Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Recenze CD

Od deprese k radosti a zpět

30.09.2007 13:00, Benjamin Slavík

Britská písničkářka PJ Harvey má novou desku. Toto sdělení samo o sobě má pro spoustu fans cenu zlata. PJ totiž už nějakou dobu o každém svém albu říká, že bude její poslední. Osmá nahrávka "White Chalk" zní diametrálně jinak než všechno, co dosud natočila. To vám na úvod musí stačit.

8/10

PJ Harvey - White Chalk

Vydáno: 24.09.2007
Celkový čas: 34:12

Skladby: The Devil, Dear Darkness, Grow Grow Grow, When Under Ether, White Chalk, Broken Harp, Silence, To Talk To You, The Piano, Before Departure, The Mountain

Vydavatel: Universal

PJ Harvey jsem miloval, nedal na ni dopustit a měl ji za skoro jedinou naprosto autentickou hrdinku dnešní scény. Hlavně pro pocity sebedestrukce, které svými "špinavějšími než špinavými" alby vyvolávala. Údery do mozku, protože to s tak nadzvukovou, pálivou a rozostřenou kytarou mám víc než rád. Údery do srdce, neboť má příběhy, které jsou blízké a současně se pohybují někde v rovině ideálů, o nichž člověk sní. Všechno je tak temné, až se někdy stává, že i když muzika už dávno nehraje, tak vy téměř nemožně hledáte cestu ke klidu, někam, kde vám nic nehrozí. Bloudíte ve zvukových stěnách a v těžkém bezvědomí do nich narážíte.

Předchozí povzdech "Uh Uh Her" přinášel krom rock'n'rollu i (a to především) ambici invence a pohybu. Dojmy z nahrávky proto sice byly kompletní, ale jak se zrovna ne málo experimentovalo s formou (na úkor klasické písničkové stavby), ledaskoho to mohlo odradit od osmých a dalších poslechů. Nedostal se pak dovnitř a do svých žil a podvědomí si nenechal narvat tu drogu. S aktuální "White Chalk" na tom ale bude ještě hůř. Možná se vám zatočí hlava a vypadají vlasy. A fet bude spíš psychický opar než prudká chemie, která ve vás vše převrátí a zpřehází. U každého to ovšem funguje jinak.

Připravte se na šok. Vše stojí na piánu a za čtyřiatřicet minut plus dvanáct sekund se kytary nedočkáte, stejně jako nepřijde obvyklá špína, jež by eventuálně mohla proudit a vystřelovat z piána. Problém to ale vážně není, jen změna, která už pro někoho problémem být může. To (piáno) působí nečekaně až nebezpečně čistě: zpočátku mylný dojem, že se v něm nic neděje. I když jsou nové písně nejjednodušší, jak jen mohou být, tak se k nim cesta hledá těžko. Lehké melodie se slévají do jednoho dlouhého bloku, co se táhne. Polly Jean vypráví a zpívá, což buď zapůsobí a nastartuje depresivní jízdu, nebo naopak přinese stavy nepochopení a smutku ze ztráty zpěvačky, která neměla a nemohla zklamat.

U "White Chalk" vám může být jako při "Amnesiac" od Radiohead - dlouhé přehrabování se v sobě a soustředění se na každý tón, který v každém rozpoložení bude fungovat jinak. Klidně i diametrálně jinak a pokaždé si vybavíte jiné příběhy: zahození moderního světa a samota někde v horách, dlouhé sobotní ráno, kdy se válíte v posteli a přemýšlíte, co a jak dál, či zasněná procházka v lesích. Od deprese k radosti a zpět. Nic se tady nedá vykládat s přímou určitostí. Jste tu vy, písně a vaše interpretace.

Po dlouhém proposlouchávání jednotlivých fragmentů se konečně začnou vynořovat určité momenty a objevovat souvislosti. "White Chalk" vás neudusí jako "Is This Desire?", ale donutí vás dýchat. Sice se nikdy nezbavíte dojmu, že jde o jednu stopu, ale ta odzbrojující lehkost a samozřejmá nálada! Ten vypjatý vokál! A texty! Není vůbec těžké se nechat dojmout a v té vlně se utopit. Na druhém albu "Rid Of Me" to byla agresivní destrukce, teď jde o naopak zdlouhavý rozklad zevnitř.

PJ Harvey se chtěla (možná) očistit a neopakovat se, což se jí zřejmě povedlo na obou stranách. "White Chalk" je deska hlavně pro sebe. Vzkaz těm, co to ještě nepobrali: "White Chalk" je výborná deska!

Související články

Pořad "Hudba 2011: Occupy Your Ears" vás zve do Archy (Tiskové zprávy)
Padesát nejlepších zahraničních alb roku 2011 (10-1) (Publicistika)
Nové desky pro 48. týden (Nové desky)
PJ Harvey napsala hudbu k "Hamletovi" (Novinky)
PJ Harvey, Lucerna, Praha, 27.10.2011 (Naživo)
PJ Harvey, Lucerna, Praha, 27.10.2011 (fotogalerie) (Fotogalerie)
PJ Harvey vydá za pár dní nové EP (Novinky)
Mercury Prize dostala PJ Harvey (Novinky)
PJ Harvey přijede poprvé do Prahy (Novinky)
Jsou venku nominace na letošní Mercury Prize (Novinky)

Názory

Je to parádní album (Dachius, 30.09.2007 20:21) Reagovat

souhlasím... Už od čtvrtka jej jedu bez přestání...
Pollyiny ukolébavky aneb variace na temnou strunu (Georgino, 01.10.2007 11:30) Reagovat

Nejdřív přišlo mírné zděšení.. Kde je sakra Polly a její nervní kytara?

Nebyla potřeba, tohle album je secsakramentsky krásný a temný a zvláštní i bez kytary. Polly zpívá tak o dvě oktávy výš a o padesát decibelů tišeji než je zvyklá. Slyšet jsou jen tiché popěvky a údery kladívek do strun klavíru. Možná, že si budete na novou podobu její tvorby déle zvykat, o to častěji se k ní budete vracet ;)
Viděl bych tu malou paralelu s Björčiným Vespertine. PJ vydala tiché a malinko psychedelické ukolébavky. S tím rozdílem, že se nedostaví spokojený spánek, ale nahlodávající smutek přetavující se v nekonečnou melancholii...
- Re: Pollyiny ukolébavky aneb variace na temnou strunu (kej-kej, 01.10.2007 17:57) Reagovat
  
  Taky se mi při poslechu často vybavovalo jméno Björk. Každopádně je tahle deska hodně osobitá, a tak intimní, až sem si chvílemi připadal, že klečím u dveří její ložnice a šmíruju ji klíčovou dírkou. Jinak s recenzí plně souhlasím.
Polly Jean (Radim, 02.10.2007 10:26) Reagovat - e

Je to prostě krásný. Ta paní nás vždy dokáže překvapit. A vždy v pozitivním slova smyslu.
kytara (bug, 02.10.2007 15:58) Reagovat - e

dotaz..proc se vsude pise ze to album je bez kytar gdyz minimalne v samotne white chalk je akustika?....

zobrazit všechny názory (10 celkem)

Album týdne 22/2012

Sigur Rós
Valtari

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »