Po nepříliš vydařeném warm-up dni se ve čtvrtek rozjel program na hlavní scéně naplno. Posedávající dav lidí všude okolo scény jako by charakterizoval každý začátek dne. A to nejen toho čtvrtečního. Počátek programu byl ve znamení výherců všelijakých star. Po třetích vítězích Coca-Cola PopStar Temperamento, kteří nabídli kombinaci kytar s DJingem, se začala ozývat měkká slovenština vítězky Superstar Katky Kočšové. Sice nikoho ze země nezvedla, ale přišlo mi to jako ukázka jednoho z nejlepších hlasů, který jsem měl možnost z česko-slovenské scény slyšet. Pak už ex-Pražský Výběr Vilda Čok. Bohužel mi připadal jako zhrzená milenka, která prská kolem sebe. Kdo konečně zvedl polehávající a posedávající diváky, byli Post-It. Vítězové nohejbalu mezi kapelami nabídli to, co se od nich čekalo. Navnadili všechny na headlinery večera, kterými se stali Kryštof a Skye. Viděl jsem Kryštof již na třetím festivalu letošního léta. Jejich show je pořád stejná, pořád baví a pořád jim lidé zobou z ruky. To Skye naběhla na pódium v korálkové bílé sukni s úsměvem od ucha k uchu a svou bezednou studnu pozitivní energie začala předávat všem, kdo se na ni koukal, smál, mračil či nadával. Zapěla songy ze svého sólového debutu, pár profláknutých věcí od Morcheeby, coververzi "Feel Good Inc." od Gorillaz a odkráčela. Přepustila místo své české kolegyni Lence Dusilové. Zavřete oči, dejte si jointa a užívejte si. Tohle přesně sedí k muzice české jedničky mezi zpěvačkami. Jsi poslední, kdo zbyl, však neplatilo, jelikož se pro rozjeté fandy chystal dvojblok určitého nářezu. Sunflower Caravan i Lety Mimo poslali všem vzkaz, že se bude usínat se skotačivou náladou. A taky, že jo! Výborný závěr docela solidního dne. Ani půlnoční krátká přeháňka nevadila.

Probuzení do pátečního rána nebylo nic extra příjemného. Pohled na nekonečné fronty u dvou fungujících koryt na částečnou ranní hygienu mě nijak nenadchnul. Tudíž jsem to zvládl v extrémně rychlém čase s pomocí vlastní balené vody a vydal se do areálu. Kolega Mirek Böhm mi řekl, že na Sázavě neprší. Musím mu dát za pravdu. Ale pár kapek by potěšilo, zvlášť když nedostatek tekoucí pitné vody kdekoliv byl až zarážející. Po trojbloku Pan Kix, Jana Lota a Panama nastoupila Iva Frühlingová. Všichni vztyk a od teď se paří, tancuje a zpívá. Teď už skutečně seděli jen ti hodně vzadu, Iva odstartovala našlápnutý den na O2 Stage. Po ní přišli ústečtí UDG. Problémy se zvukem provázely celý jejich set, a tak mě prostě tolik nebavili. Efektní song "Vůně" na konci, kdy si bubeník Jugi vzal na pódium dvě fanynky, to nezachránil. I když slečny měly jistě zážitek na celý život. To Sto zvířat je české skáčko, jak se patří. Akorát jsem nechápal, co tam na boku pódia dělají ratolesti zmíněných hudebníků. Ještěže nebyly přímo v kotli. To by je asi natěšené publikum umačkalo. Čím více se ručičky hodinek blížily k osmé, tím víc lidí proudilo do areálu. Anna K měla být zárukou, že se lidé opět rozezpívají a hlavně připraví na hvězdy z Británie. Bohužel jsem měl možnost slyšet jen část jejího setu. Příjemné povinnosti ohlašující rozhovor s britskou kapelou mi zážitek z Aničky přerušily. Ale i za tu chvilku bylo vidět, že Sázava je pro ni jako stvořená. Ale přesuňme se k headlinerům dne.

Až do čtyř hodin odpoledne nestálo na hlavní stagi nic ani za čárku. Takže pojďme rovnou na Mňágu & Žďorp. Valmezská kapela nabídla standardní podívanou. Jako by se stalo na SázavaFestu zvykem, že se začíná pařit až po třetí odpoledne. Na Fernanda Saunderse jako na božského baskytaristu, který hraje například s Marianne Faihfull, jsem byl hodně zvědavý. Jeho prstíky kmitaly po base neskutečně ladně a navnadil tak všechny na vrchol večera, ale i celého festivalu. Trojkoalice Bárta, Monkeys a J.A.R. v sobě skrývá megapotenciál. Ale postupně. Budu stručný. Dan Bárta nabídl spolu s Illustratophere klasiku. A klasiku více než dobrou. Monkey Business roztančili všechny včetně stánkařů, "Slim Jim" od Sexy Dancers na závěr vyloudil trochu nostalgie a Ruppert s Tonyou by strčili do kapsy i hvězdy světového pěveckého nebe. J.A.R skotačili, nadávali, byli sprostí a byli fajn. Jednoznačně "nejslabší" mi z tohoto trojbloku vyšel Bárta. A na závěr jamujem! To, co se odehrávalo na hlavní stagi po jedné hodině v noci, nemá obdoby. Ono to moc popsat slovy nejde. Klišé ve rčení kdo neviděl nepochopí je na místě. Všichni spřátelení muzikanti si společné hraní užívali, a dali tak SázavaFestu příjemnou tečku.