Hardrocková kapela Doga již funguje na české scéně nějaký ten pátek. Je o nich všeobecně známo, že si hrají pořád to svoje, že jsou to takoví horší Kabáti a že mají blbé texty a vyřvávané refrény. Samozřejmě se ani tentokrát nic nezměnilo. Proč taky? Věrní fanoušci hard rocku na Dogu nedají dopustit a svoje místo na hudební scéně a rockových festivalech má a mít bude i kdyby tohle cédečko bylo sebeblbší. Neházejme však hned flintu do žita, vždyť na "Love vole" se podílel trochu (opět) i Jarek Nohavica, i když vůbec netuším, co ho zrovna k Doze táhne, a především závěrečný mix má na svědomí zkušený Yarda Helešic. Ale popravdě řečeno, zrovna jeho rukopis neslyším vůbec, asi ani neměl moc příležitostí, kdy by se více ukázal.

Po hudební stránce je tedy novinka opět typicky dogovská. Hutné kytary, temný a zahuhlaný hlas Iziáše je taky pořád stejný a ne zrovna přesvědčivý. V refrénech slyšíme klasické sborové vyřvávky typu "Řežou, už mě řežou" a podobně. Prostě nic nového. A ten Nohavicův text k písni "Laně jdou"? Nic moc, myslím, že on sám by s tímhle textem ven nikdy nevylezl. Texty jsou vůbec stránkou samou pro sebe, úplně chápu, když podobné kapely zpívají drsné chlapské refrény, ale docela se divím, jak Dogu baví pět takovým uslintaným způsobem pořád dokola o lásce. Někdy už je to opravdu moc a to mám pro silácké (ale ironicky vtipné) texty pochopení. Nicméně zpívat "Čeho je třeba víc než chleba, říkám to rovnou, chtěl bych tě jebat," mi přijde již trochu úchylné.

Takže, Doga natočila opět to samé, co na minulé desce "Když chlapi tančí". Nápadů je pomálu, ale i melodie, které by stály za to, chybějí. Například již zmíněný Kabát je odjakživa silný v kvalitních textech Špalka, který by Doze evidentně také prospěl, tady se prostě není čeho chytit. Rozumím tomu, milé máničky, že si na některém rock festu rádi zapaříte a zařvete, ale i vy jistě musíte uznat, že tohle se zrovna nepovedlo. Chybí totiž nápady a "Love vole" nemá čím překvapit. A když už se zdá, že má píseň slušně nakročeno ("Jsem to ty"), je zase přizabita nudňoučkým refrénem. Ale co, stejně bych si klidně vsadil, že si Doga příští rok zase zahraje na předávaní Andělů, tentokrát mi to však bude vadit ještě víc než obvykle. Stokrát nic umoří i toho osla, vole.