|
|
|
28.09.2005 05:00, Karel Veselý
Jak jsme to slyšeli, tak to dáváme dál. Dnes v našem Jukeboxu najdete singly od francouzského písničkáře Sebastiana Telliera, zatím ne tak slavného syna slavného otce Damiana Marleyho, remixovaných Mariah Carey a Gorillaz (ale ne v jedné skladbě), japonské hvězdy Utady a čerstvě prosáklých The Strokes.
Kdysi jsem chodil rád na portál dotmusic.com. Býval jeden z nejlepších, než ho před dvěma lety koupili Yahoo a udělali si z něho součást svých stránek. Redaktoři ale zůstali, a tak pořád stojí za to číst alespoň recenze nových singlů. Už dlouho nedostal žádný plný počet hvězdiček (naposledy snad "In Da Club"), minulý týden v úterý se ale znovu objevil singl s maximálním počtem. Byl to Sebastian Tellier se singlem "La Ritournelle". Nejdříve jsem nevěděl, kdo to je, abych o chvíli později zjistil, že je to jedna ze skladeb, na které ve svém výročním vydání World Wide upozorňoval Gilles Peterson a Superpitcher ji hraje ve svém mixu "Today". Je to nu-jazzová skladba s geniálním živým bubeníkem ala filmový jazz z 60. let (Tony Allen z bandu Fela Kutiho), jednoduchým motivem piána a smutnou náladou podobnou "Unfinished Sympathy" Massive Attack. Ta skladba je jako silný čaj, jehož chuť nemůžete dostat z jazyka, a přitom je to chuť zcela delikátní. Pro multiinstrumentalistu Telliera to snad bude konečně znamenat po dvou deskách průlom, protože to vypadá, že o "La Ritournelle" už se mlčet nedá. Skladba, která vyšla už vloni na albu "Politics" (Tellier vydává na malém labelu patřícím kolegům z Air), se v Británii šířila éterem díky péči Petersona a následně i dalších DJů v BBC, aby se pak objevila na nespočtu kompilací ("Future Sound Of Jazz 10", "Cafe Mambo Ibiza 5") a stal se z ní malý rádiový hit konce léta. Na konci září konečně vychází i na oficiálním singlu. Berte to jako odpověď na unylého Blunta. Jestli teď Tellier nebude stejně úspěšný, s tímto světem je něco špatně.
Po období vlády dancehallu možná znovu zvítězí na Jamajce klasické reggae. Naznačuje to největší hit, který letos Jamajka vyprodukovala, "Welcome To Jamrock" Damiana Marleyho. Oči vás nematou, Damian je synem Boba Marleyho a vrací slavné jméno po dlouhých letech znovu do žebříčků. V hudebním průmyslu působí od začátku 90. let, hrál ragga i dancehall, aby se akutálně vrátil k tradicionalistickém zvuku reggae (ten sampl je Ini Kamoze), které jen maličko zahušťuje moderní rytmus, aby to mohla hrát i hiphopová rádia. "Welcome To Jamrock" nakonec nepotřebuje ani Bustu Rhymese v remixu, ani jméno otce Marleyho a matky Cindy, Miss World z roku 1977, aby se prodávalo - je to lahůdka sama o sobě.
Originál "Shake It Off" z "The Emancipation Of Mimi" je takový nemastný neslaný, až jsem byl překvapený, že Mariah Carey tak vehementně bojovala, aby dostal přednost před "Say Something", a stal se tak třetím singlem z alba. A ještě více jsem byl překvapený, když pak vystoupal na dvojku v americkém žebříčku. (Skoro to vypadá, že v USA teď od Mariah berou úplně všechno.) Taky se asi bála propadáku a radši povolala ostříleného DJe Clue, aby připravil hiphopový remix pro kluby, do kterého si pozvala nejpracovitějšího důchodce široko daleko - Jay-Zho a jeho mladého (možná) nástupce Young Jeezyho. Recept je jasný, čím méně z původní skladby zbude, tím lépe. DJ Clue udělal z Dupriho balady klubový trhák, zvýraznil odpichový beat, přidal výraznou basovou linku a vpustil do ringu dva výborné rappery (OK, vlastně toho nejlepšího). Díky Jay-Zho rapu teď má remixová verze větší prodejnost (na iTunes) než originál. A Carey? Té vlastně zůstal jen refrén. A bohatě to stačí.
"Demon Days" Gorillaz je jedno z asi pěti vyvolených CD, které mají tu čest ležet pod mým monitorem. Mají do přehrávače podstatně blíže než ta, která leží nad monitorem, nebo notabene ta, která leží vedle něj, o těch, co se dostanou do stojánku či snad dokonce do skříně ani nemluvě. Chci tím říci, že "Demon Days" poslouchám poměrně často a originál "Dare" notoricky znám. Nemyslím si, že je to nejlepší píseň alba, ale určitě má hitový potenciál. Což také znamená, že se rychle oposlouchá. A tak jsem zkusil obvyklý postup - přejít na remixy. Ten od holandských Soulwax (alias rockového projektu mashupových králů 2 Many DJs) mě moc nebaví, o něco lepší je ten od Tima Goldsworthyho a Jamese Murphyho neboli The DFA. Vlastně strašně připomíná "Yeah (Grass Version)" LCD Soundsystem, má přes smrtelných dvanáct minut, klasický murphyovský cowbell disco beat a skoro raveový závěr s pípátkami stařičké 303. Albarn, Ryder a Rosie Wilson si své odtočí v prvních čtyřech minutách, a pak už jsou to jen acidové retro-disco hrátky DFA. Když v tom rytmu zůstanete viset, nic vám nepomůže. Když ne, pak asi budete šahat po tlačítku skip.
Utada je nejprodávanější japonská popová zpěvačka posledních pěti let (což znamená, že i celé Asie), a protože jí je Japonsko už malé, chce prorazit do světa. Její první velký západní singl "You Make Me Wanna Be A Man" se honosí výborným Timbalandovým beatem s orientálními motivy a opravdu drsným heslem v názvu. Tohle mi říci nějaká holka, v tom okamžiku vstoupím do kláštera nebo cizinecké legie. Jsem zvědavý, jestli se Utada prosadí i mimo Asii, loňské album "Exodus" vychází ve zbytku světa příští týden. Nakonec, zpívá anglicky a pokud nevidíte video (které je mimochodem výborné), pak nepoznáte rozdíl mezi ní a třeba Kelis, takže vlastně vstupuje na trh bez jakéhokoliv hanicapu. Navíc ten hořký hlas je opravdu zajímavý.
První singl z lednové třetí desky The Strokes prosákl minulou středu na internet, což samozřejmě zahájilo velké debaty o jeho kvalitě. Někdo říkal, že je to další důkaz toho, že Strokes jsou jen nafouklá bublina ("zní to jako tribute kapela Franz Ferdinand"), jiní zase, že je to povedený rockový singl. Jisté je, že Strokes přitvrdili, pryč je filtrování s retro discem z minulé desky, tohle zní spíše jako "Welcome To Jungle" Guns n' Roses (ten metalový riff ze začátku!) než třeba New Order. Jistá věc je, že je to další důkaz klesající kvality jejich singlů. Dejte si to vedle "Hard To Explain", "Last Nite" i "10:15", nepřipadne vám, že Strokes mlátí tři minuty prázdnou slámu? Jestli má být celé album o pohledu mimozemšťanů na planetu Zemi, pak "Juicebox" je o tom, jak mimíci přistáli na Rock In Rio při Slashově sólu a teď se to snaží napodobit.E? (áfa, 23.11.2005 16:18) Reagovat
Juicebox 6/1O? No, mám jiný názor. Každá kapela se ve své kariéře musí někam posunout, protože popravdě, bavila by tě třetí Is This It? Juicebox je úplně o ničem jiným, ale ten jejich charakteristický retrosound tam ještě pořád je. A jestliže se jim povede jako tenhle singl, tak to bude nářez. A Welcome To The Jungle v tom opravdu neslyším. Je fakt, že Nick Valensi do světa roztrubuje, že Appetite for Destruction byla jeho první deska, ale zase pozor na to, abychom se zbytečně nenechali ovlivňovat řečmi. Kytary ve Strokes zní poněkuj jinak než Slash...
mno... (de_FACTO_hELL, 03.03.2006 23:30) Reagovat
Strokes jukebox 6/10 !!!!!!
AAAAAAAAAAARRRRRRRRRRRRGGGGGGGGGGHHHHH
svet se zblaznil drzte se
10/10
uzasna basova linka
Bene, řekni prdel, máš na to?
Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.
Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...Čt 24.05. Monkey Business (Žluté lázně, Praha)
Pá 25.05. Photolab (BIO OKO, Praha)
So 26.05. Mezi ploty 2012 (Bohnice, Praha)
Ne 03.06. Kyuss Lives! (USA) (Lucerna Music Bar, Praha)
So 16.06. Respect Festival 2012 (Štvanice, Praha)
© 2000-2012, IMEG s.r.o. Hudba od začátku do konce.
Kvalitní levný hosting ProLidi.cz
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
