Byl to perný den. Já měl za sebou skoro osm hodin ve škole, on skoro pět hodin rozhovorů pro hafo médií. Přesto to bylo setkání příjemné a Petr působil sympaticky i uvolněně. Snad jen ve chvílích, kdy přišlo na dotazy jemně negativistické, bylo cítit, že se snaží vystupovat víc diplomaticky nežli názorově, a že je možná až příliš hodný. Ale to je takový obecně generalizovaný (ačkoli generalizovat se nemá!) rys nás, co přijdeme do Prahy z Moravy. Rebel z něj asi nikdy nebude. Moralista či kritik českého hudebního prostoru taky ne. Hudebník, který se nebojí bojovat za své věci, je to však už teď. Jaký vlastně je a jaká je jeho nová deska? Co chystá do budoucna, ale i jak na něj působila atmosféra SuperStar? Nejen o tom je náš rozhovor.

Petře, před startem SuperStar ti bylo sedmadvacet, měl jsi za sebou vystupování s Čechomorem, No Name, přesto jsi do soutěže šel jako nezaměstnaný a relativně neznámý. Proč?

Těžko říct... Do SuperStar jsem se přihlásil proto, abych vyzkoušel něco novýho. A hlavně jsem tam šel za kapelu. Chtěl jsem se přiblížit fanouškům a ukázat lidem, že jsem i po tvůrčí stránce činnej.

Kdy ses vlastně rozhodl pro účast v "Česko hledá SuperStar"? Chtěl jsi to zkusit už v první sérii?

Během první série mě vůbec nenapadlo se přihlásit. Taky v tu chvíli probíhala jednání, že možná by o mě mělo projevit zájem nějaké vydavatelství. Ale pak jsem si řekl, že to prostě vyzkouším. Asi to částečně souviselo s úspěchem první série pořadu, tehdy jsem si uvědomil, že by to mohla být dobrá příležitost ukázat se i pro kapelu.

Když jsi začínal v SuperStar, přišlo mi, že nemáš příliš jasno ani ve své image, ani v tom, co vlastně chceš hrát? Byl to jen můj pocit?

Možná to tak na tebe působilo, ale já hraju svůj směr, svoje věci, který si skládám. A tohle všechno tady bylo už dávno předtím, takže z mý strany to bylo s hudbou jasný. S vizáží to bylo ale horší!

Vizáž... Novácké klipovité záběry mohou klamat, přesto si živě vybavuji, jak ti bylo docela jedno, co s tebou kadeřnice provedou a do čeho tě v kostymérně obléknou. To mi k rockerovi moc nesedí...

Nechal jsem si poradit, ale rozhodně mám svou hlavu. Musím se v oblečení cítit dobře. Věř mi, že občas to byl boj!

V semifinále jsi zazpíval "Angels" od Robbieho Williamse, což lze chápat jako jednoznačnou sázku na jistotu. Je Petr Bende odvážný?

Kdybych nebyl odvážnej, tak bych neměl autorskou desku.

Neměl jsi třeba na okamžik chuť zazpívat něco svého? A vsadit tak v kupě pop idolů na sebe?

To nešlo. Bylo to přímo v tý smlouvě zakázaný.

Ale na začátku SuperStar přece hned několik účastníků zpívalo vlastní věci...

Ano, v těch prvních kolech to šlo, v semifinále už ne. Ale Robbieho jsem si nevybral proto, že by to měla být nějaká sázka na jistotu. "Angels" mám rád, je to zásadní věc, která se prolíná mým životem.

Někteří fanoušci ti přezdívají český Bryan Adams. Dosadíme-li si zmiňovaného Robbieho Williamse, chtěl by jsi být více typem zpěváka, jako je Bryan Adams, nebo právě Robbie Williams?

Nejradši bych byl Petr Bende. Vím, že lidi potřebují přívlastky, a když si poslechnou moji desku, třeba na nějakej přijdou, ale já se snažím dělat vlastní hudbu, vlastní autorskou tvorbu a rozhodně nechci být kopie někoho nebo něčeho.

Jaký je tedy Petr Bende? Má šanci se prosadit?

Kdybych v tu šanci nevěřil, tak bych do toho nešel. Celej život dělám muziku a zodpovědně jdu za tím, abych ji dělal dobře. Aby z ní proudila určitá energie. Aby to bylo trochu dravější, ale i trochu romantický. Aby to mělo více poloh a nebylo to odehraný jako standardní písničky. Zkrátka aby to lidi chytlo a odnesli si z toho dobrej pocit.

Vraťme se ještě k SuperStar. Moderátoři SuperStar ti, stejně jako ostatním tvým kolegům, s velkou oblibou pokládali dotaz "Jak se právě teď cítíš?" či neméně kreativní obdobu "Můžeš nám popsat své pocity?". Neměl jsi chuť je za to někdy praštit?

To byla jejich standardní otázka, aby nás trochu popíchli.

A nebylo to někdy trochu necitlivé, až natvrdlé? Pamatuji si třeba na situaci, kdy se jedna ze soutěžících rozplakala po zdrcujícím posudku poroty a Laďka Něrgešová se bez rozmyslu zeptala... víš na co.

Celý to natáčení byl obrovskej záběr na psychiku. SuperStar trvala víc jak půl roku, navíc přímej přenos je ohromně záludnej.

Ale přesto mu předchází určitá příprava...

Oni nás prostě měli za úkol vyhecovat, tak se ptali.

Dobře. Naprostá většina finalistů SuperStar hovoří o tom, jak je soutěž posílila a pomohla jim v jejich kariéře... O tom není sporu. Mě však zajímá, co tě na soutěži štvalo.

Z těch zápornejch bodů mě nic nenapadá.

Opravdu nic?

Opravdu. Já jsem byl za tuhle zkušenost moc vděčnej. Bylo to pro mě totiž něco úplně novýho, naučil jsem se vystupovat před kamerama, vyzkoušel jsem si přímej přenos. Navíc délka té soutěže byla fakt náročná a říkal jsem si, že když už jsem přežil SuperStar, tak přežiju všechno.

S kterým z účastníků SuperStar jsi se sblížil nejintimněji po stránce hudební?

Když to vezmu s ohledem ke své nové desce, tak s Gábou, s tou jsem udělal dvě písničky - "Nad horu svítá" a "Let vážkám zpívá". Nezapomenu na to, jak Gába přijela do studia a zarapovala, čímž celou tu věc zase ještě oživila a dala jí třetí rozměr. Hodně jsem byl ve spojení i s Vlastou Horváthem. Vlastík a Gába jsou mi asi nejblíž. Ale celá ta poslední skupina táhla za jeden provaz. Michal Hudček, Ali i další, myslím, že spíš než nějací rivalové jsme byli dobrá parta.

Bulvárem prolétly zprávy o tvém vztahu se semifinalistkou Markétou Poulíčkovou... Můžeš k tomu říct něco aktuálního?

Všechno už bylo řečeno v bulváru. Jsme jen kamarádi, přátelé.

Když jsme u těch vztahů… Jaký máš vztah k bulváru? Myslíš, že ho zpěvák jako ty potřebuje?

Bulvár neřeším. Nestraním se mu, ani nepodbízím. Pokud o mě - jako hudebníkovi - chtějí něco napsat, samozřejmě se tomu nebráním. Ale oni se většinou stejnak zajímají o úplně jiný věci a nakonec o člověku napíšou, aniž by mu dali vědět.

Jedním z lidí, kteří tě v SuperStar označili za "svého koně", byl třeba Michal David? Co si myslíš o hudbě, kterou produkuje?

Michal David má za sebou desítky hitů, které si zpívá celej národ. Ty věci, co složil, zná určitě každý... Jeho hudba jde sice okolo mě, ale je to skvělej muzikant.

Co soudíš o české popmusic obecně?

Myslím, že je tady hodně dobrých kapel, o kterých nikdo neví, což je dost velká škoda. Vznikají nové skupiny, a co je pozitivní - velký vydavatelství si začínají všímat formací, jako jsou Wohnout, Gulo čar... Je tu samozřejmě i spousta skvělých, velkých muzikantů, Danem Bártou počínaje, které se radši ani nebudu pokoušet vyjmenovávat, protože bych pak určitě na některé zapomněl.

Protože jsme v Česku, nemůžu se nezeptat - Chtěl bys účinkovat v muzikálech?

Tuhle otázku jsem dostal několikrát a vždycky jsem k tomu řekl, že na muzikály mám dost času, teď je pro mě prioritní koncertovat živě. Radši budu hrát svoji muziku.

Myslíš, že muzikálová kariéra některých jinak dlouho neproduktivních interpretů může být projevem jejich bezradnosti coby zpěváků sólových?

Takhle bych to neformuloval. Hromada zpěváků v muzikálech je strašně dobrých, ale pokud zkrátka nejsou činní autorsky, je to pro ně ideální místo jak využít potenciál pěvecký.

Co může dát české hudební scéně Petr Bende? Jaké jsou tvé silné stránky?

Hlavně chci předložit autorský věci. To si myslím, že je na mé nové desce nejdůležitější. Žádný coververze, ale autorský věci. Hrajeme v téhle sestavě už dva a půl roku a myslím, že je to kvalitativně znát.

Na čem bys naopak měl nebo chtěl ještě do budoucna zapracovat?

Především musíme zkoušet, vše není tak ideální, jak bych si představoval. Chceme se důkladně připravit na velkou šňůru, na niž vyrazíme příští rok. Bude to něco jinýho, plánujeme rozmanitou show, zajímavou i po vizuální stránce. A čeká mě pokračování v hlasové průpravě.

Soudě podle toho, co o sobě říkáš a co se o tobě píše, hudbu miluješ podobně jako třeba hrdina kniha Nicka Hornbyho "Všechny moje lásky". Byl bys jako on schopen vyjmenovat řekněme pět nejdůležitějších písní tvého dosavadního života?

Těch skladeb je strašně moc, od jazzu až po současnost. Kdybych řekl pět, tak bych na sto dalších zapomněl. Ale jednu přece jen uvedu, bude to ta už několikráte zmíněná "Angels" od Robbieho Williamse. Právě jí vděčím mimo jiné za to, že teď můžu hrát na koncertech a lidi na mě a mou kapelu chodí.

Vzpomeneš si naopak na nějakého interpreta, kterému jsi třeba moc chtěl přijít na chuť, ale nikdy se ti to nepovedlo?

Nepamatuju si na nic, co bych nějakým způsobem odložil... Věci, který poslouchám, mi vydržely do teď. K některým se jednou za rok či dva vrátím, ale obecně poslouchám takový interprety, kteří mi něco říkají.

A kteří ti nic neříkají?

Na ty si nevzpomenu.

V jednom rozhovoru jsi řekl, že z dávných památek jde energie, kterou čerpáš. Je to zároveň i tvá největší múza?

Ta největší múza to samozřejmě není. Múzou můžou být ženský, dobře strávený večer s přáteli, prakticky jakýkoli okamžik. To je strašně rozvětvený...

Fascinuje tě historie. Jak tedy vzpomínáš na největší historickou událost v Újezdu u Rosic?

(smích) Hrozně hezky. My jsme ten koncert o den museli odložit kvůli dešti. Oznámili jsme to narychlo do rádia a říkali si, jestli vůbec někdo přijde... Druhej den se udělalo krásně a na ten koncert přijelo kolem čtyř tisíc lidí. Byl to skvělej zážitek. Ten samej pocit jsem měl v Třebíči. Zlomový koncerty jsou určitě tyhle dva - Újezd a Třebíč. Pak mám ještě jeden takovej koncert, kterej pořádám sám. Letos to bude už osmej ročník.

Co je to za koncert?

Jsou to vánoční vystoupení ve Zbraslavi u Brna. Zvu si tam s kapelou různý hosty. Třeba minulej rok jsme tam měli cimbálovou muziku... Letos si s náma zazpívá Gába Al Dhába, dívčí sbor a dostane se znovu i na tu cimbálovku. Jsou to domácí vystoupení prodchnutý moc příjemnou atmosférou. Loni tam bylo kolem čtyř set lidí, ze začátku jich chodilo nějakých padesát, už teď jsem zvědav, jak to bude vypadat letos. Koná se to 17. prosince, a když bude zájem, hned den nato si to zopakujeme.

Co dál plánuješ s Petr Bende Bandem?

Chceme začít už tento rok, křtící koncerty jsou v plném proudu. Hlavní pražský koncert jsme přesunuli na příští rok, protože nebyla volná Akropole. Ale ještě letos těch vystoupení bude hned několik.

Sedmého listopadu ti vyšlo debutové album. Čím bys posluchače na něj navnadil?

Navnadil bych je na autorský písničky, myslím, že je ta deska docela pestrá.

Jak dlouho trvalo skládání skladeb, příprava alba a samotné nahrávání?

Já skládám od třinácti let, ale na tuhle desku jsem vybíral skladby z posledních tří, čtyř let. Chtěl jsem tam mít spíš novější věci, který hrajeme s kapelou. A třeba písnička, co otextoval Michal Horáček ("Anděl perutí mách" – pozn. red.), ta je na světě sotva něco málo přes měsíc.

Kdo ti s tvým debutem nejvíce pomáhal? Ať už hudebně či duševně...

Producent Milan Cimfe, jsme spolu přátelsky spjati. Využil jsem i kapelu a poděkoval bych řadě hostů. Je tam smyčcovej kvartet, flétna...

Myslíš, že ti víc sedí rychlejší rockové vypalovačky, nebo spíš jemné balady?

Mám rád jak baladický věci, tak i ty rychlejší. Fakt, že ta deska je rozmanitá, tomu myslím nasvědčuje.

Ptám se proto, že zatímco ve svižném tempu mi tvá hudba lehce připomíná tuctový rock typu vyměklého Ládi Křížka, v pomalém je to něco moc příjemného mezi Čechomorem a nezmutovaným Richardem Müllerem...

Tak to určitě ne, Láďa Křížek, to jsou věci blížící se až k metalu, a ten na mé desce určitě není.

Řekl jsem vyměklý Láďa Křížek.

To doufám taky ne.

Není právě obvyklé, aby si finalista SuperStar skládal písně na svou první desku takřka kompletně sám. Tím spíš však dostává smysl jinak obligátní dotaz - Je na albu nějaká píseň, ke které máš obzvlášť osobní vztah?

Stojím si za celou touhle deskou. I proto jsem ji nechtěl pojmenovávat po nějaké jedné konkrétní písničce, aby byla pak označována za titulní. Je to mé titulní album.

A pustil bys tohle své titulní album k tobě věčně skeptickému Ondřeji Soukupovi?

Rozhodně. Byl bych rád, kdybych ho mohl Ondřeji Soukupovi předat, a kdyby mi pak řekl, co si o něm myslí.

Alchymisté hledali elixír mládí, Alphaville chtěli být věčně mladí, ale až Karlu Gottovi a Heleně Vondráčkové se to s jistými výhradami povedlo. Richard Krajčo prozměnu zpívá "Ač už jsem stár, stále mladý." Jakou formu mládí preferuješ ty? Plastickou, duševní? Nebo tomu snad chceš nechat staromódní volný průběh?

Já tomu asi nechám ten volnej průběh.

Dobře, beru tě za slovo. Pokud bychom se tedy někdy náhodou na nějaké plastické operaci potkali, mohu o tom napsat na musicserver?

(smích) Jasně.

Tak se budu těšit. Díky za rozhovor.