Sluší se úvodem říct, proč vlastně album "50 miniatur" vzniklo. Jak se dočtete v úvodním slovu Zdeňka Vřešťála, jde o to "dát možnost těm neznámým a talentovaným představit svou tvorbu po boku svých slavnějších kolegů". A navíc, protože majitelé CD mohou díky vloženému kupónu hlasovat, prvních pět interpretů s největším počtem bodů získává honorář z prodeje alba, a to v podobě nahrávacích frekvencí v profesionálním studiu. Jak je asi jasné, mnoho ze zde uvedených nahrávek vzniklo v "domácím studiu", takže pro vítěze může být odměna zajímavým příspěvkem na startu kariéry.

Ačkoliv stopáž alba nepřesahuje hodinu, je těch padesát skladeb opravdu hodně - pro posluchače to může znamenat nebezpečí přejezení se toho množství, pestrosti a různé kvality. Protože zde najdete skvělé miniatury i trapárny hodné zapomenutí, seriózní dílka i naprosté pakárny. Kvůli dvěma věcem se můžete trochu ošívat: nezanedbatelnou část alba tvoří pantonské EP "Drobné skladby mistrů" z roku 1988 a za druhé, i když chápu, že někdo tu desku musí "prodat", začínající amatéři zde "soutěží" s veterány typu Nohavica, Burian, Plíhal nebo Precedens (!).

Není zde také jednotný limit délky písničky a rozdíl dvacet vteřin vs. skoro dvě minuty je sakra hodně. I když, předem daný limit by asi vedl k ebenovskému "je to blbý, ale vleze se to do minuty". Co se týče záměru představit neznámá jména, asi si každý posluchač svého favorita najde a, kdoví, třeba se z některého stane nová osobnost české folkové scény. Pokud se to povede, bude tento fakt o to obdivuhodnější, že dotyčný měl na albu prostor třeba jen třetiny "běžné" písně.

Upřímně řečeno, jestliže svého favorizovaného umělce neznáte třeba ze živého vystoupení, je prostor v podobě několikavteřinové písničky naprosto nereprezentativní. Ale přesto, že projekt "50 miniatur" má své chyby, je třeba práci Zdeňka Vřešťála pochválit - pořád lepší než sedět se založenýma rukama a brblat, jak je to s českou autorskou hudbou bídné.