Recenze CD

Pattiini vraníci stále hryžou, flušou a kopou

05.01.2006 05:00, Tomáš Turek

K desce "Horses" Patti Smith se toho nového příliš napsat nedá. Leda opakovat letitou chválu nebo se vůči ní frajírkovsky vymezit. K právě vyšlé reedici je ale přidán zajímavý druhý disk a vůbec se jedná o velmi vkusnou záležitost. Víc v recenzi.

10/10

Patti Smith - Horses/Horses

Celkový čas: 46:39 + 67:29

Skladby: CD1 - Gloria, Redondo Beach, Birdland, Free Money, Kimberly, Break It Up, Land, Elegie, My Generation / CD2 - Gloria, Redondo Beach, Birdland, Free Money, Kimberly, Break It Up, Land, Elegie, My Generation

Vydavatel: Sony BMG

Taky rádi hudební přímky? Některé desky a písně na nich dělají tak silné zářezy, že dokážou svoji základní jednotku, čas, úplně rozcupovat. Od banánového debutu VU přes "Horses" Patti Smith k "Boy" U2 (1980) (snob se může vztekat sebevíc, ale oni sem zkrátka patří) se už nemusí snad nikomu vysvětlovat, že poe-punk-rock je regulérním uměním. Ke třicátému výročí "Horses" vychází, jak už je (nejen) u zlomových alb zvykem, luxusní reedice. Obyčejně se jedná o nepodstatnými bonusy olepenou marketingovovu vyčuranost. "Horses/Horses" je ale naštěstí výjimkou z pravidla.
Krom vyčištěné regulérnosti s (v patřičném duchu CBGB's) rozcapenou verzí "My Generation" od The Who, ve které drtí basu stále tak trochu nedoceněný rokenrolový maestro a producent "Horses" John Cale, je na druhém disku přemilý přídavek. Patti totiž tuhle v létě kurátovala londýnský festival Meltdown a na závěr vystřihla s kapelou právě celé Koně naživo a pochopitelně si nezapomněla ojedinělý večírek nahrát. Podle záznamu byli všichni siváci nadstandardně vybuzení. Překvapí přizvaný Flea z (už pěknou dobou nějak špatně naložených) "Papriček" a potěší Tom Verlain, kterého jste mohli se starou paní vidět i v Arše.
Znovu hodnotit letitými superlativy zasypané album je zbytečné. Jestli nemáte problém s předsudky ohledně datace vzniku nahrávky, můžete se od konstatování, že "Ježíš neumřel za Patiiny hříchy," odpíchnout k libému poslechu skutečné klasiky. Až budete opatlávat s něhou vyvedený digipack a čisťoulinkou fotografii od Roberta Mapplethorpea, jediné, co vás může odradit, je právě jen potenciální nechuť hrabat se v minulosti. Ale někdy to není vůbec na závadu. Už jenom k uvědomění si (až na hrstičku výjimek) zoufalé nepůvodnosti homogenního davu současných divoženek s kytarou i bez.

Názory

Vložit názor

Zaškrtněte, pokud nechcete zobrazit u svého příspěvku Váš e-mail.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na následující otázku nebude názor přidán.

Album týdne 06/2012

Paul McCartney
Kisses On The Bottom

minulá Alba týdne

Na okraj Pavla Parikrupy

Born This Way To Die?


Líbí se vám písničky Lany Del Rey? Mně ano. Líbí se vám ona sama? Mně ano (i když jinak kačeří ústa moc nemusím). Sledujete poprask kolem rychlého vzestupu zpěvačky? Proč je té Del Reyové vlastně věnováno až tolik pozornosti? Víte vůbec, kdo to je? A co na to Jan Tleskač?

Jméno Lana Del Rey jsem poprvé zaregistroval díky zmínce na newmusic.cz v září loňského roku. Písnička "Video Games" zázračným způsobem oslovila bez přehánění miliony lidí. Anebo ne, viz ohlas od diskutérky jménem Alia, jejíž ...

celý článek »

Filmserver.cz píše

10.02.
09.02.
08.02.
07.02.
06.02.

CoKdyKde

Pá 10.02. Parno Graszt (HU) (Palác Akropolis, Praha)

Ne 12.02. Peter Hook And The Light (UK) (Lucerna Music Bar, Praha)

Čt 16.02. Russkaja (AT) (Lucerna Music Bar, Praha)

Pá 17.02. Grand Pianoramax (CH) (Palác Akropolis, Praha)

St 22.02. The Sounds (SWE) (Lucerna Music Bar, Praha)

více akcí