Recenze CD

Čtyřicet let staré, repasované dveře

17.04.2007 05:00, Honza Průša

The Doors si ke svým čtyřicátým narozeninám (počítáno od vydání debutu) udělali radost. Nechali znovu přemixovat svých šest alb základní diskografie a ta v této upravené formě vydali ve velkolepém boxu "Perception". Zároveň vychází i výběr toho nejlepšího se současným zvukem. "The Very Best Of The Doors".

8/10

The Doors - The Very Best Of The Doors

Celkový čas: 67:19 + 71:45

Skladby: CD 1 - Break On Through, Strange Days, Alabama Song (Whiskey Bar), Love Me Two Times, Light My Fire, Spanish Caravan, The Crystal Ship, The Unknown Soldier, The End, People Are Strange, Back Door Man, Moonlight Drive, End Of The Night, Five To One, When The Music's Over / CD 2 - Bird Of Prey, Love Her Madly, Riders On The Storm, Orange County Suite, Runnin' Blue, Hello I Love You, Tha W.A.S.P. (Texas Radio & The Big Beat), Stoned Immaculate, Soul Kitchen, Peace Frog, L.A. Woman, Waiting For The Sun, Touch Me, The Changeling, Wishful Sinful, Love Street, Ghost Song, Whiskey Mystics And Men, Roadhouse Blues

Vydavatel: Warner Music

Jako dítě jsem měl jedno oblíbené místo, kam jsem často a rád chodil. Býval jsem tam vždy sám, užíval si lesního klidu i příjemného výhledu z okolních skal. To místo jsem znal nazpaměť a mé pouto k němu bylo obrovské. Znal jsem tu každý strom i kámen, oddával jsem se tu prvním meditacím, a chodím tam dodnes. Jednou jsem do svého útočiště opět přišel a... něco bylo jinak než obvykle. Možná to bylo jiné světlo po právě skončené bouřce, možná i moje mysl byla jinak naladěna, každopádně ten pocit, že je něco jinak, byl opravdu intenzivní. Podobné je to i s "The Very Best Of The Doors". Alba téhle party znám nazpaměť, včetně pořadí skladeb, a tak jsem si myslel, že mě už nemohou ničím (kromě neznámých archivních materiálů) překvapit. Omyl! The Doors přišli s novými mixy svých šesti řadovek a výběr z nich (plus něco málo navíc) přináší právě recenzovaná dvojdeska.
Remastering je ta největší kulišárna, kterou pro nás mohli Doors připravit. Každý, kdo slyšel alespoň párkrát alba v původní verzi, si určitě všimne, že je tu něco jinak, a kdyby chtěl říct co, nejspíš by použil slova jako barevnější, modernější nebo plastičtější. Jako bychom trošku jinak otevřeli uši anebo zvuk směřoval do mozku jinou cestou, než je obvyklé. Mé údolí bylo tenkrát jiné, stejně tak i písně Doors jsou náhle dynamičtější a získaly nový rozměr. V důsledku toho k sobě mají jejich jednotlivá alba blíž - dokonce ani skladby z "The Soft Parade" nijak nevybočují. Všechno je najednou pestřejší a člověk konečně začíná chápat, jak vlastně Doors mysleli svou nejméně úspěšnou desku.
Půjdeme-li více do hloubky, všimneme si, čím k oné pestromalebnosti dochází. Tu slyšíme nové kytarové sólo, jinde je další Morrisonův doprovodný vokál, tady zas Ray Manzarek hraje klávesové party, které v původních nahrávkách vůbec nebyly. Vše je ale smícháno tak rafinovaně, že to posluchače nijak neruší a kdyby neznal originál, ničeho by si nevšiml. Pro konkrétnost uvedu alespoň pár příkladů: "L.A. Woman" dostala delší intro, v "Roadhouse Blues" překvapí druhý Morrisonův hlas. K "Peace Frog" byl přidán šestivteřinový začátek "Blue Sunday". Víc ale prozrazovat nechci, abych nikoho nepřipravil o zážitek z objevování těchto rozdílů.
Co se výběru skladeb týká, není skupině téměř co vytknout. Od roku 1970 vydali Doors bestofek tolik, že dnes už určitě vědí, co má smysl připomínat a co ne. A tak zamrzí snad jen absence "Not To Touch The Earth" která je, dle mého názoru, jednou z nejzásadnějších písní kapely. Naopak je příjemné umístění několika písní z alba "An American Prayer" a také "raritních" "Whiskey, Mystics & Men" a "Orange County Suite".
Každý remastering, i ten sebelepší, může nahrávku sice vylepšit nebo posunout dál, ale vždy na úkor autenticity. A čím je album starší, tím je to víc znát. Nové verze písní Doors mne jako posluchače překvapily (zejména kvůli novým stopám a zvukům, které jsem doteď neznal) a opravdu rád jsem si je poslechl, vždyť je tu toho tolik nového k objevování! Přesto, až budu chtít příště slyšet hlas Jima Morrisona, sáhnu raději po některém z původních vinylů protože to jsou přece ty Doors, se kterými jsem vyrůstal.

Názory

Vložit názor

Zaškrtněte, pokud nechcete zobrazit u svého příspěvku Váš e-mail.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na následující otázku nebude názor přidán.

  • Doors v novom šate (JohnDensmore, 17.04.2007 07:26) Reagovat

    Je to fakt cítiť. Najviac sa mi páči, že Love Her Madly predĺžily a nechali viac priestoru pre Manzareka.

  • Not To Touch The Earth (George, 17.04.2007 10:38) Reagovat

    Taky ji mam moc rad... Je to takova sonda do Morrisonovy duse. Skoda ze tam nedali celou Celebration of... :-)

  • Celebration Of The Lizard. (Marek, 17.04.2007 15:55) Reagovat

    Tenhle výběr jsem ještě neslyšel, ale podle skladeb které tahle kompilace obsahuje mám pocit, že bude velmi zdařilá.
    Celebration Of The Lizard?!Ta by určitě něměla chybět.

Album týdne 21/2012

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?


Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »

Filmserver.cz píše

25.05.
24.05.
23.05.
22.05.
21.05.

CoKdyKde

So 26.05. Mezi ploty 2012 (Bohnice, Praha)

Ne 03.06. Kyuss Lives! (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

So 16.06. Respect Festival 2012 (Štvanice, Praha)

Ne 24.06. She Wants Revenge (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)

Po 25.06. Sting (UK) (O2 Arena, Praha)

více akcí