Recenze CD

Políbit rytmus nestačí

29.09.2006 05:00, Hynek Just

"Kiss The Rhythm!" je novinkou, přitom tu nejde o nic až tak převratného. Dobře našláplá muzika, slabší texty, čím dál méně autentický výraz. Žáha se posouvá k větší profesionalitě, zároveň se ale tak trochu ztrácí ve svém žánru. Kam tohle povede...?

5/10

Žáha - Kiss The Rhythm!

Celkový čas: 54:59

Skladby: We're Good, If You Ever Change, Get Up, Move Me Forward, Road Mood, Do You Remember, It's Gonna Be Never, Rainy, This Must Be a Miracle, Wake Me Up, Almost Nothing, Yesterday Evening, Nothing Can Help Like a Blues

Vydavatel: Black Point

Ono je vlastně těžké něco novince Žáhy vytýkat. Je po všech technických stránkách tak dokonalá... možná až příliš. Od poslechu chce, velmi chce, vystoupit ze škatulky té nabušené klubové soul-funky partičky, co hraje hlavně (v tom nejlepším smyslu slova) pro zábavu - svou i tanečníků pod pódiem. Zdá se, jako by chtěla víc, dál, jinam. Otázkou je, má-li vymyšleno kam.
Kdysi dávno byla ještě kapela Tucet. Dvě kytary doprovázející živelného, charismatického, vtipného a přirozeného harmonikáře a zpěváka vlastních textů Marka Hlavicu, docílily společně s minimem prostředků maximálního efektu. S texty spíše bluesovějšího charakteru, na domácí podmínky však velmi nadstandardními a zbavenými většiny tradičních klišé, doprovázenými správně syrovými drhnoucími kytarami udělaly pro svůj žánr maximum. Diváci chodívali z koncertů nabití, pobavení, osvěžení. Pak teprv přišla Žáha. Tuctovský kytarista Petr Jurkovič ji zakládá s Markem Hlavicou, obklopují se ještě dalšími kytarami a plně elektrifikovanou rytmikou. To byl také pěkný čas. Přibylo více soulových prvků (to zejména po zapojení dechové sekce), písně byly alespoň z menší části stále v češtině, ona pro žánr tolik potřebná zašpiněnost byla stále přítomna. Koncerty bývaly výtečným zážitkem - oproti Tuctu i o poznání muzikantštějším.
Uplynulo pár let, první oficiální nahrávka Žáhy, několikeré odchody a zas příchody starých a nových členů, zpěvák se přejmenoval na SoulM (jméno Marka Hlavici je důsledně z bookletu eliminováno)... a na pultech se objevuje "nová" Žáha v novém obalu s novým repertoárem. Na hony vzdálená tuctovské poetice založené především na originálních textech, vzdálená i onomu přechodnému období "klubové" Žáhy. "Kiss The Rhythm!" je spíše stadionovou záležitostí, alespoň dokud si pod tímto souslovím budeme představovat velkoryse pojaté aranže, bezchybné výkony muzikantů a značné zpopovatění výrazu (a to není řeč třeba o zdánlivě nejpopovější písni alba "This Must Be A Miracle", ta má, na rozdíl od rutinních ploužáků typu "Wake Me Up" atmosféru).
Proč ne? Hrát blues nebo funk po klubech pro zábavu asi nejde věčně. Nebo alespoň máte-li profesionální ambice a předpoklady. Pak ovšem měl posun Žáhy nastat i v samotném obsahu hudby. Funk a soul mají své mantinely a svým způsobem by měly (alespoň ve svých čistých podobách) zůstat "pod zemí". Je tu nevyužitý potenciál schopnosti skládat nadprůměrné texty - nelze se vyhnout dojmu, že při zpívání těch anglických neoriginálních banalit musí SoulM trpět. Je tu potenciál výborných funkem a rockem odkojených muzikantů, profesionální dechové sekce, slušného našlápnutí, poměrně stabilní fanouškovské základny. Ovšem nevyužitý.
Poslechnete-li si vedle nové desky Žáhy novinky Monkey Business, J.A.R. nebo nedejbože Prince, zjistíte, že Žáha je přes veškerý technický pokrok zoufale neoriginální a začíná postrádat i autenticitu - jakkoli na pár místech dokáže být strhující (to zejména při písních podepsaných SoulM: "We're Good", "It's Gonna Be Never", "Almost Nothing"). Jinak jsou ale příliš vymydlení, navonění a bezchybní, pomalu a jistě tuctoví, takoví, jakých běhá po světě minimálně stovky.

Názory

Vložit názor

Zaškrtněte, pokud nechcete zobrazit u svého příspěvku Váš e-mail.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na následující otázku nebude názor přidán.

Album týdne 06/2012

Paul McCartney
Kisses On The Bottom

minulá Alba týdne

Na okraj Pavla Parikrupy

Born This Way To Die?


Líbí se vám písničky Lany Del Rey? Mně ano. Líbí se vám ona sama? Mně ano (i když jinak kačeří ústa moc nemusím). Sledujete poprask kolem rychlého vzestupu zpěvačky? Proč je té Del Reyové vlastně věnováno až tolik pozornosti? Víte vůbec, kdo to je? A co na to Jan Tleskač?

Jméno Lana Del Rey jsem poprvé zaregistroval díky zmínce na newmusic.cz v září loňského roku. Písnička "Video Games" zázračným způsobem oslovila bez přehánění miliony lidí. Anebo ne, viz ohlas od diskutérky jménem Alia, jejíž ...

celý článek »

Filmserver.cz píše

10.02.
09.02.
08.02.
07.02.
06.02.

CoKdyKde

Pá 10.02. Parno Graszt (HU) (Palác Akropolis, Praha)

Ne 12.02. Peter Hook And The Light (UK) (Lucerna Music Bar, Praha)

Čt 16.02. Russkaja (AT) (Lucerna Music Bar, Praha)

Pá 17.02. Grand Pianoramax (CH) (Palác Akropolis, Praha)

St 22.02. The Sounds (SWE) (Lucerna Music Bar, Praha)

více akcí