29.06.2005 14:00, Tomáš Turek
Bill Callahan v rámci svého projektu Smog vydává už patnáct let nesmírně autentické a silné písně. Aktuální album "A River Ain't Too Much To Love" je jich plné a navíc dokazuje často napadané tvrzení, že s kytarou se dá tvořit neustále nově a přitom zábavně. Má to však jeden háček, ale o tom v recenzi.
Smog - A River Ain't Too Much To Love
Celkový čas: 50:52
Skladby: Palimpsets, Say Valley Maker, The Well, Rock Bottom Riser, I Feel Like The Mother Of The World, In The Pines, Drinking At The Dam, Running & Loping, I'm New Here, Let Me See The Colts
Vydavatel: Day After
"Von se cejtí jako matka světa? No tak to je moc!" děl kamarád na základě poslechu písně "I Feel Like The Mother Of The World" z poslední nahrávky chicagských Smog. "Takový nějaký pseudocountry či co..." pokračoval. Tak to tedy ne. Billa Callahana, takto hlavu, páteř i nohy Smogu, jen tak nezaškatulkujete. I když k tomu velmi sporá instrumentace, a vůbec celkový lo-fi zvuk, malinko svádí. Na poslední desce "A River Ain't Too Much To Love" však Bill úspěšně pokračuje ve šperkování svého osobitého vypravěčského umění, které má pro písničkáře tu snad nejdůležitější vlastnost, a sice že s opakovaným poslechem se z nenápadných písní-popelek stávají okouzlující princezny. Bez přehánění.
Položte si ale nejdříve otázku, zda jste dnes ještě schopni hudbě věnovat více času i poté, kdy vám nejprve jen tak prošumí hlavou, a možná teprve napodruhé se začne v hlavě rodit neodbytný pocit: "tady se něco děje". Smog toho nabízí hodně. Krom silných, často prakticky "neohratelných" skladeb, také velmi neobvyklá pozorování plná nečekaných metafor, zákrut a řešení letmo načrtnutých situací. Žádná deprese, ale juchání se také nedočkáme. Přitom je dost dobře možné, že vám po pozorném poslechu zůstane na tváři lehký úsměv. Nebude bezstarostný a už vůbec ne smířlivý, ale co na tom. Svět není černobílý. Ten Callahanův hýří barvami, ale musíte mít správnou optiku. Tedy chuť a schopnost naslouchat. Myslím, že vůbec není zavádějící oblíbené srovnávání s Lou Reedem. Ono vážení vyřčených/polozazpívaných slov a kytarového doprovodu si o to přímo říká (Bill se onomu příměru snaží v rozhovorech bránit. Nicméně chabě). Spřízněnost není natolik markantní jako na čtyři roky starém a vynikajícím albu "Rain On Lens", kde si více hrál s elektrikou (ta ho v současné době evidentně už tolik nezajímá), ale pokud jste ještě se Smogem neměli tu čest a rádi se pouštíte na výpravy s Tindersticks, Leonardem Cohenem nebo s Dirty Three, měli byste ho okamžitě zkusit.
Na své si přijdou i zarytí alternativci s předplatným Wireu. Ti vědí, že jim Bill svedl jeden z největších objevů mezi "nezávislými" písničkářkami, Joannu Newsom. A ano, ani ona zde nechybí. V neposlední řadě ale "A River Ain't Too Much To Love" vřele doporučuji všem, které nudí zacyklená stejnost kytarových písní linoucích se z rádií a přitom na struny ještě dočista nezanevřeli. Fascinace akustickou nebo elektrifikovanou kytarou je něco, co může stále hýbnout světem. Přinejmenším tím vaším, vnitřním, a to za pokus stojí, nemyslíte? Ne, neptám se. To jest konstatování. O schopnosti napsat silnou skladbu mluví, sní a pokouší se kde kdo. Jen pár vyvolených to ale umí skutečně skvěle a Bill Callahan k nim patří. Navíc si dovoluje takovou frajeřinu, že své melodické, rytmické i lyrické nápady nedává na odiv v nablýskaném cadillaku, ale zabaluje je do levného recyklovatelného pytlíku, který pak pouští po řece do světa, kde už je jen na vás, zda je vylovíte a necháte v teple svého domova zahřát. Dokáží s člověkem dělat divy, věřte mi.Smog se českým fanouškům představí v pátek 1. července v pražském Paláci Akropolis. To je vonoooo... (Petr Hnidojcojc - Edinburgh, 30.06.2005 19:31) Reagovat
Bezim do obchodu. Vecna recence. Jsem zvedav.
Born This Way To Die?
Líbí se vám písničky Lany Del Rey? Mně ano. Líbí se vám ona sama? Mně ano (i když jinak kačeří ústa moc nemusím). Sledujete poprask kolem rychlého vzestupu zpěvačky? Proč je té Del Reyové vlastně věnováno až tolik pozornosti? Víte vůbec, kdo to je? A co na to Jan Tleskač?
Jméno Lana Del Rey jsem poprvé zaregistroval díky zmínce na newmusic.cz v září loňského roku. Písnička "Video Games" zázračným způsobem oslovila bez přehánění miliony lidí. Anebo ne, viz ohlas od diskutérky jménem Alia, jejíž ...Pá 10.02. Parno Graszt (HU) (Palác Akropolis, Praha)
Ne 12.02. Peter Hook And The Light (UK) (Lucerna Music Bar, Praha)
Čt 16.02. Russkaja (AT) (Lucerna Music Bar, Praha)
Pá 17.02. Grand Pianoramax (CH) (Palác Akropolis, Praha)
St 22.02. The Sounds (SWE) (Lucerna Music Bar, Praha)