Sláva Erasure jejich posledními řadovými alby "Other People's Song" a "Nightbird" sice začala malinko pokulhávat, ale jako jisté znamení k návratu lze brát jejich loňskou akustickou desku "Union Street". Tu i přes nádech country přijalo dobře nejen publikum, ale překvapivě ho neodmítla ani kritika. Teď se fanoušci dvojice dočkali nové kolekce "Light At The End Of The World".

Už se ke mně doneslo i toto: aktuální materiál není vlastně ničím novým, jedná se pouze o takovou vatu, která zbyla z natáčení "Nightbird". Ale to je velký omyl! Jak bylo krátce před vydáním desky zveřejněno, Andy Bell a Vince Clarke jeli kvůli natáčení "Light At The End Of The World" na podzim minulého roku do Ameriky, kde jim po boku stál Garath Jones, jeden z nejuznávanějších producentů, který Erasure pomáhall i při zrodu asi komerčně nejúspěšnějších desek - "Chorus" a "Wild". A právě jeho dlouhá ruka je na písních znát asi nejvíc.

Ne že by Erasure neměli cit na líbivé tóny, popřípadě nevěděli, jak napsat hit, ale díky Garathovi se "Light At The End Of The World" dá bez nadsázky nazvat hitovou kolekcí. Garath Jones tentokrát Andymu a Vincovi nedovolil nadměrně experimentovat, značnou část nově složených písní jim z alba i vyškrtal - v základní verzi zůstalo pouhých deset skladeb, z nichž snad každá by časem mohla být singlem. Paradoxně první z nich - "I Could Fall In Love With You", která měla na nové album lákat už v březnu, žádné prodejní rekordy netrhla; o to vetší důraz je kladen na "Sunday Girl", druhý singl, jenž vyjde v první polovině června. Dle mého názoru na vysoké příčky hitparád má...

Label Mute údajně plánuje z "Light At The End Of The World" vydat hned pět písní, z čehož lze usuzovat, že v novou desku Erasure opravdu věří. Osobně tipuji na další velmi rychlou "Sucker For Love" nebo naopak pozvolnější a houpavou "Golden Heart". Na druhé straně by možná publikum dokázala oslovit právě velmi smutná a pomalá "Storm In A Teacup", ve které Andy vypráví pravdivý příběh o závislosti na alkoholu, s nímž v posledním roce bojuje jeho matka. Asi největším plusem alba je i jeho kompaktnost. Prakticky každá píseň je na desce správně usazena, dokonce i délka jednotlivých písní je v přijatelné normě a nedochází k umělému nastavování instrumentální hudbou; právě to mně u Erasure občas trošku vadilo.

Erasure se s novou deskou opravdu vytáhli. Skladby mají spád, nápad a dobře šlapou. Pokud budou obdobně vypadat i koncerty, s nimiž mají v následujících měsících v plánu objet jak Evropu, tak Ameriku, můžeme jen litovat, že se v Česku nezastaví. Páni promotéři, nedalo by se s tím ještě něco udělat?

PS: Pokud patříte mezi skalní fanoušky Erasure a zároveň milovníky speciálně balených desek, doporučuji v obchodech sáhnout po limitované edici desky, která není výjimečná pouze nádherným voskovým obalem, ale i dvěma bonusovými skladbami "Be My Baby" a "I Don't Know Why". Pokud bych se měl k oběma skladbám na okraj vyjádřit, naprosto nechápu, proč nejsou brány jako plnohodnotná součást desky. Nejde totiž o žádné odpadlíky z šuplíku, ale o další dvě skvostné taneční vychytávky.