Audio/Video Jukebox

více...

Téma

To nejlepší z 2011 dle musicserveru

Rihanna - nové album a pražský koncert

Wanastowi Vjecy - nové album

Rozhovory

Neutrino - Co dělám, bych nazval střihová hudba

13.06.2006 13:00, Dan Hájek

Neutrino spanile vkročil do řečiště hudebních produktů, které lze volně stáhnout na webu. Jeho deska "Cosmix Songs: Buddha On The Beach, Einstein On The Mountains" je povedenou záležitostí a jelikož byla chvilka času, vznikl i rozhovor. Neutrino se svými nahrávacími hosty spolupracoval přes net, naše povídání proto vzniklo stejným způsobem.

Osoba Prof. Neutrina není na zdejší scéně nijak přehlédnutelná. Kromě vlastních hudebních aktivit se věnuje vyhledávání nových česko-slovenských objevů, které by vydal na svém novém labelu v podobě netreleasů, a občas napíše i nějaký ten článek. Jeho nejnovější deska "Cosmix Songs: Buddha On The Beach, Einstein On The Mountains" se povedla a vy si ji můžete zdarma stáhnout i s obalem na tomto místě. Zájemci o obohacenou CD edici nechť píší objednávky na mailovou adresu prof.neutrino@atlas.cz. Témat k hovoru bylo nadmíru a jelikož i spolupráce na tracích z desky vznikaly díky komunikaci a výměně dat se všemi zúčastněnými na internetu, tak i samotný rozhovor vznikl stejným pracovním postupem. Neutrino poodhalil i kousek svého já a jeho pohled na věc, ale o tom všem se již dočtete na následujících řádcích.

Tvoje nové album "Cosmix Songs: Buddha On The Beach, Einstein On The Mountains" spanile rotuje po internetu, máš nějaký extra vztah k těmto dvěma osobnostem?

K Buddhovi a vůbec buddhismu mám veskrze kladný vztah. Buddha je jistě osobnost hodná duchovního následování. Přestože jeho věrouka vychází z premisy, že lidský úděl na zemi provází stálost utrpení, nedával ho tolik na odiv jako jiní a nakonec se spokojeně dožil osmdesátky. A také vždy říkal, na rozdíl od jiných věrozvěstů: "Nikdy mi nevěřte, vždy se sami přesvědčte o správnosti svého jednání." Einstein - zásadní figura vědeckého (tedy toho západního) přístupu na svět. Trochu šarlatán a klaun, především pak matematický génius, zvěstující nám relativní povahu světa, vesmíru a vůbec. Jinak je ten název parafrází na slavnou Glassovu operu a vlastně taky na jeden český film pro pamětníky, jak jsi sám odvodil v recenzi, a přidal tak věci další význam...

Každý z nich reprezentuje zcela jinou oblast - je ti bližší spíše určité duchovno, nebo výzva nějakého velkého objevu?

Právě tímto jsem je chtěl sloučit a učinit z nich jediného osvíceného, dělícího ve věčné prázdnotě kvantového vesmíru. Jinak je mi blízké obojí, ale nejvíce asi intelektuální hnutí, kterému se, myslím, trochu nesprávně souhrnně říká New Age. Tedy hnutí vzniklé kdysi v sedmdesátých letech, čerpající jak z výsledků vědeckých odvětví, tak z odkazů duchovních nauk východu nebo tradic šamanismu. Lidé, jako byli Timothy Leary, Terence McKenna, z těch dosud žijících pak fyzik Fritjof Capra, přírodovědec Rupert Sheldrake nebo naši Zdeněk Neubauer či Václav Cílek. Nakonec přeci vše jedno jest, bez rozdílu, bez tvaru, bez rozlišování.

Myslíš si, že v dnešní době má smysl důkladně sledovat nově vzniklé hudební "odrůdy", když se jednotlivě a vzájemně dost prolínají?

Myslím, že vše nově vzniklé se po chvíli zase rozpadá a znovu poskládává do dalších modifikací tak jako fraktály. Dnes se opravdu dost stylů prolíná a propojuje, či mizí, asi víc než kdy dříve. Vede to na jedné straně někdy až k nekontrolovanému a bezbřehému eklekticismu, nebo naopak k separaci, až purifikaci. To je vidět třeba na oldschoolových hnutích některých stylů, jako je reggae, nebo i třeba některé německé elektronice, která až příliš lpí na formální čistotě svého zvuku a tím ztrácí možnost se rozvíjet. Osobně je mně bližší ta propojující a všeobjímající tendence, která vidí možnost naplnění v budoucnu... I když je jasný, že nic by se nemělo přehánět. I Buddha hájil zlatou střední cestu. Kdo tedy bude důkladně sledovat určitý nově vzniklý styl, možná se nakonec bude divit, že v samotném závěru už sleduje styl úplně jiný. Vždyť třeba Vexd zní hodně obdobně jako starý dobrý Scorn, který jistý druh dub-stepu dělal již před deseti lety. Breakcore nebo breakbeat už tu taky přeci jednou byly, zrovna tak jako třeba glitch je elektronická obdoba noise hudby. A kdo si dnes vzpomene, že třeba Pan Sonic produkovali clicks'n'cuts tracky v době, kdy pro ně ještě nebyl název? Styly či žánry ovšem mají i nenahraditelný orientační či marketingový potenciál, ale nesmí se to brát moc vážně, aby se z posluchače hudby nestal pouze úředník.

Pojďme se na chvilku více věnovat desce samotné. Máš na ní i několik hostů (Floex, Dj Side, AGF) - kdo je k tvému hudebnímu cítění nejblíže?

Každý svým dílem. Floexe mám rád za jeho dlouhodobou snahu propojit elektroniku s akustikou. DJ Side je zase šikovný producent na poli abstraktního hip hopu, tedy té odnože hip hopu, která není bezduchá a vychází z hudebních nápadů. AGF je skvělým důkazem toho, že současná elektronická hudba a moderní poezie můžou jít v ruku v ruce.

Jak k těmto spolupracím vlastně došlo a jakým způsobem proběhly?

Spolupráce vznikly ve virtuálním prostoru, tedy na netu. Zúčastněni byli v tomto případě spíš zdroji zvuku a inspirace než vyloženě společnými partnery. Jejich význam na albu bych proto nepřeceňoval, ale jejich rukopis tam je zřetelně znát a nahrávku výrazně oživují a dokreslují. Z koncepčního hlediska byla asi nejzajímavější počin "Break Doors Theme", kde jsem vzal vokál AGF, který sám o sobě byl parafrází na legendární text "Break On Through" od The Doors. Já jsem pak vysamploval původní vzorky od Doors a namixoval vše do kupy, takže vznikla taková nová (nutno dodat dost odlišná) verze původní skladby do The Doors... či AGF?

"Cosmix Songs" čerpají z různých zvuků, preferuješ spíše vlastně vytvořené nebo užíváš již natočené z rozličných hudebních bank?

Je to podle chuti a nálady. Většinou si však vzorky "vystříhávám" a "slepuji" sám. Nějak tím reaguji na věci, které se mi líbí a něčím mě oslovily a následně je znovu recykluji a oživuji v jiných, často úplně odlišných kontextech, což je hodně zábavná činnost. Mám rád přístup třeba takových Ninja Tune. Velká část jejich projektů je založená na samplované hudbě, To, co je schopen s "vysamplovaným" materiálem udělat třeba Amon Tobin, The Herbaliser nebo Coldcut, je hodné obdivu. Já osobně bych to nazval střihová hudba či hudební koláž. Je zajímavé, jak vedle sebe můžou koexistovat třeba takový Merta, Pink Floyd, Michal David, Progress 2, Manu Chao, Fennesz, Václavek, Badalamentti, Hendrix, Pearl Jam, Black Uhuru nebo třeba Soundgarden. Jinak také využívám spousty přímo mnou zaznamenaných zvuků v terénních podmínkách či doma, jako třeba zvuky horského potůčku v Krkonoších či deště v Julských Alpách, zvuky varné konvice, trolejbusu, automatu na kafe, nádražní haly nebo popelářského auta.

Z tvých nahrávek je cítit jasný posun ve zvuku a jeho vnímání, předpokládám, že by pro tebe bylo těžké jen stát na jednom místě a tvořit stále to samé jen lehce upravené. Jak jsou pro tebe důležité ony hudební ponory do neznámých oblastí? A myslíš si, že se třeba jednou dostaneš do bodu, že už nebude co objevovat?

No, párkrát se to i stalo, ale nakonec se zase objevila nějaká skulinka, kudy člověk prostrčil hlavu a objevil další neprobádané hudební území. Pokud někdo dělá třeba 20 let totožný styl bez většího výkyvu, pak opravdu nevím, co ho na tom může bavit. Mě změna velmi láká, i když občas nemusí vést tím správným směrem, ale to už je riziko s tím spojené. Jinak si myslím, že v něčem jsou moje věci stále stejné, ale rozhodně se posouvají právě zvukově a možnostmi používané technologie či spoluprácí s jinými lidmi. Je však dost možné, že mé nové věci budou už zase někde jinde. Hodně mě láká větší využití vokálu či akustických nástrojů. Třeba něco ve stylu Buck 65, Mike Ladda či hudby indie hiphopového labelu Anticon (Odd Nosdam, Alias, Sole, 13 And God). Tohle pole je u nás, myslím, taky ještě hodně nezmapované.

V jednom rozhovoru si o sobě prohlásil, že jsi takový hudební visualista a hodně tě zajímá výtvarná stránka věci. Máš třeba v plánu z "Cosmix Songs" udělat nějaký audiovisuální koncept na DVD?

Tak ten už je vlastně na světě. Vychází z naší videoprojekce (vytvořené spolu s Witkinem), používané na živých koncertech. Je to jistý druh esoterické turistiky sestavené z nám blízkých záběrů okolního světa, získaných při našich terénních pochůzkách či v domácím prostředí. Výsledně je to však dosti abstraktní a imaginativní záležitost.

S tím souvisí i povedený obal desky, ten mě velmi zaujal. Dominuje mu sedící Buddha. Jak jsi postupoval při jeho vzniku, případně má nějaké nevyřčené poselství?

Rád využívám známé symboly a přepracovávám je, a to jak v hudbě, tak třeba při tvorbě obalu. Na obalu je ukryto víc symbolů naší doby, ale nechci je tady vyloženě interpretovat. Snad postačí, když sdělím, že vedle Buddhy jsou tam i Madonniny končetiny nebo Duchampova "studánka". Významy se nabízejí samy... Nechci být doslovný, pak je hra méně zábavná a není, co objevovat.

Na přebalu CD verze je citace z "Písní kosmických" od Nerudy, cítíš se být skrze své experimentální snažení též básníkem moderní doby?

No, to by bylo asi hodně troufalé, ale když mě tak někdo náhodou nazve, nebudu se bránit. (smích)

Album jsi vydal na internetovém labelu Muteme. Kde se stal zádrhel, že nevyšlo u Mufonic, jehož posledním releasem se stala povedená záležitost od Karaoke Tundry "Gastarbeiter"? Je ještě reálná šance, že se tenhle label rozjede nebo půjdeš po své vlastní cestě?

V současnosti rozjíždím navazující label Maitrejah Recordinx, který by se měl věnovat vydávání spíše netreleasů experimentální elektroniky a obdobným audiovizuálním aktivitám. Co se týče Mufoniku, zdá se, že pomalu usíná navždy...

Když už jsem zmínil "Gastarbeitera" - jak vnímáš rozdíly mezi českou a slovenskou experimentálně elektronickou scénou? Případně máš nějaký tip, kdo by mohl teď zaujmout nejenom tady, ale i venku?

Myslím, že tahle scéna je dosti propojená, alespoň tak ji vnímám já, takže bych tam vyloženě regionální rozdíly nehledal, i když mnozí si na to potrpí. U nás jsou to určitě už vyprofilovaná jména jako Mateřídouška, Ježíš Táhne Na Berlín, Kora Et Le Mechanix, Birds Built Nest Underground, MMTM, Michal Mariánek nebo Do Shaska!. Na Slovensku k těm zajímavým a specifickým určitě patří Karaoke Tundra, Poo, Urbsound, Abuse, Mind Map, Blue M či Barbara Idijot. Z nových jmen, které by se měly objevit na Maitrejah Recordinx, můžu jmenovat třeba projekt Provincya a je tu samozřejmě spousta dalších jmen, které čekají na svou příležitost.

Na webu rotuje tvůj článek na téma net releasů, jsi tedy zastánce názoru, že "fyzické" médium (ať už vinyl nebo cédéčko) je již pasé, nebo v nich vidíš ještě budoucnost?

Samozřejmě, jako určitý umělecký a sběratelský artefakt a především jako komerční produkt budou mít hodnotu stále. Jako nejdůležitější hudební nosiče už si asi cédéčka či vinyly odsloužily své a je třeba je nahradit něčím novým, operativnějším a skladnějším. DVD je vlastně jen kvalitativním vylepšením CD formátu, takže tu zásadní změnu vidím spíš na webovém rozhraní a oproštění se hudby samotné od hmotného nosiče. Postupem času si budeme stahovat asi jen odkazy a hudba bude jen na hostitelském serveru.

Díky všem novým technologiím má člověk blíže ke kvantům hudby, nemyslíš si, že tak třeba naroste vlna určitého plagiátorství a kopírování již natočených věcí? Přeci jen na net si každý může dneska dát skoro, co chce, a není nijak důkladně vázán ochrannými známkami, případně smlouvami.

Pro samotnou hudbu je šíření na internetu určitě neocenitelná výhoda a pro lidi, co si chtějí hudbou vydělávat, to je už horší. Všimni si, že většinou je tohle problém vydavatelství a ne samotných autorů hudby. Jinak celosvětové sdružení Creatiove Commons nabízí i ochranné známky v rámci internetu, pokud jde o toto. Plagiátorství se jinak nijak zvlášť nebojím. To tu bylo vždy a bude. Myslím, že lidi, co se zajímají o hudbu opravdověji a aktivně ji vyhledávají, zajisté poznají, jestli jim překládaná hudba je něčím zajímavá a má myšlenku, nebo jde jen o stou kopii něčeho už známého. Povrchní či konzervativní posluchač by stejně asi originální hudbu nedokázal nijak ohodnotit, ten chce většinou své osvědčené zboží.

Máš už třeba teď nějakou vizi, kam se ve svém experimentování vydáš? Nebo si dáš na chvilku pohov a budeš se věnovat vyhledávání a vydávání nových počinů?

Asi se sám nechám překvapit. Vše je svým způsobem experiment a předpovídat vlastní budoucnost se ne vždy vyplácí a na světě je přeci spousta zajímavých cest.

Díky za rozhovor.

Sdílej:

Facebook

Linkuj.cz

Jagg.cz

Digg

Související články

Floex, Musetta, Palác Akropolis, Praha, 31.1.2012 (Naživo)
Floex, Musetta, Palác Akropolis, Praha, 31.1.2012 (fotogalerie) (Fotogalerie)
Pětadvacet nejlepších českých alb roku 2011 (5-1) (Publicistika)
Floex - Jsem noční typ, který se ale nutí být denní (Rozhovory)
Ceny české hudební kritiky Apollo 2011, Nová scéna Národního divadla, Praha, 19.1.2012 (fotogalerie) (Fotogalerie)
Floex pokřtí nové album (Tiskové zprávy)
Hudební cena Vinyla zná nominace v kategoriích Deska, Objev a Událost (Tiskové zprávy)
Nová hudební cena Apollo zná své nominované (Novinky)
Makrorecenze alba "Zorya" Floexe (Makrorecenze)
Peťo Tázok - Ľudia sa vždy mstia v marci (Audio Jukebox)

Názory

Album týdne 06/2012

Paul McCartney
Kisses On The Bottom

minulá Alba týdne

Na okraj Pavla Parikrupy

Born This Way To Die?

Líbí se vám písničky Lany Del Rey? Mně ano. Líbí se vám ona sama? Mně ano (i když jinak kačeří ústa moc nemusím). Sledujete poprask kolem rychlého vzestupu zpěvačky? Proč je té Del Reyové vlastně věnováno až tolik pozornosti? Víte vůbec, kdo to je? A co na to Jan Tleskač?

Jméno Lana Del Rey jsem poprvé zaregistroval díky zmínce na newmusic.cz v září loňského roku. Písnička "Video Games" zázračným způsobem oslovila bez přehánění miliony lidí. Anebo ne, viz ohlas od diskutérky jménem Alia, jejíž ...

celý článek »