Audio/Video Jukebox

více...

Téma

Rock For People 2012

Hlas Česko Slovenska

Nové album Charlie Straight

Naživo

Příjemná nostalgie s Patti Smith

29.08.2005 05:00, Tomáš Turek

Patti Smith, pravděpodobně největší rocková básnířka, pacifistka a rebelka, přijela po pěti letech zahrát do Česka. Tentokrát do pražského Divadla Archa. Mohli jste ji zastihnout ve výborné formě, ale také jste se mohli trochu nudit. Proč? O tom se dočtete v našem reportu.

Původně jsem chtěl report z koncertu Patti Smith pojmout jakožto úvahu nad relevantností živého vystupování rockových veteránů. To bych ale určitě sklouzl ke zbytečnému hnidopišství. Zbytečnému proto, že právě Patti Smith se svojí kapelou umí i přes sříbro ve vlasech stále odehrát vynikající koncert. Ve vyprodané Arše nás "punková babička" provedla po nejdůležitějších milnících své kariéry a ještě přidala několik coverů od svých hrdinů a "inspiračních zdrojů". Do temna pohroužená verze Hendrixovy "Are You Experienced?" hned na úvod jasně načrtla, po jakých stezkách nás kapela provede. Přiznejme si, že od A do Z je jejich hudba staromilská. Myslím tím v dobrém slova smyslu (jste-li ho ovšem ochotni hledat). Od dob největší slávy CBGB's se zkrátka Patti se svými hochy hudebně moc daleko neposunula. Nabízí se ovšem oblíbené klišé o do dokanalosti vypiplávaném osobitém stylu. A na tom v případě Patti Smith skutečně něco je. Ačkoliv byla skladba koncertu pojata v duchu největších hitů (z poslední desky "Trampin'" se hrálo jen zřídka), přesto jsem měl právě z oněch největších "provářek" ("Dancing Barefoot", "Because The Night") pocit svěžesti blízký tomu, který prožívají slečny v příslušných reklamách. Hlavně díky hráčskému nasazení, kterého se od starých harcovníků dočkáme jen zřídkakdy, se z pouhého oprašování stalo tu a tam velmi milé přebudovávání celých skladeb. Bohužel ale jen tu a tam.

Jistěže došlo i na nas**né politické proslovy a trochu sentimentálně působící děkování Plastikům a "sametovým revolucionářům". Kdo ale tvorbu a názorový vývoj Patti zná, ví, že jí jdou tato slova ze srdce. A rozhodně nepatří k názorově "polistopadově konvertovaným" umělcům. V tomto kontextu vyvstává spousta otázek stran jejího, pro americké intelektuály typického, (neodpustím si to slovo) naivního levičáctví. Zpět ale k hudbě, které byl koncert věnován především. Obvzvláště vyvedené "Beneath The Southern Cross" a "Free Money" mě příjemně překvapily asi nejvíc, nicméně rozvášněné obecenstvo si očividně užívalo koncert vcelku. Ostatně takhle vřelé publikum už jsem hodně dlouho nezažil. Od (mých oblíbených) mladičkých dívek s korálky a batikovanými tričky po Pattiiny vrstevníky se očividně všichni náramně bavili. A kapela také. Lenny Kaye si koncert užíval s výrazem vyklidněného kytarového profíka a i na jinak přísném obličeji Jay Dee Daughertyho probleskával spokojený úsměv.

"Velké finále" pak muselo přesvědčit i náhodné zbloudilce mající lístek od znamé z kanclu, že na tom rokenrolu přeci jen něco je. Mám na mysli ne příliš nápaditou, ale strhující předělávku Dylanovy "Like A Rolling Stone" a hlavně jednu z nejsilnějších rockových skladeb všech dob "Rock'N'Roll Nigger". Spolu s "Glorií" zároveň připomněly letos již třicáté výročí debutového alba "Horses" (k vydání je nachystána luxusní reedice, na níž bude bonusový disk s kompletním živým provedení tohoto majstrštyku z letošního koncertu v Londýně).

Sečteno, podtrženo: byl to večer velkého vzpomínání a sázení na jistotu. Přes vynikající hráčské výkony, silné písně a skvělé publikum se ale na eventuelní příští koncert Patti Smith už nepohrnu. Přeci jen té nostalgie je někdy až příliš a na tu mám snad ještě dost času (ostatně se mne ani netýká, neb jsem v dobách její největší slávy sotva tahal kačera). Jistou naději na možné vybočení ze zaběhlých a malinko stejnorodých r'n'r kolejí skýtá Pattiina vášeň pro německou laptopistku a básnířku AGF, která je svým způsobem její nejmodernější pokračovatelkou. To jsou ale v případě této staré, i když stále šmrncovní dámy, nejspíš hodně naivní úvahy a očekávání.

Patti Smith, Divadlo Archa, Praha 26.8.2005

Související články

Amy Macdonald nachystala na červen svou třetí studiovku (Novinky)
Ronnie Wood: "Rolling Stones se do nových písní pustí už tento měsíc." (Novinky)
Bob Dylan pracuje na novém albu (Novinky)
The Gaslight Anthem nahráli cover Boba Dylana i novou desku (Novinky)
Nové desky pro 47. týden (Nové desky)
Na pulty míří obsáhlý set "The Bridge School Benefit Concerts" (Novinky)
Nejpřeceňovanějším textařem všech dob je Lou Reed (Novinky)
Kompletní tracklist tribute desky U2 je venku (Novinky)
Videospeciál s Nirvanou (Publicistika)
Tribute album U2 vyjde jako příloha magazínu Q (Novinky)

Názory

chlape (karel, 29.08.2005 08:36) Reagovat

teď jsi mě fakt nasral. já celej víkend truchlim, že jsem se do vyprodaný archy nedostal, a ty tady takovej koncert klidně odzíváš. tak se příště ozvi, já půjdu milerád místo tebe.
Naivní levičáctví... (David, 29.08.2005 09:58) Reagovat

...vynikající pojmenování něčeho, co jsem na Američanech nikdy nechápal. Ale třeba je to jen proto, že jsem nikdy nebyl Američanem a nepouštěl ty jejich sentimentální žvásty (kterým se člověk musí jen zdvořile usmát, nelze to ale dál komentovat) z úst.
co? (mty, 31.08.2005 19:51) Reagovat

Nebo kdyby Karel nemohl, tak ja bych taky sel. Ze bych to mozna ocenil vic, vis co.
jo (ireeen, 19.09.2005 15:51) Reagovat

presne tak

Album týdne 21/2012

The Mars Volta
Noctourniquet

minulá Alba týdne

Na okraj Lukáše Bendy

Bene, řekni prdel, máš na to?

Nadužívání slovního spojení česká malost považuju za největší českou malost. Jsme mistři světa v komentářích a diskuzích na netu, ale pro pochopení legrace abychom si zaletěli na jinou planetu. Rozhořčené reakce, které vyvolal Ben Cristovao se svým novým super(s)hitem "Prdel", budiž toho důkazem.

Termín česká malost je tentokrát na místě. Arbitři jediného správného vkusu nezastavili začátkem května v komentářích - ať již na musicserveru nebo kdekoliv jinde - pusu. Jaký je ten Ben Cristovao pozér! Vlastně vůbec nemá ...

celý článek »