Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Naživo

Horká bluesová noc

21.06.2000 05:00, Hynek Just

Vynechali jste poslední Blues Night v Lucerna Music Baru? Pak vězte, že na další byste chybět neměli! O té minulé si můžete přečíst alespoň v dnešní recenzi.

V pořadí již šestá bluesová noc od roku 1998, organizující Bluesová asociace tentokrát vsadila na převážně mimopražské kapely, které staví na společném stylovém základě, a to převážně z bluesových cihel. Každá ze tří kapel se ke jedněm a těmže kořenům hlásí po svém, o to je pak zajímavější a rozmanitější ochutnávat různé druhy plodů vyrůstajících na jednom ohromném tisíckrát roubovaném a přešlechťovaném bluesovém keři.

Přes tristně malé zastoupení divácké části (snad, že bylo hezky a v době začátku ještě svítilo sluníčko) přiběhla asi půlhodinu po anoncovaném začátku první kapela – Lady I. & The Blues Birds (až z Litvínova). V Praze nehrají příliš často, díky výhodné zeměpisné poloze jejich rodiště vystupují převážně u sousedních Němců. Soudě dle věkového průměru, jedná se o těleso fungující již delší dobu, patrné je to i z očividné instrumentální vyhranosti a jistoty. Skupině dominuje vyšší blond zpěvačka (funguje jako jediný nestatický prvek), za ní se pod kloboučkem kření kytarista, v úplném pozadí je možné pozorovat bubeníka a baskytaristu, hrají v té nejjednodušší sestavě, ve které se dá elektrické blues provozovat. A také provozovalo. Jednoduchost, stylová čistota a věrnost žánru je pro Lady I. charakteristická. K blues (resp. ke směsici blues, boogie a rock’n‘rollu) se stavějí tou nejpřímější metodou, ke stylovým přesahům zde nedochází, což má samozřejmě své výhody (mají názor), současně ale riskují, že při delším poslechu můžou působit poněkud nečlenitě a utlumovat. Názory na kapelu se v publiku různily, já osobně jsem byl na místě potěšen, na samostatný koncert bych spíš nezašel a studiové nahrávky bych nevyhledával.

Před mírně zahřáté a o pár kousků rozrostlejší publikum předstoupila druhá kapela – českobudějovičtí rodáci My Dry Willow (chcete-li český ekvivalent – Mé Suché Vrbno - jméno inspirované stejnojmennou čtvrtí v ČB), mediálně o něco proslavenější skupina než předešlá (alespoň v počtu vydaných CD tento večer dominovala). Jak kytarista, zpěvák a frontman Vladimír Kaplan předeslal, slyšet bylo "trochu z blues, trochu z hard-core a trochu z psychadelie". Člověk, který byl co do výrazu kapely hned po frontmanovi nejnápadnější, byl v pozadí se za několik ohromných kvádrů a krychlí skrývající hammondkář Eda Hájek. Ty všechny přeměty kolem něj přestavují hammondovy originální varhany s příslušenstvím. Jeho zvukový přínos kapele je nepopiratelný a takřka určující, hlavně ale slyšet pravé hammondky jinak než z desky se dnešnímu divákovi poštěstí jen velmi výjimečně. Neobvyklé, leč zvukově velmi nápadité, je zařazení druhých kláves (Pavel Prechtl), které se s širokým rejstříkem tu více tu méně úchylných zvuků s hammondkami výtečně doplňují, poslední dva členy představuje basák Petr Hájek a bubeník Míra Čapek. Jednotlivé skladby dosahují většinou delších rozměrů (odhadem 10min. nebylo výjimkou), jejich větší část zabírají napůl improvizované, přesto stále živé a nenudící, instrumentální plochy, tu inklinující více k psychadelickým náladám, tu s poměrně ostrým a rockovějším nádechem. Hrají vlastní repertoir, zpívají anglicky, duchem a pojetím evokují nejvíce sedmdesátá léta; nemohl jsem se zbavit pocitu z jejich inspirace legendami typu Grateful Dead (hammondkové rejstříky), Deep Purple (stylové přesahy a rozsáhlé plochy), The Who (melodický zpěv a aranže) či Led Zeppelin (ve zpěvu ten Plant prostě slyšet je). Koneckonců, posuďte sami, vkládám typ na MP3 zdarma a legálně z prvních dvou CD My Dry Willow. Zážitek z jejich vystoupení byl pro mne o poznání intezivnější než po první kapele, před pódiem vznikl i malý kotlík, atmosféra v sále stoupla, poslední vystupující měli vybudované ideální podhoubí.

A nebyl jím nikdo jiný než ostřílení Blues Nightoví doyeni - blues-funk-soulová formace Žáha (jediní Pražáci). Co do dramaturgie večera byla nasazena na to nejvhodnější místo, neboť je kapelou, která svým energickým rytmickým projevem provokuje zejména k tanci (i po předchozích My Dry Willow, kteří diváky sytili převážně poslechovou stravou). Sám původ jednotlivých muzikantů svědčí o mnohém, do jisté míry předurčuje výsledný žánrový tvar skupiny. Služebně nejstaršími členy jsou Marek Hlavica (zpěv, harmonika, slide kytara, ideový ředitel) a Petr Jurkovič (kytara vlastní výroby, zpěv), jako jediní dva pozůstalí z bývalé ještě čistě bluesové Žáhy osmdesátých let, druhou kytaru ovládá a sem tam přizvukuje Miroslav Linhart (Yo-Yo Band), rytmiku tvoří dlouholetá dvojice Tomáše Makovského (bicí + zpěv) a Jáchyma Baška (baskytara + zpěv), oba z funkového Aeroplánu. Žáha kombinuje skladby vlastní s převzatými (nejčastěji James Brown či Beatles), kombinuje češtinu s angličtinou (tedy lépe angličtinu s češtinou, v mateřštině zpívá zřídkakdy), kombinuje soul, funky, blues, ani disco rytmy nejsou výjimkou. A právě souhra těchto okolností (rozuměj souhra jinak žánrově vyhranějných osobností) dodává Žáze pestrý a nápaditý výraz a současně zaručuje členitý a nestereotypní průběh vystoupení. Koneckonců, myslím, že nebude trvat dlouho a Žáha prorazí do povědomí mnohem širších vrstev hudebního publika, neboť i profesionální i výrazové předpoklady jí k tomu rozhodně nechybí.

Celkový dojem z večera byl pro mne nad očekávání příjemný, jak už jsem jednou zmínil, pořadí kapel bylo zvoleno více než vhodně. Celá Blues Night exponenciálně gradovala, tak, že jsem ani v samém zápalu pro poslech a tanec nepostřehl, že poslední přídavek byl dohráván někdy před druhou hodinou ranní. A bylo vidět, že těch pár fanoušků, kteří ten večer do Lucena Baru přišli, bylo pár věrných a skalních, neboť i oni vydrželi do konce. Rovněž doufám, že na příští Blues Night se nás sejde víc, že přibyde těch, kteří z večera budou odcházet překvapeni a zaraženi z faktu, že stále ještě (nebo opět a znovu) BLUES IS NOT DEAD!

Pro bližší a vždy aktuální informace kontaktujte oficiální stránku pořádající Bluesové asociace, o Žáze i My Dry Willow (tam i s videopříspěvkem) se dovíte víc na stránkách zastupující agentury Joesgarage.

Blues Night: Lady I & The Blues Birds, My Dry Willow, Žáha. Lucerna Music Bar, 14.6.2000

Související články

Žáha - Kiss The Rhythm! (Recenze CD)
Žáha byla nucena přestěhovat web (Novinky)
James Brown, Žáha, Gulo Čar, T-Mobile Aréna, Praha, 4.9.2004 (Naživo)
Před Jamesem Brownem zahrají Žáha a Gulo čar (Tiskové zprávy)
Žáha - Žádná masturbace před videem, ale opravdový sex! (Rozhovory)
Žáha, křest desky, Lucerna Music Bar, Praha, 21.3.2002 (Naživo)
Žáha - Soul Machine (Recenze CD)
Žáha - Soul Machine Night, Lucerna Music Bar, Praha, 10.10.2001 (Naživo)
Pojďte ve středu 10. října na Soul Machine Night s kapelou Žáha (Novinky)
My Dry Willow, Vagón, Praha, 21.7.2001 (Naživo)

Názory

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »