Mladých a dobrých kapel není nikdy dost. Zvlášť když jsou z Česka a docela se jim daří. To lze říct o mariánskolázeňských 100°C, kteří se stali vítězi prvního ročníku vyhledávací soutěže Coca-Cola PopStar. Díky výhře vydali debutovou desku u velké firmy a otevřely se jim do té doby jen tušené možnosti. Albu "Evergreen" se dostalo zasloužené pozornosti, recenze se objevily ve většině tištěných médií, stejně tak rozhovory a reportáže z koncertů. Přesto se ale kapele nepodařilo zcela přesvědčit, cédéčko bylo přijato spíše vlažně, nikoli zle, ale také ne nadšeně. Posun vpřed měl nastat letos, na trh se totiž dostala dvojka s názvem "Collage". Ondřej Pravda jí v hlavní recenzi musicserveru udělil velice slušných 8/10. Zbytek redaktorů, kteří se zúčastnili makrorecenze, už většinou tak nadšený nebyl, ale i tak převážilo kladné hodnocení.

Ondřej Ručka - 5/10

Jestli jsem si za poslední dobu myslel, že nějaká kapela je nafouknutá bublina, pak to určitě bylo o 100°C. Podle mě renomé téhle skupině udělal jen Hype, Hype a Hype. Nijak se mi nelíbili ani předtím a nějak se mi nelíbí ani potom. Potom, co jsem slyšel jejich druhou desku "Collage". Je to hezké, že se stupně snaží reagovat na opětovný návrat kytar a změnili zvuk, jenže mám výtku. Všechno na tomhle albu už jste někde slyšeli a lépe, dokonce i v české produkci. Jednou zní Stupně jako starší Sunshine (dávno předtím, než jsme je začali znát díky "Moonshower And Razorblades"), podruhé jako laciná verze Nana Zorin. V ničem není patrná inovace nebo vlastní pohled na věc, různorodost škatulek je sice zastoupena, nicméně jejich obsah je prázdný. Shovívavost stranou, ač jsou domácí partou, doba hájení je pryč, zpívají anglicky a chtějí mít světový zvuk, tak stejné tedy i hodnocení. Takovouhle desku bych si nekoupil, neříkám, že se poslouchá špatně, ale chtělo by to nějaké koření, kvůli kterému by mi stálo tenhle produkt zkonzumovat.

Luboš Kreč - 6/10

Moje kontakty se Stupněma byly, jsou a budou velmi řídké, řekl bych sporadické. Viděl jsem je párkrát na koncertě, ale to je vše. Zdůraznil bych v první větě budou. To asi nejlépe vystihuje můj postoj k téhle desce - neznechutili se mi, když budou hrát na fesťáku a já půjdu kolem, klidně se na ně podívám, ale kupovat si lístky přímo na ně nebudu. Fakt mi vadí ta jejich angličtina, Joshua to možná dělá schválně, asi imituje rastamany z Jamajky, ale mně z toho vstávaj vlasy hrůzou na hlavě. Muzika jako taková mi přijde na "Collage" - "Evergreen" jsme slyšel všeho všudy jednou, takže nechci srovnávat - taková nevýrazná. Ano, jsou tam občas melodie, které si docela rychle zapamatujete, ale celé to působí tak křehce, jako by kapela nevěděla, co si se sebou počít. Jestli se vrtnout k rocku, nebo k popu, nebo snad k reggae? Roztříštěnost může být pozitivní, o tom žádná, ale v tomhle případě je spíš na škodu. Odvahu kluci mají, ale asi se jí tak trochu sami bojí. Možná to chce dozrát, těžko říct. Takhle je to jen lehounce nadprůměrné album.

Luboš Svoboda - 6/10

100°C mají úžasně trénovaná třísla. Jinak už by dávno pod vodou hledali těch skrytých devět desetin objemu plovoucích ledovců. Každou nohou totiž stojí na jiným směrem odplouvající kře. A tak pohyby odkoukanými od tučňáka Pingu plní písňové formičky nemelodickou experimentální nádivkou. Asi bych potřeboval dětské porce, protože když si pustím minutové ukázky z každé skladby, je "Collage" úchvatnou deskou. Bohužel, to co mi přijde v tomto krátkém čase jako perfektně zvládnutá kytarovka ("Even" nebo "Whatever") nebo (abychom přeskočili i na druhou kru) elektronika ("Voices"), je ve čtyřnásobném formátu otravné jak blanokřídlí. Netýká se to té obsažené trošky reggae, která se stejně jako masité prsty hnětající na zpocených stehnech kdejakou slámu, nedá lehce vyrušit a která i posluchače nechá oddechnout od věčného přemýšlení, proč si na tu melodickou linku někdo aspoň nesedl. Nebo Bože něco, hlavně aby se trošku prohla! V klubu to asi funguje, na mě při individuálním poslechu moc ne.

Michal Koch - 6/10

Patřím do skupiny hudebních fandů, kteří o debutu kapely 100ºC četli poměrně velké množství většinou uznalých hodnocení, a přesto se z nějakých důvodů nedostali k tomu, aby si desku někde sehnali a pořádně poslechli. O to zvědavější jsem byl na její druhý počin. A musím konstatovat, že mě chlapci docela potěšili, protože dokázali věc nelehkou, a sice předvést něco originálního. Kombinace pop-rockové kytarovky, s ohlasy písní funkových či nořící se to rozkývaných vod reggae, okořeněná netuctovým zpěvem Jakuba Johánka je příjemná. Na druhou stranu já osobně nenalézám mnoho důvodů, proč bych si tuhle desku měl pouštět opakovaně, třeba za půl roku. Možná je to tím, že tomuto stylu by slušelo mnohem větší využití dechů, které se ozývají na desce sice celkem často, ale tak nějak opatrnicky a bez šťávy, možná i tím občasným reggae, které je mým uším leckdy až protivné, ale zkrátka na cestě k mému srdci, kam deska "Collage" prvními dvěma třemi poslechy nakročila, někde při bližším zkoumání jejího obsahu asi trochu zabloudila.

Honza Balušek - 6/10

Jsem jedním z těch, koho debut stupňů minul, či spíše jen jemně líznul singlem "Azataki", jenž mi přišel nějaký divný, takže jsem se kapelou dále nezabýval. I tak si myslím, že novinka je mnohem přístupnější širšímu publiku, tedy, co si budeme nalhávat, i mně. Mnohdy skvělé popové melodie přímo volají po rádiových rotacích ("It's A Shock, "Voices"), zároveň kapela namíchala mix různých stylů, takže by teoreticky neměla nudit. Jenže to nějak dohromady úplně nefunguje. Vyloženě mi vadí Joshuova angličtina, první dva poslechy jsem měl občas pocit, že sakra - tahle písnička je česky! A ono ne. Nezamaskuje to ani pseudorastafariánskou broken english, která navíc místy sama o sobě působí rušivě, místo toho, aby hudbu české kapely ozvláštnila. Nějak se mi taky nezdá zvuk, třeba dechy místy znějí více než podivně. A přitom z celé desky od skladeb po aranže je cítit, že kapela má na to být jednou z nejzajímavějších na domácí scéně, ale nějak se to nedaří. Nebo jak jinak vyjádřit můj dojem z toho, že tahle deska má velký potenciál, a možná kdyby ji nahrála jiná kapela s jiným zpěvákem a producentem, mohl by to být skvělý kousek? Takhle je jen mírně nadprůměrný.

David Věžník - 7/10

Hype, který zažili 100°C v souvislosti s vítězstvím v Coca-Cola PopStar, už pominul, a tak se lze na tyhle kluky dívat střízlivýma očima. Debut "Evergreen" byl kritikou přijat rozpačitě, nelze mu však upřít invenční produkci a hybné skladby, které zvlášť dobře fungovaly na festivalech. A o čem se mluví teď? A jak to je doopravdy? Na "Collage" je prý více kytar. No tak to teda není, je jich tam úplně stejně (ač objektivním měřením na přístrojích tento výsledek zjištěn nebyl), jen jsou možná trochu víc slyšet, neb ubylo dechů. Což je zase škoda, jelikož se tak mnohdy z kapely stává jakési instrumentově minimalistické těleso. Přijít ke Stupňům klávesák, mohla mít "Even" něco, co kolega Balušek zve explozivním refrénem. Což nesmí být chápáno, že jde takto o špatnou skladbu. Taky je slyšet tvrzení, že 100°C připomínají občas Southpaw. Tak to je pravda, důkazy: "George", "Voices" a "One In A Million". Na novince lidi ještě chválí aranže (potvrzeno, skladbám nechybí moment překvapení, odklon od samplování zaplaťpánbůh nenastal), texty (na filozofování jsou, pravda, jiní, ale "George" je téměř na pomezí filozofické úvahy, ne?) a booklet (tak ten se povedl). Velkohubý Joshua zpívající o velkohubém Jaggerovi je už jen poslední tečkou utvrzující poslední nevěřící tomášstvo v tom, že Stupně zkrátka svět vážně neberou. Hravá a moc příjemná koláž je tahle "Collage".

Lukáš Franz 7/10

Debut jsem neslyšel. Nezajímal mě. Vyhráli Coca-Cola Popstar? No a co. Všichni kolem mne "Evergreen" poslouchali, ale nikdo mě nedokázal přesvědčit, abych si to půjčil. Tak co. Nic. "Collage" na makro? Proč ne, jedna ignorovaná deska v diskografii kapely stačí. Nečekal jsem nic a dostal toho poměrně dost. Míchají reggae s kytarama a jsou zábavní. Hlavně ty jejich texty. Já osobně teda doufám, že je 100°C nemyslejí vážně, jinak bych musel nějaký ty body sundat. Osobně už jsem třeba dost alergickej na ty výpady proti G.W. Bushovi. Ale "bodvaráckej" "George" je legrační, takže palec nahoru. Nejradši mám track 02: poctu Micku Jaggerovi "Jagger's Not Dead". Zábavná až na půdu - "You Wanna Be Famous / You Wanna Be Known / You Wanna Be Idol / You Never Wanna Be Alone". "Africa" taky není k zahození. "Voices" jsou trochu jako The Stone Roses (ale Ian je samozřejmě lepší zpěvák!), "It's A Shock" zase zní (pozor!) jako Southpaw. Skladba "Even" je skvělá. "Collage" mě baví, Joshuův zpěv/nezpěv nejvíc, ale přijde mi, že se to tak divně táhne. Celá ta deska. Padesát minut je na mě prostě moc. Někdo by ještě moh' tvrdit, že všechno tady už jednou bylo. Stejně na křest asi zaskočim...

Karel Veselý - 7/10

Něco se mariánskolázeňským 100°C rozhodně nemůže upřít. Umí napsat jednoduché, ale pekelně chytlavé skladby, které se vám přilepí na mozek jako žvýkačka a nechtějí pustit. Vzpomínám si, jak jsem kdysi jednou náhodou v televizi zaslechl "Boring" a musel jsem si ho broukat od rána až do večera. Na nové desce už nejsou tak funky, jak bývali, reggae vložky působí trochu nuceně, ale je slyšet určitý posun. V podstatě každý kytarový riff je někde odposlouchaný (Clash, U2), ale to rozhodně nevadí, to už dneska dělá každý. Když jsem desku jel poprvé, byl jsem z ní nadšený, bohužel každý další poslech už to bylo horší a horší. Jestli chtějí, aby z nich byli další Chinaski, pak je to výborný postup, dřív mi ale připadlo, že mají na víc. Co napsat dál? Zvukově je to podstatně lepší album než to předchozí, Jakub Johánek také o něco zlepšil svoji angličtinu (teď by možná i odmaturoval, kdyby si vytáhl dobrou otázku), ale pořád má rozhodně větší odhodlání a sebevědomí, než umí zpívat. A charisma má vysoké, což je na domácí poměry dost neobvyklé (ale o to víc vítané). Navíc mi přijde, že deska je zbytečně umírněná. Nápřah k originálnímu zvuku v několika skladbách ("Voices") je utnut hned v počátku. Na album, které se nazve koláž, bych opravdu čekal odvážnější postupy. Co naděláme, logo velké firmy na desce k podobnému postoji asi zavazuje. Třetí deska snad už bude dospělejší ve všech směrech, zatím je to jen nadprůměrný český mladý bigboš s náznaky moderního střihu. Prostě další smutný důkaz toho, že český rock je zoufale pozadu za tím ve světě.

Dan Hájek - 8/10

Ačkoliv ja sam rodak ze stejna oblast jak ta skupina 100°C, tak k jejich divoka jizda jsem přičichl až mnohem pozdějš, než vyšla ta placka "Evergreen". Koncerty a všechna ta velka porce muziky z Marianskych Lazni, kde peču i moje oblibena oplatka s drcenym liskovym ořiškem (žadny to paskvil od te big tovarna na sladkosti) dolehla i na mna. Co vam budem povedela, když ani nemusim byt zadna rastafariana, hlava přeplnena dredu nebo fanda reggae, či jak tomu nadavaja, a na letnich parties jsem paril o sto sešta. Nova střibrna kolač "Collage" je velmi pestra a neni to jen o jednom a tom stejnom. Už v lete sa ja totalne odvařil při "History/Madstory?" a "Even", což bol len jeden velky start party a jako singla pro radia je to coola vec. "On The Wave" je super začatek nebo sferickaja "George" me rozesmiva. No je jasnočka, že "Zion" a "Afrika" překupuja skvelou letni naladička a člověk hnedla přijde na jina myšlenka, tož chlapci to je super odvaz! No, mam z toho plna naruč "Voices" a jinych povedenych tref. Není duležita teza, zda Joshua po skvela sprechti po englijsky nebo ne, on ma takova specificka vyslovnost, však i ja tlacham tak, jak moja zobak narostla. Tehdy (davno) ja byl saldat a v nedelekaja Velka Hledsebe, valčil nejenom za Čepičky a jina to pokryvka na hlavu, to ale este hrali nekde v garaži a nebylo o nich vida ani slucha. Terazky ja prišel na um ten veselej muziky od Stupnu (nebo jako jim to ten kolega Pravda nadava?). Myslim, že tahle parta hic vyskočila kupředu a natočila takovy mňam mišmaš na odburani ta špatna Nalada, a možna i nějaky ten blyskajici Andel by sa mohl přijet podivat, potřepat tlapou, radostne obejmout a dat nějaky ten mlaskanec na usta. Love & Peace!

Radek Antl - 8/10

Ve světle informací o změně na postu producenta 100°C je pro mě výrazný příklon téhle dravé partičky k britským kytarám mírným překvapením. Petr Míkovec je přece ten chlápek, co může za něžně elektronický, do ambientu hozený chill-out "Vogelwijk", produkci hiphoperů Bow Wave či za remixy Kryštofa a EOST a jestli má se stylem 100°C nějakou styčnou plochu, tak je to žánr reggae, které šíří coby součást formace Ilam (mimochodem, leader 100°C Joshua Johánek si v ní zkusil roli MCho). Když si navíc uvědomím, že to pánové naplno zkoušejí s kytarovkami až poté, co přestali spolupracovat s člověkem nějpovolanějším, a sice s kytaristou Yardou Helešicem, přijde mi tato situace až paradoxní. Jedno mi však přeci jen logiku dává - s Míkovcem se mariánskolázenští znají déle a lépe než s Helešicem, což se jistě podepsalo na větší pohodě, z nahrávky čišící. Stejně jako je znát, že za dva roky slávy po česku nabrali slušnou dávku sebevědomí. Nafoukané superstar ovšem hledejte jinde, tihle mládenci zůstali nad věcí a jestli jim něco chybí, určitě ne smysl pro humor. Nebo snad myslíte, že píseň, která propojuje text útočící na amerického prezidenta s takřka zamilovanou melodii, natočí nějaký suchar? "Collage" je plná dobrých zpráv pro všechny příznivce mladé a nadějné muziky, důkazem, že česká hudební scéna není zase tak zatuchlá, jak se může zdát. Pokud 100°C při svém zdokonalování zachovají směr a tempo, máme se na co těšit. Už teď je s nimi větší sranda než třeba s Monkey Business.