Kterak Folkovky konkurovaly CzechTeku, povídání druhé
31.07.2006 05:00, David Věžník
V první části naší reportáže si Folkové prázdniny zakonkurovaly Colours Of Ostrava, v této, závěrečné, se pokusí to samé udělat s CzechTekem. Zase to zdánlivě nesedí, ale letos v Náměšti na nádvoří seděli lidé, kteří loni na CzechTeku křepčili. Na Folkovkách se taky křepčilo, bylo-li kde, což nebylo vždy. Ale i tak se letos povedly.
© Ondřej Dúbravčík / www.lumix.cz |
"Folkové prázdniny 2006 byly hudebními lázněmi a tímto je prohlašuji za ukončené," měl znít závěrečný proslov moderátora Ďoubala. Nezněl. Ale pravda to byla. Od středy se toho ovšem dělo v Náměšti nad Oslavou spousty. Od úterka do středy probíhalo Kolokvium, což je jakási obdoba akademické půdy, čili pro všechny, kterým chybí o prázdninách školní prostředí - muzikologové, hudební kritici i hudebníci a jejich příznivci. V podkroví radnice se po dva dny debatovalo na téma "Kouzla ve world music: od rituálů k webu". Zaznělo mnohé, jako poselství pro všechny by však mohla sloužit slova Vlastimila Marka: "Nelze bojovat za mír, nelze se prolhat k pravdě." Kolokvium navštívili i speciální hosté - první den Eliza Carthy, druhý den Koh Okabe, uznávaný fotograf, který se teprve na radnici poprvé usmál. Normálně to nedělá, aby dodal své práci vážnost, navíc v jeho kultuře se muži neusmívají. Škoda.
© Ondřej Dúbravčík / www.lumix.cz |
Středeční Vokály, hlasy a zpívání odstartovalo trio PaCoRa, a tím propojilo kolokvium s hlavní scénou (v jednom referátu už totiž ukázka tvorby PaCoRy zazněla). To odpoledne doprovázeli Zuzanu Mojžíšovou, silnější ale byly v instrumentálních skladbách - snad pro uchu ne zcela lahodící hlas zpěvačky, snad proto, že v tu chvíli se naplno mohl projevit neobvyklý jazzový způsob hry na cimbál. Dál stručně: Javory zahráli best of pásmo, Iarla O'Lionáird přenesl všechny do snů na irský způsob a pak zámek explodoval. Dobet Gnahoré a její band napřed ukázali výhody bezdrátového připojení nástrojů (začali schovaní), posléze do diváků napchali takové množství pozitivní energie, že se z ní žilo ještě dva dny. Málokoho v tu chvíli zajímalo, že s publikem Gnahoré manipuluje stejně mistrně jako Glen Hansard, o němž ještě bude řeč, a nádvoří tak zažilo další z vrcholů festivalu, který letos, zdá se, ovládli Francouzi.
© Ondřej Dúbravčík / www.lumix.cz |
Čtvrtek naznačil mnohé už z názvu: HraKOŇ & JABLdišťan. K tomuto neobvyklému, přesto dech beroucímu spojení došlo ale až pozdě v noci. Do té doby bylo dost času na přemýšlení, jaký to byl od obou lídrů šikovný tah - dvě skupiny (Jablkoň a Hradišťan) mající sice velkou, ale v čase nerostoucí fanouškovskou základnu (a navíc do jisté míry stagnující tvorbu) ji mohou zvýšit jedině tím, že vystoupí společně. Němcovy vtipy se tak opět setkaly s ohlasem, neb je mnozí slyšeli prvně (až na ten o zdůrazňování správného způsobu psaní fagotového kvartetu zvaného Fagtet - anglická sekce by reagovala na "fag" podobně jako na "fuck"), Hradišťan též odvedl standardní výkon (opepřený "andělskou" medley verzí "Modlitby za vodu"), a postavil tak Pavlicu definitivně do role Karla Gotta folk(lór)ové scény. Pozdvižení způsobila španělská dvojčata, slečny z Ttukunak hrající na výhradně mužský tradiční nástroj txalaparta. Ještě větší pozdvižení pak způsobila závěrečná fúze všech zúčastněných (ano, i ta dvojčata se zapojila): vzájemná překvapování se, oxymoróny (Němec zpívající svým basem "Maličká su"), evidentní zlepšení dívčí ozdoby Jablkoně a další a další počitky a vjemy.
© Ondřej Dúbravčík / www.lumix.cz |
Na Hradišťanu si to pořadatelé vyzkoušeli, na Glena se jelo naostro? Co? No nafukování nádvoří přece. Každý rok si člověk říká, že víc lidí už tam snad dostat nelze, a každý rok se to stejně nakonec povede. Glen Hansard se během tří let stal v Česku hypem srovnatelným s Kellymánií (nejen díky fámě o popularitě srovnatelné s U2), a tak i v pátek na náměšťský zámek proudily stovky lidí. Možná se to mělo v hledišti obejít bez lavic. Stojící by nezáviděli, sociální darwinismus by zůstal neuplatňován a každý by měl prostoru víc a dalo by se víc hopsat a tak. V paralelním vesmíru se před třemi lety objevil na Folkovkách malý irský zrzek Mark Geary, naprosto uchvátil publikum a jako celebrita letos přivezl svého kámoše, neznámého Glena Hansarda. Ano, je to narážka na (při vší té melancholii) naklonovanou irskou písničkářskou scénu. Koncept bolestínků nenarušila ani dvojice Paul Noonan & Dave Geraghty, přestože daleko víc připomínali Coldplay a v repertoáru měli i Depeche Mode (mimochodem moc povedená verze), a do jisté míry ani Fergus O'Farrel & Interference, přestože ti jsou přece jen jiná kvalita. Čili netřeba vášnivě vzdychat nad každým zvukem, který vyleze z Hansardova těla, i když "The Swell Season" naživo by byl taktéž příjemný zážitek, nebýt velmi hnusného zvuku. Ale ten trik s praskající strunou už mu snad nikdo nebaští. Nebo jo? Každopádně rodinná atmosféra Folkových prázdnin si pro ten večer vzala dovču.
© Ondřej Dúbravčík / www.lumix.cz |
Oslava zpívání letošní náměšťský festival zakončila. A bylo to výlet za výletem: Martina Trchová s kapelou vzala diváky na výlet do klasického písničkářského folkového háje, Lupa Luna (člensky propojená s Fluxus) k úpatí Ardenn (nezávisle na využívání samplingu a boosteru na mandolíně), Anne Martin & Ingrid Henderson na skotské pohádkové pastviny. Joel Frederiksen s sebou přivezl stroj času, kterým všechny odvezl do časů Romea a Julie, a pak ho půjčil i Spirituál kvintetu, který je v šesti (sic!) vzal zas do batolecích dob českého folku, kde výlet za slavnostního imaginárního nalepení nálepky Stouni folku skončil.
A tak skončily i Folkové prázdniny 2006. Festival, který sice máte názvem, ale který má něco, co jen málokterý jiný v republice, potažmo na světě: vstřícnost, kterou jej charakterizoval dramaturg Michal Schmidt, rodinnou přátelskou atmosféru. Obé zmíněné propojeno kupříkladu v absenci protivné ochranky u vstupu, jež by návštěvníkům šacovala batohy a kontrolovala, jestli si (proboha!) náhodou v tom vedru nenesou vlastní vodu (přičemž cigarety neva), nebo v přítomnost gratis občerstvení v podobě chleba se škvarkovou pomazánkou, sádlem a cibulí (to je snad galaktická rarita). Pro příště by stálo po těch letech trochu více prokypřit line-up (ač každý rok nějaké objevy, přece jen to trošku už připomíná kopírák) a vyřešit ty lavičky, ale to už je jen takový drobný dodatek přilepený jen proto, aby se tato reportáž mohla nazvat kritickou.Folkové prázdniny, Náměšť nad Oslavou, 22.-29.7.2006 (část druhá)Fotogalerie:
© Ondřej Dúbravčík / www.lumix.cz |
© Ondřej Dúbravčík / www.lumix.cz |
© Ondřej Dúbravčík / www.lumix.cz |
© Ondřej Dúbravčík / www.lumix.cz |
Názory
-
lavičky (Petr, 01.08.2006 09:57) Reagovat
nekdo ma problem s lavičkama..??!
-
Ano, lavičky (David Věžník, autor, 01.08.2006 17:27) Reagovat
No v okamžiku, kdy se na nádvoří mají dělit o prostor s tisícovkou lidí, lehce překážejí a nemusely by tam vůbec být.
-
voda (zinfandel, 01.08.2006 22:25) Reagovat
Myslím že v případě folkovek se budou spíš pořadatelé ubírat cestou snížení počtu diváků, než odebráním laviček.
Jinak, na tzv. folkových festivalech vám zatím nikdo batohy nešacuje a vodu nebere. jinak mi to přijde jako pěkné svinstvo, vám ne?
 "Glen Hansard, Folkové prázdniny, 28.7.2006 small")
 "Dobet Gnahoré, Folkové prázdniny, 26.7.2006 small")
 "Ttukunak, Folkové prázdniny, 27.7.2006 small")
 "Fergus O'Farrel, Folkové prázdniny, 28.7.2006 small")
 "Ingrid Henderson, Folkové prázdniny, 29.7.2006 small")
 "Iarla O'Lionáird, Folkové prázdniny, 26.7.2006 small")
 "Jablkoň, Folkové prázdniny, 27.7.2006 small")
 "Paul Noonan & Dave Geraghty, Folkové prázdniny, 28.7.2006 small")
 "Spirituál kvintet, Folkové prázdniny, 29.7.2006 small")
Facebook
Linkuj.cz
Jagg.cz
Digg
