné pocity. Kapela Hukl interpretuje Reynkovy básně možná až příliš něžně a sentimentálně. Její škála emocí je bohužel omezená, nedokáže rozehrát hru s různými náladami. Při hloubavějším poslechu vytane na povrch nesoulad mezi obsahem a hudební formou básní, které jsou často ochuzeny o zdramatizování. Jednotlivé básně by si zasloužily samostatnou pozornost a podtrhnutí své jedinečnosti, místo toho se nese celá nahrávka pouze v romantických až snových melodiích, a působí tak velice jednolitě.

Všudypřítomná melancholie se sladkobolným nádechem vám nedovolí proniknout do jádra veršů, nedovolí vám vlastní fantazii, ubíjí veškerou imaginaci. Strhává na sebe pozornost vašich smyslů a táhne vás po proudu svých uhlazených, líbezných melodií. "Reynkarnace" je takovým letmým, hebkým pohlazením. Je velice křehká, tak křehká, až máte strach, že se sesype. Reynkovu oduševnělost kapela vtělila, snad dokonce uvěznila do éterických popěvků.

Abych však nebyla nespravedlivá, snaha o věrné vylíčení atmosféry je patrná, ale jen v rozechvělých náznacích, z desky je totiž cítit zbytečná pokora před básnickým dílem. Pravděpodobně není za tím úsporným vyjádřením pouze bázeň, ale snad i oddanost a láska k Reynkovi. Vždyť nahrávka připomíná opatrně vyjádřený cit, který je tak hluboký, že se jen těžce dere na povrch . To sice dodává "Reynkarnaci" na intimitě, jen se nedokážu rozhodnout, jestli je tolik chladná nebo naopak přecitlivělá.

Škála vyjádřených emocí je sice příliš jednotvárná, použité hudební nástroje jsou však podstatně rozmanitější. Jen škoda, že jich nebylo využito ještě více. Jemný folk je občas decentně obohacen o prvky jiných žánrů, nic víc než příjemně nenáročný poslech však kapela nevykouzlila. "Reynkarnace" se zkrátka zúčastnili výteční, jen až příliš bojácní muzikanti. Ale jako ukolébavka je deska ideální, krásně se při jejím poslechu usíná.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY