Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Recenze CD

Damien Rice 2003 = Damien Rice 2006

17.11.2006 05:00, Lukáš Franz

Rozhodně jedna z očekávaných desek roku, to je dvojka irského Damiena Rice "9". Navzdory tomu, že všichni kolem netrpělivě přešlapovali spíš ve spojitosti s druhýma deskama mladých kapel z Ameriky a Anglie. Zatím mají všechny sequely příchuť rozčarování (i když se třeba povedly), teď je řada na Damienovi. Má co překonávat.

7/10

Damien Rice - 9

Celkový čas: 68:03

Skladby: 9 Crimes, The Animals Were Gone, Elephant, Rootless Tree, Dogs, Coconut Skins, Me, My Yoke And I, Grey Room, Accidental Babies, Sleep Don't Weep

Vydavatel: Warner Music

Základní problém celý druhý desky Damiena Rice tkví v otázce, co od toho Ira vlastně čekáte. Debutová "O" byla neskutečně emotivní nahrávkou, která před třemi lety zbourala nejednoho posluchače. Když si ji pak navíc vybrali filmoví tvůrci jako titulní skladbu pro chladný drama o mezilidských vztazích "Na dotek", rozjel se fenomén upřímnýho, opravdovýho a citlivýho folkaře naplno. Celkově to Riceovi vyneslo čtyři miliony prodaných kopií od strýčka Sama po vycházející Slunce. Jeho kombinace akustický kytary, violoncella, klavíru, naléhavýho (nikoliv však afektovanýho!) projevu, něžně krutých textů a sametovýho příspěvku Lisy Hannigan člověka přikovala a pokud si s ním nikdy jeho vlastní pocity nehrály, teď přišla ta pravá chvíle. V Riceově podání je to o uvěřitelnosti, a kdyby se za několik let náhodou objevil někdo s tím, že má oficiální důkazy o tom, že "O" a "9" byly dva skvěle dotažený vykalkulovaný projekty sázející na citlivej vnitřek každýho jedince, s největší pravděpodobností by ho neminulo veřejný lynčování.

Po třech oběhnutích planety Země kolem Slunce se Damien Rice takřka nezměnil, což je vlastně dobře i špatně zároveň. Plus je třeba v tom, že je tu zase ta pravá podzimní deska, která bude fungovat i o štědrovečerní procházce po rozblikaným městě, s křupajícím sněhem pod nohama a melancholií v hlavě. Nic, co by nutilo vázat si oprátku nebo napouštět vanu horkou vodou a na okraj si podle blyštivosti řadit žiletky, spíš taková ta příjemně nepříjemná nálada, díky který si občas kdekdo něco uvědomí. Starej známej Damien Rice, co jedním trackem připomíná, kde se co posralo, a dalším plácá po zádech, že existujou i horší věci. Plus je třeba v tom, že "9" je kamarádská deska.

Jenže kamarádi (v dnešní době zvlášť) přicházejí a odcházejí a stejně tak je na tom i nový album Damiena Rice. Sázet podruhý na stejnou kartu, kór když je to ta s obrázkem slzy, je risk, protože balancovat dalších padesát minut (natažení poslední "Sleep Don't Weep" na skoro dvacet minut se nepočítá!) na tenký hranici mezi uměním a kýčem, mezi minimalismem a nudou, je hodně těžkej souboj. A přestože během utkání Rice zasadí několik povedených úderů, přičemž je doplní standardem, dojde taky na okamžiky, kdy nestačí s dechem. Operní úlety (který ale korespondovaly s koncepcí) debutu nahrazují na "9" překvapivě rozmáchlý pasáže, který navíc znějí až moc poplatně brit-pop-rockový vlně. Nebo když po výborném otvíráku "9 Crimes" zazní úplně hluchá "The Animals Were Gone", z níž upoutá snad jen pasáž "The window's open and the winter settles in / We'll call it Christmas when adverts begin".

Nedivil bych se, kdyby někomu přišla druhá deska Damiena Rice nudná, protože když se nesejde většina důležitých faktorů, tahle hudba prostě nefunguje. Na druhý straně je tu několik momentů, které dokazují, že tenhle chlapík, co v dětství rád maloval, dokáže napsat skvělou a silnou skladbu. A taky kolik rezignovanosti se dá promítnout do slovního spojení "fuck you", aniž by to ve finále působilo jako směšná sebelítost. Deska "9" je vlastně přesně takovej Damien, jakýho veřejnost čekala, přesto je tu ale cejtit nějaký to ALE.

P.S.: Uvidíme, co na desku řekne desítka redaktorů v makrorecenzi.

Související články

Damien Rice si v červenci v Roxy odbude českou koncertní premiéru (Tiskové zprávy)
Videotermix: Blanka Šrůmová z Tiché dohody (Videotermix)
Damien Rice - One (U2 cover) (Audio Jukebox)
Tribute album U2 vyjde jako příloha magazínu Q (Novinky)
Různí - Shrek Forever After (soundtrack) (Recenze CD)
Damien Rice - Live From The Union Chapel (Recenze CD)
Nové desky pro 51. - 52. týden (Nové desky)
Makrorecenze '9' Damiena Rice (Makrorecenze)
Nové desky pro 46. týden (Nové desky)
Různí - Voices Of Love (Recenze CD)

Názory

9 (Ludik, 17.11.2006 09:01) Reagovat

Pěkná recenze, s tou souhlasím. Ale doporučil bych Vám to, pane recenzente, si poslechnout vícekrát, protože to je minimálně na 8/10. Navíc když tvrdíte, že O byla deskou téměř stejnou, a ta si ve světě získala ty největší výsledky. Ale jasně no, když se to trochu už opakuje, tak to snižuje kvantitu. Díky.
Tak, tak (iggy, 17.11.2006 14:51) Reagovat

Deska je opravdu nudna.
.. (summ, 17.11.2006 15:48) Reagovat

to já právě zase otvírák 9 crimes přepínám a the animals were gone jedu vždy.

a taky nevím s jakou změnou byl měl damien přijít.. koupit si laptop? víc křičet? míň křičet? je to pořád damien a tak je to dobře.

ale těch 8/10 je maximum.
slang.. (gonzo, 18.11.2006 14:52) Reagovat

Prosim vas, zkuste priste omezit tu 'prazstinu' v recenzi. Boli to.
2 gonzo (honza, 19.11.2006 12:18) Reagovat

jestli se ti to nelibi, tak to necti...

zobrazit všechny názory (9 celkem)

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »