Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Makrorecenze

Makrorecenze 'Memory Almost Full' Paula McCartneyho

27.07.2007 05:00, Redakce

Mezi redaktory musicserveru jsou makrorecenze velmi oblíbené. Ne proto, že dostanou desku výměnou za pár řádek textu, ale hlavně kvůli možnosti poměřit se v kritičnosti s kolegy. V případě Paula McCartneyho a "Memory Almost Full" to ale vypadá na hromadnou chválu.

Legendární člen legendárních Beatles Paul McCartney i navzdory soudním tahanicím nahrál další sólovou desku. Své osobní problémy se prý snažil na album nepřenášet. Po hlavní recenzi Pavla Parikrupy se na slavného hudebníka podívalo dalších deset redaktorů a vyšla nám z toho další nadstandardní makrorecenze. Prakticky všichni se shodli, takže se průměrné hodnocení vyšplhalo na rovných a velmi slušných osmdesát procent. To katapultovalo "Memory Almost Full" mezi jednu z nejlépe hodnocených desek na našem serveru. A ještě jeden závěr z příspěvků zaznívá: že by se řada ambiciózních mladých kapel a umělců měla od McCartneyho pokorně učit...

Pokud vás přepadne chuť ostře reagovat na příspěvky v makrorecenzi v názorech, přečtěte si nejdříve článek K čemu jsou makrorecenze aneb hledání obecné pravdy. Třeba tím předejdete reakci vyvolané nepochopením, proč makrorecenze existují.

Michal Koch - Nejlepší Paulova deska od "Flowers In The Dirt" (9/10)

Jak tak čtu a poslouchám názory na tuhle desku, všichni se překvapeně podivují, že tenhle chlapík v pětašedesáti sype z rukávu úžasné melodie, jaké by jiným, mnohdy mnohem mladším stačily na pět alb. Ale to Paul dělal vždycky, je prostě bohem obdarovaný skladatel. Jenže tahle deska i v kontextu McCartneyho tvorby patří k tomu úplně nejlepšímu. Jako by ho události posledních měsíců zbavily patosu, sladkobolnosti a sebedojímání, ke kterým často inklinoval. Vlastně se mu to stalo jen jednou, v baladě "You Tell Me", jediné slabině alba (ta zde nebýt, uvažoval bych v hodnocení o desítce). Jinak si vzpomněl, že klavír může být také energický, smyčce mohou hrát krátké tóny a kytara existuje i elektrická. Zapomeňte na komorní alba z posledních let u odpichovky "Only Mama Knows", klavírní hříčky "Mr. Bellamy" (stejně by mě zajímalo, jestli pan Bellamy z té střechy skočí, nebo ne) nebo baskytarové orgie "That Was Me". A závěr v podobě valivé "Nod Your Head", jež by se výtečně vyjímala třeba na "Magical Mystery Tour"? Sladká mňamka na špičce dortu upečeného z toho nejchutnějšího, co McCartney dokáže nabídnout. Nejlepší Paulova deska od "Flowers In The Dirt"!

Honza Kulig - Klaním se, sire (9/10)

V záplavě britských kytarových kapel, které mají svým způsobem prapůvod v Beatles, se ani legendární brouk neztratí. Má totiž jednu výbornou vlastnost: umí napsat písničku, a to ne ledajakou! Jeho songy jsou textově vyzrálé, hudebně propracované a hlavně hitové. Sir McCartney na svém novém albu dokazuje, jak dobře umí hudbu dělat. Jen malá výtka. Pokud se podíváme na jeho tvorbu více ze široka a vezmeme v potaz jeho starší počiny, tak je "Memory Almost Full" o něco pozadu. To ale nic nemění na tom, že je to výborná deska od výborného skladatele a textaře. Což musí stačit i tomu nejnáročnějšímu posluchači. I když prochází nelehkou životní etapou, tak na albu je cítit něha, pokora, radost, ale i zklamání, pocit viny a lítosti. A to je přesně to, co by mělo všechny naladit na stejnou vlnu, v jaké se nese celé "Memory Almost Full". Paul stále umí, což mi připomíná, že by se na něj nemělo zapomínat. Klaním se, sire.

Honza Balušek - Kdo umí, ten umí (8/10)

Proč vůbec v dnešní době poslouchat chlapíka, který své nejslavnější období zažil v době, kdy jsem ještě ani nebyl na světě? Třebas proto, že Paul McCartney je jedním z mála hudebníků, kteří opravdu umí. Sice by mohl na koncertech stále přehrávat pouze největší hity Beatles, ale proč, když to vypadá, že nové písničky píše levou rukou s neuvěřitelnou lehkostí? Vůbec v jeho sólové tvorbě nejsem kovaný, ale jeho poslední deska mě vyloženě překvapila tím, jak je celistvá, barvitá a vůbec ne plná těch typických mccartneyovských hitů. Taková "House Of Wax" je pětiminutovým exkursem do temnoty. Stejně tak se nemůžu nabažit hudebně průzračných kousků jako "The End Of The End" (pravda, tahle je textově o smrti) nebo "Dance Tonight". McCartney svou novou deskou vzkazuje všem mladým kapelám, o nichž tak rádi píšou kluci z New Music Magazine, že nestačí být jen za každou cenu originální. Hlavní je totiž umět složit pořádnou písničku. A to on opravdu umí.

Jaromír Koc - Jen ta dál (8/10)

Nepatřím do generace, která by stihla vnímat hudební pouť Paula McCartneyho s Wings. Jasně, o Beatles není třeba mluvit, ale sólově sira beru naplno až od hitovky "Hope Of Deliverance". Předposledním sólovým počinem "Chaos And Creation In The Backyard" jsem byl okamžitě okouzlen, ještě dnes často a rád po této desce sáhnu a prozpěvuji si "Fine Line...". Nová deska je sice úplně jiná, než jsem čekal, ale přesně taková, jakou jsem chtěl. Opravdu jsem se domníval, že McCartney bude osobními problémy natolik vyšťaven, že pouze něco uplácá dohromady, aby zacpal fanouškům pusu, ale vedle jak ta jedna! Opět excelentní deska! Už první singl "Dance Tonight" naznačil, že Paula jen tak něco nepoloží a i přes trošku sentimentu a melancholie jako by na just udělal album, ve kterém celému světu dokazuje, že má vše pod kontrolou a že ho okolnosti posledních měsíců vlastně po hudební stránce posílily. Paul McCartney je osobně prý velký morous a dokáže být pěkně arogantní, ale pokud posuzuji pouze hudbu, opravdu není téměř nic, co bych mu mohl vyčíst. Skvělé album.

Tomáš Tenkrát - Umění stárnout (8/10)

Wayne Gretzky. Pelé. Niki Lauda. Clint Eastwood. Woody Allen. Elvis Presley. Paul McCartney. Namátkou vybrané legendy, některé žijící, některé po smrti. To jsou jména, která se budou tradovat ještě mnoho generací a minimálně pro svůj obor toho udělala moc. A tak se na ně také má nahlížet. Já na rovinu říkám, že by se mi jen velmi těžko kritizovalo nějaké dílo, které vytvořil génius. A tudíž první, co jsem cítil, když jsem poslouchal nové McCartneyho album, byl respekt. Je snad starý, je za zenitem, nemá již co říct? Blbost, McCartney umí stárnout. Ví, co si může dovolit, ví, že když chce vylézt s dalším novým albem, tak musí být prosto vaty. Ale on nejen, že to ví, on to i dodržuje. Natočil album plné příjemných poprockových písniček (třeba "Ever Present Past" je pro svou atmosféru prostě neodolatelný bonbónek). Ty písničky mají co říct, jsou vyrovnané a velmi melodické. "Memory Almost Full" snad nemůže nikoho urazit, je to silné album, které si klidně mohou poslechnout náctiletí, stejně jako jejich prarodiče. Chtěl bych napsat, že je to vyzrálé album vyzrálého člověka, a proto jsem to napsal. I když to asi všem již došlo.

Miroslav Böhm - Album nabité emocemi až po okraj (8/10)

Kolega Parikrupa vystihl v hlavní recenzi vše podstatné a do puntíku s ním souhlasím. Včetně hodnocení. Paul McCartney je na svém novém albu "Memory Almost Full" sentimentální, veselý, smutný, energický, naštvaný, smířený s osudem i prorokem zároveň. Je úplně vším, čím si jen může přát být, a pokaždé si může sebevědomě poklepat po ramenou, jak mu to zase vyšlo. Od veselé úvodní (snad až lehce infantilní) "Dance Tonight", přes našlapanou nefalšovanou rockovou pecku "Only Mama Knows" či roztančenou rokenrolovou "That Was Me" až po existenciální baladu "House Of Wax" vás dokáže přesvědčit, že nikdo na světě by tyto písničky nenahrál a nenazpíval lépe než on sám. Je sebejistý v každé poloze a v každém stylu, ale přesto se nesnaží dokazovat a neustále všem připomínat, že to on je ten velký Brouk. Skládá skromně - ze sebe a od srdce. McCartneyho novinka "Memory Almost Full" je album nabité emocemi až po okraj. A každou z nich se Paulovi podaří na vás přenést. O tom by to všechno vlastně mělo být, nemyslíte?

Honza Průša - O něco sentimentálnější, než jsme byli zvyklí (8/10)

Sir Paul je bezesporu jedním z nejtalentovanějších skladatelů posledních čtyř dekád a složit opravdu špatnou věc je pro něj obtížné asi tak, jako je pro Maxim Turbulenc náročné napsat věc opravdu dobrou. I proto je nutné posuzovat jeho desky v širším kontextu s předchozími počiny. A když srovnáme "Memory Almost Full" s jeho alby z poslední doby, zjistíme, že za nimi mírně (ale fakt jen nepatrně) pokulhává. Chybí odzbrojující autenticita "Chaos And Creation In The Backyard", strhující energie "Driving Rain" i silná atmosféra a naléhavost "Flaming Pie". Možná je to tím, že se rodilo dlouhé čtyři roky, možná je o něco více sentimentální, než jsme byli zvyklí. Není se čemu divit. Titul alba je anagramem "For my soulmate LLM" (a McCartney tvrdí, že zcela náhodný a neúmyslný), navíc deska vychází po nepříjemném rozvodu s Heather Mills. A tak i přes opravdu silný a vyrovnaný materiál (nepřeslechnutelná "House Of Wax" nebo "Nod Your Head"), bez vážnějších škobrtnutí typu "Freedom", chybí desce to těžko definovatelné fluidum, které by ji povýšilo z velmi dobré na vynikající.

Kateřina Červenková - Zachovává si sympatický nadhled (8/10)

S mladickou náruživostí se pustil McCartney do nového alba. Prochází nelehkou životní etapou, na svoje hudební dítko však žádnou zatrpklost nepřenesl. Spíše naopak, přestože z desky sálá melancholie a sentiment, Paul si zachovává sympatický nadhled a jemný optimismus. Protkal desku smířlivostí a s jakýmikoli náznaky trudnomyslnosti se svou kytarou úspěšně bojuje. Vždyť hudba pomáhá při životních zklamáních. Písničky nejsou v jádru veselé, ale McCartney jim dokázal vtisknout zdánlivou bezstarostnost a svěžest. Ohlíží se zpět, bere si ze svých starších projektů to nejlepší. Nepouští se do zbytečně megalomanských aranžmá, která také umí, ani desku nezatěžkal množstvím nejrůznějších vyumělkovaných sladidel. Je přímočará, jiskrná i energická. Rozhodně to ale neznamená, že by byla jednoduchá či fádní. McCartney je přece jen hračička a i tentokrát si patřičně pohrává s každou melodií, s detaily, na kterých dnes už nikomu pořádně nezáleží. Sir Paul prostě ve svých pětašedesáti hravě zastíní tvorbu většiny současných mladých kapel.

Dan Hájek - Jen tak s nohama na stole (7/10)

Nikdy jsem nebyl bezvýhradný fanda Beatles a sólo desky Paula McCartneyho jsem sledoval do první poloviny devadesátých let, pak se můj hudební vkus posunul zcela jiným směrem. O několik let později jsem byl opět zvědav, s čím veterán přijde, zklamání se ale nekonalo. Během několika slunných večerů jsem pravidelně vysedával na balkóně, do hrnku jsem si vařil poctivě černý anglický čaj dochucený mlékem, abych byl aspoň trochu stylový. Pak jsem usedl a nechal mistra hrát. Při "Dance Tonight" se rozjařily všechny mé vzpomínky na léta minulá a řekl jsem si - jasně, to je on, starýho psa novým trikům nenaučíš. Neztratil nic z onoho umu napsat chytrou písničku, jak mu to šlo už s Brouky. Získal si mě "Mr. Bellamy", aniž bych zbytečně lamentoval nad odhalenými inspiracemi, při "The End Of The End" jsem málem musel zamačkávat slzu; prostě to s lidmi stále umí. "Memory Almost Full" je poctivou porcí muziky, která má jasný punc Paula McCartneyho, žádná překvapení. Sázka na jistotu, nad kterou není třeba ohrnovat nos, lepší je si ji nad šálkem čaje o páté plně vychutnat.

Benjamin Slavík - Pořád slušné (7/10)

Paul McCartney vydal na nové desce nové písně. Dobrá zpráva. Dále je velmi potěšitelné, že i ve svých letech si udržuje vysokou uměleckou kvalitu. Mohl by nakupovat zámky, brousit mladý holky, bourat drahý auta... však vy víte, co všechno, ale bývalý člen Beatles stále věří v hudbu a hlavně i dnes dokáže fascinovat. Na novince "Memory Almost Full" se materiál chvílemi tváří jako rozbouraná psychedelie, chvíli jako hlasitý rock'n'roll, chvíli jako písničky s neodolatelnými melodiemi, chvíli jako staré hity s jemným blues. Současná kompilace z jednotlivých období Beatles! Také tu ale jsou rozdělané nápady zbytečně znehodnocené bezcenným rádiovým popem (nic proti němu, ale u tohoto umělce se dá přeci čekat víc než skladby, které budou pár měsíců hrát britská rádia), smutný stařecký brit-folk, jenž mezi rychlými nářezy zapadává. Ve všem vyjmenovaném se Paul předvádí ve výborné formě. Velmi dobrá práce.

Album: Paul McCartney - Memory Almost Full
Průměrné hodnocení: 8/10
Celkový čas: 41:40
Skladby: Dance Tonight, Ever Present Past, See Your Sunshine, Only Mama Knows, You Tell Me, Mr Bellamy, Gratitude, Vintage Clothes, That Was Me, Feet In The Clouds, House Of Wax, End Of The End, Nod Your Head

Související články

Nové desky pro 21. týden (Nové desky)
Podívejte se na "My Valentine" Paula McCartneyho (Video)
Pohled do hitparád Billboardu platných od 16. února (Americké hitparády)
Pohled do britských hitparád platných od 12. února (Britské hitparády)
Paul McCartney - Kisses On The Bottom (Recenze CD)
Nové desky pro 6. týden (Nové desky)
Paul McCartney potvrdil tracklist nové desky (Novinky)
Paul McCartney opatřil novinku vyzývavým názvem (Novinky)
Poslechněte si "My Valentine" Paula McCartneyho a Erica Claptona (Audio)
Hudba prohrává válku... stává se z ní hluk (Publicistika)

Názory

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »