Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Publicistika

We Love 90s - rok 1993 (část II.)

19.12.2006 07:00, Karel Veselý

Pojďte s námi zavzpomínat na nedávnou minulost: v druhém díle We Love 90s zaostříme na další popkulturní fenomény roku 1993. Připomeneme si šok z alba Depeche Mode "Songs Of Faith And Devotion", hru "Doom", diskotékový styl eurodance, turné U2 a následné album "Zooropa", seriál "Městečko Twin Peaks" nebo pubescentní dvojku "Beavis & Butt-Head".

Pokračujeme v sérii článků, ve kterých se noříme do nedávné minulosti a vzpomínáme na popkulturní fenomény poslední dekády dvacátého století. Do časů, v nichž mnozí z nás prožili dětství či dospívání. Stejně jako minule se podíváme ve společnosti několika publicistů do roku 1993, do doby, kdy se československá federace rozdělila na dva samostatné státy, na stránkách CERN (Evropská laboratoř pro fyziku částic) se zrodil world wide web a firma Nokia začala experimentovat s posíláním textových zpráv mezi mobilními telefony. A co se dělo v populární kultuře? Pojďte s námi zpět do devadesátých let.

Cestovatelé časem:
B = Bourek, krasnej.net, Hype
JB = Honza Balušek
KV = Karel Veselý Karl Muzzik Lab
LK = Luboš Kreč
OP = Ondřej Pravda
PS = Pavel Smutný, New Music
TK = Tonda Kocábek, Radio 1
TM = Tomáš Menschik, Týden
V = Vít Čondák, Postcrap, New Music

Stručné profily jednotlivých autorů si můžete přečíst ZDE.

Depeche Mode - Songs Of Faith & Devotion

V roce 1993 vydali Depeche Mode album, které jejich fanoušky šokovalo. Do té doby výhradně syntezátorová kapela na něm totiž hojně použila kytary, rockové postupy a také změnila image. Z vůdců synth-popové vlny byly přes noc rockové hvězdy se vším dobrý i špatným.

V: No tohle byl fanouškovský rozvrat! DM a najednou kytary! Dneska to asi nikomu nepřijde divné, ale v té době to bylo nepředstavitelné. Když Gahan řečnil v nějakém pořadu na MTV o tom, že to bude rocková deska s kytarami, tak jsem si říkal, že si dělá srandu. Ale prý to bude mít "stamp of Depeche Mode". To nekecal - z toho, jak Gore hraje na kytaru, si někteří nepřátelé pokroku dělají srandu do teď.

KV: Já byl v té době metalista a DM jsem vůbec, ale vůbec nebral. Jenomže jednoho dne přišel kámoš, se kterým jsem odebíral fanzin Metaliště, a měl v ruce tuhle desku DM a že "Chci ti něco říct." Už podle toho, jak klopil oči, jsem věděl, že přešel na druhou stranu!

JB: Tahle deska byla první, která se mi od DM skutečně líbila. Z nějakého důvodu mě předtím nikdy nebavili, ale když jsem slyšel a viděl "I Feel You" s tím řezavým kytarovým riffem, vzal jsem je na milost.

V: No jo, to je asi ta obměna publika. Ale "pravověrní fanoušci", co už několik let poslouchali "Music For The Masses" a "Violator", z těch kytar nebyli moc nadšení. Právě ty chybějící kytary je vymezovaly vůči metalistům. Taky myslím nějaké německé skupiny udělaly docela vtipnou akci, že tu novou desku znovu nahrály po svém a samozřejmě jenom se synťáky - aby to mělo ten správný depešácký zvuk.

OP: DM znám/líbí se mi od '83, od "Everything Counts". Zpětně jsem dostudoval i ty dvě první desky, takže mě ty kytary zase tak nepřekvapily, protože víc a víc "zahušťovali", "přitvrzovali", i když "I Feel You" je fakt na jejich poměry ostrý... a dobrý... Když jsem si pak přečetl, jak tohle album zamávalo s Gahanem, tak se ani tý ostrosti nedivím.

TM: Kdysi jsem znal dopodrobna životopisy všech členů kapely. Depeche u mě ale skončili zároveň s pubertou, možná i o něco dřív; asi v době, kdy jsem přestal na hlavě nosit komického ježečka. Za jejich nejlepší desku považuji "Music For The Masses". "Songs Of Faith..." jsem si koupil, slyšel jsem ji ale asi jen desetkrát. Staré vášně vychladly.

Doom

Legendární počítačová střílečka Doom posunula násilí v počítačových hrách na dosud nevídaný stupeň. K radosti hráčů a k rozlícení moralistů. Otevřený kód hry navíc nabídl nadšencům možnost upravovat postavy, takže jste v temných kobkách mohli místo mimozemšťanů střílet třeba učitelský sbor vaší školy.

V: Tohle není úplně hudební téma, ale když jsem sem chtěl zamontovat Trenta Reznora, tak tohle by tu mělo být. Trent prý Dooma hrával dost zuřivě. Já moc ne, protože jsem na to neměl počítač. Chtělo to totiž 4 MB RAM a já jsem měl jenom 2. To bylo peklo. Hell On Earth.

PS: To jednou přišel spolužák do třídy s kamennou tváří a říká: "Ve Score dostala tahle hra 90 procent. Historický okamžik! To se ještě nikdy předtím nestalo."

V: Tu recenzi ve Score myslím napsal Fuka, ale byla natolik fukovská, že vůbec nezachytila to nadšení.

OP: Jo, Fuka, já ho ještě pamatuju jako experta na Sinclaira z 80. let, takže se teď občas bavím, kam se vrtnul. Doom jsem samozřejmě zachytil, ale prakticky nehrál, pro mě to ale byl jeden z prvních vážných úderů PC proti Amize. Nikdy jsem si nepotrpěl na velké boje PC vs. Amiga, Amiga byla prostě v té době jasně lepší a je to pro mě další důkaz, jak lepší neznamená větší prodej. U Dooma ale bylo jasně vidět, že grafika je lepší. Na Amize udělali něco podobného, ale prostě mě to už tak nechytlo.

LK: O Doomu se toho v mých dětských letech spousta namluvila, ale vůbec mě to nechytlo. Když jsem tehdy hrál na PCíčku nějakou hru, tak to bylo "Face Off 93", pokud se to tak jmenovalo, prostě hokej. Doom, Wolfenstein... To mi moc nechytlo a když jsem nedávno "Doom" viděl zfilmovaný, byla to strašná volovina.

KV: Filmy podle počítačových her jsou kategorie sama pro sebe. Z paměti se snažím vymazat ten nešťastný den, kdy jsem viděl film "Dungeons & Dragons".

Eurodance aka europop

V roce 1993 si zažila vrchol vlna brakové taneční hudby ze západoevropských států reprezentovaná jmény jako Technotronic, 2 Unlimited, Culture Beat, Reel 2 Real, Whighfield nebo Haddaway. Eurodance se vyznačoval primitivním hudebním podkladem, propracovanou taneční choreografií v klipech a jepičí životností projektů, které málokdy existovaly déle než rok.

JB: Tahle hudba je přesně ten typ, co s odstupem času získal punc strašný s***y, ale i mezi tím se dají najít výborné kousky. Nedám třeba dopustit na desku "Serenity" od Culture Beat, která má celá výtečnou, tajemnou atmosféru. Celá tahle scéna byla také zajímavá tím, jak producenti měli natolik hlavní slovo, že pod hlavičkou projektu klidně na dalších deskách vystupovali úplně jiní lidé. To se pak dělají comebacky, když je jedno, kdo tam zpívá. Většina těchhle projektů taky postupem času ustoupila od ostrého tanečního základu a velmi zpopovatěla.

V: S jakým odstupem času? Saturday, saturday, saturday, saturday night... Neposlušné tenisky já mám.

JB: Vsadil bych se, že všichni ti teenageři, jimž se tehdy skutečně líbily všechny ty pecky od Haddawaye nebo 2 Unlimited, by se k nim už dnes nehlásili. Ale pár skutečně dobrých kousků vzniklo i v tomhle žánru.

LK: Jo, jak říká JB, dnes se k tomu radši moc nehlásím, ale kolem roku 93 jsem těmahle slátaninama žil. Na jména už jsem radši zapomněl, ale 2 Unlimited tam byli, Culture Beat též. Hrozně jsem tehdy chtěl sehnat "Rythm Is A Dancer" od Snap, ale měl jsem smůlu.

KV: Bral jsem to tak na půl. Všichni kamarádi nad tím ohrnovali nos, ale mě začala zajímat elektronika a klubová scéna a tohle do ní prostě taky patřilo. Ten rave tam byl, ačkoliv dost hluboko zastrčenej. Třeba "Faces" od 2 Unlimited mělo přímo rejvovou basovou linku.

V: No dobře, přiznávám, 2 Unlimited jsem tehdy bral. Taky jsem z nich kradl nějaké samply. A mimo záznam jsem ochoten přiznat, že mě docela bavilo "Hyper, Hyper" od Scooter. To byla sice kravina, ale připadalo mi to jako dobrý fór. Ovšem pak vydali druhý singl a ukázalo se, že to nebyl fór. Leda že by byl fór v tom, že ten samý singl pod různými názvy vydávají do teď.

B: Vzpomínám si, že se tomu řikalo techno. A že jsme řikali "diskofilové". Bylo to hrozně lehký napodobit v tom modeditu, produkčně to muselo bejt strašně jednoduchý.

OP: Některý věci byly docela rozumný, třeba zrovna 2 Unlimited, tedy na tanec a pařbu. Akorát, že když jsem pak slyšel celou desku, která byla pořád na jedno brdo, tak mě to přestalo brzo bavit.

Šakalí léta

Filmový debut přelaskavého režiséra Jana Hřebejka a scénáristy Petra Jarchovského na motivy povídky Petra Šabacha vypráví příběh začátků rock'n'rollu v českých zemích. V hlavní roli se představili herci Martin Dejdar, Jakub Špalek a Josef Abrahám a jméno si díky němu udělal také Ivan Hlas, který pro něj napsal hit "Na kolena".

V: O tom taky byla na MTV reportáž! Mezinárodní název filmu byl "Big Beat", což asi filmu na srozumitelnosti nepřidalo.

B: Začátek konce. Smrtonosnej tandem Hřebejk a Jarchovský s novou verzí laskavýho humoru a hlavně nepochopitelný přesvědčení o skladatelskejch a textařskejch kvalitách Ivana Hlase. To je pro mě záhada stejná jako jeho účes.

OP: Byl bych opatrnější. Je fakt, že "Na kolena" bylo pro mě dost sešup od Hlasových kvalitních věcí z konce 80. let. Jinak film jsem doteď neviděl, protože mě to nikdy moc nelákalo.

LK: Dokonce jsem si sehnal o něco později soundtrack ze "Šakalích let", ale nestál za nic. "Na kolena" bylo prima na tancovačku, nic víc. Film samotný byl slabota.

TM: Souhlasím, naprostá nuda. Asi dvakrát jsem na to narazil při lelkování u televize. Už jsem viděl jeho začátek i prostředek, ale nikdy jsem nevydržel do konce. Asi po dvaceti minutách se pokaždé dostavil pocit naprosto zabitého času.

U2 - ZooTV/Zooropa

Posílení úspěchem alba "Achtung Baby" se U2 v roce 1992 vrhli do projektu obří multimediální show Zoo TV, které vévodilo jedenáct trabantů zavěšených ze stropu koncertních hal. Záznam z koncertu v Sydney vyšel letos na DVD. Během turné pak Bono a spol. natočili svoje asi nejexperimentálnější album "Zooropa".

B: Zooropa byla jedna z prvních kazet, kterou jsem si - pod vlivem starších kámošů - koupil. Myslim, že je to nejlepší jejich deska a vzpomínám si, jak sem pod jejim vlivem zkoušel udělat v modeditu podobnej zvuk virblu, jako je v "Daddy's Gonna Pay For Your Crashed Car."

KV: Taky si myslím že vedle "Achtung Baby" je to nejlepší deska U2. Ten koncert ze Sydney přenášela ČT a já jsem si ho nahrál a přehrál s ním drahocenný a unikátní záznam dědových narozenin.

B: Na tý desce zpívá poslední věc Johnny Cash, na základě toho jsem si vytáh máminu desku "Johnny Cash Live In Prague", která mě tenkrát dost zklamala.

KV: Od "ZooTV" jsem chtěl mít vlastního trabanta, což se mi vyplnilo o dva roky později. Byl jsem štěstím bez sebe.

PS: Jak se dívám, tak tenhle koncert měl nějakou rodinnou dohru přímo povinnou. Já se kupříkladu tak rozhádal s otcem, když mi ten koncert přepnul na zprávy, že jsem se zamkl na asi nejdelší dobu v pokoji vůbec.

OP: Jo, U2, ty mohu... obrazové provedení mě minulo, já byl vždycky hlavně na hudbu. Víc mě dostalo "Achtung Baby", "Zooropa" měl být jako takový oddych/menší úlet, ale možná jsem se nechal moc ovlivnit "Numb" a "Lemon". Pro mě tuhle desku reprezentuje "Stay", samozřejmě hlavně díky filmu o andělech od Wenderse.

LK: Strašně se mi líbil "Numb", a to klip i muzika. A jeden kámoš, velký fanda U2, mi pořád říkal, že tomu prd rozumím, že to je pitomá věc, protože Edge neumí zpívat a kdo ví co všechno. Líbí se mi to dodnes.

Městečko Twin Peaks

Televizní seriál režiséra Davida Lynche a scénáristy Marka Frosta "Twin Peaks" je dodnes oslavován jako zásadní počin v televizní historii. Fantaskní příběh sleduje pátrání agenta FBI po vrahovi Laury Palmerové v malém městečku na americkém severovýchodě, kde ne všechno je takové, jak se zdá být. V USA se za velkého úspěchu vysílal v letech 1990 a 1991, v České televizi měl premiéru v září 1993. Následující rok pak šel do kin film "Twin Peaks: Fire Walk With Me".

V: Sovy nejsou tím, čím se zdají být! Seriály jsem tehdy moc nesledoval, ale na základě všeobecného a celospolečenského nadšení jsem se asi od pátého dílu začal dívat a byla to dobrá volba.

KV: "Twin Peaks" se musí dát naráz. Všechny díly a nakonec ještě i film. Absolvoval jsem to už dvakrát. Spoustu věcí pochopíš. I ty, který v tom vůbec nejsou.

B: Na to sem byl blbej, i když to reprízovali. Lynch na mě mluví cizí řečí, tady nemůžu sloužit.

KV: Kdo má doma tu knížku, ve který je velká mapa všech postav z Twin Peaks? Jo a kdo má doma deník Laury Palmerové? Myslím tu knihu, někomu jsem ji půjčil a už se mi nevrátila.

V: "Temné stránky duše" i s mapou mám, deník jsem měl půjčený, ale určitě ne od tebe. Přísahám na francouzskou bagetu! A mimochodem Deník není nic moc.

KV: To ne. Ale super jsou ty chybějící stránky, která jakože někdo vytrhl. Teda ten nápad.

PS: Trocha patosu nikoho nezabije. Na své první webové stránce jsem si napsal seznam filmů "které ovlivnily můj život" (vím, TP je především seriál). Ale opravdu, po "Twin Peaks" jsem se začal zajímat o jiné "divné" filmy a začal poslouchat "divnou" muziku.

OP: Neměl jsem čas to sledovat pravidelně, tak jsem to vypustil. Taky proto, že se na to nabalili týpci, který se tvářili hrozně avantgardně a každej, kdo neznal detaily, byl pro ně nýmand. A stejně si myslím, že Lynch dost věcí jen tak naplácal a baví se tím, jak to všichni hrozně řeší a hledají v tom nějakou logiku. Daleko víc to mám spojený s tou hudbou, na koleji to znělo od kamaráda skoro pořád před usnutím, na to byla výborná.

LK: Hm, naši mi tehdy nedovolili se na to koukat, běželo to pozdě večer a já musel chodit brzy spát. Byl to ale fenomén. Znal jsem jenom ukázky, fotky z časáků a ksicht Kylea McLachlana. Bylo to pro mě něco jako zakázané ovoce, které jsem nikdy neochutnal.

Zemětřesení

Vítězové ankety Černá vrána o nejlepšího metalového instrumentalistu - Aleš Brichta (Arakain), Miloš Dodo Doležal (Vitacit), Vlasta Henych (Törr) a Štěpán Smetáček (ex-Vitacit, Wanastovi Vjecy) - se spojili, aby dodělali poslední album rockera z 80. let Jiřího Schelingera. Album "Zemětřesení" vyšlo v roce 1993, koncertní záznam z jejich turné o osm let později.

V: To byl asi dobrý komerční tah. Nedávno jsem viděl plakátek na nějaký revival a stálo tam "Jiří Schelinger (Holubí dům, Jsem prý blázen jen)". Jestli se nepletu, tak "Jsem prý blázen jen" se proslavilo teprve po téhle posmrtné desce, do té doby to byla spíš zapomenutá písnička. Schelinger je vlastně takový český 2Pac.

PS: To byl přece tak revoluční klip ! Zpívání pozpátku! To pak ukradli Coldplay u "Scientist." Nebo že by vliv Twin Peaks?

KV: Vůbec jsem nechápal, jak může parta metalových muzikantů vybraných fanoušky metalového pořadu stvořit něco tak strašně vyměklého. Ale to jsem ještě nevěděl, že Schelinger je prý otec českého metalu. Přinejmenším to předznamenalo další směřování Brichty.

JB: Náhodou to nebyla až tak blbá deska. Ve své době. Já jsem si ji koupil, tak ji musím trochu hájit.

Beavis & Butt-Head

Dva animovaní výrostci s omezenou slovní zásobou (a inteligencí) se usadili na čtyři roky na MTV, kde si vybudovali pozici kultovních postav. Dotáhli to na film ("Beavis & Butt-Head Go America"), trička, počítačové hry, výběry na CD a nebo vlastní komiksovou sérii. Jejich tvůrce Mike Judge později vytvořil postavu tatíka Hilla ze seriálu "King Of The Hill" a na příští rok prý chystá návrat dvojice B&B.

KV: "Uh. Huh. That was cool." Anglicky jsem tehdy neuměl, ale na to se dalo dívat i v originále!

V: Mně teda nepřipadali zase tak vtipní, ale musím přiznat, že jsem jim rozuměl možná polovinu. Typický vtip byla třeba návštěva muzea: "He said 'master Painters'!" "Oh yeah. Cool." To byly teda ty pasáže, kde byl nějaký děj. Jinak prostě běžely klipy a oni do toho žvanili. Nejpovedenější vtip asi bylo, když k "March Of The Pigs" v provedení Nine Inch Nails poznamenali, že "this band should practice more". No, prostě něco jako dnešní "Baráž" na Óčku, ale kreslená.

LK: Beavis & Butt-Head se mi tehdy hrozně líbili, aspoň jsem to říkal ve škole. Jenže jsem je reálně nikdy neviděl, lidi je nosili na tričkách, povídali si o nich a hlavně četli o nich v Bravíčku, což tehdy, v mých třinácti, bylo terno. Navíc MTV jsme doma neměli. A co si z Beavis & Butt-Head vybavím? Že taky krkali a měli beďary.

TM: Chodil sem se dívat ke kámošovi. Pak jsem měl dalšího kamaráda, který je pořád předváděl. Věčně měl jednu ruku nahoře a vydával zvuky "tá, tá, tá". Pak se zdálo, že se úplně začíná chovat jako oni. Když neseděl u MTV, strašně vyváděl. Dnes má dvě hlavní zaměstnání: buď vaří pervitin, nebo sedí v kriminále.

Yo Yo Band

Kapela z Hanspaulky, bratři Tesaříci a naše malé české reggae. Hráli už od poloviny 70. letech, v roce 1993 ale jejich kariéra vrcholila díky hitům "Rybitví", "Karviná" a stejnojmennému albu, které získalo tři výroční hudební ceny Gramy a také platinovou desku za 130 tisíc prodaných kusů. Vladimír Tesařík před třemi lety tragicky zahynul, kapela ale hraje dál.

B: Byli všude, což je zničilo. Teď mi některý ty věci přídou docela vtipný (ta pivní macho póza vs. havajský košile, jak je zajímali cikáni atd.) a některý písničky i hezký a dobrý ("Karviná").

V: A nevadí ti, že text pro Karvinou napsal Ivan Hlas?

B: Fakt? Tak to je teda příjemný překvapení - když pámbů dopustí, i motyka spustí.

KV: Největší sranda byla, když člověk pak později konečně slyšel, jak zní opravdový reggae (a že ho u nás dělal před YoYo B. výborně třeba Babalet).

OP: Jejich popularitu jsem nepochopil. Mě to vždycky přišlo jako parodie (asi i kvůli těm textům) a navíc ne moc povedená.

LK: Bydlím v Kladně, takže mám k Yo Yo Bandu specifický vztah. Asi stejný jako lidé z Karviné. Ten jejich mix popu a divného reggae mě celkem prudil, možná i kvůli nim trnu, kdykoli začne hrát reggae.

Kterou desku si nejsilněji pamatujete z roku 1993?

B: Neudělali PSH to první demo? Podle mě jsem ho měl někdy v týhle době nahraný.

V: Já dávám jednoznačně "Songs Of Faith And Devotion". Ne, beru zpět! Teď jsem si uvědomil, že v 93. vlastně vyšel "Republic" od New Order! Tu desku jsem pouštěl snad tři měsíce v kuse.

OP: Bjork - "Debut", Curve - "Cuckoo" (doteď geniální kytarovka s elektronikou), Duran Duran - "Wedding Album" ("Come Undone" mě bere ještě víc než "Ordinary World", celé je to ale dobré), návrat Billyho Idola s kyberpunkovým designem (ke knížkám Gibsona se to fakt hodí), "porozvodové" a hodně dobré "Elemental" od Tears For Fears.

KV: Smashing Pumpkins - "Siamese Dream", Pearl Jam - "Vs", Sepultura - "Chaos A.D."

Tento seriál druhým dílem z roku 1993 samozřejmě nekončí. Už v lednu se můžete těšit na pokračování, tentokrát - nepřekvapivě - z roku 1994. A pak budeme pokračovat minimálně až do číslovky 1999, dost možná ještě dál...

Související články

U2 příští léto vystoupí podruhé v Česku (Novinky)
Depeche Mode mají dvacet nových skladeb (Novinky)
Dave Gahan z Depeche Mode vydá album s kapelou Soulsavers (Novinky)
Nová deska Depeche Mode bude příští rok (Novinky)
Album projektu Vince Clarka a Martina Goreho vyjde v březnu (Novinky)
Depeche Mode mají připraveno už osm nových skladeb (Novinky)
Chcete vyhrát stylový trabant od U2? Žádný problém! (Tiskové zprávy)
Nové desky pro 50.-51. týden (Nové desky)
Retromakrorecenze "Achtung Baby" U2 (Makrorecenze)
Vince Clarke a Martin Gore přetavili spolupráci v techno album (Novinky)

Názory

Snap (wr, 19.12.2006 08:28) Reagovat

Původní (a lepší) verze Rythm is a Dancer je například zde www.youtube.com/watch?v=Dv0o-EONvc0
u2 (mickey, 19.12.2006 10:22) Reagovat

yooooooo zootv sydney to bylo neco :)love the era
a (a, 19.12.2006 10:33) Reagovat

haddaway
www.starterupsteve.com/flash/html/love.shtml
... (Stardust, 19.12.2006 13:31) Reagovat

koukam Vít Čondák...zapřísáhlej fanoušek NIN :-)to se mi líbí :-)
jinak chválim,tyhle články můžu
>Stardust (V., 19.12.2006 20:46) Reagovat

Když to teď čtu, tak mi to taky tak připadá =), ale je spíš shoda okolností. NIN mám rád, ale určitě bych se neodvažoval tvrdit, že jsem hardcore fanda. Tady se to prostě jenom náhodou sešlo v jednom článku.

zobrazit všechny názory (9 celkem)

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »