Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Recenze CD

Reichův minimalistický slabikář

03.11.2005 05:00, Jaroslav Moravec

Jsou autoří, co plodí desky velice opatrně a bolestně, a pak ti druzí, kteří si vybíjejí svůj tvůrčí přetlak co nejaktivněji. Steve Reich vydává desky jak na běžícím pásu, účastní se velkého množství dalších projektů, a to ve věku, kdy většina z nás bojuje se starostmi, jak vyžít z důchodu.

7/10

Steve Reich - You Are (Variations)

Celkový čas: 38:29

Skladby: You Are (Variations), You Are Wherever Your Thoughts Are, Shiviti Hashem L'negdi (I Place The Eternal Before Me), Explanations Come To An End Somewhere, Ehmor M'aht, V'ahsay Harbay (Say Little And Do Much)

Vydavatel: Warner Music

Recenzent to má občas těžké. Jak vyjádřit svoje dojmy z hudby, kterou většina čtenářů neposlouchá, ba mnohdy ani nezná. Steve Reich je u nás jméno poměrně neznámé. Přitom ve světě je považován už za klasika moderní vážné hudby. Je nejčastěji srovnáván s Philipem Glassem, jednoduše proto, že oba jsou nejvýznamnějšími představiteli minimalismu. Narozen roku 1936 své první album natočil už v roce 1974. Američan Steve Reich okořeňuje symfonickou hudbu jazzem, staví na jednoduchých motivech, které lehce obměňuje, a touto metodou se postupně dostává do odlišných poloh.

Na své nové desce si sám dává vskutku těžký úkol: Název každé skladby je zároveň celým textem. Reich se snaží do skladeb co nejlépe vsazovat své kratičké výkřiky za pomoci losangeleského sboru. Nástroje zůstávájí vcelku obvyklé: flétna, hoboj, klarinet, klavír, housle, cello a pár dalších.

Takže nyní, když já a teď i vy víme, o co půjde, jdeme na to. První skladba, po které je nazvaná i celá deska, se rozebíhá přesně podle daného schématu. Rozehrává se rychlý jazzový motiv, přidávají se klávesy, chorál, skladba nabírá na mohutnosti. Klesá a stoupá skrze tóniny a pomalu spěje ke konci svých necelých čtrnácti minut. Po necelých pěti minutách se ze všech těch nástrojů tvoří solidní psychedelie. První skladba má svoje vrcholy a následné vyklidnění, Reich umí mistrně vyhrotit náladu do extrému a pak ji nechat strhnout do jiné roviny, zklidnit a opět nabírat na hutnosti, přidávat na dramatičnosti. "You Are" je nejlepší ze všech pěti tracků.

V "Shiviti Hashem L'negdi (I Place The Eternal Before Me)" dostává větší prostor chorál, který tady využívá dlouhého textu. Rychlé klavírní tepy jsou rozbíjeny ostrými slovy, která stejně rychle, jako se objevují, mizí. Bohužel zde na mě začíná doléhat frustrace ze stále opakujících se kláves a stejně znějícího chorálu. Jediné štěstí že se tady mistr zklidnil a zvolil úměrnou délku čtyř minut a pár sekund. Třetí track je vyklidněnější, avšak tady mi došlo, v čem je problém. Reich se zaseknul u své formule a máloco ho donutí opustit své koryto. Zde sice opravdu nejde o jazz, ale děvčata z Los Angeles pějí pořád stejně, až zabolí přechod mezi další skladbou, kdy pokolikáté už zasáhnul pocit deja vú. Proč se vrací se stejným nápadem bez obměny tolikrát?

Poslední stopa "Cello Counterpoint" je úžasným probuzením. Jako bych viděl Stevea ďábelsky se usmívat, jak posluchače změna zaskočí. Podklad už netvoří klavír, dívky si šly dát svačinu, po těch dvaceti minutách vysokých a náročných tonů se jim ani nedivím. Vystřídají je smyčce, do této chvíle příliš nevyužité. Skladba se vyvíjí jako zvedající se příboj, vždy se zesílí, pak na chvíli ustoupí a zase se vrací s větší silou. V půlce nastoupí housle minutovou srdceryvnou baladu, která se opět zvrhne v Reichovu kakofonii, velice líbivou.

Reich se zdá být pilným autorem minimálně pro přicházející roky, frekvence jeho vydaných desek zůstává poslední dvě dekády stejná. Jako veliký laik jeho celé tvorby bych i tak doporučil nebát se větší invence v rámci jedné desky. Využít razantnějšího střídání nálad alespoň tak, co mu jeho dar pro tvorbu minimalistické moderní vážné hudby dovolí. Za krásnou koncovku 7 bodů.

Související články

Philip Glass, Kongresové centrum, Praha, 16.7.2009 (Naživo)
Blíží se koncert Philipa Glasse (Novinky)
The Andromeda Mega Express Orchestra - Take Off! (Recenze CD)
Nové desky pro 17. týden (Nové desky)
Philip Glass - Koyaanisqatsi (Recenze CD)

Názory

Reichův minimalistický slabikář (m*, 03.11.2005 23:06) Reagovat

Rozhodně překvapení roku
? (Rosťa, 04.11.2005 09:59) Reagovat

Poměrně neznámé jméno? Oho, tak to se, pane autore, asi pohybujete v okruhu lidí, kteří neznají, ale negeneralizujte, protože jméno Reich je v okruhu lidí, v kterém se pohybuji, velice známé. Ale pravdu máte v tom, že čtenáři tohoto bulváru se nejspíše setkávají s tímto jménem poprvé.
Prvopocatky byvaji tezke (Joey, 08.11.2005 13:28) Reagovat

Rada bych chtela vyjadrit sympatie k teto recenzi, ackoliv se musim priznat, ze tezko hodnotit clanek o hudebnikovi, jehoz samotneho ci jeho samotna dila neznam. Clanek me zaujal tim, ze recenzant popsal jednotlive skladby takovym zpusobem, ze clovek, jenz dokaze alespon trochu popuzdit uzdu sve fantazie, si predstavi, v jakem stylu autor tvori a o to tu jde. Recenze by nas totiz mela ovlivnit, nebo alespon primet k zamysleni, popis tedy hodnotim velmi kladne.
Davam vsak pratelskou radu autorovi clanku, aby svuj vlastni usudek nekonfrontoval s nazorem verejneho mineni. Ackoliv totiz tento styl hudby neposloucha a pohybuje se mezi lidmi stejne starymi, jimz tento styl hudby nic nerika, neznamena to ovsem, ze hudebnik neni znamy, jak trefne poznamenal autor vyse uvedeneho nazoru.
Obhajoba (Jaroslav Moravec, 08.11.2005 14:32) Reagovat

Ač to nebývá na MS tak obvyklé, aby se autor ještě vyjářil ke svému článku, rád bych zdůraznil, že jsem napsal "většina čtenářů"- tím myslím nikoho jiného než čtenáře MS a troufám si stále tvrdit, že ho většina znát nebude. Vůbec jsem nemluvil o skupince hudebníků, která ho dozajista zná...
no tak (Fík, 08.11.2005 16:41) Reagovat

Joey: Já bych šel ještě dál, ne většina (což je víc než 50 %), ale možná 99 % čtenářů nemá šajn kdo je Reich. Mám jeho dvě CD a pochybuji o tom, že by se tahle moderna mohla většině čtenářů MS (tj. mladí co obvykle poslouchají hudbu pomocí PC repráků nebo plastových hifi (!) věží za pár tisíc) líbit. Rosťa: Ten, kdo čte zdejší recenze, aby nemusel CD kupovat naslepo, je čtenář bulváru?

zobrazit všechny názory (6 celkem)

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »