Co poslouchá musicserver (15.)

18.08.2007 05:00 - Pavel Novák | foto: facebook interpreta

V patnáctém díle na vás čeká trojí ohlédnutí za rokem 1997: za projektem Colorfactory, norskými power-metalisty Conception a německými Atrocity. Kromě toho se dočtete o aktuální desce kanadské legendy electronic body music Skinny Puppy a živáku řecké hvězdy Despiny Vandi.
Co poslouchá musicserver
© facebook interpreta
Seriál "Co poslouchá musicserver" je tu od toho, aby se s vámi naši redaktoři a fotografové podělili o dojmy z alb, která je buď v poslední době zaujala, anebo neodmyslitelně patří do jejich playlistů. Připomeneme si jak desky dávno vydané, jimž se v médiích mnoho prostoru nedostává, tak alba nová, o nichž by ale jinak na musicserveru třeba ani nepadla zmínka. Že mnohdy půjde o velmi pestrou kolekci, je nasnadě. V tomto díle se podíváme za Colorfactory, powermetalisty Conception, kanadskými Skinny Puppy, řeckou hvězdou Despinou Vandi a německými Atrocity.

Dan Hájek: Colorfactory - Colorfactory (1997)

Colorfactory - Colorfactory
Minulý týden se to stalo, v jednom nejmenovaném novinovém stánku jsem sehnal jedno z posledních čísel X-magu. Hledal jsem číslo s DVD "Šeptej". Dříve mi zhlédnutí tohoto snímku vždy nějak uniklo, dokonce snad i míjelo, a to ho mají ve videopůjčovně, kam občas zajdu. Prostě ostuda! Hudbu z filmu jsem měl vždy rád a zároveň patří k mým asi nejoblíbenějším českým počinům, edice s bonusovým singlem tehdy vyhrála na plné čáře. Po zhlédnutí této kultovní dobovky (nebo vás napadá jiné označení?) všechny písničky dostaly další význam, a to původní záměr s muzikou neměl být určen pro samotný film, možná to byla i jedinečná příležitost dát dohromady takovouto super skupinu. Jasně, vše okolo "Šeptej" a první desky Colorfactory byla jedna velká kamarádská kooperace, o které se psalo ve všech možných spojitostech, ale proč ne, případně proč hledat nějakou výtku, když i dnes po více jak deseti letech má tahle placka smysl a funguje téměř ke každé příležitosti.
Nejlepší skladby: "It's Always You", "Paris", "Kiss Me"

Zuzka Macháčková: Conception - Flow (1997)

Conception - Flow
Conception je power-metalová kapela z Norska. Vydala čtyři studiová alba a "Flow" je jejich posledním počinem. Po jejím vydání si zpěvák Roy Khan našel nové místo u mikrofonu amerických Kamelot. Tvrzení, že Conception stále ještě existují, je tedy dost sporné. "Flow" patří k mým klenotům od kapel, které už dnes nikdo nezná. Obsahuje temné, občas disharmonické, tvrdé a nekompromisní skladby vedle melodických až hitových vypalováků a pomalých, ale dramaticky, nádherně vygradovaných balad. Možná se trochu zarazíte, když po počátečních třech skladbách uslyšíte "Flow", což je téměř pop-metalová písnička s geniálními bicími. Album "Flow" rozhodně není depresivní řežba ze země, kde mají trochu delší noci, ale pořádně zamává s vašimi emocemi. Ať už je to úvodní majestátní "Getsemane" nebo svižný "Cardinal Sin", který se najednou zlomí melancholickým úryvkem z jiného světa. Jestli máte pocit, že norský metal je soundtrack k chystané sebevraždě, po poslechu "Flow" vám ručím za to, že změníte názor.
Nejlepší skladby: "Getsemane", "Flow", "Cry", "Cardinal Sin"

Ondřej Michal: Skinny Puppy - Mythmaker (2007)

Skinny Puppy - Mythmaker
Coby přípravu na pražské vystoupení kanadské legendy žánru electronic body music Skinny Puppy jsem před několika dny sáhl po jejich letošním albu "Mythmaker". Od té doby neuplynul ani den, abych si aspoň jednu dvě skladby odtud nepřehrál. V porovnání s předchozími alby se o něm ovšem nedá mluvit jako o průlomovém. Setkal jsem se i s názorem, že to je jejich nejslabší dílko. Jistě, určitý odklon od nekompromisního zvuku do poněkud klidnějších hudebních poloh tady je patrný. Na druhou stranu tolik typická temnota, syrovost a děsivě zefektovaný vokál Kevina Ogilvieho jsou stále přítomny a stále mají svoji váhu. Kevin ve čtvrté "Pedafly" téměř rapuje a jako stroj do burácení samplovaných kytar odříkává text. Ať si o tomto kousku myslíte cokoliv, faktem zůstává, že by "Mythmaker" neměl chybět v archivu žádného milovníka tvrdé elektronické hudby.
Nejlepší skladby: "Pedafly", "Politikil"

Pavel Novák: Despina Vandi - Live (2003)

Despina Vandi - Live
Pro některé novodobá řecká královna popu, já osobně bych tento titul přenechal Anně Vissi, ale rozhodně bych Despinu Vandi označil za jednu z nejdůležitějších postav tamější hudební scény, bodující ve třech žánrech - pop, laika a taneční hudba. Na živáku z roku 2003 ukazuje svůj bezchybný zpěv, nádherně do hluboka zabarvený hlas (ostatně jako u většiny řeckých zpěvaček), oddané fanoušky, kteří zpívají a tleskají do každé skladby. Na dvoudiskové kolekci, navazující především na předcházející album "Gia" (mimochodem stejnojmený singl byl i jedním z mála mezinárodních úspěchů této zpěvačky), zazní něco přes padesát skladeb z dvouhodinového koncertu a součástí je i singl "Fevgume Kardia Mou" (rovněž v akustické verzi) a remix "O, Ti Onirevomun".
Nejlepší skladby: "Ah, Kardula Mu", "Anavis Foties", "Pali Tha Klapso"

Milan Slezák a Jan Šída: Atrocity - Werk 80 (1997)

Atrocity - Werk 80
Tahle deska je tak trochu jako bájný čertův mlýn, který ze starých scvrklých babic dokázal udělat lepé mladice. Stejně tak dokázali zde Atrocity semlít ten nejprofláklejší pop osmdesátých let (s výjimkami jako např. David Bowie nebo DAF) a vytvořit z něj novou tvrdší kvalitu, viděnou zas z jiného zorného úhlu. V podstatě všem coverům dominuje ostrá řezavá kytara a zdrsnělý vokál Alexe Krulla, ale zdaleka nejsou jednotvárné. Mezi nejpovedenější kousky bezpochyby patří hřmotná "Wild Boys" (Duran Duran), hypnotizující "Der Mussolini" (DAF) a rozjetá "Tainted Love" (známá především z podání Soft Cell). Kromě podařené hudební náplně upoutá nepochybně i úchvatný obal (pravda, zejména lidi zaměřené určitým stylem, protože krásky v latexu u hudebních nástrojů nejsou jen tak pro každého, ale víceméně jen pro fajnšmekry).
Nejlepší skladba: "Der Mussolini"


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY