Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Rozhovory

SPS - Třeba to vydržíme až do důchodu

22.11.2006 13:00, Milan a Honza Slezák a Šída

Kapela SPS patří spolu se soubory jako N.V.Ú. nebo Zeměžluč k domácí takzvané staré škole punku. V letošním roce oslavila parta osmnáct let své existence, navíc za sebou má několik personálních ekapád. A to už jsou důvody k malému rozhovorovému ohlédnutí.

Také česká hudební scéna má své punkové klasiky. Jedněmi z těch "déle sloužících" je rozhodně i kvartet SPS. Bez ohledu na letošní osmnáctiny kapely o sobě SPS stále dávají vědět. V minulém roce vydali album "Před popravčí četou" a chystají se na další. V září odehráli v pražském Paláci Akropolis narozeninový koncert (plnoletost kapely a čtyřicátiny obou kytaristů). V prosinci vyrážejí na speciální koncert do Anglie, kde budou v londýnském klubu slavit kulatiny svého manažera Petra Růžičky. Měli by tam prý zavítat i členové UK Subs a další známí z punkové scény. Snad právě pod vlivem všech těch letošních výročí zavzpomínali v následujícím rozhovoru tři současní členové SPS, každý sám za sebe, na některé zásadní etapy vývoje a historie skupiny.

Povídání první - Zdeněk Růžička (zpěv, kytara), jeden ze zakladatelů SPS

© www.musicphoto,cz
Říká se, že SPS povstali ze sestavy v podstatě zábavové skupiny Megawatt...

Víceméně to tak opravdu bylo. Někdy v roce 1983 jsme v zábavovce Megawatt fungovali s basákem Jirkou Šebkem, a to vlastně bylo jádro budoucích SPS. Nakonec se tam s námi časem objevil i bubeník z Megawattu, ale sestava se neustále měnila. Ani nemá cenu to tu rozebírat, je v tom hroznej chaos. Taky navíc není zas tak podstatný, kdo koho vyměnil. Už od začátku jsme ale chtěli jako SPS hrát punk. Punk se vším všudy, tedy i s vizáží.

Mimochodem, pamatuješ se, kde poprvé zazněl budoucí název kapely, tedy v plném znění - Snížená pracovní schopnost?

Mám ten pocit, že jsme na to přišli se Šebkem asi v práci. Pracovali jsme jako truhláři, jenže mě pak časem vyhodili. Popral jsem se s šéfem. Přeřadili mě do nádvorní čety zametat dvůr. Takže vlastně tam, na dvoře, je místo vzniku budoucí kapely SPS.

Dá se předpokládat, že punk včetně punkové vizáže mohl být za socialismu celkem problém a režim vás asi nenechal jen tak být.

No to teda nenechali. Na každej koncert s náma jezdili policajti. Neustále nás někde naháněli po těch stodolách, kde jsme hráli. Taky u estébáků v Bartolomějský jsem párkrát byl. Třeba jednou otevřeli skříň plnou koženejch bund a povídaj - heleďte se, pane Růžička, vemte si, jakou chcete. Nám stačí, když jen řeknete, jak to na těch vašich akcích vypadá, nic víc. Řek jsem tehdy akorát, že se spokojím s tou svojí starou bundou a nic si nepamatuju. Hlavně jim ležela v žaludku písnička "Ruská", která je vlastně o srpnu 1968. Další dost diskutovaná skladba "Máma" je zas zážitek jednoho kamaráda, kterýho vyhodila matka z domova kvůli punku. Na jednom kole tehdejší soutěže Rockfest nás dokonce kvůli textům zamázli. Říkali, že hudba by šla, ale texty jsou hraniční. Ale zase jsme jako cenu dostali sadu skleniček Coca-Cola. A to bylo v osmdesátých letech fakt něco.

Na začátku 90. let vyšel legendární sampler "Epidemie" (kromě SPS také např. Telex, Kritická situace, Plexis nebo Wanastowi vjecy - pozn. aut.) a vy jste na něm měli tři skladby. Dostalo vás to do širšího povědomí?

Určitě jo, lidi nás začali znát víc. Na "Epidemii" hrály navíc i celkem zavedený kapely jako třeba Plexis. Měli jsme tam naše tři pecky - "Ruská", "Máma" a "Svoboda". Ještě si pamatuju, že nám vyčítali zvuk kytary. Prý moc metalový. Dneska tak hraje pomalu každej, jenže na přelomu osmdesátých a devadesátých let to bylo novum. A kdo hrál v punku sóla, byl vůbec divnej!

Pak jste se dali dohromady s manažerem Petrem Růžičkou. Našel si vás sám?

On se tehdy staral o teplický Šanov a my s nima jezdili společný akce. Pak se nějak vzájemně nepohodli a Petr se začal věnovat nám.

SPS se ale pak dostali do krize a ty jsi v roce 1995 odešel. Co tě k tomu odchodu vedlo?

No, neustále jsme se potýkali s personálními problémy, hlavně na postu bubeníka. A mě už to prostě unavovalo, měl jsem potíže s hlasivkama. Taky rodina tím trpěla a tak to takhle dopadlo. Vlastně mi to pak ani nechybělo. Byl jsem se dokonce na kapelu i podívat – a žádná nostalgie. Pak mě kluci po nějaký době přemluvili na pár koncertů a tak jsem se v podstatě vrátil. Třeba to vydržíme takhle až do důchodu.

Povídání druhé - Jerry (kytara, zpěv), druhý služebně nejstarší současný člen SPS

© www.musicphoto.cz
Do SPS jsi přišel v roce 1994 jako druhý kytarista. Určitě jsi už předtím někde hrál...

Hrál jsem v různých punkových kapelách, ale SPS byli první větší. Kluky jsem osobně neznal, ale když jsme se pak spolu bavili, najednou bylo jasný, že každý z nás jezdil na stejný koncerty, třeba Šanov a Zónu A, a v podstatě máme stejný vkus a vidění muziky. Původně mě kluci chtěli jako náhradu za Zdeňka, jenže já na to neměl ten jeho hlas. Na zkouškách jsme ale zjistili, že to v těch dvou kytarách bude lepší, tvrdší a průraznější. Jeli jsme nějaký letní festivaly a pak hlavně koncerty k druhýmu albu "Podivný dědictví". A připravovala se pomalu trojka, "God Save The President". Texty dělal Zdeněk s Jirkou Šebkem a muzika vznikala vesměs kolektivně.

Jenže pak nakonec odešel Zdeněk... a přitom jste v té době byli docela úspěšní. Jezdili jste po světě, hráli jste v Americe, ve Francii i v Anglii. Tam jste ale měli nějaké problémy, o co konkrétně šlo?

No, dojeli jsme, dokonce dvakrát, na neznalost jejich zákonů. Kluci z místních kapel nám dohodli asi tři akce. Jenže když v Anglii vyděláš peníze, musíš na to mít pracovní povolení a musíš je i zdanit. No a my jeli na turistický víza. Ovšem s nástrojema. Takže nás vyhostili s tím, že to nemá vliv na naší další návštěvu Anglie. Když jsme tam jeli potom, tak už bez nástrojů, aby nic nepoznali. Mimochodem, oni nás tam v punkových kruzích znali. Díky dokumentu, který v roce 1990 natočila BBC o českých punks a skinheads. To třeba v Americe to bylo v pohodě. Celý turné nám zařizovali kamarádi z Kalifornie. Na pět neděl, asi dvacet koncertů to bylo. Zpívali jsme česky, ale lidi to zajímalo a pídili se po tom, odkud kapela je. Dokonce pak dali na plakáty mapku. SPS byli i v pár nezávislých rádiích, dokonce jsem hráli v některých i live. No představte si, že tam jednou někdo volal, ať vypnou tu komunistickou propagandu. Docela paradox. Seznámili jsme se taky se spoustou kapel, některý pak přijely i sem.

Jenže v době tohohle, vzletně řečeno, rozmachu se SPS rozpadli...

Asi zafungovala trochu ponorka a trochu i ty neustálý personální rošády. Nakonec se nepohodl Jirka Šebek s manažerem Růžičkou a ohlásil odchod. Tím pádem odešel poslední zakládající člen (Zdeněk Růžička už tam nebyl) a nám připadalo nemožný hrát pod názvem SPS. Tím pádem kapela skončila. To bylo někdy v šestadevadesátym. Odjeli jsme letní akce a hotovo.

Na troskách SPS pak ale vznikli Squad 96, ne?

To bylo takový volný pokračování SPS bez Šéby. Vlastně ta skupina vznikla ze dvou kapel - z PHNK, ze který přišel zpěvák a basák, a z SPS. Repertoár byl zčásti novej a zčásti z PHNK, který měli pár věcí, co nikdy nevydali. Manažersky se o nás pořád staral Petr Růžička. Chtěli jsme navázat na tu tradici SPS.

Jenže, pokud se nepleteme, když už tedy zabíháme do historie, jednu dobu byly jakoby dvě kapely s názvem SPS.

To bylo tak. Šéba, když odcházel, řek, že si s tou kapelou můžem dělat, co chcem, a že je mu to jedno. Jenže pak přišel s tím, že se mu nelíbí, co děláme. My totiž chvíli hráli jako SPS 2, protože se dojížděly nasmlouvaný akce. Nakonec jsme se vzájemně dohodli, že SPS definitivně končí.

A Squad 96?

Myslím, že někdy kolem roku 2000 byl konec a já pak pomalu rok nehrál. Jediná nabídka, na kterou jsem totiž hodlal reflektovat, byli SPS. Tam to skončilo pro naprostý lidský, ale taky hudební neshody. To bylo všechno dohromady. Těžko se mi o tom mluví a nechci se k tomu moc vracet. Zkrátka Squad 96 skončil a tečka.

Nakonec se ale SPS znovu objevili na scéně.

Kluci udělali pár koncertů v původní sestavě - Zelenka na bicí, Šebek basa a Růžička kytara, zpěv. Neměli manažera a moc toho nenahráli. Ten rok, co jsem byl mimo muziku, oni taky nevystupovali. No a pak za mnou přišel manažer Růžička a říkal, že má nabídku na koncert pro SPS v Trutnově. Zajeli jsme za Zdeňkem, ten souhlasil, ale bylo potřeba doplnit kapelu o další hráče. Šéba nebyl nějak k sehnání a tak padla volba na rytmiku ze Squadu 96. V týhle sestavě kapela odehrála Trutnov se slušným ohlasem. A už tam po odehrání přicházely další nabídky. Začali jsme tedy zvažovat, že bysme to zase zkusili na nějakých pár koncertů a nakonec hrajem do dneška. Museli jsme ale vydat novou desku, na jejíž nahrávání a přípravy už neměli některý členové tolik času. Tak nezbylo nic jiného než se poohlédnout tzv. po nové krvi.

Povídání třetí - Skleník (basová kytara, zpěv), jeden ze zmiňované nové krve

© www.musicphoto.cz
Ta "nová krev" se objevila na postu rytmiky z teplické kapely Model 77.

Do SPS jsme s bubeníkem Davidem přišli někdy v roce 2004. Petr Růžička věděl, že hrajem v kapele Model 77 a nabídl nám angažmá tady. Měl jsem v Praze holku, takže mi hraní v Praze vcelku vyhovovalo. Navíc mi zbyly nějaký nápady, který se mohly v SPS realizovat.

To znamená, že tě s bubeníkem oslovili a jak se říká, šli víceméně najisto?

V SPS jsem už jednou hostoval na basu, takže se dá říct, že o mně věděli. Potom, když už o mně uvažovali na vážno, tak si se mnou Zdeněk sedl a řekl mi, že mě chtěj regulérně do kapely. Docela jsme se dohodli a já byl rád, že se tu chytí i nějaký moje starší nápady.

No dobře, fotbalovou terminologií řečeno, z občasného hostování na přestup. Ale o Davidovi za bicími se původně neuvažovalo.

Původní bubeník Dodo bydlel v Praze a počítalo se jen s výměnou basáka, to je fakt. Dokonce jsme spolu bydleli jeden čas ve stejnym bytě. Jenže pak se to nějak zvrtlo. Dodo se vrátil zpátky na rodné Slovensko a vyvstal problém, koho za něj, protože byly nasmlouvaný koncerty. Nakonec celkem logicky padla volba na Davida, kterýho jsem znal z Modelu, a byli jsme sehraný. Zezačátku byl sice braný jako dočasný záskok, protože jsme museli za bicí rychle někoho sehnat. Pak už bylo v hledáčku víc adeptů, většina ale ne bohužel z Prahy. David sice taky není odtud, jenže na koncerty ho vozí Petr Růžička a tak je to v pohodě. Jinak já už jsem v Praze trvale. Nakonec, to byla i původní podmínka.

Jak to vlastně dopadlo s Modelem 77? Nebylo kytaristovi Břízkymu líto, že jste ho nechali samotného?

Ono to tak nějak vyplynulo ze situace. Model hrál normálně dál paralelně asi rok. Jenomže pak se to prostě už nedalo časově skloubit. Břízky to vzal úplně v pohodě.

O tom, že byste třeba přišli všichni tři a Zdeněk jen zpíval, jste neuvažovali?

Ne, o tom jsme neuvažovali. Model 77 skončil, protože dvě kapely prostě nešlo zvládat. Původně totiž moje angažmá v SPS nemělo mít vliv na chod Modelu 77. Jenže jak vypad bubeník a nikdo nebyl za něj kromě Davida, tak to takhle dopadlo. On je navíc ochoten dojíždět na zkoušky a proč bychom tedy hledali někoho jinýho? Zkoušíme, jak je potřeba jednou dvakrát týdně. Zkušebnu vždycky někde seženem. Dokonce jsme zkoušeli i vedle Anety Langerový u nákladovýho nádraží Žižkov.

Svoje nápady, o kterých jsi mluvil, se ti povedlo realizovat na zatím poslední desce "Před popravčí četou"?

Jo. Já toho měl docela hodně. Problém totiž byl, že jsme s Modelem nikdy nevydali desku. Zdeněk jezdil ke mně, tam jsme spolu psali texty a potom na zkoušce ty polotovary dolaďovala celá kapela. Deska vyšla v roce 2005.

Nakonec jí vydal Petr Růžička pod hlavičkou ANK.

No právě. Dva roky se mluvilo o tom, který label to vydá, a ve finále se nenašel nikdo. Sony Music ani Black Point to nakonec nechtěli. Ty tahanice trvaly docela dlouho, až se toho ujal Petr Růžička.

A co bude dál? Koncerty, nová deska, klipy?

Koncerty jo, to určitě, ale třeba s klipama je problém. Většinou nám řeknou, že jsme problémová kapela, agresivní a že chtěj někoho míň kontroverzního. Na Óčku je to v klidu, ale Česká televize, "Noc s Andělem", tam je to úplně zabitý. Nesl jsem tam kompakty, psal e-maily a smsky. Vždycky mi řekli – poslechnem si to a dáme vědět. A nic. Zprostředkovaně jsem se pak od víc lidí dozvěděl, že maj podobnou zkušenost. Když chceš jen dát do soutěže třeba lístky na koncert nebo trička a oni mi ani nenapíšou zpátky, je to divný. Kdybych tam chtěl hrát naživo ve studiu, tak to chápu, ale tohle je přece něco jinýho.Co se týče koncertů, tak ty samozřejmě hrajem a budem hrát. Jsme ale do jistý míry limitovaní Zdeňkovou prací. Podle toho a jeho volnýho času se všechno odvíjí. A kdyby Zdeněk jako poslední ze zakladatelů znova odešel? Kapela by definitivně skončila!

Související články

Vybubnováváme: "Je známo datum i místo letošního Open Air Festivalu Trutnov!" (Tiskové zprávy)
SPS a E!E vyrážejí na společné Pogo Tour (Novinky)
Pod Parou 2011, Moravská Třebová, 18.-20.8.2011 (fotogalerie) (Fotogalerie)
SPS - Útěk z reality (Recenze CD)
SPS vyrukují v únoru s novou deskou (Novinky)
Pod Parou Fest, Moravská Třebová, 19.-21.8.2010 (Naživo)
Pod Parou Fest, Moravská Třebová, 19.-21.8.2010 (fotogalerie) (Fotogalerie)
NVÚ - Nikdy nebo navždy (Recenze CD)
SPS - Takhle jsme válčili, když nám bylo dvacet (Recenze DVD)
Punková knížka o punku pro punkery (Publicistika)

Názory

DAVE (DAVE, 23.11.2006 08:56) Reagovat

článek super
Snizena textova kvalita (BIGBEE, 23.11.2006 19:29) Reagovat

SPS sou nudo...je hromada tisickrat lepsich kapel -ktery sou doopravdy PUNK a ne jen takovy punk parodie
tak tak (Jana, 24.11.2006 10:02) Reagovat

SPS jsou přímo ukázkovou esencí kapely, která si na punk jen hraje, ale nikdy nepochopila jeho podstatu. A to, jak ze sebe dělají předlistopadové protirežimní bojovníky je taky legrace.
sps (Skleník-SPS, 24.11.2006 11:34) Reagovat

Nikdo si tady na předlistopadové hrdiny nehraje Jano. S pozdravem S.
názor (Lukáš, 24.11.2006 12:10) Reagovat

Proč do kapely prudíte? At si přece každej hraje co chce,o tom je punk a muzika.

zobrazit všechny názory (18 celkem)

Album týdne 22/2012

Sigur Rós
Valtari

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »