Sledujte musicserver.cz také na Facebooku!

Stále slušní The Lemonheads

Vydáno: 29.01.2007 00:00 v sekci Recenze - Benjamin Slavík

Americká skupina The Lemonheads byla populární zejména v devadesátých letech, jejich kytarový styl měl vždy blíže k americkému grunge než k britpopu. Bylo tomu tak i přes fakt, že to, co Dando a jeho skupina hráli, bylo označováno jako power-pop. Po deseti letech se kapela vrací s novým bezejmenným albem.

SDÍLET:    
8/10

The Lemonheads - The Lemonheads

Celkový čas: 34:45

Skladby: Black Gown, Become The Enemy, Pittsburgh, Let's Just Laugh, Poughkeepsie, Rule Of Three, No Backbone, Baby's Home, In Passing, Steves Boy, December

Vydavatel: Universal

Nová deska amerických The Lemonheads (myspace.com) by měla zajímat v první řadě ty, kteří v devadesátých letech sjížděli všemožné kytarovky a jejich vkus byl spíše než kráse a zpětným pohledům melodického britpopu blízko syrovosti a agresivitě vlny amerického Seattlu. Vlny, kterou publicisté pojmenovali jako grunge. Paradoxní je, že právě The Lemonheads na svých nejslavnějších deskách měli melodií na rozdávání - jejich stylu se říkalo power-pop. Odkaz na grunge je tu proto, že i přes popovou složku hodnou Británie z nich Amerika vždycky páchla víc než z ostatních. Poslední deska, kterou The Lemonheads vydali, pochází z roku 1996, tedy už deset let zpátky. Za tu dobu se na hudební scéně událo mnohé, zato u skupiny nic moc; aspoň nic, o čem by bylo třeba mluvit. Teď jsou zpátky, jak si je fanoušci pamatují - s charismatem, nápadem, popovým vkusem a talentem na rádiový hit.

U starých The Lemonheads, nemůžu si pomoct, cítím velké vazby na skupinu, která ze Seattlu udělala chráněnou památku americké rockové scény. Kdyby měl zpěvák a kytarista The Lemonheads Evan Dando deprese podobné tomu, co ve své době prožíval Kurt Cobain, a kdyby tak samolibě neprožíval svou pozici rockové hvězdy, skutečně by jeho projev (a v návaznosti na něj i zvuk kapely) byl blízký právě Nirvaně. Nová eponymní deska je na tom podobně: opět je to pozitivní a bezstarostná verze '92 bestselleru "Nevermind". Není ale o Cobainových démonech, spíš o vzpomínkách na zlatá léta, na divoký život, kupu holek v backstage, drahé hotely, drahé drinky, ve vzduchu neustále visí výzva nepřehnat to.

"Ne! Nic jsem s Evanem neměla. On je jenom na patnáctky," vysvětlovala v devadesátých letech Courtney Love, zda něco s frontmanem The Lemonheads měla, či neměla. Zážitek z nové desky její slova potvrzuje a obsah zvýrazňuje. Dando je stále dandy hvězda. Dlouhý vlasy, balady, na které fanynky v prvních řadách zblázněně řvou, a vypalovačky, které vlastně působí právě jako ty balady, obojí s texty, jež se do takových skladeb hodí. Stejný pocit přichází dnes, přicházel i před lety. "Nikdy jsem nevěděl, co se mi stalo," zpívají v písni "Poughkeepsie", aby bylo jasné, že si to pořád stejným způsobem užívají a nic neřeší. Že The Lemonheads muziku dělají téměř výhradně pro sebe a pár známých, je další pozitivum, které albu pomáhá.

Svým způsobem kapela zestárla. To když některé nové písně mají folkový a písničkářský rámec mnohem víc než klima kytarové kapely. Přesně z tohoto důvodu jsou noví The Lemonheads v podstatě pouze o zpěvákovi - písničkář Dando a jeho doprovodná parta jedou od začátku do konce jeden hit za druhým. Hlasité kytary možná vzpomínají na divoké hardcore začátky z prvních a neprávem pomíjených alb. O produkci se podělil frontman s osvědčeným producentem nezávislé scény Billem Stephensonem.

Když si vzpomenete na všechno, co jste měli rádi, a jste k tomu muzikant a trochu vypočítavý básník současně, jde to rázem hladce - i klišé v textech a stokrát zahrané postupy dokážete podat neotřele, zábavně, takže nenaserete ani ty, kteří už hodně slyšeli. "Umím decentně lhát," přiznává Dando ve skladbě "Rule Of Three", "je to způsob, jak bejt v pohodě, když cítíš, že jsi fakt v hajzlu." V celkovém dojmu to je však od The Lemonheads poměrně poctivá hra, svým způsobem jde o nevinné flirtování.

Dělat si iluze, že album "The Lemonheads" nezapadne, je stejně naivní jako před maturitou počítat, že si vytáhnu právě tu jednu otázku, kterou jsem se naučil. Evan Dando a spol. na něm řekli vše, co chtěli a pamatovali si ze svých deníků, fotoalb a nevydaných out-takes záběrů ze zákulisí, k tomu přidali několik fíglů na zaručený hit. Na výbornou vzpomínkovou desku vzhlížející ke starým časům to stačí bohatě.

NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán. Přihlášeným se tato otázka nezobrazuje.

  • a (a, 31.01.2007 21:49) Reagovat

    při pohledu na obrázek a název v "album týdne" bylo hned jasný že 1. je to "indie" 2. recenzuje slavík 3. hodnocení 7 - 10 z deseti

    a recenze je určitě zase hrozná hovadina, ale nechce se mi to číst když se to už dá odhadnout i podle názvu a obalu :)

  • presne tak (dirty mind, 01.02.2007 11:59) Reagovat

    Souhlasim s nazorem prede mnou, ktery to vystihl naprosto presne. Uz je to nuda, protoze clovek presne dopredu vi. Jo a Nevermind vyslo v r. 91, ne 92.

  • chytrolinum pode mnou (richard kutej, 01.02.2007 14:38) Reagovat

    pri cteni podobnych nazoru mne vzdycky rozesmeji vsichni ti chytraci, ktery skryti u klavesnic svych pocitacu a za anonymnimi nicky kritizuji praci nekoho jineho, aniz by sami dokazali neco vic, nez pisi vyse.....

  • a (a, 02.02.2007 12:15) Reagovat

    přesně tak, obzvlášť ten jeden ten co se skrývá pod přezdívkou richard kutej ten je nejhorší, nedokázal nic ale stejně kritizuje :) haha

  • K věci... (riku, 24.03.2007 20:35) Reagovat

    ...tohle album mě docela chytlo!!!

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Killing Joke, Roxy, Praha, 21.10.2018
Naživo: Jak šamani Killing Joke čarovali v Roxy Killing Joke u nás hrají často a rádi, naposledy to bylo vloni na brněnské Flédě. I sám frontman Jaz Coleman to u nás zbožňuje (viz jeho spolupráce s Čechomorem nebo hostovačka na koncertě Foo Fighters). Časté návštěvy této... čtěte zde
Vydáno: 23.10.2018 10:39 v sekci Naživo
0
Nové desky 42/2018 - od Never Sol přes Elle King po Richarda Ashcrofta
Nové desky 42/2018 - od Never Sol přes Elle King po Richarda Ashcrofta Podle množství výběrů a reedicí je patrné, že se blíží Vánoce. Mezi ty nejzajímavější, které mají na svědomí Marie Rottrová nebo R.E:M., se vklínily s druhými deskami Dánka MØ, Američanka Elle King a zejména Češka Never... čtěte zde
Vydáno: 22.10.2018 17:11 v sekci Novinky | Nové desky
0
Pět nejlepších klipů hipster punkerů Slaves
Top 10: Pět nejlepších klipů hipster punkerů Slaves Slaves v roce 2012 odstartovali novou éru punku. Toto sebevědomé prohlášení není daleko od pravdy. Upadající žánr zadupaný zejména formacemi, které ve skutečnosti s punkem mnoho společného nemají, však překvapivě nakoplo právě... čtěte zde
Vydáno: 22.10.2018 14:31 v sekci Publicistika | Top 10
1
Radůza - Muž s bílým psem 9/10
Recenze: Radůza vás vtáhne do světa indiánů. "Muž s bílým psem" je nádhernou poctou trampům Radůza nezapře kreativní slinu. Posledních pět let u ní platí jednoduchá rovnice - co rok, to nová deska. A navíc většinou koncepční. V případě novinky "Muž s bílým psem" sepsala k písničkám i povídky, takže k albu vychází... čtěte zde
Vydáno: 22.10.2018 00:00 v sekci Recenze
6
Three Days Grace, Bad Wolves, Malá sportovní hala, Praha, 19.10.2018
Naživo: Three Days Grace i Bad Wolves si potlesk z Prahy zasloužili A že to byl pořádný potlesk. Skandování "Three Days Grace! Three Days Grace! Three Days Grace!" se během večera už nedalo ani spočítat, jak často ho fanoušci vyvolávali. Evidentně potěšená kapela se jim za to odměnila výkonem, za... čtěte zde
Vydáno: 20.10.2018 10:38 v sekci Naživo
3
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Fotogalerie: Lemonheads poprvé zahráli v Praze (11.05.2012 16:30)
- The Lemonheads v květnu rozburácí Lucerna Music Bar (23.01.2012 09:37)
- Nové desky pro 24. týden (14.06.2009 05:00)
- Nové desky pro 41. týden (08.10.2006 05:00)
- Audio: Jukebox 35/2006 (30.08.2006 05:00)

ALBUM TÝDNE 43/2018

Radůza
Muž s bílým psem

Radůza nezapře kreativní slinu. Posledních pět let u ní platí jednoduchá rovnice - co rok, to nová deska. A navíc většinou koncepční. V případě novinky "Muž s bílým psem" sepsala k písničkám i povídky, takže k albu vychází kniha, audiokniha namluvená Františkem Segradem a také zpěvník. 

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Čt 25.10.
The Black Queen (USA) (Chapeau Rouge, Praha)
Čt 25.10.
Jason Derulo + Marcus&Martinus (Tipsport Arena, Praha)
Po 29.10.
Stu Larsen (AUS) + Natsuki Kurai (JAP) (Vila Štvanice, Praha)
Út 30.10.
Dirty Loops (SWE) (Metro Music Club, Brno)
Čt 01.11.
[loveit] sound: Metric (CAN) (Roxy, Praha)
Pá 02.11.
Our Last Night + Hands Like Houses + Hawthorne Heights + Jule Vera (Lucerna Music Bar, Praha)
Pá 02.11.
Akua Naru (USA/DE) (Rock Café, Praha)
Po 12.11.
[loveit] sound: Jungle (UK) (Roxy, Praha)
Pá 16.11.
Sting & Shaggy (UK/JAM) (Forum Karlín, Praha)
Pá 16.11.
Tremonti (USA) (Semilasso, Brno)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Jananas Beyoncé Lady Gaga Coldplay Ewa Farna Sia Kryštof Rihanna Adele Debbi The Cure AC/DC Madonna Pokáč Linkin Park František Černý Britney Spears Tomáš Klus Marilyn Manson Voxel
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2018 IMEG s.r.o.
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver