David Gray, stejně jako třeba Damien Rice nebo James Blunt, nezdá se býti typickým prototypem bořitele hitparád, i když v prodejnosti desek není žádný amatér. O co méně je skandální, o to více jsou jeho písničky zadumané a skrývající bohatý vnitřní život. Pomalá tempa, všední každodenní dramata a city - až by se jeden bál jít na Grayův koncert, že tam usne, protože si nezatančí a nenabudí jej bombastická pódiová akce. Ale pozor, jak dokazuje DVD "Live In Slow Motion", nemusí být pomalost a převládající poklid překážkou kvalitního vystoupení.

Dobrý koncert se na DVD dá odstřelit špatným provedením záznamu, ale to není náš případ. Režisérovi Hamishi Hamiltonovi a jeho týmu se totiž povedlo dosáhnout toho nejdůležitějšího: sladit obsah a jeho prezentaci divákovi do perfektní harmonie. Největší devizou disku je naprostá souhra písní, obrazu, barev, zvuků, menu, bonusů a bůhvíčeho ještě. David Gray není buldozérem pompéznosti, vystupuje neokázale a spravedlivě střídá ve svých pomalých písních kytary s klavírem, ale přesto nemáte pocit, že by se diváci v londýnské Hammersmith Apollo v prosinci 2005 nudili.

V seznamu písniček (jenž je postaven především na těch z posledního studiového počinu "Life In Slow Motion") jsou snad jen dvě tři, kde se kapela rozjede do rychlejších temp, a na samotný závěr přidal Gray coververzi "Friday I'm In Love" od The Cure! Výborný zvuk se projevuje zejména u perkusí a vůbec nejlepší je violoncello, které celý zvuk koncertu nádherně změkčuje. U "Sail Away" se v zadních reproduktorech velmi pěkně dají slyšet sborově zpívající diváci. Kamera je decentní a libuje si v detailech a polodetailech, pódium se koupe v teplých křídových odstínech a zadní projekce také staví spíše na barvě a náladě než na rychlých klipech.

Kromě obligátního minidokumentu (Jak se natáčela deska "Life In Slow Motion"), jsou v bonusech uvedeny tři fantastické videoklipy právě ze zatím posledního alba, "The One I Love", "Hospital Food" a "Alibi". Obzvláště posledně jmenovaný diváka doslova přimrazí - pokud jste životní příběh v jedné písničce neviděli, vřele doporučuji, je to minimálně jeden z klipů roku. Abych to tedy shrnul: krásné písničky, jímavý hlas zpěváka, skvělé zpracování. To vše je takové britské a v dokonale vyvážené harmonii.