Když Suzanne Vega minulý rok oznámila podpis smlouvy s vydavatelstvím Blue Note, byla to pro její fandy velká a hlavně potěšující novina. Label se totiž o své koně stará s obrovskou péčí. Potvrdit by to mohli například Norah Jones nebo Marc Moulin, kteří patří mezi jeho exportní artikl už nějaký ten rok. Suzanne Vega natáčením nového alba "Beauty And Crime" strávila celý podzim a zimu minulého roku. Při prezentaci desky pro novináře uvedla, že v novém materiálu, který skládala posledních pět let, zpracovala především všední zážitky ze svého každodenního života (ten si vychutnává v New Yorku, kde bydlí).

Suzanne Vega desku nahrávala částečně v New Yorku a z části v Londýně, produkce se ujal Jimmy Hogarth, jehož nové studio Suzanne využila. Jimmy, který Suzanne doprovázel i při natáčení v prestižních londýnských Olympic Studios, je ve svém oboru naprostou špičkou - za úspěchy svých debutů mu může poděkovat například Sia, KT Tunstall nebo nejnověji Corinne Bailey Rae. A jak nám album "Beauty And Crime" zní po prvních posleších?

1. Zephyr & I (3:10)

První track a hned pekelný rozjezd. Rázné bicí, basové linky, příjemný ženský backing vokál a v popředí Suzanne Vega se svou kytarou. Velmi hitové, jako otvírák desky asi nejlepší možná volba.

2. Ludlow Street (3:16)

Druhá píseň je prvním trošku hlubším příběhem o New Yorku. Houpavá "Ludlow Street" sice vyvolává malinko pochmurnou náladu, ale není se čemu divit. Suzanne v ní popisuje příběh o duších na Lower East Side, které nemohou najít klid ani po smrti.

3. New York Is A Woman (2:54)

Na počátku téměř akusticky znějící skladba. Poprvé se na desce objevují i hostující flétny. Je plná optimismu, Suzanne v ní New York vysloveně opěvuje. Je poctou. A přesně s takovou úctou je podána.

4. Pornographer's Dream (3:23)

Čtvrtá píseň desky je konečně první připomínkou toho, že blues není Suzanne nikterak cizí. Uklidňující klavír a louskání prstů dává písni rytmus. Velmi příjemným dokreslením je i opětovné použití fléten. Překvapením je zapojení houslí v poslední třetině písně. Skladba vyvolává pocit neklidu.

5. Frank & Ava (2:38)

Pátá položka desky je naprostá tutovka. Jasný hit! Vymyslet si píseň o imaginárním setkání Franka Sinatry s Avou Gardner, kteří se do sebe zamilují. Svižná, vokál Suzanne zní, jako by o něco žadonila; v refrénu zpěv posilují dvě výborné vokalistky.

6. Edith Wharton's Figurines (2:42)

Zde se Suzanne představuje jako rozená písničkářka. Nejprve se doprovází pouze kytarou, hudebníci se přidají až při refrénu. Skladbě dominuje violoncello a Suzannin hlas. Jak to ta ženská dělá, že dokáže během pár sekund tak neopakovatelně pohladit na duši?

7. Bound (4:43)

Housle, violoncello, bubny a temná nálada. Hudba zrychluje a zpomaluje. Suzanne v písní vypraví příběh, který rozdělila do dvou částí. Skladba vyvolává pocit tušení nebezpečí a jakéhosi ticha před bouří. S troškou nadsázky bych si to dokázal představit jako další bondovku.

8. Unbound (3:34)

U osmé položky desky poprvé u Suzanne Vega slyším nasamplované bicí. Na počátku mi k hudbě trošku nesedí Suzannin sametový hlas, možná proto ji opět doprovází vokalistky. Nestává se to u Suzanne často, ale na tuhle píseň by se dalo dokonce tančit na diskotékách. Nejen, že má spád a chytlavý refrén, je to prostě pecka.

9. As You Are Now (2:20)

Nakombinujte housle s oslavným vojenským maršem, přidejte flétny a v tom všem vyprávějte příběh o své devítileté dceři. V této písni je Suzannina láska ke svému dítěti opravdu cítit, navíc má i velmi elegantní aranžmá.

10. Angel's Doorway (2:55)

Desátá položka desky měla být původně tou první. Vypraví o manželovi sestřenice, který je policajt a denně se pohybuje v prostředí, kde může přijít o život. Jemné a pozvolně se rozehrávající flétny při refrénu střídá svižný rytmus a tlumivé bicí. Osobně mě tato píseň oslovila nejvíc. Je podivné, že Suzanne napadla hudba k této písni při společné večeři s rodinou...

11. Anniversary (2:57)

Poslední, přitom asi nejosobnější píseň z celé desky. Suzanne v ní vzpomíná na svého bratra, který zemřel v roce 2002 při pádu Dvojčat. Srdcervoucí zpěv, který dokresluje i opravdu velmi smutné pobroukávání vokalistek. Jaká si 'memory-session' na rozloučenou. Pokud nejste dobře naladěni, doporučuju poslední píseň raději vynechat.

Písně Suzanne Vega nikdy nebyly jen o krásné hudbě nebo jen o textech. Její jedinečnost spočívala v geniální vyváženosti obou atributů. Přestože jsem nikdy nebyl vysloveným profíkem na její tvorbu, je pro mě nové album opravdu velmi milým překvapením a nemám v plánu ho ještě dlouho vyndat z přehrávače. Přesvědčit se o tom, jak Suzanne Vega chytila druhý dech, budete moci oficiálně již 4. června, kdy album "Beauty And Crime" vychází.